7 As 292/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 292/2023- 28 - text  7 As 292/2023 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. K., zastoupený JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Lidické náměstí 899/9, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 16 A 13/202252, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2022, č. j. KRPU4598124/ČJ20190400KRPK (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný v části týkající se popisu skutku doplnil výrok rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro Službu kriminální policie a vyšetřování (dále též „služební funkcionář“) a ve zbytku potvrdil rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech kázeňských ze dne 16. 1. 2019, č. j. KR14/2019 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným za spáchání kázeňského přestupku dle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o služebním poměru“) spočívajícího v porušení povinností podle § 45 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 téhož zákona a uložil mu na základě § 51 odst. 1 písm. b) téhož zákona kázeňský trest snížení základního tarifu o 5 % na dobu dvou měsíců. II. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), který jí rozsudkem ze dne 17. 1. 2022, č. j. 15 A 122/201961 vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost. Rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č. j. 7 As 48/202246, Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Žalovaný následně řádně posoudil odvolací námitky žalobce a prvostupňové rozhodnutí s doplněním výroku rozhodnutí potvrdil. Rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 16 A 13/202252 (dále též „napadený rozsudek“), krajský soud zamítl druhou žalobu žalobce jako nedůvodnou. [3] Předně se krajský soud zabýval jednoletou prekluzivní lhůtu. Shledal, že k uplynutí lhůty s ohledem na procesní postupy v řízení nedošlo, neboť lhůta stanovená pro zánik práva neběží před soudem ani po dobu řízení o kasační stížnosti. Následně se zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, přičemž jej nepřezkoumatelným neshledal. [4] Krajský soud vycházel z toho, že žalobce nepopírá, že se určitého pochybení dopustil. Nepřisvědčil však tvrzením, že uvedené jednání nevykazovalo ani minimální stupeň společenské škodlivosti, tudíž nemohlo naplnit zákonné znaky kázeňského přestupku. Přezkoumal rozhodnutí služebního funkcionáře i napadené rozhodnutí žalovaného a zjistil, že jejich závěry o významu primárních záznamů a společenské škodlivosti jednání žalobce ve světle žalobcových námitek plně obstojí. Na základě spisové dokumentace dospěl k závěru, že vyplňování primárních záznamů je zcela zásadní, neboť jedině na jejich základě vznikají samotná odborná vyjádření či znalecké posudky. Pouze na jejich základě lze rekonstruovat odborné vyjádření či znalecký posudek i jiným znalcem konkrétního oboru. Ztotožnil se i se závěrem žalovaného, že rekonstrukce či přezkum odborných závěrů vyplývajících z provedených trasologických zkoušek jinou osobou než přímo trasologem, který je původně prováděl, jsou možné i pravděpodobné (např. nedostupnost této osoby nebo ustanovení znalce). Zdůraznil, že význam primárních záznamů není jen čistě formální. Nepřehlédl, že správní orgány ve věci společenskou škodlivost jednání žalobce spatřovaly nejen v řádném nevyplnění primárních záznamů, ale též v postoji žalobce, který se porušení svých povinností dopustil přes předchozí nedávné upozornění opakovaně a zároveň vyjádřil přesvědčení o tom, že plnění povinnosti, kterou porušil, považuje za nadbytečné a vytýkaný nedostatek za nicotný. Takový postup považoval za vědomé odmítání služebních povinností. Krajský soud uzavřel, že správní orgány řádně a přezkoumatelně odůvodnily, proč nepovažují jednání žalobce za pouhé formální pochybení, a z jakého důvodu v uvedeném jednání spatřují porušení služebních povinností. Nepřisvědčil ani námitkám směřujícím do výpovědí svědků, kteří nebyli expertními znalci z oboru trasologie. Jejich výpovědi byly co do významu primárních záznamů shodné s výpovědí jiného trasologa působícího na stejném pracovišti jako žalobce, jehož obsah žalobce nerozporoval. Nadto žalobci nebylo vytýkáno odborné pochybení v oboru trasologie. K námitce praxe na jiných krajských ředitelstvích soud uvedl, že žalobce svá tvrzení nedoložil. Nadto by to v projednávané věci nebylo relevantní, neboť bylo podstatné, že se žalobce byl povinen řídit postupy právě Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, resp. služebním předpisem. III. [5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítal, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku významu vyplňování primárních záznamů, pokud jejich vyplnění považoval za zcela nezbytné pro vznik odborných vyjádření či znaleckých posudků. Uvedl, že součástí posudku mimo formulář je i stopa, její porovnání a vyhodnocení. Dané je pak materiálem pro posudek, nikoliv samotný primární formulář. Podle stěžovatele krajský soud bez dalšího převzal argumentaci žalovaného. Takový postup shledal nepřezkoumatelným. Za nepřezkoumatelné považoval i závěry, v nichž odkazuje na konkrétní strany napadeného rozhodnutí, neboť krajský soud neobjasnil, z jakého důvodu se k nim přiklonil, aniž je citoval. Bez dalšího tedy odkázal na závěry uvedené v napadeném rozhodnutí a bez bližšího odůvodnění je přejal. Stejně tak vzal krajský soud nesprávně za prokázané závěry žalovaného opírající se o výpovědi svědků, kteří nejsou trasology. Pokud se dle krajského soudu nedopustil odborného pochybení, nemohl porušit služební kázeň. Byl přesvědčen, že služební předpis by měl být v souladu s právním předpisem, čímž se však krajský soud nezabýval. Trval na tom, že celé kázeňské řízení je ryze účelové. Nepřezkoumatelnost konečně spatřoval i v tom, že krajský soud neobjasnil, v čem spatřuje společenskou škodlivost stěžovatelova jednání. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil k jednotlivým námitkám, které považoval za nedůvodné. Měl za to, že napadený rozsudek je přezkoumatelný, zákonný a správný stejně jako napadené rozhodnutí. Z uvedeného důvodu navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 2 Azs 47/200971). [10] Nepřezkoumatelnost podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spočívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost je vadou, k níž by byl případně Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout i bez námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech a proč považuje námitky účastníků řízení za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/201545, či ze dne 7. 10. 2021, č. j. 7 As 146/202126). Nepřezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o jednu z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v případě, že pro výše uvedené důvody skutečně nelze seznat, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí, respektive proč považoval vznesené námitky za nedůvodné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/202136, bod 18, a tam citovanou judikaturu). Na