8 As 31/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 31/2023- 33 - text  8 As 31/2023-36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: ZENA-PALIVA, spol. s r.o., se sídlem Táboritská 1466, Hořice, zast. JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem Valdštejnovo nám. 76, Jičín, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2022, čj. ČOI 104308/22/O100/Hl/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2023, čj. 30 A 74/202237, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v této věci zabývá především otázkou, zda kontrolující správní orgán dostál požadavku, aby použil technické prostředky kontrolované osoby až po předchozím projednání s touto osobou. [2] Česká obchodní inspekce, inspektorát Královéhradecký a Pardubický, rozhodnutím ze dne 21. 6. 2022, čj. ČOI 81903/22/2700, uznal žalobkyni vinnou z porušení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se dopustila tím, že ve své provozovně prodala spotřebiteli hnědé uhlí v nesprávné deklarované hmotnosti. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 7 písm. a) téhož zákona. Inspektorát za to žalobkyni uložil pokutu ve výši 80 000 Kč. Odvolání žalobkyně žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí inspektorátu potvrdila. [3] Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Ten žalobu výše označeným rozsudkem zamítl. Neshledal, že by namítaná pochybení kontrolujících osob při provádění kontrolního měření mohla mít vliv na zákonnost a přezkoumatelnost kontroly. Neztotožnil se předně s námitkou týkající se oprávnění kontrolujících osob užít během kontroly technické prostředky žalobkyně (váhu a vozidlo). Osoby přítomné v místě kontroly byly oprávněny jako osoby povinné ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), projednat užití technických prostředků žalobkyně. Řidiče nákladního vozidla, který zboží na sjednané místo dodal, potažmo i vedoucí uhelných skladů s ohledem na její přítomnost v provozovně, je možné považovat vzhledem k jejich vystupování vůči kontrolujícím za osoby, které během kontroly jednaly za žalobkyni. K nedostatečné identifikaci uvedených osob dodal, že v kontrolním řádu nejsou podrobnosti k prokazování totožnosti stanoveny. Je primárně na kontrolujícím, co bude považovat za dostatečné k prokázání totožnosti, a to při respektování povinnosti šetření práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované pak není dána ani v důsledku užití trpného rodu v protokolu o kontrole („bylo provedeno převážení vozidla“). Objektivizaci kontrolního měření lze dovodit taktéž z tvrzení vedoucí uhelných skladů, která potvrdila, že hodnota uvedená v dokladu odpovídá váze nákladního automobilu před tím, než do něj bylo dotankováno 70 l nafty. Ke zjištění existence rozdílu mezi deklarovanou a skutečnou hmotností (za užití doložené fotografie knihy jízd) by bylo možné dojít též úvahou na základě uvedených informací. [4] Krajský soud se dále ztotožnil se závěry žalované, která za dostatečné poučení kontrolované osoby ve fázi kontrolního přeměření považuje vysvětlení zaměření kontroly ze strany kontrolujících osob řidiči předložením služebního průkazu. Nesouhlasil s námitkou týkající se osob přítomných kontrole uvedených v protokolu. V tom je též dostatečně zaznamenán průběh kontroly. Kontrolující je povinen zjistit skutečný stav věci, nikoli však v jeho absolutní úplnosti, nýbrž pouze v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a s ohledem na efektivnost a hospodárnost celého procesu. Informace uvedené v protokolu dostatečně prokazují skutkový stav. Chybějící metodika postupu žalované při vážení zboží v případě zvolení vhodného postupu ze strany kontrolujících nemůže mít vliv na zákonnost (správnost a průkaznost) měření. Pořízení obrazových a zvukových záznamů je při posouzení konkrétní situace během kontroly na kontrolujících. Kontrolní měření tedy nebylo podle krajského soudu získáno nezákonným způsobem. [5] Jde-li pak o výši pokuty, krajský soud uzavřel, že povinnost správního orgánu odůvodnit rozhodnutí nemůže být chápána dogmaticky a rozsah odůvodnění každé úvahy vztahující se k správnímu uvážení týkající se výše správního trestu nemusí být podán vyčerpávajícím způsobem vůči konečné výši uložené sankce. Pokuta ve výši 80 000 Kč je přiměřená jednání žalobkyně a zjištěným okolnostem případu. Správní orgány dostály všem relevantním hlediskům při ukládání pokuty. Pokuta byla uložena ve spodní polovině zákonné sazby, závěry správních orgánů stran výše sankce jsou logicky odůvodněné a nepřesahují meze správního uvážení (výše sankce činí 1,6 % maximálního rozmezí pokuty). Krajský soud dodal, že žalobkyně nenavrhla moderaci uložené sankce ve smyslu § 65 odst. 3 a § 78 odst. 2 s. ř. s II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Spor je podle ní vymezen otázkou, zda pro splnění podmínky předchozího projednání užití technických prostředků kontrolované osoby ve smyslu § 8 písm. e) kontrolního řádu postačí pouhá součinnost povinné osoby dle § 10 odst. 3 téhož zákona. Má za to, že byla uznána vinnou z přestupku v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť správní orgány postavily své závěry na jediném důkazu (protokolu o kontrole), který je však nezákonným. Zákon totiž požaduje projednání s kontrolovanou osobou, nikoliv pouze konkludentní souhlas kontrole přítomných osob (v opačném případě by daná zákonná podmínka byla zcela beze smyslu). Povinná osoba ve smyslu kontrolního řádu je rozdílnou od osoby kontrolované. Není zřejmé, z čeho krajský soud dovodil, že povinné osoby byly oprávněny užití technických prostředků projednat. Kontrolující osoba navíc nijak neidentifikovala osoby kontrole přítomné. Tím je stěžovatelce fakticky znemožněn přezkum průběhu kontroly. Přítomné (povinné) osoby nebyly nijak poučeny ve vztahu k povinnosti předběžného projednání užití technických prostředků ani o úkonech, které po nich správní orgán požadoval. Veškeré úkony kontrolního měření provedly osoby povinné (čemuž svědčí použití trpného rodu v protokolu), a to o své vůli bez přítomnosti kontrolního orgánu. Z provedeného měření nelze usoudit nic ani na aplikaci metodologických odchylek daných několikerým nakládáním uhlí. [7] Stěžovatelka poukazuje též na nepřezkoumatelný záznam kontrolního měření v protokolu. Není zjistitelné, za jakých okolností byly naměřeny konkrétní hodnoty (jaký byl stav vozidla před a po vážení, zda ve vyloženém vozidle neulpěla část nákladu, zda se na váze v daný moment nenacházel řidič vozidla či nějaký předmět). V důsledku nepoučení přítomných osob, jakým způsobem mají postupovat při měření, je nutno dospět k závěru, že nebyla dostatečně šetřena práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby. Stěžovatelka by neměla se závěry kontroly problém, pokud by měly správní orgány zpracovanou metodiku, nebo by přítomným osobám bylo uděleno poučení zajišťující správné a průkazné provedení konkrétních postupů. Oprávněnost svých pochyb spatřuje stěžovatelka v návaznosti na judikaturu i v tom, že o faktickém provedení úředního kontrolního měření a jemu předcházejících úkonech není v úředním záznamu ani protokolu nic. Stěžovatelka rovněž poukazuje na zjevnou nepřiměřenost trestu. Škoda spotřebiteli měla činit 209 Kč, žalovaná však k zanedbatelné výši škody vůbec nepřihlédla. [8] Žalovaná se ztotožnila se závěry napadeného rozsudku a navrhla kasační stížnost zamítnout. K užití stěžovatelkou zmíněných prostředků došlo za přítomnosti řidiče a vedoucí uhelných skladů. V této souvislosti žalovaná poukazuje jednak na judikaturu, podle níž je prodávající povinen měřidlo předložit i kontrolním pracovníkům, a jednak na to, že podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele má prodávající povinnost umožnit si zkontrolovat správnost údajů o hmotnosti. Kontrolní měření proběhlo v dané věci v souladu s právnímu předpisy, přičemž pořízený úřední záznam a protokol o kontrole dostatečně prokazují její průběh. Z úředního záznamu pak plyne, jaké osoby byly kontrole přítomny. Stěžovatelka byla řádně poučena v průběhu kontroly i správního řízení a nelze s ní souhlasit ani v tom, že by nebyly zohledněny odchylky. Výše uložené pokuty byla také řádně odůvodněna, je přiměřená a odpovídá okolnostem případu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že kasační stížnost lze podat jen z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost podaná z jiných důvodů je nepřípustná dle § 104 odst. 4 s. ř. s. Kasační stížnost (její č