8 As 60/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 60/2023- 35 - text  8 As 60/2023-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Bc. L. K., zastoupen JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem se sídlem Chvalova 1696/10, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, čj. 17 A 21/2022-161, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, čj. 17 A 21/2022-161, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku, týkajícím se posouzení zákonnosti zásahu spočívajícího v zákroku policie, zabývá především tím, zda Městský soud v Praze dostál požadavkům judikatury na přezkoumatelnost odůvodnění svého rozhodnutí. I. Vymezení věci [2] Dne 11. 5. 2021 provedli příslušníci Policie ČR proti žalobci zákrok (trvající přibližně od 9:20 do 16:00 hod.), proti němuž se žalobce následně bránil žalobou na určení nezákonnosti zásahu. V žalobě mimo jiné uvedl, že uvedeného dne byl v Brně (na ulici Cejl) při řízení vozidla zastaven hlídkou policie (jednalo se o nstržm. U. a pprap. V.). První z uvedených jej informoval, že se dopustil telefonování za jízdy, a proto má zaplatit pokutu 200 Kč. Žalobce nesouhlasil s řešením na místě. Následně k žalobci přistoupil policista V., který po většinu zákroku odmítal používat ochranné prostředky proti šíření koronaviru, a sdělil mu, že přestupek mají zaznamenaný na palubní kameře služebního vozidla. Žalobce požádal o možnost zhlédnutí záznamu, což bylo odmítnuto. Následně policisté žalobce vyzvali, aby si stoupl vedle vozidla, aby si ho mohli vyfotit. To však nedokázali zdůvodnit, a žalobce si proto chtěl postup telefonicky ověřit. Po ukončení krátkého telefonátu žalobce s právníkem přistoupil k vozidlu policista V. a vyzval žalobce k vystoupení. Poté, co z vozidla vystoupil, jej vyzval, aby šel k zadní části vozidla a otočil se čelem k vozidlu. Žalobce se otočil a některý z dalších přítomných policistů jej chytil pod krkem a rázně jej skolil k zemi. Poté byl vyzván, aby dal ruce za záda a byla mu nasazena pouta. Policista V. přistoupil k žalobci a řekl mu, že má „čumět do zdi“. Následně provedl osobní prohlídku žalobce a vozidla. [3] Pouta byla žalobci dočasně sejmuta po převozu na místní oddělení policie. Zde byl omezen na osobní svobodě do 15:40 hod., kdy bylo zahájeno podání vysvětlení. Po celou dobu na něj policisté verbálně útočili a vyhrožovali mu, přičemž trávili čas na sociálních sítích a chatováním; neprováděli žádné úkony v souvislosti s jeho zajištěním. Účelem bylo demonstrovat sílu a potrestat nesouhlas s přestupkem. Podle žalobce postup policistů nebyl v souladu se zákonem, až do 15:40 hod. se mu nedostalo žádného poučení a až do 16:03 hod. mu bylo znemožněno kontaktovat advokáta. Nebyly splněny podmínky pro použití donucovacích prostředků. Žalobce utrpěl vícečetná zranění. Zcela bez opory v zákoně bylo provedení osobní prohlídky, prohlídky zavazadla, včetně peněženky a prohlídky vozidla. V úředním záznamu ze dne zásahu ani není uvedeno, podle kterého písmene § 26 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o policii“), byl žalobce zajištěn. [4] Žalobce navrhl, aby soud určil nezákonnost zákroku policie sestávajícího „z osobní prohlídky, prohlídky zavazadla, vozidla, použití hmatů, chvatů, úderů, kopů a pout a zajištění“. II. Řízení před městským soudem a jeho rozsudek [5] V průběhu řízení před městským soudem (včetně opakovaného jednání ve věci) účastníci dále doplňovali svá vyjádření a stanoviska, a to i v reakci na provedené dokazování. Městský soud mimo jiné provedl k důkazu záznamy z osobních kamer policistů. K těm žalobce poznamenal, že začínají až poté, co policisté několikrát porušili zákon. Z důvodu jejich nestandardního jednání si chtěl další část zákroku natočit. Zapnul si tedy na mobilním telefonu nahrávání a začal vystupovat z vozidla. V ten moment jej však jeden z policistů chytil za ruku. Žalobce dostal pokyn zamířit k zadní části vozidla, načež další z policistů mu v tom okamžiku nasadil páku na loket, což zapříčinilo pohyb žalobce vpřed. Tento pohyb byl zasahujícími policisty vyhodnocen tak, že se žalobce vzpíná zákroku, avšak tento pohyb zapříčinili policisté lámáním ruky. Následně jej zcela bezdůvodně povalili na zem, byť žalobce po celou dobu nekladl žádný odpor a poslouchal výzvy policistů. Žalovaný k tomu uvedl, že pořízení fotografií u přestupku je běžným důkazním prostředkem. Zásah policistů podle něj proběhl v souladu se zákonem. Žalobce také v řízení městským soudem upozornil na to, že podle metadat vztahujících se k úředním záznamům (též provedeným jako důkazy), byly tyto záznamy až na jednu výjimku sepisovány až poté, co podal vysvětlení a skončilo zajištění. Sepsání těchto záznamů trvalo reálně 10–15 minut a z přehledu práce s nimi plyne, že policisté krom šikany žalobce téměř celou směnu nic nečinili. U některých úředních záznamů navíc docházelo k jejich následné editaci. Žalovaný neposkytl žádný relevantní důvod, proč bylo nutné, aby zajištění trvalo necelých 7 hodin. Žalobce také předložil flashdisk se třemi audiozáznamy, které zachycují dění na policejní stanici. Podle žalobce ze záznamu vyplývá, že byl držen zcela bezdůvodně prakticky celý den, přičemž reálně policisté neprováděli žádné úkony, zesměšňovali žalobce a vyvíjeli na něj tlak. Žalovaný v tomto ohledu upozornil na nesrozumitelnost záznamu. [6] Městský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Předeslal, že žalobce uplatnil řadu tvrzení týkajících se dalších pochybení policistů. Protože však tato tvrzení (jak potvrdil žalobce při jednání) mají pouze doplňující charakter a nejsou součástí návrhu výroku, soud se jimi nezabýval. Žalobcem navržený důkaz svědeckou výpovědí zasahujících policistů městský soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť k posouzení věci postačovalo proběhlé dokazování. Neshledal důvod, proč by nemohl přihlížet k videozáznamům předloženým žalovaným. Žalobce nepředložil žádný důkaz, na jehož základě by bylo možno dospět k závěru, že se záznamy bylo manipulováno. Naopak žalovaný sdělil, že z místa zákroku byly pořízeny pouze videozáznamy z osobních kamer policistů, které nebyly nijak upravovány ani sestříhávány. Stejně tak se městský soud neztotožnil s tvrzením žalobce, podle kterého bylo manipulováno i s úředními záznamy. [7] Jde-li o použití donucovacích prostředků, městský soud vyšel z toho, že žalobce zastavil vozidlo po ujetí cca 150 m od výzvy policie a k tomu použil jízdní pruh frekventované silnice, přestože mu místní poměry umožňovaly k zastavení využít i část chodníku. Na této silnici neustále projížděla vozidla a tramvaje a kvůli vozidlu žalobce byli řidiči ostatních vozidel nuceni vybočovat do tramvajové trati. V důsledku jednání žalobce pak byli policisté donuceni vstoupit do frekventované silnice. Žalobce nereagoval relevantním způsobem na jednoznačnou a opakovanou výzvu policistů, aniž by mu ve vyhovění výzvě policistů bránily objektivní důvody. Žalobce byl policisty upozorněn, že bezpečnost jeho výstupu je zajištěna. Tím, že odmítl vystoupit, ohrožoval bezpečnost zasahujících policistů a bránil plynulosti provozu. Uvedené jednání soud vnímal také jako rozporné s povinností uposlechnout výzvy policie. Soud v tomto kontextu připomněl judikaturu týkající se povinnosti podrobit se výkonu pravomoci veřejného činitele. V daném případě došlo k využití donucovacích prostředků za účelem ochrany bezpečnosti osob policistů a veřejného pořádku, což je v souladu s obecnými podmínkami zákona. Chování žalobce soud zhodnotil jako arogantní, bezohledné a v rozporu s dobrými mravy. Použity byly pouze donucovací prostředky ve formě hmatů a chvatů, nikoliv úderů a kopů, které žalobce též zmiňoval. Před jejich použitím byl žalobce zcela konkrétně poučen o obsahu výzvy policistů. Použití hmatů a chvatů soud zhodnotil jako zcela přiměřené situaci. K důraznějšímu zákroku policie přikročila poté, kdy se žalobce pokusil zasahujícímu policistovi vysmeknout. Ani následnou reakci zasahujících policistů nehodnotil soud jako nepřípadnou. Přiměřenost také vyplývá ze zprávy z ošetření žalobce, které poukazuje pouze na oděrky a pohmožděniny. Soud proto uzavřel, že použití donucovacích prostředků ve formě hmatů a chvatů bylo učiněno v souladu s § 52, § 53 a § 114 zákona o policii. [8] K otázce oprávněnosti zajištění žalobce soud připomněl, že podle zákona lze osobu zajistit při splnění dvou podmínek: 1) zajištěná osoba musí být přistižena při jednání, které má znaky přestupku, a 2) musí být dána důvodná obava, že tato osoba bude v protiprávním jednání pokračovat nebo bude mařit řádné objasnění věci. Co se týče první podmínky, z úředních záznamů vyplývá, že policisté žalobce spatřili v