9 Azs 116/2024

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle § 12, 13, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, ani národní humanitární azyl podle § 14 tohoto zákona.

Podle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2024, č. j. 9 Azs 116/202418, byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl zároveň vyzván, aby ve lhůtě 2 týdnů od doručení tohoto usnesení buďto předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Součástí usnesení bylo poučení stěžovatele o následcích nevyhovění této výzvě.

Stěžovateli bylo uvedené usnesení doručeno v úterý 21. 5. 2024 vložením do domovní schránky podle § 50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. (doručenka na č. l. 19 spisu NSS). Lhůta dvou týdnů marně uplynula – v souladu s pravidly pro počítání lhůt podle § 40 odst. 1, 2 a 3 s. ř. s. – v úterý dne 4. 6. 2024. Nadále tedy platí, že stěžovatel v rozporu s § 105 odst. 2 s. ř. s. není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

Jelikož stěžovatel nevyhověl výzvě soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. bez věcného projednání odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.