21 Ads 98/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Ads 98/2025- 30 - text  21 Ads 98/2025 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Martiny Küchlerové v právní věci žalobce: JUDr. L. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 20 Ad 4/2024  38, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 8. 2023, č. j. OSZ49366113/DKč2023, rozhodl, že se žalobci podle § 67ca odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zvyšuje od splátky na měsíc červen 2023 starobní důchod na částku ve výši 18 176 Kč měsíčně a vdovecký důchod na částku 2 832 Kč, a že tedy celkem žalobci od 1. 6. 2023 náleží 21 008 Kč měsíčně. Rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023, č. j. OSZ49366115/MKá2023, žalovaný zamítl námitky žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [2] Proti rozhodnutí o námitkách podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 20 Ad 4/2024  38, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud předeslal, že žalobce nezpochybnil samotné výpočty starobního a vdoveckého důchodu, ale formální aspekty rozhodování žalovaného. Žalobce namítal, že rozhodnutí o námitkách je nicotné, jelikož jej vydal „neexistující orgán, tj. Ministerstvo vnitra, orgán sociálního zabezpečení“. Městský soud konstatoval, že Ministerstvo vnitra bylo zřízeno v souladu s čl. 79 odst. 1 Ústavy a zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Podle § 3 odst. 3 písm. d) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), je Ministerstvo vnitra orgánem sociálního zabezpečení. Podle § 9 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Ministerstvo vnitra rozhoduje mimo jiné o dávkách důchodového pojištění příslušníků Policie České republiky a provádí jejich výplatu. [4] Z uvedeného je dle městského soudu zřejmé, že v posuzované věci rozhodoval existující správní orgán, a to v rámci své pravomoci svěřené mu zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Bližší označení žalovaného jako „orgánu sociálního zabezpečení“ je třeba chápat jako vymezení, v rámci jaké působnosti žalovaný jednal, jelikož jako ústřední správní úřad vykonává působnost na řadě různých úseků státní správy. Pokud žalobce namítal, že žalovaný není označen sídlem, ale pouze P.O. Boxem, městský soud konstatoval, že sídlo není definičním znakem správního orgánu. Na prvostupňovém rozhodnutí i rozhodnutí o námitkách je nadto uvedena adresa sídla žalovaného. [5] Žalobce se dále domáhal sdělení, u kterého orgánu je důchodově pojištěný. K tomu městský soud uvedl, že je žalobce účasten systému důchodového pojištění v České republice; nositelem důchodového pojištění je stát, o dávkách důchodového pojištění pak rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení, pokud zákon nestanoví jinak, jako je tomu právě v případě příslušníků Policie České republiky. [6] Nicotnost rozhodnutí o námitkách nezpůsobuje ani neuvedení rodného čísla žalobce v rozhodnutí o námitkách. Uvedení rodného čísla není nezbytnou náležitostí rozhodnutí o starobním důchodu, přičemž žalobce je v obou správních rozhodnutích jednoznačně identifikován jinými údaji. Žalobcem zmíněný § 51 odst. 1 a 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení stanovuje povinnost žadatelům o důchod, nikoliv správním orgánům. [7] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] K přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť se netýká jen jeho samotného, ale řízení ve věcech důchodového pojištění „všech občanů, kteří jsou pojištění z důchodového pojištění u správního úřadu sociálního zabezpečení MV.“ [9] Stěžovatel namítá, že o dávkách důchodového pojištění za stát rozhoduje a tyto dávky vyplácí výlučně „odbor sociálního zabezpečení MV“. Stát o dávkách důchodového pojištění rozhoduje prostřednictvím správních úřadů zřízených zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě, jejichž oborem je sociální pojištění. Dle stěžovatele „Ministerstvo vnitra nerozhoduje o dávkách důchodového pojištění občanů, kteří jsou pojištění u odboru sociálního zabezpečení MV, ani tyto dávky nevyplácí“. [10] Dále stěžovatel uvádí, že v rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění je nezbytné uvádět rodné číslo osoby, které se rozhodnutí týká, jelikož dávky důchodového pojištění stát vyplácí právě dle rodného čísla. Městský soud se s touto žalobní námitkou nevypořádal. [11] Napadený rozsudek podle stěžovatele není v souladu se zákonem a městský soud zákon obchází. Městský soud „potvrdil tvrzení žalobce, že rozhodovala instituce – orgán sociálního zabezpečení MV, která není součástí MV, instituce, která není zřízena zákonem o státní službě, instituce, které nebyl přiznán obor státní služby – sociální pojištění, která nevykonává funkci orgánu sociálního zabezpečení a nemůže tak používat právní předpisy o sociálním zabezpečení, je to instituce, která neexistuje“. [12] Stěžovatel dále namítá, že městský soud změnil označení žalovaného. Stěžovatel v žalobě žalovaný správní orgán označil jako „Ministerstvo vnitra, orgán sociálního zabezpečení“, zatímco městský soud jej v řízení označoval jen jako „Ministerstvo vnitra“. V průběhu řízení se pak městský soud k provedené změně odmítl vyjádřit. Městský soud rovněž pochybil tím, že se nevyjádřil, jak bude postupovat při rozhodování v této věci. [13] Městský soud podle stěžovatele porušil též zásadu rovného zacházení, neboť „u občanů pojištěných u správních úřadů – ČSSZ, odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany a odboru sociálního zabezpečení Ministerstva rozhodují v oboru své působnosti o dávkách důchodového pojištění a tyto dávky vyplácí právě tyto správní úřady, ale u občanů pojištěných také u obdobného správního úřadu sociálního zabezpečení MV, tak Městský soud v Praze tvrdí, že rozhoduje Ministerstvo vnitra, tedy zaměstnavatel a tyto dávky vyplácí.“ Funkci orgánu sociálního zabezpečení plní odbor sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, který musí rozhodovat ve věcech důchodového pojištění. [14] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Uvádí, že Ministerstvo vnitra je orgánem sociálního zabezpečení rozhodujícím mimo jiné o dávkách důchodového pojištění příslušníků Policie České republiky. Předmět činnosti odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra a jeho oddělení pak vymezuje čl. 33 nařízení Ministerstva vnitra a společného služebního předpisu nejvyššího státního tajemníka a státního tajemníka v Ministerstvu vnitra č. 8/2025, o organizačním řádu Ministerstva vnitra. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [15] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Nejvyšší správní soud přitom vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. Přijatelnost je obecně dána v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále přijatelnost zakládá rovněž zásadní pochybení krajského (resp. městského) soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 – 28, č. 4219/2021 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Ani jednu z těchto situací Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci neshledal. Pro úplnost lze dodat, že uvedená judikatorně ustálená kritéria přijatelnosti kasační stížnosti, vycházející z citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu zdejší soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz výše rovněž odkazované usnesení č. j. 9 As 83/2021 – 28). [16] Stěžovatel namítá, že se městský soud nevypořádal s žalobní námitkou, dle níž je nezbytné v rozhodnutí ve věci důchodového pojištění uvést rodné číslo pojištěnce. Tím namítá de facto nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pokud by námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu byla důvodná, mohla by představovat důvod přijatelnosti kasační stížnosti. Městský s