21 As 154/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 154/2025- 38 - text  21 As 154/2025 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: Moravské gymnázium Brno s.r.o., se sídlem Veveří 472/30, Brno, zastoupená Mgr. Radkem Pytlíkem, advokátem se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalované: Česká školní inspekce, se sídlem Fráni Šrámka 2319/37, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, č. j. 11 A 23/202554, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, č. j. 11 A 23/202554, se ruší, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované. Nezákonný zásah měl spočívat v tom, že žalovaná zveřejnila připomínky žalobkyně k inspekční zprávě ze dne 18. 11. 2024, č. j. ČŠIB2396/24B, „v neautentické podobě“, protože část obsahu připomínek byla nezákonně vypuštěna. Žalovaná nezveřejnila ty části připomínek, v nichž stěžovatelka zpochybňovala postup školní inspektorky stran označení únikového východu a shození fotbalové branky v hodině tělesné výchovy, a v nichž žádala, aby postup školní inspektorky žalovaná vzala v potaz a přijala odpovídající opatření. [2] Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 11 A 23/202554, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalovaná provedla u žalobkyně ve dnech 24. 9. až 27. 9. 2024 inspekční činnost podle § 174 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), která byla zaměřena na zjišťování a hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání podle školních vzdělávacích programů a na zjišťování a hodnocení naplnění školních vzdělávacích programů. Dne 18. 11. 2024 vyhotovil inspekční tým inspekční zprávu, k níž žalobkyně zaslala dne 2. 12. 2024 připomínky. Žalovaná shledala, že část připomínek se netýká obsahu inspekční zprávy, ale postupu jedné z členek inspekčního týmu. V této části (čtyři odstavce) proto „Připomínky k obsahu inspekční zprávy“ žalobkyně posoudila jako stížnost ve smyslu § 175 odst. 1 správního řádu, a právě tuto část podání nezveřejnila, resp. ji ve zveřejněné verzi žalobkyniných připomínek „začernila“. Právě v tomto postupu žalované spatřuje žalobkyně nezákonný zásah. [4] Nejprve městský soud konstatoval, že namítaný zásah může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., jelikož lze v nynější věci aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2023, č. j. 8 As 80/202341 (dále jen „rozsudek ve věci EDUCATION INSTITUTE“), dle kterého nezveřejnění včas podaných připomínek k inspekční zprávě spolu s touto zprávou může představovat nezákonný zásah. Dle městského soudu bylo třeba dále posoudit, zda zveřejněním připomínek žalobkyně v neautentické podobě došlo k porušení zásady rovnosti a nediskriminace. [5] Inspekční zpráva se podle městského soudu vyjadřuje pouze k činnosti školy, a vznesené připomínky by proto měly vyjadřovat nesouhlas s jejími závěry, případně se zjištěními učiněnými v průběhu inspekce. Připomínky naopak nemohou sloužit k vyjádření výhrad k chování úřední osoby při provádění inspekce. „Začerněná“ část připomínek se přitom dle městského soudu nevztahuje k obsahu inspekční zprávy, ale týká se osoby inspektorky a jejího jednání; výhrady se tak týkají skutečností, které se v obsahu inspekční zprávy neprojevily. Ostatně ani sama žalobkyně neuvedla, jak mohlo chování inspektorky ovlivnit obsah výsledné inspekční zprávy. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že k ovlivnění obsahu inspekční zprávy mohlo dojít proto, že inspektorka s ostatními členy inspekčního týmu činila úkony, které vedly ke vzniku výsledné inspekční zprávy, jedná se pouze o ničím nepodložené tvrzení. Městský soud dodal, že žalobkyně byla v inspekční zprávě hodnocena pozitivně a splnila podmínky pro poskytování dotací. [6] Městský soud tak v posouzení části připomínek jako stížnosti podle § 175 správního řádu neshledal pochybení. Zdůraznil, že žalobkyně mohla inspekční zprávu včetně připomínek sama zveřejnit například na svých webových stránkách. Městský soud dodal, že v nynější věci nastala odlišná situace, než jakou posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci EDUCATION INSTITUTE, neboť tehdejší žalobkyně spatřovala nezákonný zásah v tom, že s inspekční zprávou nebyly zveřejněny žádné její připomínky. [7] Proti rozsudku městského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelka namítá, že žalovaná je podle § 174 odst. 11 školského zákona povinna připomínky proti obsahu inspekční zprávy zveřejnit bez dalšího. Právní úprava jí přitom neumožňuje do připomínek zasahovat, jejich obsah přezkoumávat či selektivně „začerňovat“. Připomínky musí být zveřejněny v autentické podobě. Pokud tak žalovaná neučiní, zasáhne do podstaty jejich funkce, kterou je mimo jiné kontrola závěrů školní inspekce veřejností. I pokud by bylo možné, aby žalovaná hodnotila připomínky podle jejich obsahu, jednalo by se o nástroj ochrany účastníka, nikoliv o prostředek, jenž správnímu orgánu umožňuje „cenzurovat“ autentické podání. Vycházíli žalovaná z obsahu připomínek pro účely postupu proti školní inspektorce „v samostatném řízení o porušení její profesní cti“, musí připomínky založit v plném znění do stížnostního spisu, ale současně je také v plném znění zveřejnit s inspekční zprávou. [9] Dle stěžovatelky v nynější věci je nutné aplikovat závěry rozsudku ve věci EDUCATION INSTITUTE, neboť v případě zveřejnění neautentické verze připomínek náleží kontrolované osobě stejná ochrana, jako v případě, kdy nejsou připomínky zveřejněny vůbec. Pokud Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci EDUCATION INSTITUTE omezil možnost nezveřejnění připomínek k obsahu inspekční zprávy přísnými zákonnými a ústavněprávními imperativy, musí tyto podmínky platit i pro zveřejnění neautentické verze připomínek. [10] Dále stěžovatelka uvádí, že „začerněné“ pasáže připomínek se týkají obsahu inspekční zprávy. Připomínky mohou a musí zahrnovat vše, co vedlo ke zjištění obsaženému v inspekční zprávě (např. neukotvená branka na hřišti), včetně nezákonného či neprofesionálního postupu školní inspektorky, který se promítl do výsledku její činnosti. Opačný názor městského soudu považuje stěžovatelka za formalistický a nepřiměřeně a nespravedlivě omezující možnost komplexně reagovat na zjištění uvedená v inspekční zprávě. [11] Městský soud uvedl, že inspekční zpráva je subjektivním odborným názorem týmu, a současně popírá, že by okolnosti provedení inspekční činnosti mohly ovlivnit obsah tohoto názoru. Tento závěr považuje stěžovatelka za vnitřně rozporný. „Nulový vliv“ určité okolnosti na obsah inspekční zprávy nelze dovozovat jen z toho, že v ní není tato okolnost výslovně zmíněna. Nadto, závěr městského soudu, že chování inspektorky se v inspekční zprávě neprojevilo, není řádně odůvodněn a je tudíž nepřezkoumatelný. Stěžovatelka dodává, že nebyla povinna prokazovat, jak konkrétně chování školní inspektorky ovlivnilo obsah inspekční zprávy. [12] Žalovaná i městský soud dle stěžovatelky porušily rovnost účastníků řízení; žalovaná může veřejně prezentovat svůj názor v inspekční zprávě, zatímco stěžovatelce je upřeno právo zveřejnit v plném znění její reakci. Zveřejnění připomínek přitom slouží právě k tomu, aby veřejnost měla přístup ke konfrontaci inspekční zprávy a autentické oponentury. [13] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Trvá na tom, že zveřejnila připomínky k inspekční zprávě v souladu s § 174 odst. 11 školského zákona. Dle odkazovaného ustanovení je povinna zveřejnit pouze (v materiálním smyslu chápané) připomínky k obsahu inspekční zprávy, a nikoliv jakýkoli text, dokument či soubor dokumentů zaslaný kontrolovanou osobou v návaznosti na inspekční zprávu. Dle žalované se nezveřejněná část připomínek netýká zjištění obsaženého v inspekční zprávě (neukotvené branky), ale pouze postupu školní inspektorky. Pokud by vadný procesní postup vedl k vadným závěrům, reagovaly by připomínky na tento vadný závěr inspekční zprávy; stěžovatelka však samotný závěr (neukotvení branky) nezpochybňuje. Žalovaná tak navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [14] V replice k vyjádření žalované stěžovatelka opakuje, že žalovaná je povinna zveřejnit připomínky v plném znění a že připomínky se týkají obsahu inspekční zprávy. Pokud žalovaná část obsahu připomínek považovala za stížnost dle § 175 správního řádu, měla podání vyřizovat duplicitně. Stěžovatelka rovněž trvá na tom, že na nynější věc dopadají závěry rozsudku ve věci EDUCATION INSTITUTE. [15] Nejvyšší správní soud n