22 As 1/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 1/2025- 43 - text  22 As 1/2025-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: EVANSVILLE s. r. o., se sídlem Semtínská 56, Pardubice, zastoupená Mgr. Ing. Radkem Sekerou, LL.M., advokátem se sídlem Humburky 59, Humburky, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ze dne 17. 1. 2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2024, čj. 5 A 8/202434, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2024, čj. 5 A 8/202434, se ruší v části výroku I, v níž byla odmítnuta žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala, - aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně podané podle § 4 odst. 7 písm. b) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), na vynětí vodní plochy písníku Boudy z rybářského revíru č. 451 033 Labe 30; a - aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně podané podle § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), o odnětí povolení výkonu rybářského práva Českého rybářského svazu na rybářském revíru č. 451 033 Labe 30 pro vodní plochu písníku Boudy; a ve výrocích II, III a IV, a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se kasační stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala 17. 1. 2024 u Městského soudu v Praze žalobu označenou jako „Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu“. Z jejího obsahu plyne, že se žalobkyně domáhala (A) zrušení rozhodnutí žalovaného z 10. 7. 2023, čj. MZE-41859/2023-16232 (dále „usnesení o zastavení řízení“), jímž žalovaný podle § 66 odst. 2 správního řádu zastavil řízení zahájené podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona o rybářství z moci úřední, a vrácení věci k novému projednání; (B) aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně podané podle § 4 odst. 7 písm. b) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), na vynětí vodní plochy písníku Boudy z rybářského revíru č. 451 033 Labe 30; (C) aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o podnětu žalobkyně podaném podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o rybářství k odnětí výkonu rybářského práva Českého rybářského svazu v rybářském revíru č. 451 033 Labe 30 pro vodní plochu písníku Boudy; a (D) aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně podané podle § 10 odst. 1 písm. f) zákona o rybářství o odnětí povolení výkonu rybářského práva Českého rybářského svazu na rybářském revíru č. 451 033 Labe 30 pro vodní plochu písníku Boudy. [2] Městský soud žalobu označenou jako žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného v záhlaví uvedeným usnesením jako celek odmítl. [3] Ohledně žalobního návrhu na zrušení usnesení o zastavení řízení ve věci vynětí vodní plochy písníku Boudy z rybářského revíru č. 451 033 Labe 30 (návrh A uvedený v bodě [1] výše) uvedl, že žalobkyně se prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhala zrušení předmětného usnesení a vrácení věci žalovanému, což je již z podstaty věci nepřípustné, jelikož se jedná o dvě samostatná a typově odlišná soudní řízení. Pokud žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného uvedeným v usnesení a měla v úmyslu se domáhat zrušení tohoto usnesení, měla podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Městský soud však nepřistoupil k poučení žalobkyně o možnosti změny žalobního typu, jelikož usnesení o zastavení řízení bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně do datové schránky 17. 7. 2023 [pozn. NSS: dle správního spisu bylo 17. 7. 2023 právnímu zástupci doručeno „toliko“ vyrozumění o zastavení správního řízení, samotné usnesení o zastavení řízení mu bylo doručeno až 19. 7. 2023], a proto by i případnou žalobu proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. bylo nutné odmítnout jako opožděnou. [4] Ve vztahu k namítané nečinnosti při vyřizování žádostí podaných podle § 4 odst. 7 písm. b) (zrušení rybářského revíru; návrh B uvedený v bodě [1] výše) a § 10 odst. 1 písm. f) (odnětí povolení výkonu rybářského práva; návrh D uvedený v bodě [1] výše) zákona o rybářství městský soud uvedl, že v těchto případech správní řízení zahájeno nebylo, jelikož žádosti nepodali všichni vlastníci pozemků pod písníkem Boudy, jak stanoví zákon, nýbrž „jen“ vlastníci s celkovým podílem 99 % na dotčených pozemcích. Protože žádné řízení nebylo zahájeno, a tedy ani vedeno, žalobkyně se nemohla žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhat vydání správního rozhodnutí. Městský soud poukázal na to, že pokud žalobkyně v postupu žalovaného, tj. v nezahájení správních řízení v důsledku nepodání žádosti všemi vlastníky pozemků, spatřovala zásah do svých vlastnických práv, mohla a měla podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením podle § 82 a násl. s. ř. s. Ani zde však městský soud nepřistoupil k poučení žalobkyně o možnosti změny žalobního typu, jelikož žalobkyně se o důvodu nezahájení správních řízení dozvěděla již 17. 3. 2023 z odpovědi žalovaného z téhož dne, čj. MZE-16849/2023-16232 (dále „odpověď žalovaného ze 17. 3. 2023“), a proto by i případnou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem bylo nutné odmítnout jako opožděnou, neboť by nebyla podána ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o nezákonném zásahu. Městský soud uzavřel, že žalobní návrhy žalobkyně ohledně jejích žádostí je nutno odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť v dané věci chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném tvrzení nečinnosti správního orgánu, resp. nezákonného zásahu. [5] Ohledně podnětu, jímž se žalobkyně domáhala zahájení řízení o odnětí povolení výkonu rybářského práva Českého rybářského svazu podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o rybářství (návrh C uvedený v bodě [1] výše) městský soud uvedl, že jde o řízení zahajované z moci úřední. Jelikož žalovaný řízení nezahájil, nepřichází ani v tomto případě v úvahu žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného, nýbrž by bylo možno podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Nicméně, žalobkyně se domáhala zahájení správního řízení za účelem odnětí práva třetí osobě rybařit, přičemž netvrdila ničeho o zkrácení na svých veřejných subjektivních právech. Městský soud rovněž ověřil, že žalovaný v již shora zmíněné odpovědi žalovaného ze 17. 3. 2023 žalobkyni informoval, že její podnět byl postoupen k vyřízení věcně a místně příslušnému orgánu. Pokud tedy žalobkyně v takovémto vyřízení podnětu spatřovala nezákonný zásah, opět by šlo o opožděnou žalobu. I zde městský soud uzavřel, že žalobní návrh žalobkyně ohledně uvedeného podnětu je nutno odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) [pozn. NSS: městský soud zřejmě nedopatřením uvedl nesprávné písm. d)] s. ř. s., neboť v dané věci chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném tvrzení nečinnosti správního orgánu, resp. nezákonného zásahu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost, jíž navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Ačkoli kasační stížnost, resp. její doplnění čítá celkem patnáct stran, na prvních více než třinácti stranách stěžovatelka v podstatě doslova přepsala svoji žalobu, resp. opakuje část žalobních námitek a samotné kasační důvody uvedla až na posledních necelých dvou stranách. [8] Ohledně usnesení o zastavení řízení ve věci vynětí vodní plochy písníku Boudy z rybářského revíru č. 451 033 Labe 30, resp. zrušení tohoto rybářského revíru na písníku Boudy (návrh A uvedený v bodě [1] výše) stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že místo žaloby na ochranu proti nečinnosti měla zvolit žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Namítla, že žalovaný nikdy nevydal žádné platné rozhodnutí, kterým by výslovně na vodní ploše písníku Boudy vyhlásil rybářský revír, což s ohledem na neexistenci souhlasu vlastníků pozemků a aktivní hornickou činnost ani nebylo podle zákona o rybářství možné. Stěžovatelka legitimně očekávala, že žalovaný jako ústřední orgán rybářství na základě podání stěžovatelky aktivně zahájí řízení, v rámci kterého osvědčí skutečnosti tvrzené stěžovatelkou v jí učiněných podáních a přijme příslušná opatření ke zjednání nápravy podle zákona o rybářství. Žalovaný však zůstal absolutně nečinný, a to až do současnosti, kdy ponechal závadný a nezákonný stav vyvolaný a udržovaný Českým rybářským svazem, aniž existuje pravomocné rozhodnutí státního orgánu o vyhlášení rybářského