7 As 327/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 327/2023- 34 - text  7 As 327/2023 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Petra Šuránka a Davida Hipšra ve věci žalobkyně: mjr. Ing. R. M., zastoupené advokátem Mgr. Janem Vargou, sídlem Fügnerovo náměstí 3, Praha 2, proti žalované: ministryně obrany, sídlem Tychonova 1, Praha 6, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 14 Ad 7/202244, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Žalobkyně v pozici vojáka z povolání prodělala ve dnech 4. 1. 2009, 13. 9. 2011 a 19. 3. 2018 služební úrazy pravé nohy (pády při chůzi), v jejichž důsledku se u ní projevila poúrazová nestabilita pravého a (posléze v důsledku přetěžování) i levého kolenního kloubu. Dne 10. 6. 2021 požádala podle § 116 odst. 1 písm. d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném do 31. 11. 2022 (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) nad rámec již dříve přiznaného odškodnění o přiznání náhrady škody na zdraví sestávající z různých částek, a to včetně náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 50 000 Kč ohodnocené pod bodem 2 v posudku Vojenského ústavu soudního lékařství Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha (dále jen „VÚSL“) č.p. 6/2021dopl. ze dne 25. 5. 2021 vypracovaném MUDr. Zdeňkem Šňupárkem (dále jen „doplňující posudek VÚSL“) 200 body s popisem poúrazová nestabilita pravého kolenního kloubu lehkého stupně a odkazem na položku 9.19 přílohy č. 3 k vyhlášce č. 346/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění vojáků, ve znění účinném do 11. 8. 2023 (dále jen „vyhláška“). V posudku se uvádělo, že se jedná o doplnění hodnocení ztížení společenského uplatnění na základě vyšetření pravého kolenního kloubu magnetickou rezonancí dne 7. 9. 2020 (MUDr. E.) a nových ortopedických vyšetření ze dne 3. 7. 2020 (MUDr. S.) a ze dne 10. 8. 2020 (MUDr. Ž.). Dle návazného popisu se jednalo o postupně vzniklou lehkou nestabilitu pravého kolenního kloubu, jež se rozvinula na základě poúrazových změn (nedostatečnost postranních vazů při těžké poúrazové artróze kolenního kloubu, prodloužení štěpu po provedené plastice předního zkříženého vazu). Na doplňující posudek VÚSL navazoval lékařský posudek o hodnocení úrazu vojáka č. EČ00001937/2021 ze dne 2. 6. 2021 (dále jen „lékařský posudek o hodnocení úrazu“) vystavený MUDr. K. z Centra zdravotních služeb Hradec Králové, který pod diagnózou Jiné poruchy kloubů nezařazené jinde a číslem položky 9.19 potvrzoval bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky 200 body. Žádost byla potvrzena též řadou lékařských zpráv. [2] Náčelník Generálního štábu Armády České republiky (dále jen „náčelník GŠ“) se dne 22. 6. 2021 obrátil na primáře VÚSL mj. s pochybností, zda shora uvedené hodnocení je hodnocením nového ztížení společenského uplatnění, nebo jde jen o zopakování hodnocení, jež bylo obsaženo již v posudku VÚSL č. p. 96/2019 ze dne 13. 2. 2020 (dále jen „původní posudek VÚSL“). Již v něm totiž bylo na str. 3 konstatováno, že hodnocení ztížení společenského uplatnění ve vztahu ke služebním úrazům pravého kolenního kloubu ze dne 4. 1. 2009 a 19. 3. 2018 lze provést doodškodněním zhoršení zdravotního stavu pravého kolenního kloubu ve smyslu vzniku nestability (viklavosti) při nedostatečnosti postranních vazů položkou 9.19 – poúrazová nestabilita pravého kolenního kloubu lehkého stupně – 200 bodů. [3] Primář VÚSL dopisem č. p. 30/2021 ze dne 8. 9. 2021 (dále jen „sdělení primáře“) mj. sdělil, že hodnocení zhoršení zdravotního stavu pravého kolenního kloubu potvrzeného lékařskou zprávou ze dne 2. 12. 2019 (MUDr. J.) položkou 9.19 a 200 body v původním posudku VÚSL i doplňujícím posudku VÚSL představuje totéž hodnocení, které je možné zohlednit pouze jedenkrát. Žalobkyně také podstoupila dne 10. 12. 2020 implantaci totální endoprotézy pravého kolenního kloubu a dne 19. 2. 2021 další operační zákrok (redres) na tomtéž kloubu, ale případné funkční omezení v rámci ztížení společenského uplatnění bude možné ohodnotit až po ustálení zdravotního stavu nejdříve po jednom roce, tj. v únoru 2022. [4] Žalobkyně v řízení předložila znalecký posudek vypracovaný dne 14. 6. 2021 MUDr. Zdeňkem Šňupárkem (dále jen „znalecký posudek“), který v něm z pozice znalce na požadavek vyčíslení míry ztížení společenského uplatnění v důsledku poškození zdraví při služebních úrazech ve dnech 4. 1. 2009, 13. 9. 2011 a 19. 3. 2018 reagoval konstatováním, že tato míra je uvedena v bodovém hodnocení v původním posudku VÚSL i doplňujícím posudku VÚSL. Dále žalobkyně předložila dopis ze dne 18. 9. 2021, jímž s odkazem na znalecký posudek žádala o revizní posouzení a přehodnocení sdělení primáře, které považovala za dezinterpretaci platných posudků VÚSL. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neobdržela reakci, předložila též CD s nahrávkami telefonních hovorů, v nichž měl MUDr. Šňupárek potvrzovat, že posudky VÚSL byly vždy důkladně schvalovány primářem VÚSL, s tím, že správní orgán má rozhodnout na základě nich. [5] Rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021, č. j. MO 390540/20211304 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), náčelník GŠ žádosti žalobkyně v části týkající se náhrady ztížení společenského uplatnění za poškození pravého kolenního kloubu nevyhověl. V odůvodnění konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyni byla rozhodnutím č. j. MO 156198/20201304 ze dne 29. 5. 2020 přiznána náhrada škody 50 000 Kč za ztížení společenského uplatnění označené položkou 9.19, hodnocené 200 body a spočívající ve vzniku nestability (viklavosti) pravého kolenního kloubu při nedostatečnosti postranních vazů. S ohledem na sdělení primáře a v situaci, kdy znalecký posudek ani nahrávky telefonních hovorů toto sdělení o duplicitním hodnocení ničím nezpochybňují, uzavřel, že žalobkyni nelze z téhož důvodu odškodnit vícekrát. [6] Odvolání žalobkyně žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 3. 2022, č. j. MO 87323/20228694 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění žalovaná konstatovala, že žalobkyně ve své žádosti bez dalšího vychází z lékařského posudku o hodnocení úrazu, který navazuje na doplňující posudek VÚSL. Náčelník GŠ však byl oprávněn odstraňovat v rámci zásady zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností stanovené § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) pochybnosti, jež mu vznikly v souvislosti s tím, že na základě původního posudku VÚSL již byla žalobkyni obdobná náhrada vyplacena. Tyto pochybnosti přitom byly potvrzeny sdělením primáře. Lze se sice pozastavit nad tím, proč si duplicitního zhodnocení nevšiml MUDr. Šňupárek jako zpracovatel obou posudků a původně ani primář, který posudky VÚSL schvaloval, pro účely rozhodnutí to však není podstatné. Chybou lidského faktoru došlo k pochybení, které však bylo v rámci správního řízení náčelníkem GŠ napraveno. Nejedná se o takovou zásadní vadu, jež by činila veškeré podklady VÚSL (jež ani nejsou znaleckými posudky, jak se snaží žalobkyně tvrdit) zmatečnými a nepoužitelnými a vyžadovala přezkoumání nezávislým poskytovatelem zdravotnických služeb. Požadavek na takové nezávislé přezkoumání navíc žalobkyně poprvé uplatnila až v odvolání, třebaže o sdělení primáře věděla již v průběhu prvostupňového řízení, a proto k takovému důkaznímu návrhu žalovaná podle § 82 odst. 4 správního řádu nemůže přihlédnout. Žalobkyně ani nevysvětluje, proč by měl být MUDr. Šňupárek považován za podjatého. Klíčové tak je to, že bylo najisto prokázáno, že položka 9.19 v souvislosti s pravým kolenem byla v doplňujícím posudku VÚSL uvedena nesprávně duplicitně, neboť za ni byla žalobkyně již rozhodnutím ze dne 29. 5. 2020 odškodněna. Náhradu nelze přiznat opakovaně (přiznat lze jen případné odškodnění dalšího významného zhoršení zdravotního stavu), a proto náčelník GŠ nemohl postupovat jinak než podanou žádost v této části zamítnout. [7] Žalobkyně se bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud”), který ji však rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 14 Ad 7/202244 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl. Městský soud se ztotožnil s obsahem sdělení primáře, že bod 2 doplňujícího posudku VÚSL konstatuje pouze již dříve zhodnocené ztížení společenského uplatnění, a nikoliv nově zhoršený zdravotní stav. I když označení jako doplňující hodnocení a zmínka o nových vyšetřeních pravého kolenního kloubu mohou vyvolávat dojem nového hodnocení, posouzení téměř doslovně odpovídá hodnocení následku služebního úrazu v původním posudku VÚSL. Zpracovatel doplňujícího posudku VÚSL ani neuvedl, že by v důsledku okolností nastalých po vyšetření žalobkyně dne 2. 12. 2019 došlo k dalšímu výraznému zhoršení zdravotního stavu, jež by odůvodňovalo novou náhradu za ztížení