9 As 140/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 140/2025- 36 - text  9 As 140/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: H. J., proti žalovaným: 1) Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, 2) Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě ze dne 31. 5. 2025, doplněné podáními ze dne 5. 6. 2025 a ze dne 20. 6. 2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 7. 2025, č. j. 59 Af 8/202586, takto: I. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá. II. Kasační stížnost se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o přezkum usnesení, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) rozhodl podle § 35 odst. 8 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) o nepřipuštění zastoupení žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) jinou fyzickou osobou (obecným zmocněncem), neboť tato osoba zřejmě není způsobilá k jejímu řádnému zastupování. [2] Před krajským soudem je vedeno řízení o žalobě, označené jako žaloba proti nečinnosti správního orgánu, kterou žalobkyně podala dne 31. 5. 2025 a doplnila podáním ze dne 5. 6. 2025 v zastoupení svým manželem J. J. jako obecným zmocněncem na základě plné moci ze dne 19. 5. 2022. Stěžovatelka v ní zmínila některé úkony žalovaných, s nimiž nesouhlasila, a potřebu zrušit veškeré platební výměry k platbě na dani z nemovitostí od roku 2012. Krajský soud měl žalovanému 1) uložit povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, kterým by byla zrušena označená rozhodnutí žalovaných. Rovněž měl určit, že žalovaný 1) má vůči stěžovatelce vykonatelnou pohledávku ve výši 2 366 Kč, a zrušit rozhodnutí k vymožení nedoplatku ve výši 63 212 Kč, úroků z prodlení a nákladů exekučního řízení. K žalobě byly přiloženy exekuční příkaz na prodej nemovitostí ze dne 16. 4. 2025, dále rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 19. 5. 2025, kterým byla zamítnuta námitka proti tomuto exekučnímu příkazu, a vyrozumění žalovaného 2) o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 19. 5. 2025. [3] Krajský soud usnesením ze dne 10. 6. 2025, č. j. 59 Af 8/202530, vyzval stěžovatelku podle § 37 odst. 5 s. ř. s. k upřesnění, o jaký typ ochrany žádá. Zároveň jí vysvětlil rozdíly mezi žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a žalobou proti nečinnosti správního orgánu a vedl ji k odstranění vad žaloby, tedy k jednoznačnému vymezení předmětu žaloby, řádnému označení napadených rozhodnutí, označení důkazů a formulaci petitu žaloby, a to pro každý žalobní typ zvlášť. [4] Na tuto výzvu reagoval jménem stěžovatelky obecný zmocněnec doplněním žaloby ze dne 20. 6. 2025 a dalším podáním, jehož součástí byla řada příloh. V doplnění žaloby připustil, že na požadavek krajského soudu k formulaci žaloby a žalobních bodů nemusí být schopen adekvátně reagovat z důvodu neznalosti a že případné pochybení nemusí být v dalších fázích řízení možné napravit. Navrhl proto ustanovit stěžovatelce zástupce pro správní řízení (pravděpodobně tím myslel soudní řízení správní). [5] Tento návrh i související reflexe vedly krajský soud k tomu, že napadeným usnesením podle § 35 odst. 8 s. ř. s. nepřipustil zastupování stěžovatelky obecným zmocněncem. Ten totiž zřejmě nebyl způsobilý k jejímu řádnému zastupování. Krajský soud uvedl, že podání učiněná obecným zmocněncem stěžovatelky neujasnila předmět řízení ani neodstranila vady žaloby. Obecný zmocněnec nedokázal srozumitelně a ve vztahu ke každému ze správních rozhodnutí zvlášť formulovat žalobní body a označit důkazy, kterých se na podporu svých tvrzení dovolává. Místo toho zůstal u nesouvisejícího obšírného líčení počínání správce daně, kterým měla být stěžovatelka v průběhu let dotčena. II. Kasační stížnost žalobkyně [6] Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, s kterou spojila návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a požádala o osvobození od soudních poplatků. V kasační stížnosti, která je formulována velmi obsáhle, uvedla okolnosti týkající se její povinnosti hradit daň z nemovitých věcí, souvisejících exekucí, jakož i vlivu insolvenčního řízení na uvedenou povinnost. Pro posuzovanou věc mají význam výlučně ty námitky stěžovatelky, které se vztahují k důvodům nepřipuštění jejího zastoupení obecným zmocněncem. Další shrnutí kasační stížnosti se proto omezí jen na ně s tím, že nebudou opakovány ani části obecně pojednávající o institutu obecného zmocněnce podle § 27 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). [7] Napadenému usnesení stěžovatelka vytýká, že z něj není zřejmé, co krajský soud posuzoval a jak své rozhodnutí odůvodnil. Obecný zmocněnec své oprávnění prokázal předložením plné moci s úředně ověřenými podpisy. Krajský soud nenařídil jednání podle § 115a o. s. ř. a neumožnil stěžovatelce předstoupit před soud a předestřít mu svá tvrzení. Z popsaných okolností je patrný značně napjatý vztah mezi soudci, kteří rozhodovali v dané věci, a obecným zmocněncem. Ten již v předešlých řízeních u správního soudu několikrát namítal, že tito soudci porušují procesní předpisy provádějící příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), které musí být používány tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky. Za dané situace mohly vzniknout důvodné pochybnosti o objektivitě a nestrannosti těchto soudců. Sporné je i to, že krajský soud nepřipustil zastupování osobou, která má právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. [8] Krajský soud neměl vést marnou diskusi nad označením žaloby stěžovatelky. Ta se žalobou domáhala nejen ochrany před nečinností správního orgánu, nýbrž také zrušení rozhodnutí. Pro rozhodnutí o žalobě bylo podstatné pouze to, že stěžovatelka v ní řádně popsala a uvedla důvody, pro které žalobu podala. Nelze přehlédnout, že se ocitla v letitém sporu ve značně nepřehledné procesní situaci, kterou svými průtahy a rozhodováním způsobily soudy. Stěžovatelka uznává, že krajský soud je za určitých okolností povinen z moci úřední rozhodnout o vyloučení obecného zmocněnce, nesmí však porušit její právo. Měl by ji řádně poučit, aby požádala o jmenování zástupce z řad advokátů, což neučinil. III. Procesní předpoklady řízení o kasační stížnosti, návrh na ustanovení zástupce a žádost o osvobození od soudních poplatků [9] Dne 23. 7. 2025 obdržel krajský soud podání stěžovatelky, které je označeno jako žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání kasační stížnosti. Následně dne 3. 9. 2025 toto podání postoupil Nejvyššímu správnímu soudu (dále též „NSS“). Rozsáhlé podání stěžovatelky obsahuje v závěru také návrh na zrušení usnesení krajského soudu o nepřípustnosti zastoupení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Z hlediska obsahu je bylo možné považovat za kasační stížnost. [10] Kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. [11] Stěžovatelka podala kasační stížnost prostřednictvím obecného zmocněnce, jehož se týkalo napadené usnesení krajského soudu o nepřípustnosti zastoupení. Nabytím právní moci tohoto usnesení dne 11. 8. 2025 zastoupení zaniklo a Nejvyšší správní soud tak v dalším řízení jednal přímo se stěžovatelkou. [12] Jelikož kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým se řízení o žalobě nekončí, stěžovatelku v řízení o kasační stížnosti netíží poplatková povinnost, ani povinnost být zastoupena advokátem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). Již z tohoto důvodu je bezpředmětný její návrh na osvobození od soudních poplatků a Nejvyšší správní soud o něm nerozhodoval. [13] Samotná skutečnost, že stěžovatelka v tomto řízení nemusí být zastoupena advokátem, nevylučuje, aby jím zastoupena byla, a předem nečiní nedůvodnou ani žádost o ustanovení zástupce. Uplatní se § 35 odst. 10 s. ř. s., podle něhož „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát“. [14] Při posouzení návrhu na ustanovení zástupce se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval právní otázkou, zda je v tomto řízení o kasační stížnosti zastoupení advokátem „nezbytně třeba“, ačkoli není povinné. Krajský soud napadeným usnesením rozhodl o nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem podle § 35 odst. 8 s. ř. s. Je zřejmé, že posouzení možné nezákonnosti tohoto usnesení se neodvíjí od řešení složitých právních otázek. Jde především o to, zda úkony obecného zmocněnce představují v souladu se svým účelem pomoc účastníkovi řízení při uplatňován