1 Azs 39/2026 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 39/2026- 23 - text  1 Azs 39/2026 - 24 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Lenky Bursíkové v právní věci žalobce: S. T., zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2026, č. j. OAM89/BA-BA02BA06PŘZ2026, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2026, č. j. 33 A 13/2026  72, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2026, č. j. 33 A 13/2026  85, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobce byl jako státní příslušník Ukrajiny v minulosti držitelem dočasné ochrany. Po jejím zániku jej žalovaný zajistil za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalobce je totiž veden v Schengenském informačním systému jako nežádoucí osoba poté, co mu Maďarská republika zakázala vstup na území Schengenského prostoru, protože se dopustil trestného činu převaděčství. [2] Žalobce následně požádal o udělení mezinárodní ochrany a žalovaný jej zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť měl obavu, že se žalobce bude vyhýbat nucenému vycestování z České republiky. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce nebránil. V průběhu trvání svého zajištění žalobce požádal o opětovné posouzení podmínek zajištění podle § 46a odst. 10 zákona o azylu. Žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím o tom, že žalobce je nadále zajištěn, neboť důvod zajištění (obava, že se bude vyhýbat vyhoštění) trvá. [3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Plzni, který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud především shledal, že v současnosti nelze zajistit ukrajinské státní občany za účelem realizace správního vyhoštění, neboť situace na Ukrajině neumožňuje jejich vycestování. Zajištění tak nemůže plnit svůj účel. [4] Žalovaný (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud pouze použil svou dřívější argumentaci z jiných rozsudků a nezohlednil nové informace o zemi původu žalobce. Krajský soud stěžovatele sice vyzval, aby se vyjádřil k žalobě, ale na jeho vyjádření vůbec nereagoval, a napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [5] Stěžovatel v kasační stížnosti, stejně jako ve vyjádření k žalobě, odkázal především na judikaturu Ústavního soudu (ÚS) a Nejvyššího soudu (NS), podle níž není předem vyloučeno navrácení na Ukrajinu v případě trestu vyhoštění (usnesení NS ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 4 Tdo 267/2023  633) a vydání na Ukrajinu k trestnímu stíhání (usnesení NS 16. 4. 2025, sp. zn. 7 Tdo 273/2025, usnesení ÚS ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. I. ÚS 1054/25, a ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2620/24). V obecné rovině pak zmínil také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království ze dne 28. 6. 2011, č. stížností 8319/07 a 11449/07. [6] Podle stěžovatele není intenzita bojů na celém území Ukrajiny stejná. Ukrajina má navíc po čtyřech letech obrany před ruskou agresí rozsáhlé zkušenosti s vnitřně vysídlenými osobami. Zajištění bylo podle stěžovatele zákonné. [7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se krajský soud nemusí vypořádat se všemi argumenty ve vyjádření k žalobě, pokud je z napadeného rozsudku zřejmé, z jakého důvodu ke svému závěru dospěl. V nynější věci krajský soud shledal zajištění nezákonným, protože jeho hlavním předpokladem musí být realizovatelnost vyhoštění. [8] Žalobce nesouhlasí s názorem stěžovatele, že by vyhoštění bylo možné. Od začátku války na Ukrajině nedošlo k zásadní změně, což potvrzuje také trvání institutu dočasné ochrany. Po hypotetické realizaci správního vyhoštění by se tak mohl žalobce vrátit na území České republiky a následně zde získat dočasnou ochranu, což činí stěžovatelovy závěry nelogickými. Argumentace stěžovatele odporuje stávající judikatuře správních soudů a zasahuje do legitimního očekávání a právní jistoty uprchlíků. Judikatura, na kterou odkazuje stěžovatel, je nepřiléhavá, protože se týká extradice (případně trestu vyhoštění), u nichž může převážit veřejný zájem, aby na území České republiky nepobývali pachatelé trestné činnosti. [9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se Nejvyšší správní soud (NSS) zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12). [10] Kasační stížnost podaná správním orgánem je přijatelná, dotýkáli se právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; týkáli se právních otázek, které dosavadní judikatura řeší rozdílně; vyvoláváli potřebu učinit tzv. judikaturní odklon; nebo svědčíli o zásadním pochybení krajského soudu – o nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury či o hrubém pochybení při výkladu hmotného či procesního práva (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/200659, č. 1143/2007 Sb. NSS). [11] Kasační stížnost je nepřijatelná. [12] Námitka, podle níž je napadený rozsudek nepřezkoumatelný proto, že krajský soud výslovně nereagoval na vyjádření stěžovatele k žalobě, nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Judikatura NSS sice připouští, že nevypořádání zásadních námitek žalovaného může za zcela výjimečných okolností vést k nepřezkoumatelnosti, a to především u jiných žalobních typů, než je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (ve vztahu k nečinnostní žalobě srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2012, č. j. 4 Ans 1/2012  61). Současně však platí, že v případě žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. samotné nevypořádání argumentace obsažené ve vyjádření žalovaného nepřezkoumatelnost bez dalšího nezakládá (rozsudky NSS ze dne 12. 11. 2009, č. j. 1 As 64/2009  153, bod 26, ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 82/2014  46, bod 16, či ze dne 29. 4. 2014, č. j. 2 As 23/2014  34). Odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá nárokům kladeným na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44, č. 689/2005 Sb. NSS). [13] Věcné posouzení krajského soudu se nevymyká ustálené judikatuře NSS, od níž kasační soud neshledal důvod se odchýlit. Cílem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zabránit tomu, aby se cizinec účelovou žádostí o mezinárodní ochranu vyhnul realizaci správního vyhoštění (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016  48, bod 24). Současně však platí, že o zajištění nelze rozhodnout, nebudeli pravděpodobně možné tento zákonný účel uskutečnit; v takovém případě musí být cizinec ze zajištění propuštěn (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 Azs 321/2015  29 a judikatura v něm citovaná, či rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011  124, body 30 a 34). Na to navazuje i judikatura k situaci na Ukrajině po zahájení ruské agrese dne 24. 2. 2022, z níž plyne, že je nutno respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu nonrefoulement (rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022  24, č. 4344/2022 Sb. NSS, body 2123) a že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování (rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023  35, bod 19). [14] Lze uzavřít, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Krajský soud se ani nedopustil zásadního pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s). [15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 5153). Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představují odměnu a náhradu hotových výdajů jeho zástupce. Odměna zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 4 620 Kč (§ 7 bodu 5 ve spojení s § 9 o