10 Ads 6/2026 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 6/2026- 56 - text  10 Ads 6/2026 - 58 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: D. J., zastoupené advokátem JUDr. Ottou Hradilem, Olomoucká 226, Uničov, proti žalovanému: ministr práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, čj. MPSV2024/268915513/3, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a JUDr. P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 12. 2025, čj. 72 Ad 21/202572, takto: I. Kasační stížnosti se odmítají pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se domáhala obnovy řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) její žádost zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Ten žalobě nevyhověl a rozsudkem ji zamítl. I. Kasační stížnost žalobkyně [2] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. [3] Stěžovatelka v žalobě navrhovala mj. zrušit původní rozhodnutí Úřadu práce ze dne 12. 7. 2021 a MPSV ze dne 7. 10. 2021 ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti (původní rozhodnutí), případně navrhovala krajskému soudu, aby vyslovil nicotnost těchto rozhodnutí. [4] Krajský soud údajně pochybil, neboť se při projednání žaloby soustředil pouze na zjištění, zda jsou splněny zákonné důvody pro obnovu řízení. Další úkony neprovedl a rozhodl o zamítnutí žaloby. Pominul přitom její námitky stran nicotnosti původních rozhodnutí, jakkoliv je povinností soudu zabývat se všemi žalobními námitkami. K vyslovení nicotnosti není stanovena žádná promlčecí ani prekluzivní lhůta a podle § 76 odst. 2 s. ř. s. má soud povinnost vyslovit nicotnost rozhodnutí i bez návrhu. K tomuto postupu jej rovněž zavazuje usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/201065. [5] Stěžovatelka navrhla, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby NSS vyslovil nicotnost původních rozhodnutí ve věci samé. II. Kasační stížnost stěžovatele JUDr. P. J. [6] Stěžovatel byl v žalobě označen jako možná osoba zúčastněná na řízení. Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl a v odůvodnění mj. uvedl, že stěžovatel osobou zúčastněnou na řízení být nemohl, neboť se ho rozhodnutí žalovaného netýká a jeho práva a povinnosti nebyla rozhodnutím nijak dotčena. Krajský soud tedy nebyl povinen vyzvat jej ke sdělení, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, ani o jeho procesním postavení rozhodnout. [7] Stěžovatel s tímto posouzením nesouhlasí, proto podal kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Namítá totiž, že ačkoli ho stěžovatelka označila za osobu přicházející v úvahu jako osobu zúčastněnou na řízení, krajský soud nevydal usnesení dle § 55 s. ř. s. a § 167 o. s. ř., že zákonné podmínky nesplňuje, z čehož plyne závěr, že osobou zúčastněnou na řízení je. Na tom nic nemění ani závěry krajského soudu, neboť nemohou nahradit toto usnesení. Stěžovatel napadá rovněž samotné důvody, pro které krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky. III. Posouzení kasační stížnosti stěžovatelky [8] V řízení před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, proto se NSS zabýval nejprve podle § 104a odst. 1 s. ř. s. tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, odmítne soud kasační stížnost jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat: 1) dotýkáli se kasační stížnost právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existujeli důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) byloli v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Je proto především v zájmu samotného stěžovatele, aby přesvědčivě zdůvodnil, proč by jeho kasační stížnost měla být přijatelná. V tomto případě však stěžovatelka přijatelnost kasační stížnosti nijak nezdůvodňuje. [9] Krajský soud se dle stěžovatelky nevypořádal s námitkou nicotnosti původních rozhodnutí vydaných ve věci samé. NSS se proto zabýval tím, zda tato vada představuje zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. [10] V usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639 NSS zdůraznil, že hrubé (zásadní) pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva není „jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.“ [11] Je pravda, že se krajský soud k námitce nicotnosti původních rozhodnutí výslovně nevyjádřil. V případě, že by však NSS napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, by se v tomto ohledu na výsledku řízení nic nezměnilo. Předmětem řízení před krajským soudem totiž byl přezkum rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti na obnovu řízení, nikoliv přezkum původních rozhodnutí (tj. rozhodnutí ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti). Krajský soud v bodu 14 napadeného rozsudku explicitně uvedl, že je vázán předmětem řízení, kterým je otázka obnovy správního řízení. Při posuzování žádosti o obnovu řízení lze posuzovat výhradně to, zda existují pro obnovu důvody a zda jsou splněny zákonné podmínky pro vyhovění této žádosti, zatímco k důvodům vztahujícím se k rozhodnutí ve věci samé, které by mohly mít význam v obnoveném řízení, přihlížet nelze. Z odůvodnění napadeného rozsudku je proto zřejmé, že krajský soud nepovažoval za možné zabývat se otázkou nicotnosti původních rozhodnutí, ke kterým směřuje žádost o obnovu řízení. [12] Ostatně tato původní rozhodnutí již nabyla právní moci (viz rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2024, čj. 5 Ads 58/202367 a usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. IV. ÚS 542/24). NSS tímto nepopírá, že krajský soud mohl tyto závěry ve vztahu k námitce nicotnosti výslovně formulovat v odůvodnění. Absence takového výslovného vyjádření však nepředstavuje pochybení takové intenzity, které by mohlo mít vliv na hmotněprávní postavení stěžovatelky. Ani v případě zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu by totiž nemohlo dojít ke změně výsledku řízení, neboť otázka nicotnosti původních rozhodnutí není v řízení o přezkumu rozhodnutí o obnově řízení relevantní. Protože původní rozhodnutí ve věci již byla přezkoumána (a to i soudně), námitka nicotnosti ve vztahu k nim je zjevně nepřípustná, neboť směřuje proti věci již rozhodnuté a nemá nic společného s nyní posuzovanou věcí týkající se rozhodnutí žalovaného ve věci obnovy řízení. Jinými slovy, stěžovatelka mohla námitku nicotnosti uplatnit v řízení, ve kterém byla podrobena přezkumu právě původní rozhodnutí, nikoliv až v tomto řízení, jehož předmětem je zcela jiné rozhodnutí. Je naopak patrné, že stěžovatelka se prostřednictvím námitky nicotnosti původních rozhodnutí snaží „prolomit“ právní moc těchto rozhodnutí a otevřít jejich přezkum. To však z výše uvedených důvodů není možné (viz rovněž bod 20 rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2026, čj. 10 As 226/202536). [13] Poukazujeli stěžovatelka na usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/201065, NSS k tomuto konstatuje, že rozšířený senát v něm řešil přípustnost žaloby založené na tvrzené nicotnosti ve vztahu k blokovému řízení a zdůraznil, že ani taková žaloba nepředstavuje výjimku z principu subsidiarity soudní ochrany a musí být podána ve standardní lhůtě po vyčerpání odvolání; nicotnost tedy nelze namítat kdykoliv mimo zákonný procesní rámec, jak tvrdí stěžovatelka. Je tak zjevné, že odkazované rozhodnutí nemá pro nyní posuzovanou věc význam. [14] S ohledem na výše uvedené NSS uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci totiž nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a krajský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. IV. Posouzení kasační stížnosti stěžovatele [15] Platí, že proti usnesení krajského soudu, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení, neboť pro to nesplňuje zákonné podmínky (§ 34 od