2 Ads 15/2026 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 15/2026- 38 - text  2 Ads 15/2026 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: 100 CZK COMPANY s.r.o., se sídlem Voctářova 2497/18, Praha 8, zastoupená JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Na baště sv. Ludmily 252/3, Praha 6, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2024, č. j. 8864/1.30/243, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2025, č. j. 5 Ad 6/202539, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 4. 6. 2024, č. j. 1964/10.30/2411, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 111 000 Kč za přestupek podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023. Toho se měla dopustit tím, že umožnila výkon závislé práce mimo pracovně právní vztah třem fyzickým osobám (u dvou z nich se jednalo o výkon práce kadeřnice a u jedné z nich se jednalo o výkon práce konzultantky a kadeřnice; dále společně „kadeřnice“), a to v období od 23. 11. 2022 (respektive od 1. 12. 2022 a od 1. 2. 2023) do 3. 8. 2023. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Shledal, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav, a ztotožnil se s jejich závěry ohledně naplnění znaků závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Kadeřnice sice formálně vystupovaly jako osoby samostatně výdělečně činné, fakticky však byly v podřízeném vztahu k žalobkyni, což vyplývá nejen z výpovědí samotných kadeřnic, ale také z dokumentu nazvaného „Vnitřní směrnice pro kadeřníky“. Městský soud dal za pravdu žalobkyni v tom, že důkazy založené ve správním spisu nasvědčují tomu, že žalobkyni nesvědčí právo užívat a provozovat provozovnu Kadeřnictví No. 1 v OC Globus na adrese Spojovací 326, Ostrava – Plesná (dále „provozovna „Globus“). Konstatoval však, že otázka, zda se místo výkonu práce nachází na pracovišti žalobkyně, či nikoli, je pro posouzení odpovědnosti žalobkyně nerozhodná. Z § 2 odst. 2 zákoníku práce totiž plyne, že závislou práci lze vykonávat i na jiném dohodnutém místě, než je pracoviště zaměstnavatele. Za takové jiné místo lze v projednávané věci považovat provozovnu Globus, neboť na výkonu práce v této provozovně se dohodly kadeřnice, žalobkyně a společnost 100 CZK KRONA s.r.o. Městský soud zároveň dodal, že samotná skutečnost, zda je práce vykonávána na pracovišti zaměstnavatele, nepatří mezi definiční znaky závislé práce, ale toliko mezi vodítka, na jejichž základě lze usuzovat, zda jsou v daném případě znaky závislé práce naplněny. Stejně tak způsob vyplácení odměny je pouze dalším z vodítek pro stanovení existence závislého postavení, nikoli definičním znakem závislé práce. Nadto v řízení bylo prokázáno, že o cenách služeb, tržbách, resp. jejich následném přerozdělení kadeřnicím fakticky rozhodovala žalobkyně. II. Argumentace účastníků řízení [3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž namítá jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Dále namítá, že skutková podstata, ze které městský soud vycházel, nemá oporu ve spisu a skutkový stav byl zjištěn nedostatečně a nesprávně. Stěžovatelka má za to, že městský soud a správní orgány nesprávně posoudily znaky závislé činnosti. Neposoudily věc materiálně z hlediska fakticky vykonávané činnosti a charakteru soukromoprávního vztahu mezi kadeřnicemi a společností 100 CZK KRONA s.r.o. [4] Dle názoru stěžovatelky městský soud učinil nesprávný a nepřípustný extenzivní výklad právně významných okolností v rozporu se skutkovým stavem. Skutkové závěry uvedené v napadeném rozsudku jsou v rozporu se závěrem soudu, že se stěžovatelka, společnost 100 CZK KRONA s.r.o. a kadeřnice ve smlouvách o spolupráci dohodly, že kadeřnice budou údajnou závislou práci vykonávat i na jiném místě, než je pracoviště zaměstnavatele. Stěžovatelka nikdy nevyužívala provozovnu Globus pro výkon podnikatelské činnosti v oboru „Holičství a kadeřnictví“ a ani neuzavřela soudem tvrzenou dohodu. Existenci takové dohody nikdo v řízení netvrdil ani neprokázal. Soud měl za prokázané toliko umístění a provozování platebního terminálu (bankomatu) stěžovatelkou na místě provozovny Globus, ale žádnou jinou činnost, kterou by stěžovatelka v této provozovně vykonávala. Jestliže měl soud za prokázané, že nájemcem a provozovatelem provozovny Globus byla výhradně společnost 100 CZK KRONA s.r.o. a že tato společnost byla jako provozovatel i ve smluvním vztahu ke kadeřnicím, nemohlo se jednat o výkon závislé činnosti pro stěžovatelku. [5] Stěžovatelka postrádá skutková zjištění a náležité právní posouzení toho, jakou činnost (resp. jak a prostřednictvím koho) vykonávala společnost 100 CZK KRONA s.r.o. v provozovně Globus. Městský soud se nezabýval otázkou, v jakém vztahu byla stěžovatelka a kadeřnice ve vztahu ke společnosti 100 CZK KRONA s.r.o. Pokud v místě provozovny Globus vykonávala činnost v oboru „Holičství a kadeřnictví“ společnost 100 CZK KRONA s.r.o., muselo se jednat o vztah závislé práce mezi kadeřnicemi a společností 100 CZK KRONA s.r.o. Kadeřnice nejednaly a ani nemohly jednat při výkonu tvrzené činnosti jménem stěžovatelky, a to soustavně a dle jejích pokynů, když jediným provozovatelem provozovny Globus byla společnost 100 CZK KRONA s.r.o., přičemž ta byla také jediným subjektem, který byl ve smluvním vztahu s kadeřnicemi. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Ztotožňuje se se závěry městského soudu a dodává, že stěžovatelka neuvádí žádné nové skutečnosti, pouze polemizuje se závěry městského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III. 1 Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku [7] Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, kterou stěžovatelka spatřuje v nesrozumitelnosti „nebo“ nedostatku důvodů. Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Aby byl rozsudek přezkoumatelný, musí být srozumitelný a opřený o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní kasační soud přihlíží i bez námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). [8] Rozsah povinnosti soudu odůvodnit své závěry musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Podstatné je, aby se soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení tak, aby žádná z nich nezůstala bez náležité odpovědi. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související. O nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost lze pak hovořit mimo jiné tehdy, opíráli se odůvodnění rozhodnutí soudu o rozdílná a vzájemně neslučitelná právní hodnocení téhož skutkového stavu, tedy jeli jeho odůvodnění vnitřně rozporné (srov. např. rozsudky NSS ze dne 16. 5. 2017, č. j. 6 Ads 21/201723, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200876 a ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS). [9] Rozsudek městského soudu však dle názoru Nejvyššího správního soudu netrpí nedostatkem žádné ze shora popsaných náležitostí a výše uvedené požadavky na přezkoumatelnost ve všech ohledech splňuje. Jeho odůvodnění je srozumitelné a konzistentní a odpovídá skutkovým zjištěním. V posuzované věci je zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vycházel i jak o věci uvážil. Městský soud zohlednil podstatu uplatněné žalobní argumentace a vypořádal se s ní způsobem, který je souladný s judikaturou. Městský soud se v bodech 11 a 12 napadeného rozsudku zabýval také namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného. Zohlednil i další žalobní argumentaci, kterou stěžovatelka zpochybňovala závěry správních orgánů o naplnění znaků závislé práce. Samotná skutečnost, že proti těmto závěrům městského soudu stěžovatelka brojí také věcně, značí, že tyto závěry nejsou nepřezkoumatelné. [10] Námitka nepřezkoumatelnosti je tedy nedůvodná. III. 2 Naplnění znaků nelegální práce [11] Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2. [12] Podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti se pro účely tohoto zákona nelegální prací rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovn