22 As 8/2026 — Nejvyšší správní soud

22 As 8/2026- 39 - text  22 As 8/2026-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: V. V., zastoupený Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno, se sídlem Jihlavská 410/12, P. O. BOX 99, Brno, o žalobě ze dne 20. 10. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve zbavení dispozičního práva k polovině přijatých peněžních prostředků žalobce přijatých ode dne 14. 10. 2025 na účet vedený žalovanou, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2025, čj. 29 A 92/20255, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliboru Lípovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce v rozhodné době vykonával trest odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno. Je invalidním důchodcem s invaliditou třetího stupně, přičemž invalidní důchod po srážkách provedených Českou správou sociálního zabezpečení mu byl zasílán na účet zřízený a vedený žalovanou. [2] Podáním ze dne 20. 10. 2025 označeným jako „Správní žaloba ve věci nezákonného postupu VS ČR“ žalobce brojil proti nezákonnému postupu žalované spočívajícímu v provádění srážek z účtu zřízeného a vedeného žalovanou od 1. 6. 2023. Zdrojem peněžních prostředků, které žalobce na tento účet obdržel, byly dávky důchodového zabezpečení, které pocházely z jeho invalidního důchodu po provedených srážkách, přičemž z tohoto „zákonného životního minima mu žalovaná sráží 50 % na položku insolvenční správce od 14. 10. 2025“. Spolu s žalobou, na stejné listině, žalobce požádal o ustanovení konkrétní zástupkyně z řad advokátů. [3] Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s., jelikož nespadá do pravomoci správních soudů. Odkázal na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, z 12. 2. 2019, čj. Konf 1/20186, č. 3908/2019 Sb. NSS. Podle něj je sice žalovaná bezpečnostním sborem a může vystupovat v pozici správního úřadu, není však pochyb o tom, že při plnění povinností uložených (jako dlužníkovi povinného) exekučním příkazem v žádném takovém postavení nevystupuje. V tehdejším případě hodnotil zvláštní senát zadržování peněžních prostředků z vypláceného starobního důchodu a jejich následné poukazování k rukám exekutora nikoliv jako výkon vrchnostenské pravomoci, ale pouhé plnění zákonné povinnosti plynoucí ze soukromoprávních vztahů. V takovém případě má o právech a povinnostech rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoliv soud správní. [4] Podle krajského soudu z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná tyto srážky z účtu prováděla na základě exekučních příkazů vydaných exekutory či jinými orgány veřejné moci a v rozporu s rozhodnutími insolvenčního soudu. To znamená, že ani materiálně, ani formálně nevystupovala v pozici správního orgánu vykonávajícího veřejnou správu, ale vystupovala toliko jako (specifický) dlužník povinného plnicí povinnosti dle rozhodnutí soudního exekutora či jiného orgánu veřejné moci provádějícího exekuci. Žalovaná proto nejednala jako orgán moci výkonné rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Podle stěžovatele je napadené usnesení předně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů i nesrozumitelnost. Z jeho odůvodnění není patrné, jak krajský soud dospěl k závěrům, které jej vedly k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud dovozuje závěry a skutečnosti, jež nemají oporu v podkladech. Z žaloby dovozuje skutečnosti, které z ní vůbec nevyplývají. Konkrétně podle krajského soudu stěžovatel brojí proti postupu žalované dle § 25 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). Krajský soud však zjevně odkazuje na znění zákona, které nebylo v době nezákonného zásahu žalované ani v době podání žaloby a rozhodování o ní účinné. Dále krajský soud uvedl, že věcná podstata sporu mezi stěžovatelem a žalovanou spočívá v postupu žalované v rámci (nad rámec) exekučního řízení a že z žalobních tvrzení vyplývá, že srážky (v jejichž nezákonnosti je spatřován nezákonný zásah) žalovaná činila na základě exekučních příkazů vydaných soudními exekutory. O žádné exekuční řízení se ale v nyní posuzované věci nejedná, přičemž žádné takové skutečnosti z podání stěžovatele nevyplývají. [7] Stěžovatel uvedl, že žaloba směřovala proti postupu žalované, která neoprávněně prováděla srážky z jeho finančních prostředků ve prospěch insolvenčního řízení, resp. insolvenčního správce, kterému je zasílala, aniž k těmto srážkám existoval právní titul. Tyto srážky tak byly činěny bez právního titulu, nezákonně, aniž k jejich provedení byl učiněn jakýkoliv relevantní podnět či by k jejich provádění byl zákonný důvod. Dle stěžovatele je třeba rozlišovat, zda ke srážení finančních částek z účtu odsouzeného dochází ex lege či na základě legitimního podnětu příslušné autority, nebo naopak v rozporu se zákonem a bez relevantního podnětu. [8] Podle stěžovatele tak krajský soud neměl dostatek podkladů ani informací pro závěr o nedostatku své pravomoci k projednání žaloby. Rozhodně k tomu nemohl dospět na základě stručné a obecné žaloby, z níž je zjevné, že stěžovatel se v problematice přezkumu správních rozhodnutí, úkonů či zásahů správních orgánů neorientuje natolik dostatečně, aby byl schopen sám odstranit vady svého návrhu tak, aby byl věcně projednatelný. Krajský soud proto pochybil, pokud se nepokusil odstranit vady žaloby postupem dle § 37 odst. 5 s. ř. s. Stejně tak pochybil tím, že nikterak nereagoval na v žalobě obsažený návrh na ustanovení zástupce. [9] Stěžovatel nesouhlasí ani se samotným závěrem krajského soudu, že o žalobě nelze rozhodnout z důvodu nedostatku pravomoci správního soudu. Do práv stěžovatele bylo zasaženo rozhodnutím či postupem žalované, který lze spatřovat v jejím autoritativním, vrchnostenském postupu. Skutečnost, zda došlo či nedošlo k nezákonnému zásahu ze strany žalované, tak měla být předmětem věcného posouzení žaloby. Na nyní projednávanou věc totiž nedopadají krajským soudem poukazovaná rozhodnutí ani kompetenční pravidla pro určování příslušného soudu. [10] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. [11] Nejprve upozornila, že sama nemá právní osobnost ani procesní způsobilost, a nemůže tak být účastníkem nynějšího řízení. Podaná kasační stížnost měla dle jejího názoru směřovat přímo proti Vězeňské službě České republiky. [12] K samotným srážkám žalovaná uvedla, že stěžovatel je v insolvenčním řízení, v jehož rámci byly srážky prováděny v souladu s vyhláškou č. 360/2024 Sb., o výši nákladů výkonu vazby a trestu odnětí svobody, o podrobnostech nakládání s penězi vězněných osob a osob ve výkonu zabezpečovací detence a o změně souvisejících vyhlášek. Po obdržení informace od insolvenčního správce žalovaná postupovala podle § 39m zákona o výkonu trestu odění svobody a z peněžních prostředků evidovaných na zvláštním účtu začala odvádět zákonem stanovené částky. Srážky z peněžních prostředků připsaných na účet odsouzeného vedený žalovanou nepodléhají režimu výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy podle § 299 a násl. o. s. ř. Institut nezabavitelné částky se na tyto srážky neuplatní, neboť se jedná o zvláštní zákonný režim vyplývající ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody, což plyne z § 319a o. s. ř. ve zněním účinném od 1. 1. 2025, jakož i judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalovaná tudíž nezasahovala do výše důchodu stěžovatele ani do jeho nezabavitelné části. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Nejvyšší správní soud předesílá, že jeli napadeným rozhodnutím usnesení krajského (městského) soudu o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jinak řečeno, Nejvyšší správní soud se v takové situaci může zabývat pouze tím, zda byly naplněny důvody pro odmítnutí žaloby. Naopak mu nepřísluší věcně hodnotit postup žalovaného (rozsudek NSS z 28. 11. 2025, čj. 7 As 109/2025-28, bod 16 a tam uvedená judikatura). [15] Podstatou věci je posouzení, zda zásahová žaloba směřující proti postupu