22 Azs 300/2025 – Nejvyšší správní soud

22 Azs 300/2025- 48 - text  22 Azs 300/2025-50 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: L. Z., zastoupená Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, čj. OAM-275/ZA-ZA11-P10-2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2025, čj. 2 Az 10/2025-47. takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“). [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. [3] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností. Předně poukázala na nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že se městský soud dostatečně nevypořádal se vznesenou žalobní argumentací. V dalším okruhu námitek dovozovala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci zejména pak stran dostupnosti léčiv, které potřebuje pro léčbu svých onemocnění. Ve třetím okruhu námitek vyjádřila nesouhlas s právním posouzením. Městský soud provedl nesprávné posouzení rizika pronásledování dle § 12 zákona o azylu a vážné újmy ve smyslu § 14a téhož zákona. Nesprávně byl posouzen i zásah rozhodnutí žalovaného do stěžovatelčina soukromého a rodinného života. Stěžovatelka akcentovala, že pokud jí nebude udělena mezinárodní, resp. doplňková ochrana a ona bude donucena k návratu do země původu, nebude moci realizovat svůj partnerský vztah na území České republiky. Poukázala i na to, že za dobu jejího pobytu na území České republiky se do české společnosti plně integrovala. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal náhradu nákladů řízení. [4] Žalovaný neshledal kasační námitky důvodnými. Podle jeho názoru odpovídá postup žalovaného i městského soudu zákonu. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl. II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639). [6] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná. [7] Stěžovatelka namítala, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný. Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62). [8] Vymezeným požadavkům městský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Městský soud dostatečně zdůvodnil, proč neshledal na podkladě žalobní argumentace důvod ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Vypořádal se i s nosnou žalobní argumentací, vč. argumentace poukazující na nemožnost léčby stěžovatelčiných onemocnění v domovské zemi (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007-107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74). Z důvodu, že stěžovatelka v žalobě nepoukazovala na nedostupnost léku X v Ruské federaci, resp. v rámci řízení o žalobě neuvedla odkaz na internetové stránky stran léčby X, nelze městskému soudu vytýkat, že se takovou argumentací nezabýval. Uvedené je přitom rozhodné i z hlediska přípustnosti jejího věcného projednání kasačním soudem (§ 109 odst. 5 s. ř. s. a rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2026, čj. 6 Azs 114/2025-35, bod 19). Zároveň dle Nejvyššího správního soudu nejde o tak zásadní informace, které by vyžadovaly výjimečně prolomit aplikovatelnost § 109 odst. 5 s. ř. s. (a contrario nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3997/19 ze dne 19. 5. 2020). Lze dodat, že dle tvrzení samotné stěžovatelky lék X užívala již od května 2024, stěžovatelce tudíž nic nebránilo uvedenou skutečnost vznést již jak v řízení před žalovaným, tak v řízení před městským soudem. [9] Důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu neshledal Nejvyšší správní soud ani na základě námitek poukazujících na nedostatečně zjištěný skutkový stav. V tomto ohledu připadá v úvahu – jako důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu – toliko hrubé pochybení krajského (městského) soudu [rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, ze dne 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016-79 (bod 21), ze dne 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020-52 (bod 23), či usnesení NSS ze dne 11. 8. 2023, čj. 8 As 120/2022-28 (bod 9), ze dne 24. 4. 2019, čj. 2 Az 301/2018-37 (bod 12), ze dne 11. 3. 2020, čj. 2 Azs 279/2019-45 (bod 16), atp.]. Takové pochybení Nejvyšší správní soud neshledal. S ohledem na obsah správního spisu lze souhlasit s městským soudem, že závěry žalovaného v něm mají plnou oporu. Ten obsahuje i podklady, na základě kterých bylo lze posoudit možnosti léčby stěžovatelky v zemi původu. Ve spisu je založen mj. dokument „Informace OAMP – Ruská federace – Zdravotní péče, Dostupnost léčby X“ ze dne 20. 12. 2024, jehož obsah vychází z metodik Agentury Evropské unie pro azyl (EUAA), konkrétně z projektu MedCOI, zaměřené na informace o domovských státech žadatelů co do dostupnosti zdravotní péče. Městský soud dostatečně vysvětlil i to, proč neshledal stěžovatelkou předložené dokumenty relevantní, resp. věrohodné (bod 43 a násl. rozsudku městského soudu). [10] Přijatelnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud neshledal ani s ohledem na kasační argumentaci dovolávající se naplnění stížního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důvody vznesené stěžovatelkou posoudil městský soud v souladu s konstantní judikaturou. [11] Stran tvrzených důvodů dle § 12 písm. b) zákona o azylu a § 14a téhož zákona správně poukázal na to, že konstantní judikatura stojí na zásadě potenciality pronásledování, resp. skutečné hrozby vážné újmy (rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 47/2007-60, ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006-82, ze dne 9. 6. 2008, čj. 5 Azs 18/2008-83, ze dne 13. 8. 2010, čj. 4 Azs 11/2010-112, ze dne 31. 1. 2020, čj. 5 Azs 105/2018-46, atp.). Městský soud na podkladě správního spisu neshledal, že by bylo přiměřeně pravděpodobné, že by stěžovatelka byla v případě návratu do Ruska pronásledována ve smyslu shora označených ustanovení zákona o azylu. V tomto ohledu připomněl, že od prvního vstupu na území České republiky se do Ruska několikrát vrátila, přičemž ani jednou nečelila problémům spojeným s pobytem na území České republiky. Byť se na území Evropské unie účastnila několika demonstrací, nepatří mezi známé aktivisty, novináře, bloggery, lidi mající vliv na veřejné mínění v Rusku apod., tj. mezi zvlášť ohroženou skupinu lidí, u nichž by bylo lze s ohledem na informace o Ruské federaci důvodně předpokládat, že by mohli být v případě návratu do Ruska ze strany ruských státních orgánů pronásledováni, či vystaveni nebezpečí vážné újmy. Uvedené hodnocení odpovídá východiskům ustálené judikatury (rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2023, čj. 5 Azs 24/2023-23, či usnesení NSS ze dne 14. 2. 2024, čj. 7 Azs 274/2023-44, ze dne 10. 7. 2024, čj. 1 Azs 66/2024-34, atp.). V soula