4 Azs 36/2026 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 36/2026- 39 - text  4 Azs 36/2026-41 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: S. S., zast. Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou, se sídlem Moravské náměstí 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM125/ZAZA11VL152025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2026, č. j. 32 Az 1/202626, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce, státní příslušník Turecké republiky, podal dne 29. 1. 2025 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen „žádost“). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM125/ZAZA11VL152025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žádost shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proto zastavil řízení o žádosti podle § 25 písm. i) téhož zákona. [3] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. 32 Az 1/202626, žalobu odmítl pro opožděnost. [4] Krajský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 10. 2025. Uvedené datum se podává z předvolání k převzetí napadeného rozhodnutí založeného ve správním spise. Součástí předvolání bylo i poučení žalobce, že pokud se nedostaví k převzetí rozhodnutí v den uvedený ve výzvě, ač byla výzva doručena, bude tento den považován za den doručení napadeného rozhodnutí. Předvolání k převzetí napadeného rozhodnutí bylo žalobci doručováno na jím uvedenou adresu pobytu, kde si však žalobce po celou dobu správního řízení zásilky nepřebíral, a k jejich doručení tak docházelo fikcí. Ve správním spise je pak založen úřední záznam ze dne 13. 10. 2025 o nedostavení se žalobce k převzetí napadeného rozhodnutí. Od tohoto okamžiku začala běžet lhůta 15 dnů k podání žaloby, která uplynula dne 29. 10. 2025. Žalobce však žalobu podal až dne 12. 1. 2026. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [5] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatel namítl, že v žalobě uvedl důvody, proč svou žalobu považuje za včasnou. Žalovaný vyhotovil dne 27. 5. 2025 listinu obsahující předvolání stěžovatele k výslechu. Tato listina však stěžovateli nebyla doručena, neboť dle zdůvodnění provozovatele poštovních služeb stěžovatel neměl zřízenu domovní schránku. Následně byl se stěžovatelem dne 15. 7. 2025 proveden pohovor. Stalo se tak pravděpodobně poté, co se stěžovatel dostavil na pracoviště za účelem prodloužení platnosti průkazu žadatele o mezinárodní ochranu. K okolnostem doručování a nemožnosti doručovat stěžovateli se žalovaný při pohovoru nijak nevyjadřoval a neupozornil jej na překážky při doručování. [7] Následně byly stěžovateli doručovány na tutéž adresu další listiny, a to vyrozumění o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a nakonec i samotné napadené rozhodnutí. Ani jedna z těchto listin nebyla stěžovateli fakticky doručena. Je proto evidentní, že stěžovatel byl v uvedeném řízení osobou, které se prokazatelně nedaří doručovat. [8] Stěžovatel se dostavil dne 3. 11. 2025 na pracoviště žalovaného za účelem prodloužení platnosti svého průkazu, kdy mu bylo sděleno, že řízení o jeho žádosti bylo ukončeno. Stěžovateli přitom nebylo napadené rozhodnutí doručeno. Následně se obrátil s žádostí o převzetí právního zastoupení na advokátku, která požádala žalovaného dne 6. 11. 2025, 14. 11. 2025 a 4. 12. 2025 o umožnění nahlédnout do spisového materiálu. Do spisového materiálu bylo zástupkyni stěžovatele umožněno nahlédnout až dne 29. 12. 2025. Uvedený den považuje stěžovatel za den, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí. [9] Zákon o azylu neupravuje postup vůči osobám známého pobytu, kterým se prokazatelně nedaří doručovat. Na tyto případy nedopadá výluka z aplikace zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, uvedená v § 9 zákona o azylu. Proto se na posuzovanou věc měl aplikovat § 25 odst. 1 správního řádu, podle kterého se osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, doručuje veřejnou vyhláškou. Žalovanému přitom muselo být zřejmé, že stěžovatel je právě touto osobou. Ve správním spise jsou založeny tři listiny, které se jako fakticky nedoručené vrátily žalovanému zpět. Žalovaný však pravděpodobně stěžovateli nedoručoval veřejnou vyhláškou, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by byly předmětné listiny vyvěšeny na úřední desce. [10] Stěžovatel vytkl krajskému soudu, že se k této argumentaci nijak nevyjádřil, a jeho usnesení je proto nepřezkoumatelné. Krajský soud pouze uzavřel, že žalovaný stěžovateli doručoval listiny na jím sdělenou adresu, a tudíž došlo k jejich doručení fikcí. Stěžovatel se zdržoval na této adrese, měl domovní schránku s označením svého jména, ovšem nebylo mu doručeno žádné vyrozumění pošty o tom, že si má převzít zásilky doručované žalovaným. [11] S ohledem na výše uvedené stěžovateli nebylo umožněno seznámit se s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Stěžovatel byl zkrácen na svých základních procesních právech. S podklady se sice následně seznámila zástupkyně stěžovatele, stalo se tak ovšem až poté, co napadené rozhodnutí nabylo právní moci. Vzhledem k tomu, že stěžovatel měl právo seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim v průběhu správního řízení, nebylo možné takovéto opomenutí narovnat až v řízení o žalobě. [12] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl jako nedůvodnou. Ztotožnil se s krajským soudem, že stěžovatel podal žalobu opožděně. Žalovaný doručoval písemnosti stěžovateli na adresu hlášeného pobytu, a bylo tedy jeho výhradní odpovědností, aby si v tomto místě zajistil řádné přebírání zásilek. Žalovaný dále uvedl, že doručování v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany se řídí speciální právní úpravou obsaženou v § 24a zákona o azylu, která vylučuje subsidiární použití § 25 správního řádu v situaci, kdy je známo místo pobytu žadatele. III. Posouzení kasační stížnosti [13] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí soud dle § 104a odst. 1 s. ř. s. posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud tomu tak není, odmítne ji pro nepřijatelnost. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti NSS vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná, pokud (i) se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, (ii) se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, (iii) je třeba učinit judikaturní odklon, a (iv) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [14] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně neuvedl, v čem spatřuje přesah vlastních zájmů. Napadá však závěry krajského soudu, jež považuje za nesprávné. NSS se tedy musí zabývat tím, zda se krajský soud dopustil zásadního pochybení, a pokud tomu tak je, zda toto pochybení mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [15] NSS konstatuje, že usnesení krajského soudu není nepřezkoumatelné. Požadavky kladenými na přezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu se NSS ve své judikatuře již podrobně zabýval (viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 17. 6. 2010, č. j. 2 Azs 20/201085), přičemž krajský soud se nedopustil hrubého pochybení, jak vyplývá i z níže uvedeného. Ačkoliv se krajský soud výslovně nezabýval každým dílčím argumentem stěžovatele, z odůvodnění jeho usnesení je zřejmé, proč nepřisvědčil jeho argumentaci. Zdůraznil, že žalovaný doručoval na adresu, kterou stěžovatel sám uvedl, a doložil, že výzva k převzetí napadeného rozhodnutí byla doručena fikcí, takže v důsledku toho, že se stěžovatel nedostavil k převzetí napadeného rozhodnutí, došlo k jeho doručení podle § 24a odst. 2 zákona o azylu. Odůvodnění napadeného usnesení je dostatečně srozumitelné a přezkoumatelné. [16] Rozhodnou otázkou tedy je, zda krajský soud správně posoudil, že při doručování výzvy k dostavení se k převzetí napadeného rozhodnutí nastala fikce doručení. Právě od tohoto závěru se odvíjí den doručení napadeného rozhodnutí, a tedy i počátek běhu lhůty k podání žaloby. [17] Krajský soud vyšel ze správního spisu, podle něhož byla výzva k převzetí na