5 As 283/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 283/2025- 40 - text  5 As 283/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) D. H., b) R. H., oba zastoupeni JUDr. Jakubem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Zhořelecká 739/10, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2025, č. j. 30 A 36/2025-91, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobce a) se zastavuje. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2025, č. j. 30 A 36/2025-91, se zrušuje. III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. KUKHK–9751/KP/2025-7, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce a). V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a žalobcům a), b) na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 59 463 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jakuba Hlaváčka, advokáta. Odůvodnění: [1] Městský úřad Turnov (dále jen ,,správní orgán I. stupně‘‘) obdržel dne 22. 11. 2024 žádost žalobců o vydání rozhodnutí nebo závazného stanoviska ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o památkové péči“) ve věci záměru výměny střešní krytiny domu č.p. X P. ul., obec Ú., parc. č. st. X v k. ú. Ú., nemovité kulturní památky „venkovský dům‘‘, rejst. č. ÚSKP: 25027/6-3705. [2] Žalobci nabyli uvedený dům do svého vlastnictví v roce 2021 a tvrdí, že nevěděli, že se jedná o kulturní památku. Tuto skutečnost jim nesdělili prodávající a údaj o památkové ochraně domu nebyl uveden v katastru nemovitostí ani v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). [3] Do domu začalo postupně zatékat, žalobci proto přistoupili k opravě stávající střešní krytiny pomocí aplikace hydroizolačního nátěru. Tento způsob opravy ale nepomohl, žalobci tedy v září 2024 zahájili instalaci nové střešní krytiny. Konkrétně zvolili střešní krytinu zn. Capacco ve tvaru čtverce o rozměrech hrany 40 cm. Tato šablona je vyrobena z recyklovaného plastu a rozměrem, tvarem i barvou imituje šablony břidlicové. Její výhodou je také nízká hmotnost, při rekonstrukci starých objektů tak není třeba zesilovat krov. [4] Poté, co žalobci zjistili, že jejich dům je památkově chráněn, přerušili práce na střeše a zahájili řízení k legalizaci svého záměru. Správní orgán I. stupně požádal o písemné vyjádření Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově. Národní památkový ústav (NPÚ) ve vyjádření, jenž je podle § 14 odst. 4 zákona o památkové ochraně povinným podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně, konstatoval, že práce uvedené v žádosti žalobců nelze z hlediska zájmů státní památkové péče připravovat a provést. Na základě uvedeného vyjádření vydal správní orgán I. stupně dne 29. 1. 2025 rozhodnutí č. j. MUTN 14423/2025, kterým záměr žalobců na výměnu střešní krytiny zamítl. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 4. 2025, č. j. KUKHK–9751/KP/2025-7, zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [5] Žalobci brojili proti napadenému rozhodnutí žalobou, v níž namítali, že vyjádření NPÚ je nelogické a vnitřně rozporné. NPÚ na jednu stranu říká, že je potřeba dbát na autenticitu používaných materiálů, na stranu druhou je asfalt srolovaný v pásu podle NPÚ v pořádku. Žalobci jsou názoru, že NPÚ lpí na jím preferovaných hodnotách, aniž by reflektoval realitu současné doby. Žalobci také nesouhlasí s tvrzením NPÚ o vlastnostech šablon Capacco, tedy že jsou pružné a v různých povětrnostních podmínkách pracují odlišně a dochází k jejich zvlnění. Podle žalobců jsou dané šablony odolné, což dokládají prohlášením jejich výrobce. Zároveň navrhli zadání znaleckého posudku, který by posoudil vlastnosti krytiny Capacco. [6] K tvrzení NPÚ o vhodnosti břidlicových nebo eternitových šablon žalobci namítli, že břidlice je velmi těžká a její použití na starém domě není možné, neboť krovy by tuto zátěž nevydržely. Eternitové šablony pak mají rakovinotvorné a další zdravotně nežádoucí účinky. Rovněž tvrzení NPÚ o rozměrech šablon použitých žalobci je chybné. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že nejsou racionální důvody pro odmítnutí použití plastových střešních šablon Capacco, které svým vzhledem imitují břidlicové šablony a materiálově odpovídají 21. století. Běžný návštěvník Poděbradovy ulice nemá šanci rozpoznat, že se jedná o plastové, a nikoliv břidlicové šablony. [7] Žalobci označili za vnitřně rozporné také závěry žalovaného. Ten vytkl žalobcům, že v řízení před správním orgánem I. stupně neuvedli veškerá tvrzení, avšak sám vložil do spisu celou řadu dalších podkladů. Žalovaný rovněž hovořil o odpovědnosti předchozího vlastníka domu informovat žalobce o památkové ochraně, stejně tak ovšem nesplnily svou informační povinnost státní orgány, které nezanesly údaj o památkové ochraně domu do katastru nemovitostí. Žalobci nesouhlasí s argumentací žalovaného, že katastr nemovitostí má pouze evidenční a informační charakter; v této souvislosti poukázali na zásadu materiální publicity katastru. [8] Žalobci konstatovali, že nemají k dispozici rozhodnutí, na jehož základě byl jejich dům označen za kulturní památku. Z evidenčního listu nemovité kulturní památky nicméně plyne, že důvodem pro označení této stavby za kulturní památku byla původní dochovaná pec. Tato pec se ale v domě již nenachází, odpadl tedy důvod pro prohlášení domu za kulturní památku. [9] Dle žalobců žalovaný neprovedl test proporcionality, v němž by vážil veřejný zájem na zachování památkové hodnoty domu a soukromý zájem žalobců na zachování jejich vlastnictví v nezhoršeném stavu. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci zdůraznili, že dům užívají podle tradičního způsobu v původní dispozici. Jediné, čeho se „dopustili“, bylo, že na střechu položili krytinu, která není vyrobena z autentického materiálu. Esteticky se ale krytina k domu hodí a nijak nevybočuje z rámce krytin obvykle používaných na obdobných typech starých roubených staveb. Žalobci přitom museli střešní krytinu renovovat, aby zamezili zatékání srážkové vody do domu. Nelze odhlédnout ani od ekonomického zájmu žalobců. Správní orgány je nutí k použití jiné střešní krytiny, čímž by utrpěli škodu v řádu stovek tisíc korun. Žalobci jsou přesvědčeni, že újma, která hrozí jejich zájmům, je výrazně větší než újma, která potenciálně hrozí na památkové ochraně domu. V této souvislosti odkázali na judikaturu, podle níž památková ochrana nesmí volit extrémní řešení. [10] Krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Při zkoumání podmínek řízení soud připomněl, že zatímco orgány státní památkové péče vydávaly podle § 14 zákona o památkové péči ve znění účinném do 31. 12. 2023 závazná stanoviska, která mohla mít dvojí povahu (závazné stanovisko ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, anebo samostatné rozhodnutí vydávané ve správním řízení), s účinností od 1. 1. 2024 již zákon o památkové péči ve svém § 14 důsledně terminologicky odlišuje závazná stanoviska a rozhodnutí. V nyní posuzované věci správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí, v jehož záhlaví však současně poněkud zmatečně uvedl, že se jedná o závazné stanovisko. Krajský soud nicméně navzdory této nepřesnosti neměl pochyb o tom, že se nyní jedná o samostatně přezkoumatelné rozhodnutí, nikoliv o závazné stanovisko, neboť na postup orgánu státní památkové péče nenavazovalo žádné rozhodnutí stavebního úřadu. [11] Podle krajského soudu správní orgány řádně zdůvodnily, v čem spatřují nevhodnost žalobci navrhované krytiny Capacco pro památkově chráněný objekt lidové architektury, který je v jejich vlastnictví. Vzhled a typ střešní krytiny se zásadně podílejí na památkové hodnotě historických budov, proto je třeba usilovat o to, aby si jejich střešní krytina zachovala v nejvyšší možné míře tradiční charakter. Podstatné je přitom nejen dochování vizuálního působení střechy, ale i dochování autenticity materiálu. Správní orgány shromáždily dostatečné podklady pro závěr, podle něhož krytina Capacco, která je imitací eternitu či břidlice vyrobenou z recyklovaného plastu, je zásadně nevhodná na střechy historických roubených staveb. Dle krajského soudu NPÚ i žalovaný srozumitelně vysvětlili, z jakých důvodů lze u posuzovaného domu považovat za přípustnou lepenkovou krytinu, ačkoliv nejde o původní střešní krytinu; oproti tomu u krytiny Capacco by bylo spekulativní tvrdit, že se jednou také stane tradiční; nyní tomu tak zcela jistě není. [12] K nesouhlasu žalobců s tvrzením NPÚ o vlastnostech šablon