2 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

53 Ad 15/2019- 91 - text  9 53 Ad 15/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: L.V. X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2019 č. j. MPSV-2019/175795-913 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 27. 8. 2019 č. j. MPSV-2019/175795-913 a rozhodnutí Úřadu práce - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019, č. j. 36945/2019/CBU se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce si podal v roce 2015 žádost o doplatek na bydlení s tím, že je podnájemcem v nájemním bytě R.K., které byl rovněž přiznán příspěvek na péči. Doplatek na bydlení rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích nebyl přiznán. Postup úřadu práce byl následně přezkoumán žalovaným i zdejším soudem, který rozsudkem č. j. 53 Ad 19/2017 – 97 ze dne 12. 4. 2018 pro vadu řízení procesní povahy rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2017 č. j. MPSV-2017/201698-913 a rozhodnutí úřadu práce ze dne 17. 8. 2017 č. j. 70331/2017/CBU zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení byla procesní vada spočívající ve vadném ustanovení opatrovníka žalobci, přičemž soud správní orgány zavázal svým názorem, že bude dále zapotřebí zabývat se tím, zda duševní postižení žalobce stále trvá a je takové intenzity, které brání žalobci v účasti ve správním řízení a znemožňuje mu, aby svá práva mohl řádně chránit sám. Krajský soud dospěl k závěru, že Statutární město České Budějovice nemohlo být opatrovníkem žalobce, kdy tato procesní vada, je natolik závažná, že mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. 2. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019 č. j. 36945/2019/CBU rovněž nebyl žalobci přiznán doplatek na bydlení na základě žádosti podané dne 2. 2. 2015 podle § 61 a 67 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání nevyhověl a rozhodnutí potvrdil. 3. Proti napadenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 23. 10. 2019 žalobu. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a to zejména z důvodu, že žalobci nebyl v řízení o doplatku na bydlení stanoven opatrovník. Dále napadá i nesprávně stanovené náklady na bydlení i nesprávný výpočet nároku příspěvku na živobytí. Žalovaný pouze konstatuje argumenty žalobce jako nepravdivé bez konkrétního prokázání tohoto tvrzení. 4. Žalobce poukazuje, že mimo toto řízení probíhalo i řízení o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce v Jihlavě o odejmutí příspěvku na živobytí ode dne 1. 9. 2016, které obsahovalo řízení o ustanovení opatrovníka na základě odborného znaleckého posudku – tyto podklady byly vyžádány zdejším správním orgánem prvního stupně v rámci součinnosti pro další rozhodnutí ve věci, jedná se však o právně irelevantní podklady, neboť podklady spadají do jiného řízení a zanikly dnem nabytí právní moci rozhodnutí tohoto řízení. 5. Žalobce již několikrát sděloval, že jeho účast na správním či soudním jednání je vyloučena z důvodu jeho zdravotního stavu a nemá možnost zvolit si pro své zastupování advokáta. Tato skutečnost trvá i přes vyjádření žalobce, že přechodná duševní porucha pominula, a to vzhledem k zániku invalidního důchodu na základě transformace na starobní důchod. Jde o nepochopení vyjádření žalobce o pominutí duševní poruchy, na základě posudku pro invalidní důchod tato porucha již nepomine a je trvalá (viz odborný posudek). Tato duševní porucha tak trvá, ale vzhledem k opatrovnictví nebo péči o jinou osobou měl žalobce za to, že je splněna podmínka pro ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“) pokud nikoli, ustanovení podle § 32 odst. 2 písm. g) s. ř. trvá nadále. 6. Současné rozhodnutí ve věci samé je z hlediska zákonnosti nepřípustné, neboť žadatel nebyl zastoupen opatrovníkem dle § 32 odst. 2 písm. b) s. ř, či dle § 32 odst. 2 písm. g) s. ř. Spojovat ustanovení opatrovníka s řízením u MPSV Jihlava s vyžadováním důkazů o provádění znaleckých posudků je nepřípustné, neboť se jedná o jinou právní a skutkovou podstatu věci. Žalovaný není schopen po procesní stránce zajistit přezkoumání zdravotního stavu žadatele prostřednictvím znaleckého posudku, přičemž z hlediska zákonnosti je nutné, aby správní orgány oslovily přímo praktického lékaře žalobce, nikoliv jiné osoby. 7. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu a jejich vydáním byl zkrácen na svých právech. Správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného posouzení skutku, v rámci posouzení skutku překročily meze správního uvážení, rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, provedené dokazování nemá žádnou oporu ve spise, rozhodnutí žalovaného je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Žalobce se také domnívá, že žalovaný je podjatý a nerozhodoval nestranně. 8. Žalobce se v odvolání několikrát zmiňoval, že správní orgán (podle zákona o zdravotnických službách) si má vyžádat posudek u praktického lékaře, nikoli u psychiatra či znalce. Jakýkoliv jiný postup je podle žalobce nezákonný, k čemuž popisuje, že úřad práce zmateně a nezákonně zasílá žádosti od roku 2015 psychiatrovi, soudnímu znalci, nesprávnému praktickému lékaři, když správně má žádost směřovat k D.K., praktickému lékaři žalobce. Nejsou-li správní orgány schopny zajistit si posudek a podle něho rozhodnout, jedná se nesprávný úřední postup. Správní orgány nemohou tuto svoji povinnost přenášet na účastníka řízení. 9. V řízení již bylo vydáno několik rozhodnutí, u kterých proběhl i soudní přezkum, naposledy došlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného, zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 53 Ad 19/2017 - 97 a vrátil věc žalovanému s tím, že je vázán právním názorem soudu. Žalovaný se dle žalobce opakovaně neřídí závažným názorem soudu a jen vydává další rozhodnutí dle svého uvážení. 10. Správní orgány v řízení ve svém řízení vycházejí z lékařské zprávy M.P., tato lékařská zpráva se však týkala řízení u úřadu práce Polná, v jiném časovém období a nikoli řízení před úřadem práce v Českých Budějovicích; takový důkaz je nepřípustný v rozporu s lékařskou etikou a mlčenlivostí. K tomu žalobce podává rozsáhlý výklad o povinnosti mlčenlivosti lékařů a souhlasu pacientů a dochází k závěru, že nelze provést důkaz předložením odborného lékařského posudku od jiného orgánu, neboť takový důkaz by byl získán nebo proveden v rozporu s jím uváděnými právními předpisy. 11. Žalobce poukazuje, že jeho praktickým lékařem byl M., který ukončil činnost k 18. 11. 2018, jeho lékařská dokumentace byla postoupena společnosti Moje Ambulance, s.r.o., s čímž žalobce nesouhlasil, proto ji žalobce postoupil jinému lékaři od února 2019, a to D.K., nikoli M.K. (otci D.), s kterým komunikoval správní orgán. 12. Dále žalobce poukázal na to, že osoba nájemce je osobou ZTP/P - praktická slepota s Alzheimerovou chorobou ve čtvrté třídě ZŽP, která je trvale upoutána na lůžko. Žalobce proto napadá tvrzení žalovaného o účelovosti nájemní smlouvy, neboť žalovaný si nevyžádal další důkazy ohledně existence nájemního vztahu žalobce, jestliže měl o tom pochybnost. Žalobce proto navrhuje, aby soud pro shora uvedené vady rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 13. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. 14. Žalovaný ve vyjádření shrnul dosavadní průběh správního řízení. 1. K argumentaci ohledně ustanovení opatrovníka žalovaný sděluje, že správní orgán prvního stupně v souladu s rozsudkem nadepsaného soudu vyčerpal veškeré možnosti zjištění aktuálního zdravotního stavu žalobce (součinnost s další pobočkou úřadu práce, oslovení lékařů žalobce, žádost o vyšetření žalobce). Z tohoto postupu tak vyplynulo, že související lékařskou zprávu není pro nesoučinnost žalobce (neudělení souhlasu k poskytnutí informací a vyšetření) objektivně možné získat. S ohledem na nesoučinnost žalobce pak správní orgán vyloučil možnost ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. g) s. ř., neboť v jeho věci nelze získat příslušný obligatorní posudek. 2. Nadto, žalobce v průběhu řízení v rozporu se svými dosavadními tvrzeními opakovaně vyjádřil, že ustanovení opatrovníka z důvodu jeho přechodné duševní poruchy je bezpředmětné, neboť je přechodná duševní porucha již pominula, naposledy tak uvedl ve svém odvolání. 3. Žalobci nebylo možné ustanovit opatrovníka ani podle § 32 odst. 2 písm. b) s. ř. jak předestírá ve svých podáních. Žalobce tvrdí, že právní překážkou, které mu brání vykonávat úkony ve správním řízení je jeho péče o p. K.. Žalovaný