7 As 73/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 2/2019- 32 - text  11 51 A 2/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michal Hájek, Ph.D. ve věci žalobce: Z. B. bytem zastoupen JUDr. Josefem Šťastným advokátem sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice proti žalovanému: Velitel Vojenského útvaru 1762 Žatec sídlem Komenského alej 1752, Žatec jednající Ministerstvem obrany sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 Hradčany o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. MO 324007/2018-1762 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou dne 29. 1. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí velitele Vojenského útvaru 6069 ze dne 20. 7. 2018, č. j. MO 201877/2018-6069. 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci dle § 101 an. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v rozhodném znění (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) uložena povinnost zaplatit České republice - Ministerstvu obrany ČR náhradu škody způsobené dopravní nehodou kolového bojového vozidla x, VZP x (dále též „bojové vozidlo“ nebo „vozidlo“) ze dne 11. 8. 2015 v 07:25 hodin na úseku 188,4 km dálnice ve směru jízdy Praha – Brno ve výši 72 985, 50 Kč z důvodu odpovědnosti žalobce za poškození vojenské techniky. Služební orgány vycházely při svém hodnocení z toho, že žalobce porušil povinnosti vojáka – řidiče, když při řízení uvedeného bojového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost (80 km/h) a v rychlosti cca 131,9 – 140 km/h určené znaleckým posudkem nezvládl manévr spočívající v přejetí z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu a s vozidlem havaroval, čímž způsobil na bojovém vozidle celkovou škodu ve výši 10 903 108,41 Kč. 3. Pro úplnost krajský soud úvodem konstatuje, že uvedená nehoda byla prověřována policejním orgánem, neboť existovalo podezření, že žalobce svým jednáním mohl naplnit skutkovou podstatu přečinu porušení povinnosti vojáka, věc poté odevzdána ke kázeňskému řízení, následně postoupena k vyřízení v rámci přestupkového řízení, ve kterém příslušný správní orgán konstatoval uplynutí promlčecí doby. 4. Žalobce namítá, že se nedopustil v souvislosti se shora označenou dopravní nehodou bojového vozidla zaviněného porušení svých povinností ve smyslu § 101 zákona o vojácích z povolání, jakékoli zavinění nebylo prokázáno. 5. Příčiny nehody nebyly dle žalobce dostatečným způsobem zjištěny, závěry správních orgánů považuje žalobce za spekulativní. Za účelem zjištění příčin chování vozidla a nehody navrhuje žalobce přizvat znalce, provést vyšetřovací pokus a vyslechnout svědky - J. V., D. V., T. S., J. J., k čemuž žalobce dodává, že těmto svědkům nemohl doposud klást žádné otázky. Žalobce je přesvědčen, že v projednávané věci nebyla vyloučena závada na vozidle, konstrukční vada nebo jiná příčina technického charakteru (srov. nehoda totožného vozidla v Logaru), k čemuž žalobce navrhuje vést dokazování znaleckým posudkem znalce či znaleckého ústavu z oboru dopravy. Jako další důkazy žalobce označil denní rozkaz velitele praporu, soudem vyžádané informace o nehodách tohoto typu vozidla, videozáznamem z nehody dostupného na serveru youtube, novinovým článkem o nehodě totožného vozidla v Logaru, žalobou napadeným rozhodnutím a spisovým materiálem. 6. Žalobce poukazuje na to, že rozkaz k přesunu vozidel nemohl odepřít, byť sám dané vozidlo řídil jen v rámci kurzu na uzavřeném cvičišti, což nebylo nijak zohledněno. S řízením tohoto vozidla na pozemní komunikaci neměl žalobce žádné zkušenosti, přesto byl k takovému úkolu povolán. V rámci přesunu pak pouze následoval před ním jedoucí vozidlo kolony. V tomto směru nebylo správními orgány zkoumáno, jaká byla role velitele kolony a jeho podíl na nehodě, když vedoucí vozidlo jelo rychlostí 130 km/h, tj. vyšší než předepsanou rychlostí. 7. Přesun kolony vojenské techniky byl dle žalobce součástí výcviku a žalobce proto za danou nehodu nemůže nést zodpovědnost. Z uvedeného důvodu nebyly naplněny podmínky aplikace § 102 písm. d) zákona o vojácích z povolání. 8. Stejně tak by dle žalobce mělo být zjištěno, za jakých podmínek je vojenská kolona oprávněna se pohybovat v levém jízdním pruhu, jaká jsou pravidla takové jízdy a kdo dal v danou chvíli rozkaz ke změně jízdního pruhu v souvislosti s předjížděním, neboť je patrné, že taková potřeba změny jízdy nebyla nezbytná. 9. K průběhu nehodového děje žalobce uvádí, že jel v levém jízdním pruhu, první vozidlo se zařadilo do pravého jízdního pruhu, na což žalobce reagoval stejným manévrem, plynule se začal zařazovat. Zadní část vozidla přitom začala náhle „plavat“, vozidlo samovolně zatočilo doleva směrem ke středovým svodidlům. Žalobce se snažil udržet vozidlo ve stopě, to se však stalo neovladatelným a došlo k nárazu. Více si žalobce nepamatuje, neboť při nehodě utrpěl náraz hlavou do stropu. Dle žalobce vše nasvědčuje tomu, že byl vadný systém dohušťování pneumatik. Je zřejmé, že vozidlo se začalo náhle chovat neočekávaným způsobem, žalobce neměl s takovou situací u daného vozidla zkušenosti. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Předpoklady § 101 zákona o vojácích z povolání považuje žalovaný za naplněné. Žalobce porušil svoji povinnost řidiče dle § 18 odst. 1 a 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“) a způsobil škodu při plnění úkolů jednotky, která byla vyslána ke střežení muničního skladu ve x. Nehodový děj je popsán ve znaleckém posudku č. x. Nezkušeností jako důvodem pro vyloučení zavinění při porušení dopravních předpisů argumentovat nelze. Žalobce nedostal žádný rozkaz, který by mu ukládal jet vyšší než nejvyšší povolenou rychlostí. Mohl jet pomaleji, protože měl plnou kontrolu nad rychlostí vozidla a ukládal mu to rovněž zákon o provozu na pozemních komunikacích. Způsobená škoda vznikla při plnění služebních úkolů. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 11. Součástí spisového materiálu je i spis Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality –1. odd., č. KRPB-119676/TČ-2016-060071, který obsahuje řadu listin týkajících se prověřování možného trestného činu žalobce týkajícího se shora uvedené dopravní nehody. Ve spise jsou zejména založeny protokoly o podání vysvětlení osob přítomných dopravní nehodě a osob podílejících se na řidičském výcviku a znalecké posudky vyjadřující se jak k technickému stavu bojového vozidla před nehodou, tak k průběhu nehodového děje. Součástí spisu je rovněž CD se záznamem z kamery projíždějícího vozidla, který zachycuje průběh samotné nehody. Zároveň jsou ve spise založeny listiny dokumentující služební poměr žalobce, jeho výcvik a servisní historii bojového vozidla a samotný rozkaz k přesunu. 12. Příkazem ze dne 17. 5. 2018 prvostupňový služební orgán rozhodl o povinnosti žalobce nahradit škodu ČR - Ministerstvu obrany ve výši čtyřapůlnásobku žalobcova průměrného měsíčního platu, tedy částku ve výši 72 985,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odpor. 13. Výše náhrady škody byla prvostupňovým služebním orgánem potvrzena, když rozhodnutím ze dne 20. 7. 2018 žalobci uložil v souladu s § 101 an. zákona o vojácích z povolání povinnost uhradit České republice – Ministerstvu obrany ČR náhradu škody ve stejné výši, tedy 72 985, 50 Kč. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že žalobce porušil § 18 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť nehodový děj je v přímé souvislosti s vyšší počáteční rychlostí jízdy, jak vyplývá ze znaleckého posudku, a tedy s porušením zákona o provozu na pozemních komunikacích. Toto porušení bylo žalobcem způsobeno z nedbalosti, jelikož rychlost vozidla měl pod kontrolou. Mohl proto zvolit nižší rychlost, resp. to bylo jeho povinností. Tím došlo k naplnění všech podmínek § 101 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, který stanovuje, že voják odpovídá státu za škodu způsobenou mu zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím. Výše škody na vozidle byla stanovena na 10 903 108,41 Kč, žalobci byla uložena povinnost uhradit čtyřapůlnásobek průměrného platu činícího za II. čtvrtletí 2015 16 2019 Kč, tedy 72 985, 50 Kč. 14. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, kde uplatnil stejné námitky jako v nyní projednávané žalobě. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo toto odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný ve vztahu k uplatněným námitkám konstatoval, že prvostupňový s