2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

50 A 85/2019- 38 - text  14 50 A 85/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D, a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka (soudce zpravodaj) ve věci žalobkyně: Horsecity, s. r. o., IČO 02884780 sídlem Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5 zastoupena advokátem JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem společníkem Advokátní kanceláře Hrinko, s. r. o., sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3 proti žalované: Česká obchodní inspekce se sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2019, č. j. ČOI 117002/19/O100 takto: I. Rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 13. 9. 2019, č. j. ČOI 117002/19/O100, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 288 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce JUDr. Mgr. Slavomíra Hrinka. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterou žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 6. 2019, č. j. ČOI 77457/19/2000/Tc, kterým byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 20 000 Kč za přestupek dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. v) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se žalobkyně dopustila tím, že porušila povinnost stanovenou v § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (nevydala spotřebiteli písemné potvrzení o uplatnění reklamace), a dále za přestupek dle § 24 odst. 7 písm. x) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobkyně dopustila tím, že porušila povinnost stanovenou v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele (nevyřídila reklamaci do 30 dnů ode dne jejího uplatnění), a kterým byla dále žalobkyni dle § 95 odst. 1 přestupkového zákona ve spojení s ustanovením § 79 odst. 5 správního řádu uložena povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 16. 11. 2019 včasnou žalobu k Městskému soudu v Praze, který usnesení ze dne 22. 11. 2019, č. j. 3 A 186/2019-22, postoupil podanou žalobu zdejšímu místně příslušnému soudu. II. Shrnutí žaloby 3. První žalobní námitkou napadá žalobkyně neurčitost napadeného výroku rozhodnutí. Z výroku rozhodnutí není patrná skutková podstata a přesný popis tvrzeného přestupku. Žalovaná uvedla pouze právní kvalifikaci přestupku, z toho však nelze seznat konkrétní pochybení žalobkyně. To žalobkyni zkracuje na procesních právech obrany, neboť není zřejmé, jaké jednání je jí vytýkáno. 4. Žalobkyně dále namítá, že výrok napadeného rozhodnutí neobsahuje specifikaci počátku a konce lhůty, kterou měla žalobkyně svým jednáním porušit. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí nevypořádala s plynutím lhůty stanovené v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Z výroku napadeného rozhodnutí není zřejmé, kdy lhůta 30 dnů pro vyřízení reklamace měla marně uplynout. Nelze totiž souhlasit s tvrzením žalované uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že lhůta uplynula v sobotu dne 15. 9. 2018, neboť toto tvrzení není v souladu se zákonnou úpravou pro počítání lhůt dle občanského zákoníku, zejména s § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen jako „občanský zákoník“). S ohledem na toto ustanovení bylo posledním dnem lhůty pro vyřízení reklamace pondělí dne 17. 9. 2018. Tato okolnost je pak podstatná i pro samotné posouzení, zda vůbec došlo k porušení § 19 odst. 3 zákona na ochranu spotřebitele, i pro odůvodnění výše pokuty uložené žalobkyni. 5. Dalším žalobním bodem uplatněným v podané žalobě je nevypořádání se žalované s námitkami žalobkyně. Z provedené kontroly nelze tvrdit, že „žalobce nevydal potvrzení o přijetí reklamace“; tato skutečnost z výsledku dokazování neplyne. Pokud se žalovaná domnívá, že potvrzení nebylo vydáno, neboť nebylo žalobkyní v rámci řízení předloženo, měla žalovaná k jejímu předložení žalobkyni vyzvat. 6. Žalovaná se nevypořádala s námitkou žalobkyně, že nebylo prokázáno datum, kdy se reklamace dostala do její dispozice, což je podstatné pro určení lhůty, ve které měla být reklamace vyřízena a posouzení trestnosti jednání žalobkyně. K tomu žalobkyně dodává s odkazem na § 50 správního řádu, že důkaz provedený žalovanou výpisem z internetového sledování zásilek provozovaného Českou poštou s.p., který opatřil sám správní orgán, nelze považovat za důkaz o doručení písemnosti a nemůže tak být dle názoru žalobkyně podkladem pro rozhodnutí. Výpis nebyl jako důkaz proveden na návrh účastníka řízení, nejedná se o skutečnost známou správnímu orgánu z úřední činnosti, ani o poklad od jiného správního orgánu či o skutečnost obecně známou. Žalovaná měla věnovat tomuto zvýšenou pozornost a skutkový stav prokázat bez pochybností. Výpis České pošty nelze považovat za důkaz prokazující doručení zásilky do dispozice žalobkyně, internetové sledování zásilek neprokazuje závazné doručení písemnosti, informace nejsou nijak garantovány, jsou chybové. Nejedná se ani o veřejný rejstřík, jehož údaje by byly závazné pro třetí osoby. Informace jsou navíc dostupné jen po omezený čas, v době podání žaloby již nejsou na příslušných webových stránkách k dispozici. 7. Z obálky, jejímž obsahem byla podaná reklamace, mělo být seznatelné, že se jedná o písemnost doručenou do rukou žalobkyně. Písemnost byla adresována fyzické osobě (p. E.M.), bez označení spojujícím adresáta s provozovatelem hotelu (např. uvedení „jednatelka žalobkyně“), a byla zaslána doporučeně (taková může být vydána jen do rukou adresáta, který její příjem stvrdí svým podpisem dle pravidel Základních poštovních služeb). Je na žalované aby prokázala, kdy se zásilka dostala do dispozice žalobkyně, tak aby se mohla seznámit s jejím obsahem. Úvaha učiněná žalovanou o doručení písemnosti do dispozice žalobkyně je v rozporu jak se zákonem o poštovních službách, tak s trestním zákoníkem, když otevření zásilky osobou odlišnou od E.M. by mohlo být považováno za trestný čin. 8. Nelze ani akceptovat úvahu žalované, že spotřebitelka uvedla na obálku, jakož i na podací lístek, údaje z vystavené faktury, neboť jak doložila žalobkyně svým podáním ze dne 7. 12. 2018, na pokladní stvrzence i vystavené faktuře je uvedena žalobkyně plným jménem, svojí plnou identifikací, jako právnická osoba, včetně identifikačního čísla a sídla, naopak nelze z těchto dokladů dovodit, že E.M. je jednatelkou žalobkyně nebo osobou oprávněnou k vyřizování reklamací. Jde tedy o omyl spotřebitelky, která uvedla na podacím lístku fyzickou osobu bez bližšího spojení s žalobkyní, přičemž tuto chybu nelze přičítat žalobkyni. Stejně tak se žalovaná nevypořádala s námitkou žalobkyně, že v Písku je více osob jménem E.M.. Závěrem žalobkyně uvádí, že E.M. nemá na poště v Písku P. O. BOX, a proto údaj uvedený na výpisu, že oznámení o zásilce bylo uloženo do P. O. BOXu, vyvolává v žalobkyni pochybnosti. 9. K těmto tvrzení žalobkyně navrhuje provedení důkazů – napadeným rozhodnutím, rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, odvoláním žalobkyně proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, výpovědí E.M., internetovou stránkou České pošty obsahující jejích základní poštovní služby a spisovou dokumentací. 10. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná nevypořádala její námitku o porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť žalobkyni nebylo umožněno seznámení se s podklady rozhodnutím. Vyrozumění po podání odporu v řízeních o přestupcích vydané správním orgánem prvního stupně nelze považovat za výzvy správního orgánu ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, neboť z tohoto vyrozumění není srozumitelné, že správní orgán ukončil sběr podkladů pro své rozhodnutí. Správní orgán uvádí, že hlavním důkazem ve věci je stav zjištěný kontrolou – dle protokolu o kontrole ze dne 5. 2. 2019, o dalších podkladech se nezmiňuje. Přesto je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že podkladem pro rozhodnutí byly i jiné podklady, než jsou uvedené v protokolu kontrole, zejména výpis z webu České pošty. Z protokolu o kontrole není zřejmé, že pokladem rozhodnutí má být i podací lístek. Žalobkyně tak neměla možnost seznámit se řádně s poklady pro rozhodnutí dle § 36 odst. 3, tuto vadu nemůže zhojit ani výčet podkladů uvedený žalovanou v napadeném rozhodnutí. 11. Poslední žalobní námitkou poukazuje žalobkyně na nedostatečné odůvodnění uložené sankce. V rozhodnutí absentuje odůvodnění toho, jaká kritéria při ukládání sankce žalovaná zohlednila a proč, jaká eventuální provinění žalobkyně z minulosti byly vzata v úvahu, či jakých konkrétních pochybení se žalobkyně měla v minulosti dopustit a kdy. Zcela zde chybí též popis jednání žalobkyně, kterým měla naplnit skutkovou podstatu tvrzených pochybení, přičemž pokud by žalovaná prokázala doručení reklama