6 As 196/2015 — Nejvyšší správní soud

50 A 6/2019- 90 - text  11 50 A 6/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D., a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: LÍŠTÍ z. s. se sídlem Sudoměřice u Tábora 27 proti žalovanému: Krajský úřad jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. KUJCK 142684/2018/OZZL/2, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. KUJCK 142684/2018/OZZL/2 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 044 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou dne 16. 1. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. KUJCK 142684/2018/OZZL/2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání proti výroku rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 13. 12. 2017, č. j. METAB 53071/2017/OŽP/VFiř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl dle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, povolen odběr podzemní vody z vodního díla „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300 na pozemku parc. č. 559/2 v k. ú. Sudoměřice u Tábora (dále též „vodní dílo“). Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo jako opožděné zamítnuto odvolání proti výroku prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo dle § 15 odst. 1 vodního zákona rozhodnuto o žádosti Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, podané dne 18. 8. 2017 o vydání stavebního povolení ke stavbě „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300 (dále též jako „žádost“ nebo „žádost o stavební povolení“). 2. Žalobce v prvé řadě namítá, že s prvostupňovým správním orgánem jednal ještě před zahájením správního řízení, byl ubezpečen, že mu bude zahájení tohoto řízení coby nepominutelnému účastníku oznámeno, nicméně správní orgán rozhodoval tajně, bez účasti žalobce coby vlastníka vodního díla, který se o vykonatelnosti rozhodnutí dozvěděl náhodně. Žalobce nebyl uznán účastníkem řízení, nebylo mu umožněno nahlížet do spisu. Ani z postupu žalovaného není zřejmé, zda žalobce je účastníkem předmětného správního řízení či nikoli. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu zcela nesrozumitelné. Žalobce považuje způsob, jakým žalovaný vykládá § 115, resp. 15a vodního zákona za chybný a na rozdíl od žalovaného se domnívá, že je účastníkem řízení ve smyslu § 115 vodního zákona, resp. § 15 správního řádu. Žalobce musí být rovněž účastníkem správního řízení dle § 109 písm. a) a b) stavebního zákona a § 27, § 28 správního řádu. V tomto ohledu pochybily správní orgány obou stupňů. Žalobce správnímu orgánu tvrdil, že se považuje za účastníka řízení, proto mělo být vydáno usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu, proti němuž by se žalobce mohl procesně bránit. 3. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 byla přenesena práva a povinnosti na SŽDC, ani s úvahou o tom, že žalobce není vlastníkem stavby, tj. účastníkem řízení, kterému by mělo být doručováno do vlastních rukou. Žalobce uvedenou smlouvou SŽDC zmocnil k podání žádosti, vymínil si ovšem, že bude účastníkem správního řízení, SŽDC tudíž neměla oprávnění jednat jménem žalobce. Žalovaný pochybil tím, že se s touto podmínkou nevypořádal. Správní řád, stejně jako zákon vodní a stavební, včetně EIA, hovoří ve věci účastníků zcela jasně, a to i v tom smyslu, že jim má být doručováno do vlastních rukou. O chybném doručování svědčí rovněž sdělení obce Sudoměřice u Tábora z 6. 8. 2018; uvedené obci také správní rozhodnutí doručeno nebylo, ačkoli ji správní orgán za účastníka řízení považoval. 4. Argumentace žalovaného doručením veřejnou vyhláškou dle § 25 odst. 2 správního řádu je dle žalobce zcestná, tento způsob doručování je možný pouze výjimečně, v případech v zákoně výslovně uvedených. Takový případ v projednávané věci nenastal (viz § 25 odst. 1 správního řádu). 5. Odůvodnění žalovaného na str. 6 napadeného rozhodnutí považuje žalobce za účelové, fakticky nepodložené. Žalobce chtěl být účastníkem řízení a důsledně to vyžadoval. Proto také svoji účast v řízení s vodoprávním úřadem v Táboře předem konzultoval a ten mu ji přislíbil. Žalobce nemůže nést důsledky toho, že se vymění pracovnice vedoucí vodoprávní agendu. Žalobce si účast ve správním řízení vymínil i písemně, což dokládá smlouva o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017, která je součástí správního spisu. 6. Argumentace žalovaného, že žalobce se neseznámil s obsahem napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že nesledoval úřední desku, je alibistická, neboť žalobce nebyl do okruhu účastníků řízení vůbec zahrnut. Sledování úředních desek všech správních orgánů, které ve věci rozhodují, by bylo časově nereálné a nelze to po žalobci spravedlivě vyžadovat. Správní rozhodnutí mělo být zasláno k vyvěšení ve smyslu § 25 odst. 3 správního řádu obecnímu úřadu v Sudoměřicích, neboť se týká jeho správního obvodu, což se nestalo. Vyvěšení na úřední desce MÚ Tábor by bylo neplatné, protože tam je úřední deska umístěna uvnitř budovy, tj. není přípustná nepřetržitě. 7. Žalovaný s podanou správní žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. Co se týče tvrzeného účastenství žalobce v řízení o povolení k odběru podzemních vod, žalobce odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Co se týče argumentace ve vztahu k podané žádosti o stavební povolení, žalobce míří často mimo meritum věci, o němž bylo rozhodováno žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobce byl účastníkem stavebního řízení, správní orgán s ním také jednal a v napadeném rozhodnutí vyložil svůj právní názor o typu účastenství žalobce vzhledem ke speciální povaze stavby. Přes zjištěnou vadu doručování k doručení žalobci došlo a podané odvolání je opožděné. Žalovaný rovněž vyloučil absenci zákonem předepsané přístupnosti úřední desky MÚ Tábor. 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek ve smyslu § 51 s. ř. s. 9. Žaloba je důvodná. 10. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti. 11. Prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno povolení ve věci týkající se zřízení vodního díla: „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300, a to k žádosti Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem: Praha 1 – Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 11000 (dále také „žadatel“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno pod bodem 1) povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1. vodního zákona k odběru podzemních vod z vrtané studny umístěné na pozemku parcel. č. 559/2 v k.ú. Sudoměřice u Tábora v rozhodnutím definovaném množství za účelem zásobování bytového domu JP plastic, v.o.s., vepřína ZOD Moraveč u Chotovin a objektu Obecního úřadu Sudoměřice u Tábora. Pod bodem 2) bylo vydáno povolení k odstranění stavby vodního díla podle § 15 odst. 1 vodního zákona, a to zasypáním 4 jímacích objektů (studní) na pozemku parcel. č. 559/2 v k.ú. Sudoměřice u Tábora. Pod bodem 3) bylo vydáno povolení ke stavbě vodního díla dle § 15 odst. 1 vodního zákona – stavby s názvem „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300, konkrétně ke stavbě tří kopaných studní S1, S2 a S3, průměru 1200 mm, hl. 6 m, navzájem propojených, a akumulační nádrže o objemu 7 m3. Vodoprávní řízení vedené pod spisovou značkou S-META 43941/2017/OŽP/VFiř bylo navazujícím řízením, protože je součástí prioritního dopravního záměru „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“, tudíž se dle § 9b odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, (dále zákon EIA) bylo toto navazující řízení považováno správními orgány za řízení s velkým počtem účastníků podle správního řádu. Z uvedeného důvodu bylo napadené rozhodnutí některým účastníkům doručováno veřejnou vyhláškou. Prvostupňové rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce Městského úřadu Tábor dne 14. 12. 2017, sejmuto bylo dne 2. 1. 2018. 12. Odvolání žalobce bylo podáno u vodoprávního úřadu dne 15. 8. 2018. V odvolání se uvádí, že vodoprávní úřad rozhodoval o maj