1 Afs 102/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 21/2016- 47 - text Pokračování - 2 - 10A 21/2016 10A 21/2016 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Š. M., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem v Písku, Přátelství 1960, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, Územnímu odboru Jindřichův Hradec, Obvodní oddělení Dačice, sídlem Havlíčkovo náměstí 98/I, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 9. 2. 2016 doručena žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Policie ČR. Tímto nezákonným zásahem bylo žalobcem označeno předvolání žalované, kterým byl žalobce vyzván k provedení identifikačních úkonů dle ust. § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), a to v souvislosti s trestním řízením vedeným ve věci žalobce pod sp. zn. KRPC-154261/TČ-2015-020310. Shora označené jednání žalované je dle žalobce nezákonné, neboť žalovaná v předvolání žalobce k provedení úkonů dle ust. § 65 zákona o policii neuvedla důvod tohoto předvolání, tedy z jakého důvodu jsou osobní údaje žalobce, jež měla těmito úkony získat, nezbytné pro plnění jejích zákonných úkolů. Tuto nezbytnost lze na základě judikatury mezinárodních soudů spatřovat pouze v případě závažné trestné činnosti, přičemž nelegální je zpracovávání osobních údajů osob v minulosti podezřelých, u nichž se vina nikdy neprokázala. V nyní projednávané věci nebylo získání osobních údajů žalobce nezbytné pro objasnění trestného činu, kterého se žalobce měl dopustit. V daném případě bylo trestní stíhání žalobce skončeno usnesením státního zástupce ze dne 28. 12. 2015 č.j. ZK 452/2015 – 12, kterým žalobce nebyl pravomocně uznán vinným z trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. Trestní stíhání žalobce bylo vedeno pro přečin, nikoliv tedy pro zločin stejně tak se nejednalo o opakované trestní stíhání a rovněž nebyl dán předpoklad pro budoucí opakování trestné činnosti. Výzva žalované, kterou byl žalobce povolán k získání osobních údajů, byla žalobcem označena jako svévole policejních orgánů, zneužívající oprávnění dané jim zákonem. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu zamítnout. Nejprve bylo v obecné rovině konstatováno, že v případě žalobce bylo uplatněno zákonné oprávnění využít institut získání osobních údajů, neboť byly naplněny zákonné podmínky pro takový postup. Naříkaným předvoláním žalobce bylo realizováno provedení identifikačních úkonů ve smyslu ust. § 65 zákona o policii, a to v souvislosti s trestním řízením žalobce, v němž tento figuruje jako osoba podezřelá ze spáchání úmyslné trestné činnosti. K žalobním námitkám pak bylo žalovanou konkrétně uvedeno, že provedení identifikačních úkonů nemá vztah pouze ke konkrétnímu trestnímu stíhání, nýbrž se vztahuje ke sběru vymezeného okruhu údajů, které mají umožnit identifikaci osoby do budoucna. Ke sběru osobních údajů žalobce tak nemá dojít ve vztahu ke konkrétnímu trestnímu stíhání, ale pro účely jeho budoucí identifikace v případě, kdy by se dopustil jiné trestné činnosti. Jedná se tedy o preventivní opatření, kterým žalovaná realizuje své oprávnění ke zpracování vymezených osobních údajů mimo jiné i u osob, kterým bylo sděleno podezření z úmyslné trestné činnosti, založené ust. § 65 zákona o policii. Takový sběr údajů slouží k odhalování a usvědčování pachatelů trestných činů v případech, kdy se v budoucnu dopustí dalších trestných činů a zanechají po sobě stopy. V případě žalobce tak bylo toto zákonné oprávnění využito z titulu jeho podezření ze spáchání úmyslného trestného činu. Oprávnění žalované získat identifikačními úkony vymezené osobní údaje žalobce je vedeno za účelem splnění základních povinností žalované při předcházení, odhalování, vyšetřování trestných činů a stíhání pachatelů. Vůči žalobci se tak jednalo o postup ospravedlnitelný a přiměřený svému cíli. Pokud žalobce v žalobě poukázal na nikoliv závažný charakter vlastní trestné činnosti, který nemůže zakládat nezbytnost identifikačních úkonů ze strany žalované, pak k tomuto žalovaná poukázala na skutečnost, že trestnou činnost takto diferencovat nelze. Podstatná je pouze subjektivní stránka trestné činnosti žalobce, která v daném případě byla naplněna, neboť se jednalo o trestný čin úmyslný. Jedině subjektivní stránka trestné činnosti je tak pro postup dle ust. § 65 zákona o policii určující. Účelem tohoto postupu je chránit zájmy společnosti, odhalovat trestnou činnost a působit proti recidivě. Žalovaná tak aplikací oprávnění založeného ust. § 65 zákona o policii plnila základní úkol založený ust. § 2 zákona o policii, spočívající v odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů a ochraně společnosti před touto škodlivou činností. K plnění takového úkolu pak žalovaná musí disponovat odpovídajícími prostředky, které jsou zastoupeny právě v ust. § 65 zákona o policii. Dne 26. 2. 2016 obdržel krajský soud návrh žalobce na vydání předběžného opatření, na základě něhož by byla žalovaná povinna zdržet se jeho předvolání k provedení identifikačních úkonů dle ust. § 65 zákona o policii v souvislosti s trestním řízením vedeným pod sp. zn. KRPC-154261/TČ-2015-020310, který byl usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2016 č.j. 10A 21/2016 – 33 zamítnut. Z průběhu řízení před orgány činnými v trestním řízení, vyplývajícího z žalobcem předložených příloh, jež jsou součástí žaloby, a z písemností poskytnutých žalovanou, bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2015 bylo žalobci sděleno podezření z přečinu poškození cizí věci podle ust. § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“) a přečinu výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením vydaným příslušnou státní zástupkyní dne 28. 12. 2015 pod č.j. ZK 452/2015 – 12, které nabylo právní moci dne 4. 1. 2016, bylo podání návrhu na potrestání žalobce ve vztahu k výše zmíněným trestným činům podle ust. § 179g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestní řád“) odloženo, přičemž žalobci byla současně stanovena zkušební doba v délce osmnáct měsíců. Předvoláním ze dne 3. 2. 2016 byl žalobce žalovanou vyzván k provedení identifikačních úkonů ve smyslu ust. § 65 zákona o policii, a to pro účely jeho budoucí identifikace. Žalobce byl k těmto úkonům předvolán na den 26. 2. 2016. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. V nyní projednávané věci byl jako nezákonný žalobcem výslovně označen zásah žalované, spočívající v písemném předvolání žalobce k provedení identifikačních úkonů dle ust. § 65 zákona o policii, a to v souvislosti s trestním řízením vedeným v jeho věci pod sp. zn. KRPC-154261/TČ-2015-020310. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č.j. 2Aps 1/2005 – 65 (všechna uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá: „Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.”Ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se však lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají nebo nehrozí jejich opakovaní, v takovém případě se pak lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný. V nyní projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že shora nastíněné kumulativní podmínky zakládající nezákonný zásah správního orgánu splněny nejsou. Postupem žalované, která žalobce vyzvala k dostavení se za účelem provedení identifikačních úkonů dle ust. § 65 zákon