3 Ads 40/2015 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 48/2014- 23 - text Pokračování - 5 - 2Ad 48/2014 2Ad 48/2014 - 23 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně E.S., bytem W., R. 56/55, R., zast. Mgr. Vladimírem Robešem, advokátem v Mikulově, Alfonse Muchy 3, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014, čj. X, t a k t o : Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25. 6. 2014, čj. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.600 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění : Žalobou doručenou dne 22. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované 25. 6. 2014, čj. X, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí v záležitosti starobního důchodu změněno v označení čísla jednacího a ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že žalobkyně podala žádost o úpravu výše starobního důchodu žalobkyně podle předpisů komunitárního práva. Dne 28. 7. 1980 byl žalobkyni udělen azyl v Rakousku, tam byla přihlášena k pobytu a od října 1980 v Rakousku pracovala. Takto odpracovaná doba z roku 1980 byla v Rakousku pro účely stanovení starobního důchodu započítána. To dokládá, že potvrzení školského úřadu o zaměstnání žalobkyně, které mělo trvat do konce roku 1980, je chybné a nepravdivé. To žalobkyně prokazovala pracovní smlouvou uzavřenou mezi odborem školství Národního výboru Brno z 31. 3. 1980, podle které pracovní poměr skončil 30. 6. 1980. Proto je vyloučeno, aby se v následném období jednalo do závěru roku 1980 o neplacené volno. Na tyto rozpory nebylo žalovanou reagováno. Při koordinaci výpočtů s rakouským nositelem pojištění muselo být zjevné, že v II. polovině roku 1980 se zápočtové doby překrývají. Tím se stalo, že vyměřovací základ se chybně opíral o výsledný příjem z roku 1980. Žalobkyně odmítá možnost postupovat podle zfalšovaného dokumentu z 8. 7. 1980, jímž je dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy. O účelu a důvodech falzifikátu spekulovat nechce. Faktem zůstává, že republiku opustila dne 28. 6. 1980. To ostatně dokládá i rozhodnutí trestního soudu z 18. 3. 1981. Proto dovozuje, že je vyloučeno, aby při devatenáctileté době pojištění činil starobní důchod 2.627 Kč i s přihlédnutím k předčasnému odchodu do důchodu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Celý kalendářní rok 1980 je krytý dobou pojištění získanou podle právních předpisů, což vyplývá z evidenčního listu vystaveného Magistrátem města Brna, který žalovaná obdržela dne 10. 12. 2002. Dobou pojištění je i vykázaná doba zaměstnání včetně období, kdy zaměstnanec měl neplacené volno. K tomu je žalovaná povinna přihlédnout i přesto, že faktický výkon zaměstnání netrval a doba pojištění byla zaměstnavatelem potvrzena. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že opakovaně požadovala opravu údaje o tom, že doba pobytu žalobkyně na území republiky skončila 30. 6. 1980. Nezakládá se na pravdě, že pracovní smlouva žalobkyně byla prodloužena s falšovaným podpisem v době, kdy pobývala v Rakousku. K této skutečnosti se žalovaná z nepochopitelných důvodů nevyjadřuje. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobkyně podala dne 24. 3. 2014 žádost o přezkoumání výše starobního důchodu s odkazem na článek 87 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004. Tato žádost byla rozhodnutím ze dne 8. 4. 2014 zamítnuta. Bylo vycházeno z toho, že v českém pojištění žalobkyně získala 7039 dnů. Plná výše procentní výměry důchodu by činila 4.761 Kč. Průměrný denní indexovaný výdělek dosahovaný za jednotlivé dny, ve kterých trvalo pojištění spojené s výdělečnou činností v jiném členském státě, činí 156,5028 Kč. Základem pro výpočet průměrného výdělku byl vyměřovací základ získaný v roce 1980. Doba pojištění a vyměřovací základ za rok 1980 byl započítán na základě evidenčního listu důchodového pojištění vystavený Magistrátem města Brna, odbor školství, mládeže a tělovýchovy. Rozhodnutí obsahuje výpočet výše důchodu. Žalobkyně doložila rozhodnutí z 28. 7. 1980 rakouského úřadu o udělení azylu, písemnosti dokládající přihlášky k pobytu v Rakousku v II. polovině 1980, dále doložila zaměstnání v Rakousku z II. poloviny roku 1980. Podle pracovní smlouvy z 31. 3. 1980 uzavřené mezi Národním výborem města Brna a žalobkyní vznikl dne 1. 4. 1980 pracovní poměr uzavřený do 30. 6. 1980. Školský úřad Brno vydal dne 6. 1. 2000 potvrzení o době zaměstnání, ve kterém se uvádí, že žalobkyně byla zaměstnána u školského úřadu od 1. 1. 1980 do 31. 12. 1980. V této době od 16. 7. 1980 do 24. 12. 1980 a od 27. 12. 1980 do 31. 12. 1980 měla neplacené volno. Ve spise je založen rozsudek Městského soudu v Brně z 27. 11. 1980 sp. zn. 5T 397/80, jímž žalobkyně s manželem byli uznáni vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zák., protože dne 28. 6. 1980 odcestovali na základě řádných cestovních dokladů do Jugoslávie k patnácti dennímu turistickému zájezdu, zpět se však v termínu nevrátili a od 15. 7. 1980 se zdržují v zahraničí bez souhlasů československých úřadů. Žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a dále jí byl uložen trest propadnutí majetku. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně sdělila rodičům, že do republiky se zpět nevrátí a zůstanou v Rakousku. Dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy uzavřená dne 8. 7. 1980 mezi Národním výborem města Brna a žalobkyní prodloužila pracovní smlouvu uvedenou v předchozí pasáži rozsudku na dobu neurčitou. V rubrice podpis pracovníka je uveden nečitelný podpis. Ve včas uplatněných námitkách žalobkyně brojila proti výpočtu výše starobního důchodu, kdy bylo vycházeno z toho, že pracovní doba žalobkyně skončila k 31. 12. 1980. Zdůraznila, že potvrzení školského úřadu je vadné. Dále poukázala na délku doby pojištění a tomu neodpovídající starobní důchod. Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, které změnilo v prvostupňovém rozhodnutí jednací číslo. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Popisuje se, jakým způsobem byl starobní důchod vypočten, vyměřovací základ, z něhož byl průměrný indexovaný výdělek vypočten, je vyměřovací základ získaný v roce 1980. Tento celý kalendářní rok je kryt dobou pojištění získanou podle českých právních předpisů, což vyplývá z evidenčního listu vystaveného Magistrátem města Brna. Podle předpisů platných před rokem 1996 se za dobu pojištění považovala doba vykázaná jako zaměstnání, včetně období, kdy měl zaměstnanec neplacené volno. K hodnocení doby pojištění byla žalovaná povinna za předpokladu, že faktický výkon zaměstnání netrval, pokud je tato doba pojištění zaměstnavatelem potvrzena. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je poživatelkou starobního důchodu v České republice a Rakouské republice ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Se zřetelem k ustanovení článku 87 odst. 5 nařízení požádala o přezkoumání rozhodnutí o starobním důchodu. Pro stanovení výše starobního důchodu má význam určení rozhodného období a průměrný výdělek v tomto období dosahovaný. Rozhodným obdobím podle § 18 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se nadále nestanoví jinak. Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce, prodlužuje se rozhodné období před rokem 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok (§ 18 odst. 4 zákona). Žalobkyně nezískala žádný kalendářní rok s vyměřovacím základem po roce 1986. Je proto zapotřebí zjistit, je-li tu z doby před rokem 1986 kalendářní rok s vyměřovacím základem. Žalovaná vyšla ze zjištění, že celým kalendářním rokem krytým dobou pojištění podle českých právních předpisů je rok 1980. Toto své zjištění opřela o evidenční list vystavený Magistrátem města Brna, kterým je potvrzeno zaměstnání žalobkyně na území české republiky po celou dobu tohoto kalendářního roku, z čehož doba od 16. 7. 1980 do 31. 12. 1980 je označena jako neplacené volno. Obsah tohoto potvrzení je však v rozporu s dalšími ve spise založenými důkazy. Je tu především pracovní smlouva žalobkyně uzavřená dne 31. 3. 1980, kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 30. 6. 1980 s nárokem na adekvátní díl řádné dovolené v trvání 12 pracovních dnů. Dohoda o změně pracovní smlouvy je datována 8. 7. 1980. Pracovní poměr se mění na dobu neurčitou a podpis pracovníka připojený k dohodě o změně pracovní smlouvy je zcela odlišný od podpisu v prve uvedené pracovní smlouvě na dobu určitou. Rozsudkem tr