— Nejvyšší správní soud

2 Ad 3/2014- 30 - text Pokračování - 2 - 2Ad 3/2014 2Ad 3/2014 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce JUDr. L. D., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí ze dne X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X, kterým žalovaná zamítla jeho žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, které byly napadením rozhodnutím zamítnuty, neboť žalobce ke dni, od kterého žádá o přiznání starobního důchodu, tj. od 21. 5. 2012 nedosáhl důchodového věku a nesplňuje podmínky § 28 pro nárok na starobní důchod, neboť za dobu od 1. 5. 1989 do 31. 10. 1990 žalobci zvýšený zápočet doby služby pro účely důchodového pojištění dodatečně přiznat nelze. Žalovaná se zabývala tím, zda žalobce splnil ke dni přiznání starobního důchodu podmínku získání potřebné doby pojištění a zda dosáhl stanoveného věku. Podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb. je za důchodový věk žalobce, muže narozeného v roce 1957, považováno dosažení věku 63 let a 8 měsíců. Tohoto důchodového věku žalobce dosáhne dne 21. 1. 2021. Žalobce v žalobě uvádí, že nejméně 20 let vykonával službu zařazenou do I. kategorie funkcí, proto splňuje podmínky § 132 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení. Žalobce má nárok na přiznání snížené věkové hranice, neboť splňuje zákonné podmínky pro postup dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení. Žalobce navrhuje jako důkaz čestné prohlášení svých bývalých kolegů. Žalobce má za to, že ve výpočtu trvání služebního poměru v I. kategorii chybí zápočet služebního poměru po jeho neplatném ukončení od 1. 11. 1990 do 1. 4. 1991, celkem 152 dnů. Jeho služební poměr v I. kategorii trval od 30. 9. 1997 do 2. 4. 1991, tedy 16 895 dnů, tj. 46 let a 121 dnů. Z toho služební poměr v I. kategorii 7 483 dní, tedy 20 let 193 dnů, což je potřebné pro splnění doby služby. Žalobce má za to, žalovaná si vykládá zákon zužujícím způsobem a účelově upravila zákonný termín „doba pojištění“, který evidentně zahrnuje i „kvalitu“ této doby, na „délku doby pojištění“. Zákon však neupravuje typy doby pojištění, které mohou být doloženy čestným prohlášením. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., kde je stanoveno kdy se tento institut použije. Žalobce poukazuje na to, že jeho služební záznamy byly s ohledem na přezkoumání jeho zdravotního stavu z ledna 1989 upraveny tak, aby těmto podmínkám formálně neodporovaly. Toto může prokázat pouze svědecky. Žalobce byl od začátku roku 1990 veden jako „dočasně odvelený“ příslušník 18. rPS Mnichovice, což doložil prohlášením o době zaměstnání, potvrzeným velitelem a dalšími spoluzaměstnanci, kteří rovněž sloužili se žalobcem. Žalobce po celou dobu až do 31. 1. 1990 vykonával fakticky službu na 18. rPS v přímé ochraně státních hranic, jak dokládají čestná prohlášení bývalých kolegů, přestože dle rozhodnutí lékařské komise toto vykonávat neměl. Po celé toto období naplňoval podmínky čl. 11 písm. d) dle nařízení MV ČSSR č. 8 z 30. 9. 1988, přestože tato služba byla v přímém rozporu s podmínkami přezkumu, byl žalobce formálně zařazen jinak. V rozporu se skutečným průběhem služby tedy v zápočtu chybí 9 měsíců,tj. 267 dnů zvýhodněného zápočtu. Žalovaná zcela nedůvodně odmítla důkaz čestným prohlášením, s rozporem v důkazech se nevypořádala. Zcela nesprávně žalovaná v rozhodnutí uvádí, že ke dni 1. 5. 1989 poklesl příjem žalobce o 300 Kč z 5.717 Kč na 7.417 Kč. Žalobce má za to, že splňuje podmínky uvedené v § 132 odst. 1 písm. a), neboť konal nejméně 20 let službu zařazenou do I. kategorie funkcí. Žalobce namítá, že v rozhodnutí chybí informace, natožpak rozhodnutí o žádosti o zmírnění tvrdosti zákona, která byla součástí námitek. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaná bude upřednostňovat před svědectvím svědků písemné záznamy, přestože byly účelově upraveny, aby neodporovaly limitujícím závazným rozhodnutím, proto žalobce v námitkách uplatnil i nárok na přiznání snížené věkové hranice. Žalobce má za to, že podmínku 15 let splňuje, žalovaná nesprávně uvedla, že byl žalobce propuštěn ze zdravotních důvodů. Žalobce připouští, že měl svůj nesouhlas s důvody propuštění sdělit písemně, pak by nikdo nemohl tvrdit, že se žalobce neodvolal. Žalobce námitku proti propuštění vznesl jen ústně do protokolu, proto se odvoláním nikdo nezabýval. Pak by žalobce splňoval zákonné podmínky, jeho služební poměr by trval v I. důchodové kategorii více než 20 let. Dále žalobce má za to, že je důvod pro použití postupu dle § 74 zákona č. 100/1998 Sb., a to s ohledem na postup při jeho propuštění. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce absolvoval základní vojenskou službu, v době od 1. 1. 1979 do 31. 10. 1990 byl ve služebním poměru vojáka z povolání, rozkazem ministra vnitra byl propuštěn pro služební nezpůsobilost na základě hodnocení podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalované není známo, že by ve věci proběhlo odvolací řízení, rozhodnutí ministra vnitra je pravomocné. Žalovaná započetla celou dobu služebního poměru, tj. 4 322 kalendářních dnů pro účely důchodového pojištění v I. kategorii funkcí. Za dobu od 1. 3. 1979 do 31. 8.1979 a za dobu od 1. 8. 1983 do 30. 4. 1989 náleží žalobci zvýhodněný zápočet doby služby v rozsahu 1 odsloužený rok za 2 roky zápočtu. Žalobci rovněž náleží zvýšený zápočet uvedené doby přímého výkonu služby při ochraně státních hranic v rozsahu 2 284 kalendářních dnů k získané době důchodového pojištění. Celkem tedy žalobce získal 45 roků a 89 dnů doby pojištění, přičemž v I. kategorii funkcí získal 7 064 dnů pojištění, tj. 19 roků a 129 dnů, z toho 458 dnů vojenská služba, 4 322 dnů služební poměr a 2 284 dnů zvýšený zápočet. Do požadovaných 20 roků v I. kategorii funkcí však žalobci chybí 236 kalendářních dnů, a proto žalobce nesplňuje podmínky § 132 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť k požadovanému dni přiznání důchodu dosáhne 55 let věku, ovšem nezískal 20 let pojištění v I. kategorii funkcí. V daném případě nelze aplikovat § 74, neboť dle dostupných informací, služební poměr byl ukončen ke dni 31. 10. 1990 a netrval tedy ke dni 31. 12. 1991, jak je pro možnost snížení důchodového věku zákonem požadováno. Žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání zvýhodněných zápočtů doby pojištění za dobu výkonu služby při ochraně státních hranic za dobu od 1. 5. 1989 do 31. 1. 1990, neboť byl ode dne 1. 5. 1989 rozkazem ze dne 27. 4. 1989 vyslán na stáž k záložnímu a výcvikovému praporu Volary. Od 1. 5. 1989 až do skončení služebního poměru vojáka z povolání dne 31. 10. 1990 se žalobce k plnění přímé výkonné služby při ochraně státních hranic, při níž by byl vystaven nebezpečí střetnutí a boje s nepřítelem, nevrátil. Čestná prohlášení zohlednit nelze, a to vzhledem k jejich nepravdivosti. Žádost žalobce na odstranění tvrdosti zákona bude vyřízena až po ukončení probíhajícího soudního řízení. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní body jsou podobné obsahu uplatněných námitek. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce vykonával od roku 1979 do roku 1990 zaměstnání v I. kategorii, proto si podal žádost o přiznání starobního důchodu ode dne 21. 5. 2012, tedy snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod na 55 let. Žalobce byl v době od 30. 9. 1977 do 31. 10. 1990, a to i po celou dobu základní vojenské služby, zařazen do I. kategorie funkcí, tedy po dobu 13 roků a 35 dnů, zvýšený zápočet činí 6 roků a 94 dnů. Celkem tak žalobce získal v I. kategorii funkcí 19 let a 129 dnů. Žalobce v době od 30. 9. 1977 do 31. 12. 1978 absolvoval základní vojenskou službu, od 1. 1. 1979 byl ve služebním poměru vojáka z povolání vojsk Federálního ministerstva vnitra, Pohraniční stráž se zařazením do I. kategorii funkcí, proto byla v souladu s § 168 vyhlášky FMPSV č. 149/1988 doba vojenské činné služby konané před přijetím do služebního poměru vojáka z povolání započítána v té kategorii funkcí, do níž byl voják poprvé ustanoven. Služební poměr žalobce jako vojáka z povolání trval od 1. 1. 1979 do 31. 10. 1990, kdy byl ze služebního poměru vojáka z povolání rozkazem ministra vnitra ČSFR č. 1453 ze dne 30. 7. 1990 propuštěn pro služební nezpůsobilost na základě hodnocení. Žalobce tohoto rozhodnutí nenapadl odvoláním, je pravomocné. Žalovaná zhodnotila celou dobu služebního poměru (4 322 kalendář dnů pojištění) pro účely důchodového pojištění v prvé kategorii funkcí. Za dobu přímého výkonu služby při ochraně státních hranic náleží žalobci pro účely důchodového pojištění od