1 Afs 80/2012 — Nejvyšší správní soud

10 Af 16/2013- 32 - text Pokračování - 6 - 10Af 16/2013 10Af 16/2013 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Pure Power s.r.o. se sídlem Údolní 420/13, Brno, právně zastoupeného Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem, Praha 1, Na Příkopě 15/583, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 12.11.2012 č.j. 8319/12-1200, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 10.1.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 20.9.2012 č.j. 432512/12/077910302673 a ze dne 20.9.2012 č.j. 432526/12/077910302673, kterými byly zamítnuty stížnosti na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7 e/ a 7 g/ zák. č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a tato rozhodnutí potvrzena. (2) Žalobce v žalobě zrekapituloval svůj dosavadní postup v dané věci. Podle žalobce je právní úprava solárního odvodu nepřípustně retroaktivní, a tudíž neústavní. Dále je v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. Postup plátce daně označil za nepřijatelný a rozporný se zásadami daňového práva (diskriminační s likvidačními dopady), retroaktivně zasahující do zákonem garantovaných cen. K argumentaci ohledně pravé a nepravé retroaktivity odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR. Dle názoru žalobce je zavedená právní úprava v rozporu s principem předvídatelnosti práva. I Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 17/11 připustil, že zavedení odvodu může působit protiústavně. Z účetní závěrky žalobce vyplývá, že dosáhl ztrátu, čili výsledek hospodaření za běžnou činnost činí -1.438.000 Kč. Ztráta se zvýšila proti předcházejícímu roku v důsledku zavedení odvodu a působí likvidační efekt. Žalovaný postupoval po právní stránce nesprávně a dospěl k nesprávnému závěru. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Tato pravomoc je dána pouze Ústavnímu soudu ČR. Daňové orgány byly povinny postupovat v souladu se zákonem a jinými právními předpisy. Žalobní námitky směřují vůči zákonodárci a žalovanému nepřísluší hodnotit postup zákonodárce. Odvod byl plátcem daně odveden správně a včas. Dopady odvodu jsou individuální a v případě existenčních a ekonomických problémů může plátce odvodu požádat správce daně o posečkání úhrady odvodu či rozložení na splátky. Správce daně může v individuálních případech konkrétně zdůvodněných a průkazně doložených takovou situaci zohlednit. III. Obsah správních spisů (4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Žalobce měl uzavřenu smlouvu se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci březnu až červnu 2012. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7 a/ a násl. zákona č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb. (6) Žalobce proto podal stížnosti na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, které správce daně posoudil rozhodnutími ze dne 20.9.2012 jako nedůvodné a zamítl je. V odůvodnění je uvedeno, že plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. (7) Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR. IV. Právní názor soudu (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. V dané záležitosti došlo ze zák. č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR k 1.1.2013 k reorganizaci daňové správy tak, že došlo k zániku stávajících finančních orgánů zřízených podle zák. č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech ve znění pozdějších předpisů a ke vzniku orgánů Finanční správy ČR podle § odst. 2 a § 19 odst. 1 zák. o Finanční správě. Z toho vyplývá konkrétní změna, že na místo původně žalovaného správního orgánu FŘ nastupuje OFŘ s působností pro celé území ČR. (9) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl. (10) Žalobce v žalobě zrekapituloval průběh daňového řízení. Vznesl výhrady proti platné právní úpravě, především namítal zásah do státem garantovaných cen, čímž došlo k porušení zásady zákazu retroaktivity legitimního očekávání a právní jistoty. Postup žalovaného označil za nepřijatelný, ve zjevném rozporu se zásadami daňového práva (diskriminační, likvidační dopady), retroaktivně zasahující do zákonem garantovaných cen. Namítal formalistické zamítnutí stížnosti, absenci formálních náležitostí rozhodnutí dle daňového řádu a porušení práva na spravedlivý proces. (11) Námitky žalobce vznesl, jak vyplývá z předchozího odstavce, pouze v obecné poloze a současně jsou namířeny proti platné právní úpravě, jejíž soulad s ústavním pořádkem přísluší řešit pouze Ústavnímu soudu. Krajskému soudu v řízení a žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nepřísluší se takto formulovanými žalobními námitkami, stejně jako žalovanému v daňovém řízení, zabývat. Žalovanému příslušelo posoudit správnost a zákonnost postupu plátce daně. Tuto povinnost žalovaný splnil a uzavřel, že plátce nepochybil, neboť odvod byl sražen a odveden ve správné výši a včas. (12) Soud v prvé řadě poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, pl