2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Af 50/2011- 53 - text Pokračování - 15 - 10Af 50/2011 10 Af 50/2011 - 53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. F. zastoupeného BDO Tax s.r.o., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 5, proti žalovanému Finančnímu ředitelství České Budějovice, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2011, č.j. 1268/11-1100, t a k t o : Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 20.4.2011, č.j. 1268/11-1100 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 4.7.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2011, č.j. 1268/11-1100, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 3.8.2010, č.j. 208594/10/077910303490, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 314 112,- Kč a současně dle § 37 b) zákona o správě daní a poplatků sdělena povinnost platit penále ve výši 62 822,- Kč. (2) Žalobce v žalobě uvedl, že sporná je mezi ním a žalovaným výše daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Správce daně i žalovaný postupovali v rozporu s právními předpisy, a to především při provádění dokazování. Řízení trpělo vadami, které měly za následek nezákonné rozhodnutí. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně daňové uznatelnosti nákladu ve výši 650 000,- Kč za pronájem tahače na období 1-3/2007, neboť šetřením u pronajímatele tahače zjistil, že pronajímatel nabyl vlastnictví tahače na základě kupní smlouvy ze dne 28.2.2007 a před tímto datem nemohl žalobci tahač pronajmout, neboť nebyl vlastníkem vozu. Tento závěr je nesprávný, neboť je třeba upřednostnit skutečný stav věci, kdy žalobce jednal s pronajímatelem jako vlastníkem tahače, hradil mu nájemné a tahač používal ke svému podnikání. Správce daně ze zápisu v technickém průkaze dovodil nereálnost žalobcem tvrzeného pronájmu tahače, o čemž však zápis v technickém průkazu nesvědčí. Daňové orgány nevedly důkazní řízení v tom směru, zda vozidlo bylo užíváno či nikoli. K tomu bylo nepřezkoumatelným způsobem správce daně posouzeno vedení knihy jízd tahače za období 12.1.-18.3.2007, a to na základě toho, že kniha jízd není z formálních hledisek vedena správně. Správce daně uvedl, že kniha jízd neodpovídala záznamům pro zvláštní registrační značku. Jiné důvody nevěrohodnosti a účelovosti knihy jízd správce daně neuvedl. Žalobce naopak prokázal pronájem smlouvou a fakturami, tedy stejnými prostředky, na jejichž základě správce daně rozporoval vlastnictví vozidla. Skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn. Nesprávný závěr byl vysloven i ohledně odpisů. Správce daně nevzal v úvahu, že smlouva o spolupráci se společností DAF ohledně poskytování obchodních slev nebyla realizována. Správce daně shledal rozpor v tvrzeních žalobce ohledně poskytování slev. Pokud správce daně chtěl zjistit, zda tvrzení žalobce jsou v rozporu, mohl dotazem zjistit upřesnění ekonomických výhod, což však neučinil. Namísto tohoto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Správce daně nezohlednil ustanovení § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků. Nevypořádal se s předestřenými odvolacími námitkami žalobce. Správce daně se rovněž nezabýval tím, zda tahač nebyl žalobcem užíván na základě smlouvy podnájemní. Nesprávně vyhodnotil skutečnosti, že společnost RIMI se zabývala nákupem a prodejem vozidel (autobazar) a z toho důvodu nelze akceptovat závěr správce daně, že pro tvrzení žalobce není ve spise opora, neboť nebyl zjištěn dostatečně a úplně skutkový stav. Odmítán je i závěr správce daně ohledně nevěrohodnosti knihy jízd, což bylo dovozováno z rozdílně uvedeného počtu jízd žalobcem při ústním jednání a obsahem knihy jízd. Žalovaný vůbec rozdílné údaje neprověřoval. Žalobce odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 74/2009, kdy poukazoval na porušení pravidel dokazování. Pokud správce daně u některého z předložených důkazů má pochybnosti o jeho důkazní hodnotě, přechází na něj důkazní břemeno. To vyplývá z citovaného rozsudku NSS. Správce daně nesprávně dospěl i k závěru, že vyčíslené slevy v odpovědi společnosti DAF ve výši 562 415,99 Kč jsou nepeněžním příjmem žalobce. Nevzal v úvahu skutečnost, že žalobce si v roce 2007 nepořídil jediné vozidlo, a proto nebyla poskytnuta sleva z kupní ceny. Vozidla pořízená v roce 2007 byla pronajata formou finančního pronájmu (leasingu). U vozidel pořízených formou leasingu kupní cena neexistuje, a tudíž námitka nebyla účelová ani nepravdivá a žalovaný se jí měl zabývat. Své rozhodnutí zatížil vadou, nepřezkoumatelností. Na základě chybného posouzení této námitky správce daně založil svůj úsudek o tom, že není třeba zabývat se otázkou, zda ceny společnosti DAF používané vůči žalobci byly cenami obvyklými. Dále je namítáno porušení § 115 odst. 2 daňového řádu ohledně neseznámení žalobce s doplněním důkazního řízení v řízení odvolacím. Žalovaný posoudil, že je nutno vyslechnout svědka Ing. R. K., což se stalo 11.11.2010. Žalobci není známo, že by mu bylo doručeno oznámení o výslechu tohoto svědka. Proto se výslechu neúčastnil a nemohl klást otázky. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20.4.2011 a bylo vydáno v době, kdy řízení již běželo podle nového daňového řádu. Proto měl žalovaný žalobci umožnit výkon práva zaručeného v § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný napadeným rozhodnutím nevypořádal námitku ohledně porušení § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. (4) Podstatnou námitkou sporu je otázka nákladů vynaložených na nájemné za pronájem tahače KENWORTH T600 ve výši 650 000,- Kč. Na výzvu správce daně k odstranění pochybností žalobce sdělil, že smlouvu o pronájmu ztratil. Tahač byl pronajímán a později zakoupen pro reklamní účely. Žalobce upozornil i na souvislost mezi nákupem tahače a slevou poskytnutou na nákup vozidel firmou DAF Trucks Praha s.r.o., pochybnosti správce daně však neobjasnil. Společnost RIMI TRUCK s.r.o. nebyla v době pronájmu tahače jeho vlastníkem. Tahač koupila od společnosti Realit Global s.r.o. kupní smlouvou ze dne 28.2.2007 a jako vlastník do technického průkazu byla zapsána dne 14.3.2007. Žalobce byl jako vlastník do technického průkazu zapsán dne 17.4.2007. Žalobce nedoložil ani knihu jízd, kterou byl povinen vést podle vyhlášky MDS č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel v platném znění, neboť tahač byl vybaven zvláštní registrační značkou. Kniha jízd neodpovídala záznamům pro vedení registrační značky. Dále byly shledány rozpory mezi tím, co žalobce uvedl a mezi záznamy v knize. Žalobce uvedl použití vozidla 5x, kniha jízd obsahovala 11 záznamů jízd. Žalovaný odkázal na zprávu o daňové kontrole stranu 3 – 6 a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, na což také odkázal. Ohledně postupu při uplatňování odpisů žalovaný uvedl, že výše kupní ceny činila 650 000,- Kč bez DPH, a tak bylo i účtováno v účetnictví žalobce. Jiné důkazy o tom, že by pořizovací cena tahače byla vyšší, předloženy nebyly. Pravidla dokazování rovněž porušena nebyla. Správce daně pochybnosti konkretizoval ve výzvách a bylo na žalobci, jaké důkazy předloží. Předložené důkazní prostředky a účetní postup žalobce nepodpořily jeho tvrzení. Jiné důkazy žalobce nenavrhl. Poukazované ustanovení § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků na předmětnou záležitosti nedopadá. K výši poskytnutých slev společností DAF Trucks Praha s.r.o. žalovaný uvedl, že vycházel z údajů poskytnutých touto firmou. Společnost fakturovala žalobci v roce 2007 odběr sedmi vozidel. V souvislosti s pořízením tahače KENWORTH T600 byla mezi žalobcem a společností DAF Trucks Praha s.r.o. uzavřena smlouva o vzájemné spolupráci a dohodnuta odměna. Z protokolu o svědecké výpovědi Ing. R. K. ze dne 11.11.2010 je zřejmé, že sleva poskytována žalobci byla, a to jak osobně, tak i společnosti FUKA SPEDITION s.r.o., neboť firma DAF Trucks Praha s.r.o. nerozlišovala obchodního partnera. Podstatné bylo, že žalobce poskytoval reklamní služby a za tuto činnost mu náležela odměna ve formě slevy z kupní ceny. Bylo tudíž jeho povinností o odměnách ve formě slevy z kupní ceny účtovat. K výhradě žalobce ohledně porušení § 115 odst. 2 daňového řádu žalovaný sdělil, že svědeckou výpověď neprováděl odvolací orgán, ani tuto výpověď nenařídil provést.