4 Azs 164/2020 — Nejvyšší správní soud

63 Ad 1/2020- 36 - text  11 63 Ad 1/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: E.D. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Úlehlou sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvu práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2020, č. j. MPSV-2020/100243-422/1, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 6. 2020 č.j. MPSV-2020/100243-422/1 i jemu předcházející rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2020 č.j. 107521/20/CB se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jana Úlehly. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15. 6. 2020, č. j. MPSV-2020/100243-422/1 bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 22. 4. 2020 č.j. 107521/20/CB a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgány nevyhověly žádosti žalobce o uspokojení mzdových nároků za měsíce listopad 2018 (11.032 Kč) a leden 2019 (44.712 Kč), neboť dospěly k závěru, že žalobci mzdový nárok za měsíc leden 2019 vůbec nevznikl, když pracovní poměr se společností Hornet Sped s. r. o. (dále též „zaměstnavatel“) byl ukončen dne 30. 11. 2018 na základě výpovědi zaměstnavatele. Správní orgány nejsou oprávněny konstatovat neplatnost ukončení pracovního poměru výpovědí a žalobce neplatnost tohoto pracovního poměru neprokázal, když nepředložil rozhodnutí soudu o této neplatnosti. Žalobcem namítané falšování pracovněprávních dokumentů není předmětem tohoto řízení. Na základě dokumentů předložených zaměstnavatelem bylo prokázáno, že se jednalo o platnou a účinnou výpověď, nikoliv o pozměněnou dohodu. Na základě zaměstnavatelem předloženého výdajového pokladního dokladu ze dne 15. 10. 2018 bylo prokázáno, že mzdy za měsíc říjen 2018 (14.544 Kč) a za 19 dnů v měsíci listopadu 2019 (13.075 Kč) byly řádně vyplaceny, a to zálohou na mzdu znějící na částku 30.000 Kč, vyplacena byla dále částka 2.381 Kč coby část odstupného, na které tudíž ze strany zaměstnavatele zbývá doplatit 28.103 Kč. Mzdové nároky za měsíc leden 2019 žalobci nevznikly, když v této době již žalobce nebyl zaměstnancem zaměstnavatele. Sdělením OSSZ ze dne 12. 2. 2020 bylo navíc zjištěno, že žalobce byl od 19. 11. 2018 zaměstnancem jiné společnosti, zároveň byl do 31. 12. 2018 evidován jako zaměstnanec u původního zaměstnavatele. II. Shrnutí žaloby 2. Žalobce se s výše nastíněnými skutkovými a právním závěry správních orgánů neztotožnil, tyto závěry nemají oporu v provedeném dokazování a věc je hodnocena zejména v rozporu se zákoníkem práce. 3. Žalovaným zmiňovaný výdajový pokladní doklad z 15. 10. 2018 znějící na částku 30.000 Kč, kterým měly být uspokojeny jeho mzdové nároky za měsíc říjen, listopad a prosinec 2018, s ohledem na jeho neurčitý obsah neprokazuje, že jím byly uspokojeny právě uvedené mzdové nároky. Sporována je též skutečnost, že žalobci uvedená částka vůbec někdy vyplacena byla, když podpis na tomto dokladu nepatří žalobci. Uvedené žalovaný nijak neprokázal a žalobce není povinen prokazovat negativní skutečnost – že mu nebyla mzda za rozhodné období proplacena. 4. Žalobce dále sporuje platnost doručení výpovědi zaměstnavatele ze dne 27. 9. 2018. Tato výpověď dle žalobce představuje pouze pozměněnou dohodu o skončení pracovního poměru, kterou však žalobce odmítl, což je interpretováno tak, že mu byla doručena výpověď z pracovního poměru, kterou odmítl převzít. Výpověď mu tudíž nikdy nebyla doručena, jednalo se pouze o pozměněný původní návrh dohody, což je zřejmé i z obsahu tohoto dokumentu. Žalobce v této souvislosti odkazuje i na jím předložené přepisy SMS zpráv, ze kterých vyplývá, že po zaměstnavateli ještě v listopadu 2018 požadoval doručení výpovědi. Žalobce není povinen prokazovat negativní skutečnost – že mu výpověď nebyla doručena. 5. Žalobce trvá na tom, že k ukončení pracovního poměru došlo až jím uplatněným okamžitým zrušením pracovního poměru v lednu 2019. 6. Na základě uvedeného je navrhováno napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný v reakci na žalobní námitky uvedl, že řízení, jehož předmětem je žádost o uspokojení mzdových nároků, je řízením o žádosti, kde je to právě žadatel, kdo je povinen prokazovat existenci, ale i výši mzdového nároku. V projednávané věci tak nepostačí pouhé tvrzení žalobce, že výpověď daná zaměstnavatelem dne 27. 9. 2018 a stejně tak pokladní výdajový doklad ze dne 15. 10. 2018 jsou nepravdivé. Žalobce toto tvrzení nijak neprokázal a správní orgány neměly důvod pochybovat o pravdivosti těchto dokumentů. V případě výdajového pokladního dokladu ze dne 15. 10. 2018 žalobce před vydáním prvostupňového rozhodnutí jeho pravost nikterak nesporoval. Žalovaný dále poukázal na skutečnosti zjištěné v průběhu správního řízení, jež svědčí o důvodnosti zamítnutí žádosti žalobce. Zmíněna byla zpráva OSSZ, kde se uvádí, že žalobce byl od 19. 11. 2018, tedy v době, kdy byl stále zaměstnancem žalobce, zaměstnancem u spol. Jiří Karlíček – DELTATRANS. Za významnou žalovaný označil rovněž skutečnost, že žalobce nepřihlásil svou údajnou pohledávku vůči zaměstnavateli do insolvenčního řízení v současnosti vedeného pod sp. zn. KSCB44INS28832/2019. Rovněž byla zmíněna skutečnost, že insolvenční návrh žalobce na zaměstnavatele byl usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2019 zamítnut s ohledem na sporný rozsah trvání a sporný okamžik ukončení pracovního poměru žalobce i s ohledem na spornou výši mzdových závazků zaměstnavatele vůči žalobci. Dle potvrzujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pak nebyl shledán skutečný zájem žalobce na zjištění a řešení úpadku dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal důvody, výši ani splatnost uplatňovaných nároků, postupovaly správní orgány správně, pokud jeho žádost zamítly. IV. Stručné shrnutí obsahu správního spisu 8. Pracovní smlouvou ze dne 31. 5. 2017 byl uzavřen pracovní poměr mezi žalobcem a zaměstnavatelem. Z obsahu smlouvy se podává, že mzda měla být vyplácena převodem na účet či v hotovosti na pracovišti, a to vždy měsíčně k 15. dni měsíce následujícího. Součástí pracovní smlouvy byl i platový výměr ze dne 31. 5. 2017, ze kterého plyne základní hrubý mzdový tarif ve výši 13.400 Kč měsíčně a pohyblivá složka mzdy ve výši 4.600 Kč. 9. Dne 21. 2. 2019 bylo ve věci zaměstnavatele žalobce na základě žalobcova návrhu zahájeno insolvenční řízení (sp. zn. KSCB 44 INS 2592/2019). 10. Žádostí ze dne 13. 6. 2019 požádal žalobce prvostupňový orgán o uspokojení svých mzdových nároků vůči zaměstnavateli s tím, že žalobci nebyla vyplacena mzda za měsíce říjen (18.000 Kč) a listopad 2018 (11.032 Kč), po skončení pracovního poměru dále zaměstnavatel žalobci nevyplatil náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 8.712 Kč a dále výdělek za dobu odpovídající délce výpovědní doby v celkové výši 36.000 Kč, celkem tedy 55.744 Kč. Součástí žádosti byla pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a zaměstnavatelem dne 31. 5. 2017, platební výměr z téhož dne a písemnost ze dne 16. 1. 2019, jejímž obsahem je okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacené mzdy za měsíc říjen a listopad 2018. 11. Na základě uvedené žádosti byl zaměstnavatel žalobce prvostupňovým orgánem vyzván k předložení seznamu dlužných mzdových nároků všech zaměstnanců. Z údajů předložených likvidátorkou zaměstnavatele vyplývá, že za měsíc říjen 2018 vznikl žalobci mzdový nárok ve výši 14.596 Kč, za měsíc listopad 2018 mzdový nárok ve výši 13.462 Kč – oba tyto nároky byly zaměstnavatelem uhrazeny a mzdový nárok za měsíc prosinec 2018 ve výši 30.484 Kč byl uhrazen toliko v částce 1.942 Kč, přičemž na tomto mzdovém nároku zbývá doplatit 28.542 Kč. 12. Zaměstnavatel žalobce dále předložil kopii výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) datovanou dnem 27. 9. 2018, jejímž adresátem byl žalobce. Z obsahu této výpovědi se podává, že zde absentuje podpis žalobce, neboť ten odmítl výpověď podepsat a převzít. Z obsahu tohoto záznamu dále vyplývá, že dříve obsahoval větu „Řidič odmítl podepsat a převzít dohodu o rozvázání pracovního poměru“, přičemž slovní spojení „dohodu o“ bylo nahrazeno slovem „výpověď“. Záznam byl dne 27. 9. 2018 podepsán dvěma osobami – J.B. a M.F. (účetní). 13. Předložena byla dále kopie Výdajového pokladního dokladu č. 18PV0158 znějícího na částku 30.000 Kč, který byl vystaven dne 15. 10. 2018. Uveden