2 Afs 68/2012 — Nejvyšší správní soud

57 A 31/2021- 184 - text  10 57 A 31/2021 č. j. 57 A 31/2021 - 184 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Ing. E. V. bytem zastoupena JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 - Břevnov proti žalovanému: Obecní úřad Kovářov sídlem Kovářov 63 zastoupen JUDr. Lubošem Průšou, advokátem se sídlem třída Národní svobody 32/11, Písek za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. V. bytem zastoupen JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 - Břevnov o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání platebního výměru o vyměření místního poplatku za komunální odpad za rok 2021 takto: I. Žalovaný je povinen vydat platební výměr, kterým vyměří žalobkyni místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů za rok 2021 z titulu vlastnictví rekreačního objektu Chrást evidenční číslo X na pozemku st. parc. č. X, k.ú. X, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 588 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou podanou dne 28. 7. 2021 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá, aby krajský soud žalovanému uložil povinnost vydat platební výměr, kterým vyměří žalobkyni místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „poplatek za odpad“) za rok 2021 z titulu vlastnictví rekreačního objektu Chrást, evidenční číslo X na pozemku st. parc. č. X, k.ú. X (dále jen „rekreační nemovitost“), a to ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto rozsudku. 2. Žalobkyně a OZNŘ mají ve společném jmění manželů (SJM) rekreační nemovitost, ve které není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba. Ode dne 18. 3. 2021 jim vznikla poplatková povinnost z titulu vlastnického práva k této nemovitosti. V písemnosti označené jako „Ohlášení vlastníka nemovitosti k místnímu poplatku za komunální odpad“, ze dne 23. 3. 2021, adresované žalovanému, žalobkyně požadovala úlevu od poplatku dle čl. 6 odst. 3 obecně závazné vyhlášky Obce Kovářov č. 8/2019, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „obecně závazná vyhláška“). Svůj nárok na úlevu vyvozovala ze skutečnosti, že je držitelkou průkazu ZTP/P a z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v nejvyšším IV. stupni závislosti. Žalobkyně tak zastává názor, že by měla hradit místní poplatek za odpad v roce 2021 ve výši 250 Kč namísto stanovených 600 Kč, neboť částka má být snížena s ohledem na hrazené období březen až prosinec 2021 (z 600 Kč na 500 Kč) a jednak s ohledem na její nárok na úlevu od poplatku ve výši jedné poloviny stanovené částky. 3. Žalovaný přípisem ze dne 24. 3. 2021, č. j. KOV-319/2021 sdělil žalobkyni, že úleva se týká pouze osob s trvalým pobytem na území obce Kovářov, přičemž odkázal na čl. 6 odst. 3 písm. a) ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) obecně závazné vyhlášky. 4. Žalobkyně následně dne 24. 3. 2021 u žalovaného opětovně uplatnila nárok na úlevu z místního poplatku za komunální odpad a dále podala žádost o částečné prominutí místního poplatku za komunální odpad a žádost o vydání platebního výměru a rozhodnutí o žádosti o úlevu a o prominutí 50 % poplatku za komunální odpad. Žalobkyně považuje stanovení podmínek pro úlevu od poplatku za diskriminační a protiústavní, neboť popírá princip rovného zacházení plynoucí z čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně v žádosti o vydání platebního výměru sdělila, že dobrovolně neuhradí poplatek v plné výši, neboť s touto výší nesouhlasí. Dne 25. 3. 2021 žalobkyně uhradila místní poplatek za odpad ve výši 250 Kč. 5. Dne 31. 3. 2021 zaslal žalovaný žalobkyni stanovisko k jejímu podání, v němž reagoval na argumenty žalobkyně stran její žádosti o přiznání úlevy z úhrady celé výše poplatku za odpad. Žalovaný konstatoval, že poplatek u osob, které vlastní na území obce stavbu určenou k individuální rekreaci, přičemž v obci nemají pobyt, je určen zákonnou fikcí ve smyslu § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“) a výše odpovídá poplatku za jednu fyzickou osobu bez ohledu na počet osob, které stavbu užívají. Žalobkyně není jediným poplatníkem daného poplatku, neboť rekreační nemovitost je ve společném jmění manželů s OZNŘ. Poplatníky jsou tudíž oba z manželů společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. U OZNŘ důvod k poskytnutí úlevy doložen nebyl. 6. Dle žalovaného lze vydat platební výměr podle § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích v případě, že nebude poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši. S ohledem na splatnost poplatku za odpad, která je stanovena na den 31. 5. 2021, je možno vydat platební výměr nejdříve dne 1. 6. 2021, podle některých výkladů je však takovým dnem až 1. 1. 2022, neboť poplatek je vyměřován za celý rok 2021 a do konce roku může správce poplatku poplatníka toliko upozornit, že poplatník dosud nesplnil svou poplatkovou povinnost. Žalovaný uzavřel, že v případě poplatku za rekreační nemovitost nejsou dány důvody pro úlevu a prominutí 50 % poplatku za odpad. V reakci na další žádost žalobkyně o vydání platebního výměru žalovaný konstatoval, že celková výše poplatkové povinnosti žalobkyně bude známá k 31. 12. 2021, a to s odkazem na znění § 10h zákona o místních poplatcích ve spojení s § 11 odst. 1 a 2 téhož zákona. 7. Žalobkyně uhradila zbylou část poplatku za odpad ve výši 250 Kč dne 27. 5. 2021, přičemž v písemnosti ze dne 31. 5. 2021 adresované žalovanému tuto část poplatku za odpad nadále považuje za spornou. 8. Žalobkyně se podanou žalobou brání proti nečinnosti žalovaného, který odmítl žalobkyni vydat platební výměr, jímž by vyměřil sporný poplatek za odpad za rok 2021. Žalobkyně má za to, že žalovaný úmyslně odmítá platební výměr vydat, aby zabránil procesní obraně žalobkyně. Ta opakovaně podávala podněty ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje na ochranu před nečinností žalovaného dle § 38 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), na které nebylo reagováno, tudíž bezvýsledně vyčerpala procesní prostředky k její ochraně proti nečinnosti. 9. Žalobkyně s odkazem na rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 2 Afs 68/201234 (dále též „rozhodnutí rozšířeného senátu“) uvádí, že sdělením ze dne 2. 4. 2021 upozornila žalovaného na spornost poplatku za odpad, a proto nebylo možné uplatnit úpravu § 11 zákona o místních poplatcích, nýbrž úpravu podle § 139 odst. 1 a 3 ve spojení s § 147 odst. 1 daňového řádu. 10. Žalobkyně nesouhlasí s procesním postupem žalovaného, který žalobkyni sdělil, že platební výměr může vydat pouze v případě, pokud by poplatek za odpad nebyl včas uhrazen a žalobkyně by se stala neplatičem. V takovém případě by žalovaný postupoval dle § 11 zákona o místních poplatcích, přičemž tento postup žalobkyně rozporuje. Dle jejího názoru měl žalovaný veškeré podklady k vydání platebního výměru a v případě, že žalobkyně rozporovala výši poplatku, měl žalovaný postupovat bezodkladně dle daňového řádu, a to i v případě, že žalobkyně coby poplatník, řádně a včas spornou poplatkovou povinnost splnila. S odkazem na výše uvedené rozhodnutí rozšířeného senátu je žalobkyně přesvědčena, že žalovaný měl vydat platební výměr, neboť svou nečinností brání žalobkyni v podání odvolání proti platebnímu výměru. II. Vyjádření žalovaného, repliky a dupliky žalobkyně 11. Žalovaný se k žalobě na ochranu proti nečinnosti vyjádřil prostřednictvím právního zástupce dne 20. 8. 2021. Žalobu považuje nedůvodnou z několika důvodů. 12. Předně má žalovaný za to, že v řešeném případě je žalobkyně společným a nerozdílným poplatníkem poplatku za odpad společně s manželem, který žádnou žádost o osvobození od poplatku neuplatnil, neoznačil poplatek za sporný a nedomáhá se vydání platebního výměru. Žalovaný odkázal na § 1116 občanského zákoníku, dle kterého se spoluvlastníci považují za jedinou osobu vlastníka konkrétní věci. Podle § 1127 občanského zákoníku jsou z právního jednání týkajícího se společné věci oprávněni a povinni společně a nerozdílně všichni spoluvlastníci. Jedná se o solidaritu spoluvlastníků, která odpovídá povaze bezpodílového spoluvlastnictví. V souladu s § 1872 občanského zákoníku je správce poplatku oprávněn požadovat zaplacení plnění po všech spoluvlastnících, po některých, nebo po kterémkoliv ze spoluvlastníků. Podle metodického p