7 As 16/2008 — Nejvyšší správní soud

63 A 9/2023- 29 - text 11 63A 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: HUNSGAS s.r.o., IČO: 25277715 sídlem Franzova 830/125, 614 00 Brno zastoupena advokátem Mgr. Filipem Lederem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2023, č. j. ČOI 7380/23/O100/Sy/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Návrh žalobkyně na snížení uloženého správního trestu pokuty se zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeského a Vysočiny (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 8. 2022, č. j. ČOI 87540/22/2000/Bő (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohonných hmotách“), kterého se dopustila tím, že dne 8. 12. 2021 na čerpací stanici na adrese Střítež 13 (PSČ 588 11) v rozporu s § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách prodávala nejakostní pohonnou hmotu, a to zkapalněný ropný plyn LIQUIFIED PETROLEUM GAS (dále jen „LPG“) za 17,30 Kč/litr, který nesplňoval jakostní požadavky stanovené v § 3 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 516/2020 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty a provedení některých dalších ustanovení zákona o pohonných hmotách, ve znění pozdějších předpisů, z hlediska jakostního parametru obsahu síry, neboť plyn obsahoval 39,4 mg/kg síry, ačkoliv povolené maximum dle ČSN EN 589 činí 30 mg/kg, při zahrnutí tolerance nejistoty měření maximálně 31,1 mg/kg. Za spáchání daného přestupku byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 120 000 Kč. Současně byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 1. 2023, č. j. ČOI 7380/23/O100/Sy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 17. 3. 2023 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Eventuálním petitem pak žalobkyně navrhla, aby krajský soud podle § 78 odst. 2 soudního řádu správního moderoval uložený správní trest tak, aby uloženou pokutu snížil na částku 20 000 Kč. 4. Žalobkyně v žalobě předně namítá, že čerpací stanice, na které byl odebrán předmětný vzorek LPG, jehož rozborem bylo shledáno přestupkové jednání žalobkyně, byla pro veřejnost uzavřena. K ukončení provozu dané čerpací stanice došlo ke dni 1. 12. 2021. Dle žalobkyně nelze absenci uzavření provozovny dovozovat z toho, že byl při kontrole prodán kontrolnímu orgánu kontrolní vzorek pohonné hmoty, neboť kontrolovaný subjekt je povinen poskytnout při kontrole kontrolnímu orgánu součinnost. Žalobkyně zmiňuje, že kontrolní nákup probíhá od počátku oficiálně jako kontrolní úkon (kontrolní odběr), tj. ne skrytě, nýbrž otevřeně s vědomím obsluhy čerpací stanice, že se jedná nikoli o spotřebitelský nákup, ale že jde o výkon kontrolní pravomoci kontrolním orgánem. Dle žalobkyně žádný prodej jinému subjektu, než kontrolnímu orgánu v době uzavření provozovny uskutečněn nebyl a nikomu jinému (spotřebitelům, veřejnosti) by palivo prodáno nebylo. Dle žalobkyně bylo povinností správních orgánů prokázat, že v době kontroly vadného paliva probíhal prodej paliva veřejnosti (spotřebitelům). Jelikož tato skutečnost nebyla v rámci řízení o přestupku prokázána, nelze dle žalobkyně proto dospět k závěru o spáchání přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o pohonných hmotách. Žalobkyně v dané souvislosti odkázala na § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách a § 5 odst. 1 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o České obchodní inspekci“). 5. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se s k výše uvedenému argumentu v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřila a napadené rozhodnutí je tedy v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Dle žalobkyně nelze za vypořádání se argumentem žalobkyně považovat odkaz na to, že došlo k prodeji kontrolního vzorku kontrolnímu orgánu kontrolním nákupem, a to již vzhledem ke znění zmiňovaného § 5 odst. 1 zákona o České obchodní inspekci. Současně se žalobkyně dále vyjádřila k dalším okolnostem uvedeným žalovanou. Z tvrzeného seznámení přítomné obsluhy čerpací stanice s podnětem spotřebitele, který si stěžoval na nekvalitní palivo, nelze dle žalobkyně ničeho dovozovat. Není totiž zřejmé, že by přítomná obsluha čerpací stanice byla seznámena s datem, kdy měl spotřebitel údajně nekvalitní pohonnou hmotu na čerpací stanici zakoupit a tento tak mohl palivo zakoupit v době, kdy ještě stanice pro veřejnost uzavřena nebyla. Nebylo také prokázáno, že by danému spotřebiteli skutečně bylo na předmětné čerpací stanici prodáno nekvalitní palivo – mohl jej tak načerpat kdekoli jinde. Žalobkyně též uvedla, že ani z případné absence reakce obsluhy čerpací stanice na sdělení kontrolního orgánu o podnětu spotřebitele, nelze dovozovat vůbec nic. Obsluha čerpací stanice totiž nebyla v žádném případě povinna vůči kontrolnímu orgánu jakkoli reagovat, byla naopak povinna pouze podrobit se kontrole. Uvádí-li žalovaná, že při provedené kontrole dne 8. 12. 2021 nic nenasvědčovalo skutečnosti, že by provozovna čerpací stanice ve Stříteži byla uzavřena, jde dle žalobkyně o konstatování zcela nepřezkoumatelné, případně nesprávné. Závěr o neuzavření provozovny pro spotřebitele je totiž založen na uvedených vadných dedukcích žalované o umožnění kontrolního odběru, vystavení daňového dokladu a neupozornění inspektorů, že na uvedené provozovně již nedochází k prodeji pohonných hmot spotřebitelům. 6. Žalobkyně dále odkázala na důkazní návrhy, které v rámci řízení o přestupku učinila. Ze všech navržených důkazů dle žalobkyně jasně vyplynulo, že provozovna čerpací stanice ve Stříteži byla ke dni provedení kontroly uzavřena, tj. nebylo na ní prodáváno spotřebitelům palivo. Je-li prodej paliva dovozován správními orgány z okolnosti, že byl při výdeji paliva vystaven obsluhou provozovny daňový doklad, namítá žalobkyně, že doklad byl (bez ohledu na zastavení prodeje paliva spotřebitelům) povinen vydávající vystavit, protože kontrolní vzorek není při provádění kontroly poskytován kontrolovanou osobou bezplatně, ale za úplatu (na základě kupní smlouvy). Nelze proto z vystavení daňového dokladu (paragonu) dovozovat, že čerpací stanice (prodej LPG) byla v provozu. Obsluha tak byla povinna vystavit doklad bez ohledu na okolnost, zda je čerpací stanice v provozu pro veřejnost. Dovozují-li správní orgány svůj závěr z prodeje jiného zboží, konstatuje žalobkyně, že případný prodej jiného zboží, než LPG nijak nesouvisel s vlastním prodejem LPG. Prodej jiného zboží zde dle žalobkyně probíhat mohl, ale pod jiným jménem a na jiný účet, jelikož zde bylo více provozoven. Prodej jiného zboží však nijak nesouvisel s prováděnou kontrolou zaměřenou výlučně na jakost LPG, a proto je irelevantní, zda takový prodej probíhal. Žalovaná se s touto argumentací v napadeném rozhodnutí nevypořádala, resp. „vypořádala“ nepřezkoumatelně. Žalovaná toliko uvedla, že nic nenasvědčovalo skutečnosti, že by předmětná provozovna ve Stříteži byla uzavřena, avšak nic konkrétního na podporu tohoto svého závěru neuvedla. 7. Další žalobní námitkou žalobkyně odkazuje na to, že při provádění kontroly došlo v rozporu s příslušnou normou k nesprávnému odběru vzorku LPG bez potřebného promíchání, když nebyla provedena tzv. homogenizace produktu. Ta se provádí recirkulací 20 litrů LPG, pokud to technické možnosti výdejní technologie LPG na čerpací stanici umožňují. V tomto případě technické možnosti výdejní technologie LPG na čerpací stanici ve Stříteži recirkulaci umožňovaly, avšak i přes to homogenizace provedena nebyla. Odebraný vzorek proto nelze shledávat za reprezentativní. Čerpací stanice byla nadto dlouhodobě uzavřena, takže dlouhou dobu nebyl na této stanici žádný výdej paliva. Hodnoty odebraného vzorku tak byly dle žalobkyně zkreslené. V dané souvislosti žalobkyně zmínila, že vzorek téhož paliva odebraný samotnou žalobkyní dne 15. 12. 2021 (a doložený atestem jakosti, zpracovaným Ing. Josefem Schinzelem dne 16. 12. 2021), vyšel v souladu s normou ČS EN 589. Výsledek analýzy vzorku byl přitom žalobkyní navržen jako důkaz. Žalobkyně též nesouhlasí s odmítnutím daného důkazního návrhu ze strany žalované. Není totiž z ničeho zřejmé, proč by na odebírané palivo nebylo možné nahlížet jako na palivo týchž vlas