6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

63 A 3/2024- 22 - text  7 63 A 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: X, nar. X bytem X zastoupena Ing. B. B., obecným zmocněncem bytem X proti žalovanému: Městský úřad Sezimovo Ústí sídlem Dr. E. Beneše 21, 391 01 Sezimovo Ústí o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v nečinnosti žalovaného ve věci nezahájení řízení o odstranění stavby tenisového hřiště na pozemku p.č. XE v k.ú. XA, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalobkyni se vrací uhrazený soudní poplatek ve výši 1000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobkyně je spoluvlastnicí pozemků p. č. XA, XB, XC a XD v k.ú. XA (všechny v rozsudku uváděné pozemky se nacházejí v k.ú. XA – pozn. krajského soudu), v jejichž blízkosti se nachází pozemek p.č. XE a XF ve vlastnictví O. P., na kterých je tenisové hřiště. Žalobkyně je provozem tohoto hřiště (hlukem a dopady tenisových míčků na pozemky v jejím vlastnictví) obtěžována a hřiště je dle jejího názoru nepovolenou stavbou. Žalovaný pochybil, když na základě jejího podnětu nezahájil řízení o odstranění této stavby a nezakázal její užívání. 2. Závěr o nepovolené stavbě tenisového hřiště žalobkyně dovodila z nicotnosti ohlášení sporovaného tenisového hřiště (sdělení Městského národního výboru v Sezimově Ústí, Odboru výstavby a územního plánování ze dne 20. 4. 1988, č.j. výst 6/88-výst, o absenci námitek proti stavebníkem ohlášenému provedení terénní úpravy zahrady za účelem realizace rekreačního hřiště na tenis a odbíjenou). Ohlášení stavby ze strany stavebníka z roku 1988 totiž dle žalobkyně neobsahuje tehdy účinnou právní úpravou (vyhláška č. 85/1976 Sb.) požadované náležitosti, když součástí tohoto ohlášení není situační náčrt, nejsou v něm uvedeny rozměry tenisového hřiště, umístění hřiště není dostatečně specifikováno a daným ohlášením není povoleno tenisové hřiště, nýbrž pouze terénní úprava. Z ohlášení tak dle žalobkyně není ani zřejmé, zda je jeho předmětem tenisové hřiště či pouze terénní úprava pozemku, či na kterém pozemku a v jaké podobě má být takové hřiště realizováno. 3. I pokud by se soud s namítanou nicotností souhlasu stavebního úřadu ve formě ohlášení neztotožnil, považuje žalobkyně sporovaný povolovací akt za nesprávný, pročež mělo být žalovaným zahájeno řízení o odstranění stavby z moci úřední. Řešené tenisové hřiště totiž bylo povoleno nižším povolovacím aktem, než jakým mělo být dle jejího názoru povoleno, mělo být vydáno rozhodnutí o změně využití území. Hřiště navíc bylo provedeno ještě před vydáním jeho ohlášení a svou podobou neodpovídá podmínkám v tomto ohlášení stanoveným. Žalovaný pak měl dle žalobkyně postupovat podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a sám ohlášení zrušit pro jeho rozpor se zákonem. 4. Žalobkyně závěrem dovozuje, že se na nyní řešenou stavbu aplikují ustanovení zákona č. 283/2021 Sb., což ale nic nemění na tom, že žalovaný porušil obdobná ustanovení stavebního zákona z roku 2006. Podle § 171 zákona č. 283/2021 Sb., vyžaduje sporné hřiště povolení záměru a vzhledem k tomu, že jím nedisponuje, jde o nepovolenou stavbu. Žalovaný je proto povinen zahájit řízení o odstranění nepovolené stavby podle § 250 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., a současně vydat zákaz užívání této nepovolené stavby. Dále žalobkyně upozornila na to, že užívání nepovolené stavby je přestupkem dle § 301 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb. 5. Na základě shora uvedeného bylo navrženo určit, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby tenisového hřiště na základě podnětu žalobkyně ze dne 21. 5. 2023 a v nevydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby tohoto tenisového hřiště, byl nezákonný. Současně je navrhováno žalovanému nařídit, aby na základě § 250 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., zahájil řízení o odstranění stavby tenisového hřiště a aby podle § 294 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb. vydal rozhodnutí zakazující jakékoli užívání tenisového hřiště. 6. Součástí žaloby pak byl též návrh na vydání předběžného opatření, o němž soud nerozhodoval, když ve lhůtě pro jeho vydání rozhodl ve věci samé. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tuto s odkazem na lhůtu dle § 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhl jako opožděnou odmítnout, popř. zamítnout jako nedůvodnou či nepřípustnou. 8. Žalovaný dále předestřel skutkové okolnosti, za nichž byl tenisový kurt realizován. V roce 1988 tehdejší MNV v Sezimově Ústí souhlasil s ohlášením daného záměru (včetně situace rekreačního hřiště pro tenis a odbíjenou). Téhož roku stavební úřad souhlasil i s vybudováním oplocení, které by zabraňovalo pronikání míčků na sousední pozemek. Žalovaný na základě podnětu žalobkyně k zahájení řízení o odstranění stavby popsaný skutkový stav ze spisové dokumentace ověřil a o výsledku tohoto šetření žalobkyni vyrozuměl. Žalovaný stejně jako jeho nadřízený správní orgán (krajský úřad Jihočeského kraje) neshledali důvod pro zahájení řízení o nařízení odstranění dotčeného tenisového hřiště ani pro zákaz jeho užívání. 9. Závěrem žalovaný s poukazem na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 21. 1. 2022, č.j. 63 A 16/2021-20, odkázal žalobkyni na procesní prostředky soukromého práva, neboť k tvrzenému porušování soukromých práv žalobkyně nedochází ze strany orgánu veřejné správy. III. Právní hodnocení krajského soudu Projednatelnost žaloby 10. Krajský soud se nejprve zabýval naplněním podmínek řízení, které jsou nezbytným předpokladem pro věcné projednání žaloby. V tomto ohledu vyšel ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39 (Žaves), připustil, že proti faktické nečinnosti správního orgánu spočívající v nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona, se lze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Pokud žaloba nebude soudem odmítnuta z důvodu, že sporované jednání nemůže být z povahy věci nezákonným zásahem, přistoupí správní soud k posouzení, zda se jedná o žalobu určovací či o žalobu zápůrčí, v případě které soud následně zkoumá, zda se žalobce ochrany před naříkaným zásahem nemohl domáhat jinými právními prostředky a zda tyto případně využil či nikoli. Povinností žalobce před podáním zásahové žaloby proti faktické nečinnosti správního orgánu je jednak uplatnit podnět k zahájení správního řízení z moci úřední dle § 42 správního řádu a dále vyčerpat prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nabízené správním řádem (§ 80 odst. 2 správního řádu). 11. Z obsahu projednávané žaloby, jakož i z příloh k ní připojených. Krajský soud ověřil, že žalobkyně brojí proti (tvrzenému) zásahu, který dosud ukončen nebyl, spočívajícímu v žalobou tvrzené trvající nečinnosti žalovaného zakládající se na nevedení řízení o odstranění stavby žalobou označeného tenisového hřiště. Jedná se tak o žalobu zápůrčí, u níž je lhůta pro její podání z povahy věci zachována (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18). Krajský soud dále z obsahu správního spisu ověřil, že žalobkyně podala dne 30. 5. 2023 k žalovanému podnět k zahájení řízení o odstranění stavby z moci úřední dle § 129 stavebního zákona. K uvedenému podnětu žalovaný žalobkyni sdělením ze dne 19. 6. 2023 vyrozuměl o tom, že tenisové hřiště vybudované v 80. letech bylo povoleno písemným souhlasným sdělením MNV v Sezimově Ústí, tedy v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je možné nařídit odstranění stavby provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem, anebo v rozporu s ním. Nyní řešené tenisové hřiště však bylo řádně povoleno a je v souladu s tímto povolením užíváno (§ 134 odst. 5 stavebního zákona). Žalovaný proto neshledal důvod k zahájení řízení o odstranění stavby a rovněž neshledal důvod k zahájení řízení o zákazu jeho užívání. Žalobkyně se dne 4. 7. 2023 v návaznosti na uvedené sdělení obrátila na Krajský úřad Jihočeského kraje s žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného, které vyhověno nebylo (viz sdělení k podání ze dne 8. 8. 2023, č.j. KUJCK 94394/2023). Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že stavební úřad dne 28. 1. 2019 provedl na pozemku p. č. XE státní dozor a dospěl k závěru, že není dán důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby ani důvod pro vydání zákazu jeho užívání. 12. Soud pak přistoupil ke zkoumání, zda byla žalobkyně aktivně procesně legitimována k podán