2 As 59/2008 — Nejvyšší správní soud

64 A 1/2024- 67 - text  11 64 A 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: A. V., narozen dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2023, č. j. KUJCK 146943/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města Veselí nad Lužnicí ze dne 7. 11. 2023, č. j. MUV/Př/16/23, byl žalobce výrokem I. uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se žalobce měl dopustil tak, že úmyslně narušil občanské soužití, neboť se vůči jinému dopustil hrubého jednání tím, že dne 6. 1. 2023 v době mezi 13:42 a 13:54 hodin ve Veselí nad Lužnicí, místní části Rafanda, na asfaltovém prostranství u budovy č. p. 906 po předchozí slovní výměně názorů udeřil rukou do obličeje P. J., narozeného dne X, bytem X, který mu předtím vyrazil z ruky telefon, na který si jej žalobce nahrával. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byl žalobci uložen správní trest napomenutí a výrokem III. mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 11. 2023 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný dospěl k závěru, že přestupkové jednání žalobce směřující proti občanskému soužití bylo v řízení před prvostupňovým orgánem prokázáno. Uvedeného se žalobce dopustil tím, že výše zmíněného P. J. udeřil do obličeje. Žalovaný osvětlil, proč nelze na jednání žalobce hledět jako na jednání v nutné obraně. Žalobce svým jednáním neodvracel žádný jemu přímo hrozící nebo trvající útok, což žalovaný podpořil odkazem na dostupný videozáznam incidentu. Žalovaný se dále ztotožnil se závěrem prvostupňového orgánu, dle kterého žalobce jednal v úmyslu nepřímém, k fyzickému útoku došlo jeho aktivním jednáním. Naplněna byla též materiální stránka přestupku, žalobce svým fyzickým útokem významně narušil občanské soužití, a tedy i zájem na tom, aby se jednotlivci nechovali navzájem hrubě a nekonali způsobem občanské soužití narušujícím. Žádné zvláštní okolnosti vylučující naplnění materiálních znaků přestupku žalovaný neshledal. Ztotožnil se taktéž s druhem uloženého správního trestu. Závěrem žalovaný popsal, že v rámci odvolacího řízení žalobci byla v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost seznámit se s nově zařazenými podklady rozhodnutí (prvostupňovým orgánem pořízení opis z evidence přestupků a vyjádření A. K. k odvolání) a k těmto se vyjádřit. Byť k těmto úkonům byla žalobci poskytnuta toliko lhůta pěti dnů, žalovaný ji s ohledem na nikoli rozsáhlý počet nově pořízených podkladů neshledal jako nedostatečnou, když navíc i žalobce se v jejím průběhu stihl vyjádřil. K námitkám žalobce, týkajícím se používání ruského jazyka, žalovaný popsal průběh řízení, ze kterého je dle jeho názoru patrné, že žalobce v dostatečné míře rozumí i hovoří česky. Pokud tajemnice KPPP dne 16. 10. 2023, kdy se žalobce ke správnímu orgánu dostavil, uvedla, že mu nerozumí, stalo se tak pouze v důsledku přepážky, která mezi nimi byla a bránila jim ve zřetelné komunikaci. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích správní žalobu, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Dle žalobce je jednání správního orgánu nezákonné, přičemž tato nezákonnost spočívá v nesprávném posouzení právní otázky, neposouzení vad řízení prvostupňového orgánu spočívajících v tom, že skutková podstata nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu, v nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů, a v závažném porušení práv obviněného během správního řízení. 4. V průběhu správního řízení bylo porušeno právo žalobce plynoucí mu z § 33 odst. 1 správního řádu, podle něhož může navrhovat důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání. Žádní svědci však správním orgánem k ústnímu jednání pozváni nebyli a žalobci tak nebyla dána možnost klást jim otázky. Konkrétně žalobce zmiňuje, že nebyl vyslechnut jako svědek P. J., který byl dle jeho názoru v řízení v postavení oznamovatele, tedy svědka a v té době již nebyl obviněn z vlastního přestupkového jednání. Uvedenou argumentaci žalobce podporuje citací z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Azs 96/2005-69. 5. Zároveň dle žalobce byla porušena jeho práva jako příslušníka národnostní menšiny, a to konkrétně právo jednat v jazyce své národnostní menšiny zakotvené v § 16 odst. 4 správního řádu a v § 9 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Žalobce uvádí, že byl správními orgány donucen jednat v českém jazyce, ačkoli v průběhu správního řízení se úřední osoba vyjádřila, že mu vůbec nerozumí. Tato skutečnost pak dle žalobce plyne i z protokolu o ústním jednání, kde jsou obsaženy nesmyslné informace. Uvedené má zásadní vliv na legitimitu rozhodnutí prvostupňového orgánu. 6. Namítnuto bylo dále porušení žalobcova práva zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu, v odvolacím řízení, když žalobci byla poskytnuta příliš krátká lhůta pro seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim, a to navíc za situace, kdy byl v Jihočeském kraji vyhlášen kalamitní stav. Žalobce tak musel vyjádření psát ručně a zaslat jej přes mobilní telefon nabíjený z auta. 7. Žalobce se dále vyjadřuje k subjektivní stránce přestupku, tedy k otázce zavinění. Žalovaný ze zákona nese důkazní břemeno a měl proto prokázat, jaké byly motivy žalobce při incidentu, nikoliv toliko konstatovat že žalobce jednal v úmyslu nepřímém. Daný závěr nebyl nijak odůvodněn. Dle judikatury Ústavního soudu přitom úmysl nepřímý nelze v žádném případě jen presumovat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Prvostupňový orgán navíc jednání žalobce označil jako „mstu“, správní delikt pomsty však dle žalobce musí být veden úmyslem přímým, což prokázáno nebylo. 8. Dalším žalobním bodem žalobce namítá, že správní orgány nevypořádaly námitku nutné obrany, kterou žalobce v řízení o přestupku vznesl. Žalobce poukázal na to, že P. J. hrozil žalobci pěstí, následně na něj fyzicky zaútočil a vyrazil mu z rukou jeho mobilní telefon. Vzhledem k tomu byl žalobce nucen proti trvajícímu útoku použít fyzickou sílu, přičemž vzdálenost mezi nimi byla zvětšena a P. J. na žalobce přestal na nějakou dobu útočit, což opět správní orgány ignorovaly. Žalobce se vyjádřil rovněž k doplnění odůvodnění v napadeném rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že P. J. ihned po vyražení mobilního telefonu z ruky žalobce odchází směrem pryč, což však dle žalobce neodpovídá skutečnosti, resp. jde o irelevantní informaci. Žalobce usuzuje, že P. J. začal ustupovat až poté, co na něj žalobce začal vyvíjet fyzický odpor. Žalobce odkazuje na to, že na videu z mobilního telefonu jsou slyšet hrozby od P. J., avšak žalovaný je neslyší a uvádí místo toho pouze to, že telefon byl na zemi. Konečně žalobce namítá, že závěr žalovaného, dle něhož v době úderu útok již netrval ani bezprostředně nehrozil, je v rozporu s dostupnými důkazy. Žalovaný ignoruje také to, že P. J. byl ozbrojen taserem, o čemž existují důkazy ve spisu. Žalobci tato skutečnost byla v době události přitom známa. Žalobce v dané souvislosti namítá, že žalovaný zcela ignoruje judikaturu správních soudů, popř. ji vykládá nesprávně. 9. Návrh na znalecké posouzení chování P. J. byl správním orgánem bez relevantního odůvodnění odmítnut, což dle žalobce vyvolává pochybnosti o objektivitě rozhodování správního orgánu. P. J. byl opakovaně trestně i administrativně stíhán a projevuje deviantní chování. 10. V doplnění žaloby, doručeném krajskému soudu dne 19. 2. 2024, žalobce namítl procesní pochybení správního orgánu, který v průběhu správního řízení neprovedl důkaz projekcí videozáznamu, na němž je přestupkové jednání žalobce zachyceno. Za této situace je důkaz předmětným videozáznamem nepřípustný. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Č. proti České republice a dále citoval blíže nespecifikované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze kterého má plynout povinnost soudu řádně provést důkazní prostředky, včetně videozáznamu, o jehož přehrání má být pořízen protokol a má být dána účastníkům řízení možnost na takto provedený důkazní prostředek adekvátně procesně reagovat. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odkázal na napadené rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a uvedl důvody, pro které bylo prv