1 As 322/2019 — Nejvyšší správní soud

63 Ad 3/2024- 38 - text  15 63 Ad 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: J. K. zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou se sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje sídlem Pražská tř. 2666/52b, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2024, č. j. HSCB-1911-28/2023 KŘ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Spornou otázkou v této věci je, zda došlo k zániku nároku příslušníka hasičského záchranného sboru na náhradu za ztrátu na služebním příjmu v souvislosti se služebním úrazem, v důsledku později vzniklého obecného onemocnění, které zapříčinilo úplnou ztrátu pracovní způsobilosti tohoto příslušníka. 2. Ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ( „služební funkcionář“) rozhodnutím ze dne 27. 6. 2024, č. j. HSCB-1911-20/2023 KŘ, rozhodl na základě § 103 a § 181 odst. 7 věta za středníkem zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů („zákon o služebním poměru“), o zániku nároku žalobce na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, jenž byl přiznán v souvislosti se služebním úrazem dne 16. 5. 2005, kdy výlučně v důsledku později vzniklého obecného onemocnění nastala úplná ztráta pracovní způsobilosti žalobce. Zánik nároku byl stanoven ke dni 24. 4. 2023. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím dle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 5. 12. 2024 u Krajského soudu v Českých Budějovicích správní žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žaloba v prvé řadě uvádí, že rozhodnutí o zániku nároku žalobce na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě („nárok“) služební funkcionář vydal v návaznosti na potvrzení o zdravotním stavu žalobce ze dne 24. 4. 2023, vystavené registrujícím lékařem MUDr. Z. H. V potvrzení lékař konstatuje, že žalobce onemocněl chronickou obecnou chorobou, a to zhoubným nádorovým onemocněním, které nemá souvislost se služebním úrazem. Dále lékař potvrdil, že by žalobce toto onemocnění vyřadilo z výkonu jeho původního služebního zařazení, nehledě na služební úraz. Služební funkcionář dne 19. 10. 2023 za účelem posouzení, zda úplná ztráta pracovní způsobilosti žalobce nastala výlučně v důsledku později vzniklého obecného onemocnění, požádal o zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Požadovaný znalecký posudek vypracovala dne 3. 3. 2024 MUDr. V. M. Znalkyně dospěla mimo jiné k závěru, že obecné onemocnění je hlavní a podstatnou příčinou ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k práci. 6. Žalobce v prvé řadě vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného, že výplata jednotlivých částek náhrady zanikla v měsíci dubnu 2023 v návaznosti na potvrzení o zdravotním stavu ze dne 24. 4. 2023, vystavené MUDr. Z. H. Nesouhlasí též s názorem žalovaného, že rozhodnutí o zániku nároku je deklaratorní povahy, tedy že pouze prohlašuje, že příslušník má nárok na náhradu, nebo že tento nárok zanikl. 7. Dle žalobce prvostupňové rozhodnutí mělo být vydáno s účinky pro futuro po nabytí právní moci rozhodnutí o zániku nároku, nikoliv se zpětnou účinností ke dni 24. 4. 2023. Uvedl, že pro vznik i zánik nároku je nutno posoudit celou řadu podmínek, za nichž nárok vzniká, zejména otázku příčinné souvislosti mezi úrazem a vznikem škody na zdraví. Není proto možné pouze deklarovat vznik nároku. Napadené rozhodnutí proto dle žalobce bylo „konstitutivním projevem zákonných požadavků“. V této souvislosti žalobce uvedl, že správní soudy označují za konstitutivní mnohem méně komplikovaná rozhodnutí, jako například rozhodnutí o přiznání stabilizačního příplatku, stanovení složek služebního příjmu, nebo propuštění na žádost příslušníka. K tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 8 Ad 2/2019-33, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 10/2013–21, a ze dne 25. 10. 2017, č. j. 3 As 295/2016-29. 8. Žalobce dodal, že služební funkcionář si ostatně nebyl po vydání potvrzení o zdravotním stavu ze dne 24. 4. 2023 jist, zda jsou splněny podmínky pro vyslovení zániku nároku, proto požádal o zpracování znaleckého posudku. Závěr znaleckého posudku MUDr. V. M., byl služebnímu funkcionáři doručen až dne 5. 3. 2024. Teprve tehdy měl služební funkcionář dostatek důvodů vydat rozhodnutí o zániku nároku. 9. Dále žalobce namítl, že služební funkcionář neměl rozhodnout o ztrátě nároku, a to s ohledem na odpověď soudní znalkyně na otázku, jaké práce může žalobce v současné době vykonávat se všemi zdravotními omezeními s přihlédnutím k jeho kvalifikaci. Znalkyně konstatovala, že výběr prací je omezený, ale léčení nádoru není ukončeno. Z uvedeného dle žalobce plyne, že mělo být vydáno rozhodnutí o zastavení výplaty náhrady, nikoliv zániku nároku. Teoreticky je totiž možné, že po případném vyléčení se obnoví důvod pro poskytování náhrady. 10. Přílohou žaloby je posudek o invaliditě ze dne 30. 9. 2024, vypracovaný znalcem MUDr. J. F. za IPZS (Institut posuzování zdravotního stavu – pozn. krajského soudu). Dle žalobce znalec v rámci posudku ke znaleckému posudku MUDr. V. M. konstatoval, že jako funkčně nejvýznamnější hodnotí i nadále chronické postižení páteře, jehož příčina má původ právě ve služebním úrazu ze dne 5. 6. 2005. Tento posudek proto dle žalobce neguje závěry posudku znalkyně. Dále je v něm uvedeno, že ze zdravotnické dokumentace nevyplývá ukončení onkoterapie a zároveň z ní nevyplývá, že by mělo onemocnění „nedobrou prognózu“. V této souvislosti žalobce uvedl, že služební úraz je i nadále dle IPZS funkčně nejvýznamnějším postižením, a tedy i nadále platí, že by měl dostávat náhradu za ztrátu na služebním příjmu, která vznikla v souvislosti se služebním úrazem 11. Argumentaci žalovaného, že žalobce od dubna 2023 přestal řádně dokládat mzdové účtárně potvrzení o dosaženém výdělku pro účely poskytování náhrady, považuje žalobce za částečně nepravdivou. V této souvislosti předložil emailovou komunikaci a jednotlivá potvrzení za měsíce květen a červen 2023, která byla hasičskému záchrannému sboru zasílána, a to i po dobu pracovní neschopnosti. Současně uvedl, že v dalších měsících podklady nezasílal, neboť bylo dle žalobce zřejmé, že hasičský záchranný sbor peníze již zasílat nebude. 12. Dne 16. 1. 2025 žalobce do soudního spisu doplnil posudek o invaliditě ze dne 2. 1. 2025, vypracovaný za IPZS znalcem MUDr. M. V. V rámci tohoto posudku lékař dle žalobce konstatuje zásadní nedostatky znaleckého posudku vypracovaného MUDr. V. M. V návaznosti na závěry předloženého posudku žalobce i nadále trvá na tom, že funkčně nejvýznamnějším postižením jsou následky služebního úrazu. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. V rámci vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Zároveň se obsáhle vyjádřil k jednotlivým námitkám žalobce. 14. Žalovaný uvedl, že hasičský záchranný sbor vedl v souladu s § 181 odst. 7 zákona o služebním poměru řízení o přezkumu, zda nárok žalobce trvá anebo již zanikl. Je přitom vázán zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí a není možné, aby legálně vedl řízení a rozhodl ve věcech služebního poměru o zastavení výplaty náhrady, jak navrhuje žalobce. Nevyplacení náhrady nelze podmiňovat pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, neboť tím by mohlo docházet ke zvýhodňování osoby neposkytující součinnost při ověřování splnění podmínek nároku. 15. K pozastavení výplaty náhrad žalovaný uvedl, že toto nastalo s účinností k měsíci květnu 2023, kdy u žalobce nastala jednak změna poměrů v návaznosti na potvrzení o zdravotním stavu ze dne 24. 4. 2023, jednak žalobce přestal řádně dokládat mzdové účtárně hasičského záchranného sboru potvrzení o dosaženém výdělku na Ministerstvem vnitra vydaném tiskopisu. V měsíci dubnu 2023 byla žalobci naposledy vyplacena náhrada formou zálohy. 16. Žalovaný vysvětlil, že řádně vyplněné potvrzení o dosaženém výdělku bylo nutným podkladem pro výpočet měsíční náhrady mzdovou účtárnou hasičského záchranného sboru. Tato potvrzení dle žalovaného žalobce dokládal neochotně, nepravidelně a mnohdy se zpožděním. Žalobce naposledy doložil potvrzení o dosaženém výdělku za leden 2023. Za měsíce únor, březen a duben 2023 byla žalobci vyplacena náhrada zálohou na základě získaných výplatních pásek. Následně byl žalobce mzdovou účtárnou vyzván k doložení potvrzení o dosaženém výdělku za uvedené měsíce z důvodu nutnosti vyúčtování záloh