3 Ads 104/2012 — Nejvyšší správní soud

61 A 6/2024- 108 - text  15 61 A 6/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Kostelecké uzeniny, a. s., IČO 46900411 se sídlem Kostelec 60, 588 61 Kostelec zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Piňosem se sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy se sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2023, čj. SVS/2023/167278-G, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 8. 2023, čj. SVS/2023/107074-C, shledala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku uvedeného v § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“). Tohoto přestupku se žalobkyně dle správního orgánu prvního stupně dopustila tím, že dne 18. 4. 2023 ve své provozovně v Plané nad Lužnicí v rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách uvedla na trh potravinu klamavě označenou, konkrétně MĚLNĚNÉ MASO VEPŘOVÉ A HOVĚZÍ 600 g s datem spotřeby 25. 4. 2023, velikost šarže 1 461,6 kg, u něhož Státní veterinární ústav Jihlava laboratorním vyšetřením zjistil zjištěn obsah hovězího masa 28,41 ± 5,88 g ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah hovězího masa 44 % (zkušební protokol ze dne 9. 5. 2023, č. 034067/23). Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč, a dále povinnost nahradit náklady vynaložené správním orgánem za výsledek laboratorního vyšetření úředního vzorku výrobku ve výši 3 410 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím pouze částečně změnila text záhlaví prvoinstančního rozhodnutí tak, že nahradila text „a § 90 zákona o přestupcích a podle § 150 odst. 1 až 4 správního řádu vydává rozhodnutí formou příkazu“ slovy „zákona o přestupcích vydává rozhodnutí“. Ve zbytku žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. II. Shrnutí žaloby 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 1. 3. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. Správní orgán prvního stupně ve výrokové části rozhodnutí konstatoval, že výrobek je potravinou klamavě označenou, neboť laboratorním vyšetřením bylo zjištěno 28,41 ± 5,88 g hovězího masa ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah 44 %. Výrok je však nepřezkoumatelný, neboť správní orgán pracuje s jednotkou gramů ve 100 g výrobku, aniž by uvedl, jaký procentní podíl hovězího masa se měl nacházet v celém výrobku o hmotnosti 600 g. Argumentace žalované v rozhodnutí o odvolání, že „procento vždy vyjadřuje jednu setinu celku“, je lichá, neboť neřeší rozpor mezi jednotkami a neumožňuje ověřit porušení zákona o potravinách. 5. Žalobkyně namítla, že její výrobní proces je podřízen důsledné kontrole a dodržování receptury, což doložila prohlášením Ing. Jaroslava Janouška ze dne 19. 9. 2023, jehož součástí byl i pracovní postup výroby mletého masa a masného polotovaru OS-705-06, verze 2.0, platný od 1. 4. 2022. Žalovaná tento důkaz neprovedla, označila jej za irelevantní a argumentovala odkazem na § 53 odst. 5 správního řádu. Žalobkyně však namítla, že správní orgán měl postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat k doplnění či upřesnění důkazu, případně k podání svědecké výpovědi. Žalovaná přistupovala k důkazním návrhům žalobkyně v rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu). 6. K otázce reprezentativnosti vzorku žalobkyně uvedla, že testovaný vzorek o hmotnosti 100 g je zcela nereprezentativní vzhledem k velikosti šarže 1 461,6 kg (tj. 1 461 600 g), neboť představuje pouze 0,0068 % celku. Odebrání dvou balení výrobku po 600 g, z nichž byl testován pouze jeden vzorek, je nedostačující. Žalovaná neodůvodnila, proč by měl být vzorek 100 g relevantní pro celou šarži, zvláště za situace, kdy nebyl testován žádný výrobek jako celek. Žalobkyně rovněž namítla, že analýza DNA není fyzikálně-chemickým vyšetřením, ale biologickým, a tudíž se na ni vztahuje vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství (dále jen „vyhláška č. 289/2007 Sb.“), která stanoví minimální počet vzorků pro biologické vyšetření na pět. Proces homogenizace šarže neprobíhá do fáze absolutní, a nelze tedy očekávat, že jeden vzorek bude reprezentativní pro celý obsah. 7. Žalobkyně dále namítla, že nařízení Komise č. 2004/2002 o postupu určování obsahu masa a tuku v některých výrobcích z vepřového masa (dále jen „nařízení č. 2004/2002“) se vztahuje výlučně na výrobky z vepřového masa, a tudíž není aplikovatelné na hovězí maso. Zkušební protokol je v tomto směru nicotný. Žalovaná uvedla, že byla použita akreditovaná metoda SOP 8.127 pro stanovení obsahu masa a SOP MB.05 pro stanovení obsahu hovězího masa. Dle vyjádření Českého institutu pro akreditaci, o. p. s., ze dne 1. 2. 2024 však tento institut neakredituje jednotlivé metody, nýbrž pouze laboratoře. Akreditaci má zkušební laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava jako celek, a nikoliv jednotlivé postupy. Tvrzení žalované o akreditaci metod je tedy nepravdivé a zavádějící. Odkaz žalované na metodický pokyn Ministerstva zemědělství ze dne 2. 12. 2021, č. MZE-67807/2021-18122, je irelevantní, neboť se nejedná o závazný právní předpis. 8. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nepožadovala odběr duplicitního vzorku pro druhé odborné stanovisko, což jí klade k tíži. Žalobkyně však namítla, že žádná jiná laboratoř v České republice nezajišťuje stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích, a jedinou akreditovanou laboratoří je laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava. Navíc se jedná o jediný subjekt v Evropské unii, který používá metodu Real-Time PCR pro kvantitativní detekci DNA skotu. Neexistuje jednotná evropská právní úprava pro stanovení obsahu hovězího masa, na rozdíl od masa vepřového, pro které bylo vydáno nařízení č. 2004/2002. 9. K otázce homogenizace žalovaná uvedla, že nemá pochybnosti o dodržení požadavků, avšak ze zkušebního protokolu nevyplývá žádná informace o homogenizaci vzorku. Podle bodu 1.1 přílohy nařízení č. 2004/2002 musí být analýza provedena na homogenních a reprezentativních vzorcích, což nebylo prokázáno. Tvrzení žalované o dodržení požadavků není opřeno o žádné konkrétní skutečnosti, což opět porušuje zásadu materiální pravdy. 10. Žalobkyně rovněž odkázala na jednání konané dne 6. 9. 2023 za účasti zástupců Ministerstva zemědělství, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Českého svazu zpracovatelů masa, kde bylo konstatováno, že metodika pro stanovení obsahu hovězího masa má být teprve ujednocena. Obdobnou námitku vznesla i s odkazem na zápis ze 7. jednání představenstva Českého svazu zpracovatelů masa ze dne 14. 9. 2023. Žalovaná tyto skutečnosti nehodnotila jako relevantní, čímž opět porušila zásadu materiální pravdy, neboť existuje odborná pochybnost o správnosti a oprávněnosti metodiky pro stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích. 11. Podle vyjádření Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 10. 6. 2019, čj. SZPI/AH936-5/2019, je při výpočtu obsahu masa ve výrobcích, jako je maso ve vlastní šťávě, nutné provádět korekce na přebytečný tuk a pojivovou tkáň, aby byly splněny požadavky na maximální přípustný obsah těchto složek v komponentě označené jako „maso“. Tyto korekce se provádějí v souladu s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení č. 1169/2011“). Dusíkové faktory pro vepřové maso jsou uvedeny v nařízení č. 2004/2002, zatímco dusíkové faktory pro jiné druhy masa, včetně hovězího, jsou dohledatelné pouze v odborné literatuře. Z toho vyplývá, že dusíkové faktory pro hovězí maso nejsou legislativně stanoveny, a jejich harmonizace mezi laboratořemi nemá právní závaznost. Neakreditovaná metoda stanovení obsahu masa se tak nemůže opírat o tyto faktory jako o právně relevantní základ. Žalovaná se s touto námitkou nijak nevypořádala. 12. Žalobkyně dále konzultovala metodiku použitou laboratoří Státního veterinárního ústavu Jihlava ve zkušebním protokolu s odborníky, zejména s doc. Ing. R. Š., Ph.D.,