2 Afs 89/2007 — Nejvyšší správní soud

63 A 9/2025- 71 - text  13 63 A 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: F. M. zastoupen advokátkou Mgr. Ing. Veronikou Žánovou sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, KUJCK 44141/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je správní rozhodnutí o provedení společného územního a stavebního řízení ve věci stavebního záměru žalobce, který se na základě společného oznámení záměru domáhal vydání společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru („společný souhlas“). 2. Magistrát města České Budějovice usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. SU/6603/2023-20, rozhodl dle § 96a odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon“), o provedení společného územního a stavebního řízení ve věci stavebního záměru žalobce nazvaného „Novostavba rodinného domu č. x“, na pozemku parc. č. XA (dříve XB) a parc. č. XC v katastrálním území X (pozn. krajského soudu – všechny v rozsudku uváděné pozemky se nacházejí v k. ú. X). 3. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 6. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobce v podané žalobě předně namítá porušení § 96a odst. 5 stavebního zákona, neboť před vydáním prvostupňového rozhodnutí správní orgán žalobci nezaslal kvalifikovanou výzvu, která by jasně a konkrétně určila, jaké podklady považuje za chybějící a v jaké lhůtě mají být doplněny. Teprve po vydání takové výzvy může prvostupňový orgán posoudit splnění podmínek pro vydání společného souhlasu, případně rozhodnout usnesením o provedení společného územního a stavebního řízení. V této souvislosti žalobce odkázal na závěry rozsudku krajského soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 63 A 19/2024-24. 6. Žalobce dále namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí fakticky aproboval postup prvostupňového orgánu, přestože ten vyzval žalobce k doplnění podkladů, které stavební zákon pro režim společného oznámení záměru nevyžaduje. Dle žalobce prvostupňový orgán nebyl oprávněn vyžadovat doplnění rozhodnutí o připojení pozemku na pozemní komunikaci podle § 94l odst. 2 písm. b) stavebního zákona, neboť toto ustanovení na jeho žádost a záměr nedopadá. Rozhodnutí o připojení pozemní komunikace navíc ani dodáno být nemohlo, neboť připojení bylo nepravomocným rozhodnutím pověřeného úřadu ze dne 20. 11. 2024 zamítnuto. Nadto správní orgány opomněly změnu právní úpravy zákona o pozemních komunikacích provedenou zákonem č. 284/2021 Sb., a jeho přechodná ustanovení, ze kterých dovozuje, že o připojení má rozhodovat stavební úřad v rámci povolení záměru. Žalobce má za to, že toto přechodné ustanovení dopadá i na probíhající řízení. 7. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle něhož správní spis obsahuje pouze souhlas Ing. J. M. udělený podle § 96 odst. 3 písm. d) stavebního zákona, tedy souhlas osoby, jejíž vlastnické právo může být dotčeno, nikoliv souhlas udělený podle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, tedy souhlas s umístěním stavebního záměru. Dle žalobce je souhlas Ing. J. M. vyznačen na situačním výkresu dokumentace, který je ve spise založen již od roku 2020 a byl založen v době, kdy existoval pouze pozemek parc. č. XB a Ing. J. M. jako jeho vlastník vyjádřil souhlas s umístěním záměru do konkrétní části tohoto pozemku. Samotné rozdělení pozemku parc. č. XB na parc. č. XA a zbylou část parc. č. XD nemůže vést ke ztrátě platnosti či relevance již uděleného souhlasu dle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, ani odůvodnit požadavek na jeho opakování pod sankcí zamítnutí žádosti. Žalobce současně zdůraznil, že ze situačního výkresu je zřejmé, k jakému záměru a k jaké části pozemku se souhlas vztahuje. 8. Žalobce dále tvrdí, že souhlas města Lišov udělený podle § 184a stavebního zákona doložil již v roce 2020, znovu pak dne 12. 4. 2023, a to podpisem města na situačním výkresu, který konkrétně vyznačuje vedení a umístění přípojek. Podpis s poznámkou „nemám námitek“ je standardně chápán jako souhlas vlastníka v zákonném rozsahu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí opírá o listinu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. OHSI/5474/23, ze které má vyplývat, že město Lišov předmětný souhlas neudělilo. Žalobce však namítá, že původ listiny nezná a její obsah je v rozporu se situačním výkresem. Měl-li žalovaný pochybnosti, měl mu umožnit je rozptýlit např. výslechem osoby, která situační výkres za město podepsala. Nadto má žalobce za to, že město Lišov ani nemůže odmítnout připojení na vodovod a kanalizaci, neboť připojení má být umožněno při kapacitních a technických možnostech, které podle něj potvrzuje společnost ČEVAK a.s. 9. Žalobce uvádí, že stanovisko provozovatele vodovodu a kanalizace (společnosti ČEVAK a.s.), které je ve správním spise založeno, a které bylo v roce 2023 a 2025 obnoveno, nahrazuje stanovisko vlastníka technické infrastruktury (města Lišov). Žalobce nepovažuje za správné, že Magistrát města České Budějovice označuje stanovisko společnosti ČEVAK a.s. za zmatečné jen z toho důvodu, že jeho platnost byla podmíněna souladem s územní studií města Lišov. 10. Žalobce má za to, že požadované stanovisko vlastníka technické infrastruktury veřejného osvětlení k podmínkám dotčených ochranných pásem [§ 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona], je nedůvodné, neboť sloupy veřejného osvětlení samy o sobě ochranné pásmo nemají. Ze souhlasu města Lišov vyznačeného na situačním výkresu s poznámkou „nemám námitek“ plyne, že město žádné ochranné pásmo ani podmínky dotčení nestanovilo, případně že záměr do nich nezasahuje nevhodným způsobem. Současně žalobce zpochybňuje určitost výzvy pověřeného úřadu, která požadavek odůvodňuje pouze tím, že sloupy veřejného osvětlení se nacházejí podél komunikace a dovozuje existenci ochranného pásma hypotetického podzemního elektrického kabelu, aniž by jej konkrétně vymezil. Žalobci není zřejmé, z čeho žalovaný existenci takového kabelu dovozuje, a pokud by podzemní kabel elektrického vedení skutečně existoval, tak žalobce tvrdí, že stanovisko k ochranným pásmům elektrického vedení je již ve správním spisu. 11. Žalobce dále uvádí, že k žádosti podle § 96 a § 105 stavebního zákona, je nutno přiložit stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem, přičemž žalobce vedle souhlasu města doložil i stanoviska společností Gas Distribution s.r.o., EG.D, a.s., ČEVAK a.s. a CETIN a.s. Magistrát města České Budějovice v rozhodnutí nevysvětlil, proč tyto listiny nepostačují ke splnění podmínek a současně nezdůvodnil, proč ve výzvě požadoval navíc i smlouvy s vlastníky/provozovateli připojení (např. smlouvu o napojení na distribuční soustavu elektřiny a plynu s EG.D), resp. proč jejich nedoložením odůvodnil zamítnutí žádosti. Žalobce dále uvedl, že žalovaný nezákonnost požadavku na předložení smluv sám konstatoval, avšak podle žalobce zároveň paradoxně připouští, že vůči podřízeným stavebním úřadům obdobné nezákonné postupy toleruje. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Současně uvedl, že stavební úřad v projednávané věci postupoval zcela v intencích právního názoru vyjádřeného v rozsudku krajského soudu ze dne 22. 8. 2024, neboť stavební úřad ve výzvě dostatečně konkretizoval vady a nedostatky společného oznámení záměru, k odstranění vad poskytl přiměřenou lhůtu a žalobce zároveň poučil o následku nesplnění výzvy. Teprve poté, co nebyly odstraněny vady, rozhodl o provedení společného územního a stavebního řízení. Žalovaný v postupu a rozhodnutí stavebního úřadu neshledal takové vady, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť zde byly naplněny podmínky pro postup podle § 96a odst. 5 stavebního zákona. 13. Žalovaný dále upozornil na to, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o provedení společného územního a stavebního řízení, je úkonem, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Žalobní body, ve kterých se žalobce podrobně vymezuje proti obsahu výzvy k doplnění společného ohlášení, jsou námitkami, které žalobce může uplatňovat v průběhu společného řízení. 14. Dne 21. 1. 2026 žalobce krajskému soudu doložil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze d