6 Ao 5/2011 — Nejvyšší správní soud

51 A 33/2024- 171 - text  6 51 A 33/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatele: Ing. V. B. zastoupen advokátem JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., sídlem Vídeňská 1021/6, Brno proti odpůrkyni: obec Staré Bříště sídlem Staré Bříště 11 zastoupena advokátkou Mgr. Bc. Blankou Tůmovou sídlem Palackého 61, Pelhřimov o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 Územního plánu obce Staré Bříště takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2024, Územní plán obce Staré Bříště se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v textové i grafické části ve vztahu k pozemkům navrhovatele zasaženým regulací ÚSES p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XXU, XV, XW, XZ, XY, XAA, XBB, XCC, XDD, XEE, XFF, XG, XHH, XII, XJJ, XKK, XLL, XMM, XNN, XOO, XPP, XQQ, XRR, XSS, XTT, XUU, XVV, XWW, XYY, XZZ, XAAA, XBBB, XCCC, XDDD, to vše v k. ú. X. II. Opatření obecné povahy č. 1/2024, Územní plán obce Staré Bříště se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v textové i grafické části ve vztahu k pozemkům navrhovatele zasaženým regulací migračního koridoru pro velké savce p. č. XEEE, XFFF, XGGG, XHHH, XIII, XJJJ, XKKK, XLLL, XMMM, XNNN, to vše v k. ú. X. III. Ve zbytku se návrh zamítá. IV. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku ve výši 42 766,80 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatele. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Odpůrkyně vydala nový územní plán, proti němuž navrhovatel brojil dne 19. 9. 2023 námitkami, které byly zamítnuty. 2. Rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 51 A 33/2024-96, krajský soud shledal část navrhovatelova návrhu důvodnou a napadený územní plán zrušil v textové i grafické části ve vztahu k pozemkům p. č. XOOO a XPPP, k. ú. X (všechny níže uváděné pozemky jsou v tomto k. ú.). Ve zbytku soud návrh zamítl, neboť neshledal důvodnými námitky navrhovatele co do regulace ÚSES a migračního koridoru pro velké savce. 3. Rozsudkem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 2 As 38/2025-45, Nejvyšší správní soud zrušil uvedený rozsudek zdejšího soudu co do výroku o zamítnutí zbytku návrhu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Primárně se jedná o otázku regulace ÚSES a migračního koridoru pro velké savce. Je proto nyní na krajském soudu, aby se s touto zbývající částí návrhu vypořádal. 4. Nejvyšší správní soud v bodě 44 zrušujícího rozsudku uvedl, že „[k]rajský soud v dalším řízení především vyjasní, na kterých pozemcích stěžovatele platí regulace ÚSES a migračního koridoru pro velké savce stanovená územním plánem. Pouze ve vztahu k pozemkům stěžovatele, které jsou touto regulací dotčené, je totiž územní plán nepřezkoumatelný. Krajský soud pak na základě těchto zjištění adekvátně naformuluje rušící výrok rozsudku s tím, že vypořádání stěžovatelových námitek ze strany odpůrkyně není přezkoumatelné, jelikož v něm chybí posouzení proporcionality přijatého řešení. Ve zbytku pak případně návrh stěžovatele zamítne.“ 5. S ohledem na uvedené se krajský soud v tomto řízení nadále zabývá pouze přijatou regulací ÚSES a migračního koridoru pro velké savce ve vztahu k pozemkům navrhovatele. II. Stručný obsah návrhu 6. V nyní řešeném směru navrhovatel namítal nepřezkoumatelnost napadeného územního plánu, neboť není zřejmé, z jakého důvodu došlo k rozšíření této regulace na další pozemky nad rámec dosavadního územního plánu. Navrhovatel vlastní řadu pozemků k provozu zemědělské farmy s chovem daňků, jelenů, ovcí kamerunských a tyrolského šedého skotu. Obhospodařuje přibližně 20 hektarů zemědělské půdy a 10 hektarů lesů, přičemž malochov přispívá k udržování krajiny (spásání, přirozená rekultivace pastvin). Pastviny jsou vymezeny různými typy ohrad včetně elektrických ohradníků, které podle navrhovatele větším savcům nebrání v přirozeném pohybu a zároveň chrání porosty před divokými prasaty. Nový územní plán přináší takové změny v rozsahu a vedení prvků ÚSES, že podle navrhovatele znemožňují či značně ztěžují nezbytné ohrazení pastvin pro farmový chov zvířat. Navrhovatel proto považuje dřívější umístění prvků ÚSES za dostatečné a funkční. 7. Navrhovatel proto nesouhlasí s aktuální podobou, ve které došlo k rozšíření nadregionálních a lokálních prvků ÚSES oproti předchozímu stavu v takovém rozsahu, že tyto biocentra a biokoridory nově vedou téměř přes většinu ploch nemovitostí navrhovatele, kde provozuje farmový chov zvířat a kde jsou dlouhodobě umístěny ohrazené pastviny pro tato zvířata. 8. Nový územní plán přináší plošný zákaz oplocování v plochách ÚSES a migračních koridorech velkých savců, což navrhovatel považuje za nepřiměřené omezení svého dosavadního zemědělského hospodaření. Podle něj jde o zásadní změnu oproti předchozímu územnímu plánu, který vymezoval nadregionální i lokální ÚSES přiměřeně a umožňoval běžný provoz farmového chovu s ohradníky. 9. Navrhovatel odkazuje na Zásady územního rozvoje kraje Vysočina, které vyžadují zachovat stávající typ využívání zemědělských pozemků v co nejvyšší míře. Tvrdí, že přijetí takto přísného opatření nebylo nezbytné ani dostatečně zdůvodněné a je v rozporu s dosavadním charakterem krajiny i s praktickými potřebami zemědělské farmy, zejména při ochraně pastvin před divokými prasaty. III. Vyjádření odpůrkyně, replika navrhovatele 10. Odpůrkyně ve svém vyjádření ze dne 12. 12. 2024 navrhla podaný návrh zamítnout. I s odkazem na aktuální právní úpravu § 133 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, odmítá, že by jakkoli zasáhla do ústavně zaručených práv navrhovatele a poukazuje na to, že postupovala v souladu se zákonem, přičemž územní plán není neměnným dokumentem a nelze vyloučit do budoucna jeho změnu. 11. Odpůrkyně ve svém vyjádření zdůrazňuje, že vymezení prvků ÚSES v novém územním plánu odpovídá Zásadám územního rozvoje kraje Vysočina (ZÚR) a stanoviskům orgánů ochrany životního prostředí. Navrhovatel podle odpůrkyně neupřesnil, na kterých konkrétních pozemcích mu vymezení nových biokoridorů vadí, a tudíž jeho námitky nejsou dostatečně konkrétní. Podle odpůrkyně navíc v předchozím územním plánu již platil zákaz oplocení v koridorech ÚSES, navrhovatel jej však porušoval (např. oplocením pozemků dříve volně přístupných zvěři). 12. Odpůrkyně připomíná, že zákaz oplocení a elektrických ohradníků má chránit migraci velkých savců a nejhodnotnější části krajiny. Nemá bránit obecné zemědělské činnosti, pouze omezuje oplocování v biokoridorech a biocentrech. Pokud navrhovatel tvrdí, že elektrické ohradníky zvěři nebrání, odpůrkyně to považuje za rozporné s účelem chovu jelenů a daňků, pro který navrhovatel ohrady staví. 13. Odpůrkyně má za to, že se řádně a v souladu se zákonem vypořádala se všemi námitkami navrhovatele a poskytla k nim dostatečné a věcné odůvodnění. 14. Navrhovatel v replice ze dne 31. 1. 2025, ke které krajský soud s ohledem na rozhodnutí ve věci samé v minulém řízení nemohl přihlédnout, setrval na svém návrhu. Navrhovatel sdělil konkrétní čísla parcel pozemků, na kterých došlo k nepřípustnému rozšíření prvků ÚSES proti předchozímu stavu: pozemky parc. č. XT, XDDD, XR, XEE, XQQQ, XK, XM, XRRR, XSS, XZZ, XSSS, XJJ, XBB, XS, XTT, XWW, XRR, XZ, XHH, XP, XPP, XNN a XA. Dále navrhovatel věcně rozporoval argumentaci odpůrkyně. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu [§ 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.)]. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 4 s. ř. s.) a ze závazného právního názoru zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). 16. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem dali účastníci souhlas, přičemž je rozhodováno jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit (§ 51 s. ř. s.). 17. Návrh je částečně důvodný. 18. Krajský soud usnesením ze dne 3. 2. 2026, č. j. 51 A 33/2024-141, vyzval Městský úřad Humpolec ke sdělení, na kterých pozemcích navrhovatele platí uvedená regulace. Městský úřad soudu předložil požadovaný seznam pozemků (viz výroky I. a II.), o který požádal Krajský úřad kraje Vysočina Navrhovatel se ve sdělení ze dne 26. 2. 2026 ztotožnil s předloženým seznamem pozemků, vyjma pozemku p. č. XTTT (ve výroku I. proto neuveden), který nevlastní a nikdy nevlastnil; obdobně i odpůrkyně ve vyjádření ze dne 6. 3. 2026. Jelikož účastníci předložený seznam pozemků akceptovali, považuje soud za nesporné, které pozemky navrhovatele jsou regulací dotčeny. Z tohoto důvodu se soud touto otázkou více nezabýval. 19. Nejvyšší správní soud v rámci svého zrušujícího rozsudku dospěl ke zcela jednoznačným závěrům a krajský soud k těmto úvahám v kontextu uplatněných návrhových bodů nemá co dodat. Krajský soud proto pouze parafrázuje závěry Nejvyš