ÚOHS S0915/2025/VZ – Poskytování právních služeb

Obviněný – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem

Obviněný dále objednal prostřednictvím objednávky č. 4.1.2/8558/39/OBJ - 574/2024/56 ze dne 7. 8. 2024 akceptované téhož dne dodavatelem – Mgr. Adéla Havlová, LL.M., advokátka, IČO 71458859, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 (dále jen „Mgr. Adéla Havlová“) – právní služby spočívající v zajištění poradenské činnosti v souvislosti s realizací Národní strategie veřejného zadávání v období od akceptace objednávky do 31. 8. 2025 (dále jen „VZ 2“), čímž došlo k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona obdržel dne 11. 8. 2024 podnět k zahájení řízení z moci úřední týkající se postupu obviněného v souvislosti s pořizováním právních služeb v období od 26. 7. 2024 do 7. 8. 2024. Úřad přípisem ze dne 14. 8. 2024 požádal obviněného o zaslání vyjádření k obsahu podnětu a veškeré dokumentace pořízené v souvislosti s v podnětu uvedenými objednávkami na právní služby.

Dne 26. 8. 2024 Úřad obdržel požadovanou dokumentaci včetně vyjádření obviněného.

Obviněný k VZ 1 uvedl následující. »Jde o zcela jedinečnou veřejnou zakázku, která v sobě zahrnuje zajištění právních, poradenských a konzultačních služeb v oblasti přípravy, investic, správy a provozu bytových projektů, v kontextu stavebního zákona a zákona o podpoře v bydlení a legislativy EU v oblasti bydlení a jejich aplikací.

Obviněný k VZ 2 uvedl následující. „Dodavatel byl vybrán na základě přímého zadání z důvodu jedinečnosti dodavatele, který souvisí s jedinečností poptávaného plnění. Dodavatelka má prokazatelnou a specifickou znalost problematiky v oborech, v rámci kterých byly poptávané poradenské služby požadovány. Má jedinečné zkušenosti coby seniorní expert díky více jak 25 letům působení v advokacii v předních advokátních kancelářích (18 let v Havel Partners a 7 let ve Wolf Theiss).

Přípisem ze dne 25. 3. 2025 požádal Úřad obviněného o zaslání všech faktur, na základě nichž byly hrazeny služby poskytnuté na základě VZ 1 a VZ 2. Úřad současně vyzval obviněného ke sdělení, zda zadával veřejné zakázky s totožným či obdobným předmětem plnění, které bylo uhrazeno vždy v období 12 měsíců předcházejících akceptaci objednávky na plnění VZ 1 a VZ 2, resp. ke specifikaci všech plateb za „externí právní poradenství“, které obviněný (bez ohledu na konkrétního poskytovatele služeb) uhradil v období od 26. 7. 2023 do 7. 8 2024 (i když k jejich objednání či poskytnutí došlo již dříve).

Úřad obdržel dne 17. 4. 2025 sdělení obviněného, přičemž obviněný specifikoval platbu ve výši

V rámci šetření podnětu vedeného u Úřadu pod sp. zn. ÚOHS-P0934/2024/VZ Úřad obdržel specifikaci dalších plateb3 uhrazených obviněným za externí právní služby, a to mj. v období od 26. 7. 2023 do 7. 8. 2024.

Přípisem ze dne 20. 5. 2025 požádal Úřad obviněného o zaslání následujících dokumentů: - smlouva č. CES 3270 uzavřená s JUDr. Josef Macek, IČO 40180590, se sídlem Mšenská

Úřad obdržel požadované dokumenty dne 27. 5. 2025.

Přípisem ze dne 4. 11. 2025 požádal Úřad obviněného o zaslání všech faktur (kterými v době zaslání přípisu nedisponoval), na základě nichž byly hrazeny služby poskytnuté na základě VZ 1 a VZ 2, a o sdělení data, kdy byly uhrazeny následující faktury za právní služby: - faktura č. 2240527 vystavená dne 15. 5. 2024 dodavatelem MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno, na základě smlouvy č. CES 6427 ze dne

Úřad obdržel požadované dokumenty a informace dne 10. 11. 2025.

K plnění šetřených veřejných zakázek obviněný nad rámec dokladů uvedených v bodě 8. odůvodnění tohoto rozhodnutí k VZ 2 předložil fakturu vystavenou dne 23. 10. 2024 na částku

Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu v této věci vedeného, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti s pořízením plnění spočívajícího v poskytování právních služeb v období od 26. 7. 2024 do 7. 8. 2024 v souladu se zákonem, a proto dne 1. 12. 2025 vydal podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), příkaz sp. zn. ÚOHS-S0915/2025/VZ, č. j. ÚOHS-46987/2025/500 z téhož dne (dále jen „příkaz“), jímž rozhodl o ve výroku I. příkazu, že se obviněný dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když v období od 26. 7. 2024 do 7. 8. 2024 úplatně pořídil plnění spočívající v poskytování právních služeb na základě dokladů uvedených v bodě 1. a 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí a zadal tak předmětné podlimitní veřejné zakázky na služby bez provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu předvídaného v § 2 odst. 3 zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, o ve výroku II. příkazu podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona o uložení pokuty obviněnému za spáchání přestupku dle výroku I. příkazu ve výši 26 000 Kč.

Dnem 1. 12. 2025, kdy byl příkaz rovněž doručen obviněnému, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno předmětné správní řízení. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 9. 12. 2025 odpor z téhož dne.

Usnesením ze dne 10. 12. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Dne 22. 12. 2025 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne.

Obviněný předně uvádí, že v případě šetřených veřejných zakázek se nejedná o veřejné zakázky na právní služby. K VZ 1 zadavatel uvádí, že popis plnění sice obsahuje slovo „právní“, avšak jedná se jen o jeden dílčí parametr poskytnutých služeb. Obviněný proto považuje za nesprávné podřadit celé plnění VZ 1 do kategorie právních služeb. K VZ 2 obviněný uvádí, že se jednalo o poradenskou činnost k Národní strategii veřejného zadávání a tato aktivita nepředstavovala právní činnost ve smyslu zákona a jeho prováděcích předpisů.

Obviněný nevylučuje, že drobná část plnění poskytnutého v rámci šetřených veřejných zakázek představovala právní činnost, avšak dle obviněného se nejednalo o převažující část, která by mohla vést k celkovému označení za právní služby.

Obviněný dále uvádí, že „[p]okud Úřad dovozuje, že se obecně jedná o právní služby, v případě že je právo klíčovou znalostí, bez které by určitou službu nebylo možno vůbec poskytnout, a poradenství se stává právní službou, když jde o poskytnutí rady, jak konkrétně vyhovět zákonu či co konkrétně z daného zákona vyplývá, jak je uvedeno v odst. 60 odůvodnění příkazu, má MMR za to, že plnění předmětných veřejných zakázek nelze za právní služby označit.

Obviněný má dále za to, že předmětné plnění nepořizuje pravidelně. Obviněný uvádí, že obě veřejné zakázky byly zadány v návaznosti na projekty financované z Národního plánu obnovy a jsou svým obsahem ojedinělé.

Obviněný je toho názoru, že „po seznámení se s předměty plnění, která jsou uvedena ve výrokové části příkazu a předměty plnění uvedená v tabulce bude zřejmé, že plnění nejsou stejného druhu.“

Obviněný dále uvádí, že předpokládané hodnoty šetřených veřejných zakázek určené podle § 16 zákona činí 500 000 Kč a 810 400 Kč, nepřesahují tak hodnoty stanovené v § 27 zákona.

Obviněný navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil, protože skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.

Usnesením ze dne 6. 1. 2026 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Obviněný se k podkladům rozhodnutí ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména jednotlivých smluvních vztahů a faktur na jejich základě vystavených a vyjádření obviněného rozhodl o spáchání (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona obviněným.

Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Pro účely tohoto zákona se za smlouvu považuje také zápis mezi organizačními složkami státu podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, pokud je jeho předmětem úplatné poskytování dodávek, služeb nebo stavebních prací. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12 zákona, § 155 zákona, § 156 zákona, § 189 zákona a § 190 zákona.

Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, neníli dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

Podle § 3 zákona se zadávacím řízení pro účely zákona rozumí: a) zjednodušené podlimitní řízení, b) otevřené řízení, c) užší řízení, d) jednací řízení s uveřejněním, e) jednací řízení bez uveřejnění, f) řízení se soutěžním dialogem, g) řízení o inovačním partnerství, h) koncesní řízení, nebo i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

Podle § 14 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, jejímž předmětem je poskytování jiných činností, než uvedených v § 14 odst. 3 zákona.

Podle § 14 odst. 3 zákona je veřejnou zakázkou na stavební práce veřejná zakázka, jejímž předmětem je a) poskytnutí činnosti uvedené v oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému pro účely veřejných zakázek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, b) zhotovení stavby, nebo c) poskytnutí souvisejících projektových činností, pokud jsou zadávány společně se stavebními pracemi podle písmene a) nebo b).

Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky.

Podle § 16 odst. 2 zákona se do předpokládané hodnoty veřejné zakázky zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 16 odst. 5 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

Podle § 19 odst. 1 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona.

Podle § 19 odst. 2 zákona má-li být smlouva uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, upraví se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovená podle odstavce 1 podle § 20 nebo 21 zákona.

Podle § 19 odst. 3 zákona se za veřejné zakázky podle odstavce 1 nepovažují veřejné zakázky a) u kterých je jednotková cena jejich předmětu v době podle odstavce 1 písm. a) proměnlivá, b) kterými zadavatel pořizuje dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb a c) jejichž předpokládaná hodnota určená postupem podle odstavce 1 a 2 nedosahuje limitu podle § 25 zákona.

Podle § 21 odst. 1 zákona je pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, rozhodná předpokládaná výše úplaty za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší, u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 46 měsíců předpokládaná výše úplaty za 48 měsíců.

Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.

Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu nadlimitní veřejné zakázky a přesahuje hodnoty stanovené pro veřejnou zakázku malého rozsahu.

Podle § 26 odst. 2 zákona zadavatel zadává podlimitní veřejnou zakázku v podlimitním režimu podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím režimu.

Dle § 27 zákona4 je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky a) na dodávky nebo služby částce 2 000 000 Kč, nebo b) na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

Dle § 29 písm. k) zákona zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení jde-li o právní služby,

které poskytuje advokát v rámci zastupování klienta v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů,

které poskytuje advokát při přípravě na řízení uvedená v bodě 1, nebo pokud okolnosti nasvědčují tomu, že dotčená věc se s vysokou pravděpodobností stane předmětem řízení uvedeného v bodě 1,

které musí poskytovat notář na základě jiného právního předpisu v rámci osvědčování a ověřování listin, nebo

při kterých na základě jiného právního předpisu, byť i příležitostně, vykonává dodavatel veřejnou moc.

Dle § 31 zákona zadavatel není povinen zadat v zadávacím řízení zakázku malého rozsahu.

Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se zadavateli za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 nebo 5 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

Podle § 268 odst. 5 zákona je-li naplněna skutková podstata přestupku podle odstavce 1 písm. a), c) nebo e) v souvislosti se zadáváním více veřejných zakázek tak, že jednání zadavatele je pokračováním v přestupku, lze za takové pokračování v přestupku uložit pokutu do 10 % součtu cen všech veřejných zakázek, v souvislosti s jejichž zadáváním došlo k porušení zákona, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li součet cen zjistit.

Podle § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby, u které více než 50 % předpokládané hodnoty tvoří sociální a jiné zvláštní služby podle přílohy č. 4 zákona, činí 18 330 000 Kč, s výjimkou sektorové veřejné zakázky na služby, u které činí 24 440 000 Kč, a koncese na služby, u které činí 135 348 000 Kč.

Podle § 7 zákona o přestupcích se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Obviněný v období od 26. 7. 2024 do 7. 8. 2024 uzavřel smluvní vztahy uvedené v bodě 1. a 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Předmětem VZ 1 bylo „zajištění právních a konzultačních služeb v oblasti přípravy, investic, správy a provozu bytových projektů, v kontextu stavebního zákona a zákona o podpoře v bydlení a legislativy EU v oblasti bydlení a jejich aplikací“, zejména: • „Poradenství ve vybraných právních otázkách týkajících se inovativních nástrojů investic do dostupného bydlení, výstavby a renovací bydlení a implementace zákona o podpoře bydlení. •

Z textu poptávky k VZ 1 vyplývá, že obviněný oslovil dodavatele s žádostí o nabídku spolupráce a nacenění služeb, jež poskytují „v právní oblasti“.

V objednávce na VZ 1 bylo dále uvedeno, že služba bude poskytována ode dne zveřejnění v registru smluv (tj. ode dne 30. 7. 2024) maximálně do 31. 12. 2024, nebo do vyčerpání finanční alokace. Maximální cena plnění byla sjednána v částce 605 000 Kč včetně DPH (tj. 500 000 Kč bez DPH).

Předmětem VZ 2 bylo zajištění poradenské činnosti se zaměřením: - „na podporu strategicky významných veřejných investic, - integraci inovativních řešení ve veřejných zakázkách, - zohlednění kvality ve veřejných zakázkách, - podporu využívání potenciálu veřejných zakázek k řešení celospolečenských výzev, zejména ve vztahu k environmentálním a sociálním aspektům a standardům udržitelnosti, - zefektivnění či standardizaci činnosti kontrolních a dohledových orgánů,

Z textu dokumentu „Informace pro vrchní ředitelku sekce ekonomicko – provozní (6)“ týkajícího se schválení postupu zadání VZ 2 jako veřejné zakázky malého rozsahu plyne, že konkrétní dodavatel byl vybrán mj. z důvodu, že „se specializuje na poradenství v oblasti legislativních návrhů, které z Národní strategie plynou“, „má jedinečné zkušenosti coby seniorní expert díky více jak 25 letům působení v advokacii v předních advokátních kancelářích“, „nadstandardně se orientuje v zahraničních úpravách jiných členských států“.

V objednávce na VZ 2 bylo dále uvedeno, že předmětné poradenství bude poskytováno v období od akceptace objednávky (tj. ode dne 7. 8. 2024) do 31. 8. 2025. Maximální cena plnění byla sjednána v částce 980 584 Kč včetně DPH (tj. 810 400 Kč bez DPH).

Na základě VZ 1 a VZ 2 uhradil obviněný celkem 1 483 898,63 Kč včetně DPH.

Z dokumentace poskytnuté obviněným je zřejmé, že obviněný pořizoval externí právní služby pravidelně minimálně v období předcházejících 2 let, přičemž za poskytované právní služby, jež nespadají pod výjimku dle § 29 písm. k) zákona, uhradil obviněný v období od 26. 7. 2023 do 6. 8. 2024 minimálně následující částky:

Lukáš Blažej

Předmětem smlouvy o poskytování právních služeb č. CES 3270 bylo poskytování právních služeb, spočívajících v právním posuzování a právních rozborech (§ 1 odst. 2 zákona č. 85/1996

Předmětem smlouvy o poskytování právních služeb č. CES 2810 bylo poskytování právních služeb, spočívajících v právním posuzování a právních rozborech (§ 1 odst. 2 zákona o advokacii) případů projednávaných v souvislosti s výkonem funkce člena zvláštní komise ustavené ministrem pro místní rozvoj v souladu s § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Předmětem smlouvy na poskytování služeb právní podpory v oblasti digitalizace územního plánování č. CES 6392 bylo poskytnutí vysoce odborných právních služeb spočívajících v zajištění komplexní přípravy a administrace veřejných zakázek v rámci digitalizace územního plánování, včetně vytvoření zadávacích, smluvních a platebních podmínek, které budou garantovat soulad se zákonem a úspěšné zadání veřejných zakázek.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 212/2023-81 bylo zpracování analýzy a návrhu řešení právního ukotvení a podpory obnovitelných zdrojů energie v oblasti územního plánování.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 316/2023-34 bylo zajištění poradenských služeb, koordinace, expertních služeb a vedení vybraných prioritních týmů v rámci realizace

Předmětem smlouvy o poskytování služeb právní podpory v oblasti zahájení činnosti nového specializovaného stavebního úřadu č. CES 6414 bylo poskytnutí vysoce odborných právních služeb spočívajících v zajištění komplexní přípravy a administrace veřejných zakázek v rámci zahájení činnosti nového specializovaného stavebního úřadu, vytvoření zadávacích, smluvních a platebních podmínek, které budou garantovat soulad se zákonem a úspěšné zadání veřejných zakázek.

Předmětem smlouvy o poskytování poradenství č. CES 6438 bylo poskytovat poradenskou, řešitelskou, expertní a konzultační činnost v oblasti právního poradenství při meziresortním připomínkovém řízení v otázkách regionálního rozvoje, evropských a národních dotací a v dalších právních otázkách při plnění úkolů v rámci kabinetu ministra.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 305/2023 bylo poskytování konzultační a odborné pomoci (popř. právních rozborů) při přípravě: - legislativních i nelegislativních materiálů souvisejících s veřejným stavebním právem, - legislativních i nelegislativních materiálů souvisejících s právem životního prostředí s přesahem do stavebního práva, - metodických stanovisek souvisejících s řešením aktuálních problémů aplikační praxe veřejného stavebního práva.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 659/2023 byla expertní konzultace k otázce vertikální spolupráce dle § 4 a § 11 zákona – právní posouzení návrhu metodického materiálu

Předmětem smlouvy o poskytování právních služeb a odborného poradenství pro Řídící orgán

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 392/2023 byly právní konzultace z oblasti veřejného stavebního práva a zpracování judikatury z oblasti veřejného stavebního práva zejména ve vztahu k zákonu č. 183/2006 Sb. a k jeho provádějícím předpisům, zahrnující především judikáty správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu, popřípadě

Předmětem smlouvy o poskytování právních služeb č. CES 6427 bylo poskytnutí právních a odborných služeb, zejména komplexní právní služby pro přípravu podkladů pro vydání

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 544/2023-81 byla analýza judikatury Nejvyššího správního soudu a krajských soudů za rok 2023 týkající se územně plánovací činnosti z pohledu dopadů a požadavků na tuto činnost a příprava podkladů a spolupráce při zpracování metodických doporučení MMR k vybraným problémům na úseku územního plánování.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 195/2023 byly konzultace právního charakteru v oblasti dodržování tzv. standardů místních akčních skupin, včetně problematiky střetu zájmů v dané oblasti.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 722/2023 bylo poskytování právní podpory v souvislosti s přípravou novely zákona.

Předmětem smlouvy na poskytování služeb právní podpory v oblasti digitalizace územního plánování č. CES 6486 bylo poskytnutí vysoce odborných právních služeb spočívajících v zajištění komplexní přípravy a administrace veřejných zakázek v rámci digitalizace územního plánování, včetně vytvoření zadávacích, smluvních a platebních podmínek, které budou garantovat soulad se zákonem a úspěšné zadání veřejných zakázek.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 639/2023 bylo poskytování právních a konzultačních služeb v oblasti legislativního ukotvení nových bytových společností.

Předmětem plnění dle smlouvy o poskytování poradenství č. CES 6496 bylo poskytování poradenské řešitelské, expertní a konzultační činnosti v oblasti stavebního zákona a souvisejících agend.

Předmětem smlouvy o poskytování poradenství č. CES 6495 bylo poskytování poradenské, řešitelské, expertní a konzultační činnosti oblasti právního poradenství při meziresortním připomínkovém řízení, spočívající zejména v přípravě odborných stanovisek k legislativním materiálům, přípravě připomínek jménem MMR a v řešení dalších právních otázek při plnění úkolů v rámci kabinetu ministra.

Předmětem plnění dle objednávky č. 4.1.2./8558/01/OBJ – 32/2024/56 bylo zajištění poradenských služeb a vedení vybraných prioritních týmů pro implementaci Národní strategie veřejného zadávání v České republice pro období 2024-2028, zejména poradenství ve vybraných oblastech strategického přístupu k veřejným nákupům, zejména v rámci priorit

Předmětem smlouvy o poskytování právních služeb č. CES 6531 bylo poskytování odborných legislativních služeb, zejména spolupráce na návrhu věcného řešení, legislativního řešení, vypořádání připomínek, legislativním procesu na úrovni vlády, legislativním procesu v Poslanecké sněmovně a legislativním procesu v Senátu k záměru reformy právní úpravy zadávání veřejných zakázek v zákoně.

Předmětem smlouvy o dílo č. CES 6467 byla analýza právních předpisů uvedených v publikaci „Dotčené orgány v procesu územního plánování“.

Předmětem plnění dle objednacího listu č. 287/2024 bylo poskytování konzultační a odborné pomoci (popř. právních rozborů) při navazujících pracích v rámci přípravy: - legislativních i nelegislativních materiálů souvisejících s návrhem nového zákona o vyvlastnění, - odborná pomoc a zpracování odborných podkladů pro úpravu návrhu nového zákona o vyvlastnění dle požadavků Legislativní rady vlády, - spolupráce při zpracovávání odborných podkladů v rámci pokračování projednání návrhu nového zákona o vyvlastnění v Legislativní radě vlády a následného projednání v Poslanecké sněmovně a Senátu ČR, - podklady k metodickým pomůckám a spolupráce na metodických pomůckách pro vyvlastňovací úřady k aktuálním problémům praxe.

Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Základní definiční znaky veřejné zakázky lze za pomoci dosavadní judikatury6, která se vztahovala k zákonu č. 137/2006, o veřejných zakázkách, avšak závěry z ní vyplývající lze aplikovat i za účinnosti stávajícího zákona, dovodit následovně: o existence smluvního vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem, o předmětem plnění jsou dodávky, služby nebo stavební práce, o zadavatel požaduje získání plnění veřejné zakázky, o dodavatel poskytuje plnění veřejné zakázky, o dodavatel za poskytnuté plnění požaduje úplatu, o zadavatel za poskytnutí plnění realizuje úplatu.

6

Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je transparentní vynakládání veřejných prostředků, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší a řádné hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu zákon dosahuje tím, že stanovuje pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz na jeho transparentní provedení. Zákonodárce tak v § 2 odst. 3 zákona stanovil, že zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále v zákoně stanoveno jinak. Má-li tak být naplněn cíl zákona ve smyslu zajištění řádného soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona, nestanoví-li zákon výslovně jinak (v rámci zákonem předvídaných výjimek), tedy použít pro zadání veřejné zakázky některý z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona.

Úřad dále uvádí, že zadavatel je povinen k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení, stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, která je určující pro další postup zadavatele, neboť dle její výše (nejde-li o zjednodušený režim dle § 129 zákona) dojde k určení režimu, v němž bude zadávání veřejné zakázky probíhat (nepoužije-li zadavatel dobrovolně přísnějšího režimu). Zákon pak (odhlédneme-li od již zmíněného zjednodušeného režimu) rozlišuje režim podlimitní a režim nadlimitní, popř. veřejné zakázky malého rozsahu.

V šetřeném případě Úřad posuzuje situaci, kdy obviněný zadal VZ 1 a VZ 2 jako veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nikoliv v zadávacím řízení. Úřad se tedy bude zabývat tím, zda postup obviněného při zadávání VZ 1 a VZ 2 byl v souladu s pravidly stanovenými zákonem.

K tomu Úřad předně obecně uvádí, že podle § 16 odst. 1 zákona platí, že zadavatel musí stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je vymezena v ustanovení § 16 odst. 1 zákona jako zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích, přičemž do předpokládané hodnoty se nezahrnuje daň z přidané hodnoty. Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je jednou z prvních fází zadávacího řízení, která předchází samotnému zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést.

Zákonodárce v § 27 zákona stanovil, že veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než 2 000 000 Kč. V § 31 zákona je pak uvedena výjimka, podle které zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat veřejnou zakázku malého rozsahu.

Úřad uvádí, že je zřejmé, že se v šetřeném případě jedná o veřejné zakázky na služby ve smyslu § 14 odst. 2 zákona.

K tvrzení obviněného, že se v případě VZ 1 a VZ 2 nejedná o veřejné zakázky na právní služby,

Ze skutečnosti, že předmětem plnění VZ 1 je poradenství „v oblasti přípravy, investic, správy a provozu bytových projektů v kontextu stavebního zákona a zákona o podpoře bydlení a legislativy EU v oblasti bydlení a jejich aplikací“, dle Úřadu jednoznačně vyplývá, že znalost předmětné legislativy je pro plnění této veřejné zakázky stěžejní. Nelze rovněž přisvědčit tvrzení obviněného, že pouze drobná část plnění VZ 1 představovala právní služby, když v textu objednávky na VZ 1 je výslovně uvedeno, že spolupráce bude mj. zahrnovat „poradenství ve vybraných právních otázkách“ či „vypracování odborných právních stanovisek“. K tomu

K plnění VZ 2 Úřad uvádí, že obdobným předmětem plnění se v rámci svého posuzování již zabýval předseda Úřadu, k čemuž v rozhodnutí č. j. 32899/2025/162, sp. zn. R0094/2025/VZ, ze dne 2. 9. 2025 uvedl, že „lze předpokládat, že poskytované poradenství bude vycházet a těžit zejména ze znalostí právních předpisů týkajících se zadávání veřejných zakázek (…) zde však zásadně převládal aspekt právní, neboť stále se jednalo o poradenství v oblasti, jak správně (a v souladu se zákonem) zadávat veřejné zakázky. Zásadní také je, že součástí plnění bylo i poradenství v oblasti legislativních návrhů.“ Úřad dále uvádí, že obviněný odůvodnil výběr dodavatele VZ 2 mj. působením daného dodavatele v advokacii, znalostí zahraniční právní úpravy, zkušeností v oblasti legislativních návrhů, tedy je dle Úřadu zřejmé, že znalost příslušné legislativy a zkušenost s poskytováním právních služeb považoval obviněný za klíčovou pro plnění VZ 2. Jako alternativu pak obviněný zvažoval „experty na pozici právních poradců a advokátů“, přičemž výslovně uvedl, že případná dílčí zadání by spočívala v „poskytování právních služeb“. Rovněž v případě VZ 2 tak lze podle názoru Úřadu předmětné plnění jednoznačně označit za právní službu.

Úřad s ohledem na výše uvedené konstatuje, že shledal, že v šetřeném případě jsou druhem plnění „právní služby“. Široké vymezení druhu plnění jako „právních služeb“ se opírá o judikaturu týkající se funkčního celku (7 As 278/2020 ze dne 19. 5. 2021 a 8 Afs 31/2011 ze dne 30. 9. 2011 a 62 Ca 86/2008 ze dne 13. 1. 2011). Obviněný brojí proti přiléhavosti těchto rozsudků na nyní šetřenou věc, neboť v nich soudy řešily problematiku dělení veřejných zakázek ve smyslu § 18 zákona, resp. řešily věcnou, časovou a funkční souvislost, nikoliv zakázky stejného druhu ve smyslu § 19 zákona. Rozsudky o funkčním celku však dle Úřadu aplikovat lze, pokud se vyjadřují k otázce, co je jedním druhem plnění, a to bez ohledu na to, zda jde o problematiku § 18 nebo § 19 zákona. Pokud totiž judikatura definovala, co se rozumí jedním druhem plnění u právních služeb (všechny právní služby, resp. všechny právní služby, které se týkají běžného provozu daného zadavatele), pak není důvod, proč tyto závěry nepřevzít pro účely § 19 zákona. Takové přebírání by bylo problematické snad pouze tehdy, pokud by tato judikatura dovozovala, že jde o jeden druh plnění právě proto, že by mezi určitými plněními byla shledána funkční provázanost. Takové tvrzení však v uvedených rozsudcích není. I tam šlo o poskytování právních služeb v různých oblastech práva, aniž by mezi jednotlivými právními případy byly jakékoliv „funkční“ vazby. Mezi pravidelně pořizovanými plněními taková funkční souvislost nutně být nemusí. Pak by Úřad logicky nemohl tvrdit, že pravidelně pořizované právní služby představují v konkrétním případě jeden

V této souvislosti Úřad dodává, že „právními službami“ nejsou myšleny toliko ty právní služby ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, poskytované výhradně advokáty, ale jedná se o právní služby obecně, kdy, jak vyplývá i z usnesení

Úřad dále v této souvislosti dále podotýká, že rozhodující je primárně charakter plnění, nikoliv postavení jeho dodavatele. Také např. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 209/2011 ze dne 30. 3. 2011 uvedl, že „zákon rozlišuje výkon advokacie […] a poskytování právních služeb, které mohou poskytovat vedle nich i další osoby, které k nim mají oprávnění podle zvláštního zákona […], nebo jej vykonávají jako zaměstnanci právnické nebo fyzické osoby, členové družstva nebo příslušníci ozbrojených sborů ve vztahu k osobě, k níž jsou v pracovněprávním nebo pracovním vztahu anebo ve služebním poměru. Zvláštní zákony používají z hlediska právních služeb i jiné pojmy (…) Z toho vyplývá, že nelze poskytování právních služeb ztotožňovat s výkonem advokacie.“ Právní služby jako druh plnění ve smyslu zákona je tedy nutné chápat jako právní služby obecně, nikoli pouze jako právní služby ve smyslu zákona o advokacii poskytované výhradně advokáty, neboť tento předpis právními

Úřad současně konstatuje, že z předmětu VZ 1 a VZ 2 vyplývá, že se nejedná o právní služby dle § 29 odst. 1 písm. k) zákona, tj. právní služby související se zastupováním klienta v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízením před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů, event. služby spočívající v přípravě na tato řízení, služby poskytované notářem nebo služby spojené s výkonem veřejné moci. Úřad však výše dovodil, že se v případě VZ 1 a VZ 2 jedná o služby, pro jejichž plnění byla znalost práva skutečností klíčovou, tedy bez znalosti práva by nebylo možné tyto služby poskytnou, jedná se tak nepochybně o právní služby ve smyslu právních služeb uvedených v příloze č. 4 zákona.

Z předmětů plnění objednávek či smluv, jež se vážou k úhradám specifikovaným v tabulce v bodě 63. odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že předmětné služby hrazené obviněným v předcházejících 12 měsících lze dle Úřadu (i s ohledem na výše uvedenou judikaturu) považovat rovněž za právní služby, tj. služby, kde právo je klíčovou znalostí, bez které by určitou službu nebylo možno vůbec poskytnout (k tomu viz bod 64. - 87. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

S ohledem na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že obviněný pořizoval právní služby minimálně v průběhu roků 2023 až 2024 pravidelně (opakovaně), přičemž v dalších bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí tak bude Úřad posuzovat, zda se jedná v případě šetřených objednávek, tj. VZ 1 a VZ 2 o služby pravidelné povahy, jejichž předpokládaná hodnota se stanoví podle pravidel zakotvených v § 19 zákona.

K pojmu veřejné zakázky pravidelné povahy uvádí komentářová literatura následující: „I když pojem veřejné zakázky pravidelné povahy není v zákoně výslovně definován, z komentovaného ustanovení a zejména z jeho smyslu lze při použití gramatického a teleologického výkladu dovodit, že jsou tím myšleny takové trvající či pravidelně pořizované dodávky a služby, které zadavatel nakupuje opakovaně a jsou tedy prakticky trvale či opakovaně nezbytné pro jeho činnost a fungování. Rozsah a hodnota takového plnění je pro zadavatele v horizontu nejméně

Komentářová literatura dále uvádí: »Mezi pravidelné veřejné zakázky tak mohou být zařazeny prakticky jakékoliv dodávky či služby, které jsou opakovaně zadavatelem pořizovány. Mohou jimi být i jazykové kurzy či jiné vzdělávací kurzy, pokud jsou zadavatelem zajišťovány opakovaně. Záleží tedy v zásadě na historické praxi zadavatele, zda prostřednictvím svých opakovaně pořizovaných nákupů „založí“ povinnou aplikaci § 19; nemusí se přitom nezbytně jednat pouze o dodávky či služby související s „provozem“ zadavatele. Zásadním kritériem bude právě jejich pravidelná povaha a nikoliv „nezbytnost“ pro zadavatele a uspokojení jeho potřeb a požadavků. Smyslem zavedení sčítacího pravidla u veřejných zakázek pravidelné povahy je, aby nedocházelo k umělému snižování předpokládaných hodnot veřejných zakázek tak, že by zadavatel během jednoho roku pořizoval stejné plnění opakovaně jako oddělené (samostatné) veřejné zakázky, přestože by si byl nutnosti pravidelných či trvajících dodávek či služeb vědom a měl zároveň dostatečně určitou představu o potřebném rozsahu tohoto plnění v daném roce.«10

Jak již Úřad uvedl výše, šetřená plnění, tj. VZ 1 a VZ 2 lze bezpochyby označit za právní služby, neboť pro plnění dotčených smluvních vztahů byla stěžejní znalost práva (v podrobnostech viz bod 98. a 99. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z předmětů plnění objednávek či smluv, na základě nichž byly hrazené právní služby poskytované obviněnému v předcházejících 12 měsících (k tomu viz bod 64. - 87. odůvodnění tohoto rozhodnutí) rovněž vyplývá, že tato plnění lze považovat za právní služby, tj. služby, kde právo je klíčovou znalostí, bez které by určitou službu nebylo možno vůbec poskytnout; tedy služby stejného druhu ve smyslu § 19 zákona.

Úřad konstatuje, že v případě VZ 1, VZ 2 i v případě plnění, jež se váže k úhradám uvedeným v bodě 63. odůvodnění tohoto rozhodnutí, se jedná o poskytování externích právních služeb, resp. právního poradenství, které obviněný, jako ústřední orgán státní správy, který zodpovídá za tvorbu a realizaci politiky vlády v oblasti regionálního rozvoje, územního plánování, bydlení, cestovního ruchu, veřejných investic a koordinaci čerpání prostředků z fondů Evropské unie potřebuje trvale k výkonu své činnosti, přičemž, jak bylo dovozeno výše, poskytování právních služeb představuje jediný komplexní druh plnění. Společným prvkem je pokrytí standardně se vyskytujících „právních potřeb“ obviněného. Z tohoto důvodu se i přesto, že při poskytování právních služeb byla z věcného hlediska v rámci jednotlivých smluvních plnění řešena odlišná problematika dotýkající se různých oblastí práva, jedná o služby stejného druhu. K tomu lze odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01052/2023/163, sp. zn. ÚOHSR0168/2022/VZ, ze dne 17. 2. 2023, ve kterém bylo uvedeno, že „pro aplikaci § 19 odst. 1 zákona není vyžadováno, aby šlo o plnění zcela totožné, ale aby šlo o plnění stejného druhu.“, současně bylo konstatováno: „Podpůrně lze rovněž odkázat i na veřejné zakázky na poskytování právních služeb. I zde se často jedná o různé typy právních služeb pro různé

V průběhu roku 2023 a 2024 tedy obviněný hradil platby za právní služby pravidelně poskytované na základě smluv či objednávek uzavřených s různými poskytovateli právních služeb, přičemž Úřadu je z jeho činnosti známo, že platby za externí právní služby byly obviněným hrazeny i v předcházejícím období. Za této situace tak lze vyloučit „jednorázové“ či nahodilé poptávání právních služeb dle aktuálních potřeb obviněného nad rozsah plnění zaměstnanci obviněného a taktéž nelze považovat poptávaná plnění za nepředvídatelná, když se týkají oborů/otázek spadajících do působnosti obviněného jakožto ústředního správního orgánu. Úřad dále poukazuje na výše zmíněnou komentářovou literaturu, dle které jsou právní služby jedním z typických příkladů služeb pravidelné povahy.

Úřad opětovně akcentuje, že v otázce, zda jde o pravidelně pořizovanou službu, nerozhoduje konkrétní vymezení předmětu plnění takové služby (o jakou právní službu jde), ale toliko její druh (tj. druh „právní služby“).

K tvrzení obviněného, že předmětné plnění nepořizuje pravidelně a že VZ 1 a VZ 2 byly zadány v návaznosti na projekty financované z Národního plánu obnovy a jsou svým obsahem ojedinělé, Úřad opětovně uvádí, že pro posouzení, zda se jedná o veřejnou zakázku pravidelné povahy, není primárně rozhodující způsob financování či vazba na určitý program nebo strategii, ani konkrétní vymezení předmětné právní služby, stěžejní je, že se jedná o plnění spočívající v poskytování právních služeb, resp. právního poradenství souvisejícího s působností obviněného a obviněný plnění stejného druhu (tj. „právní služby“) pořizuje pravidelně.

K otázce, jaké plnění lze předvídat, a jaké nikoliv, Úřad odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-32899/2025/162, sp. zn. ÚOHS-R0094/2025/VZ, ze dne 2. 9. 2025, kde předseda

Úřad dále poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 31/2011-258 ze dne 30. 9. 2011, a to v následujícím znění: „U veřejných zadavatelů si navíc lze jen obtížně představit, že u nich vyvstanou zcela náhle a nepředvídatelně situace, u nichž budou muset řešit zcela specifické právní otázky. Právní služby mají být […] především pokryty vlastními zaměstnanci zadavatele; v případě, že musí zadavatel využít služeb externích subjektů, mají takové služby vždy souvislost s činností zadavatele, jeho působností a hospodařením se svěřeným majetkem z veřejných rozpočtů.“

K možnosti aplikace § 19 odst. 3 zákona Úřad uvádí, že toto ustanovení se týká podlimitních veřejných zakázek, které zadavatel pořizuje nahodile podle svých aktuálních potřeb a jejichž cena je v průběhu účetního období proměnlivá. Smyslem tohoto ustanovení je snížit náročnost stanovení předpokládané hodnoty u veřejných zakázek s průběžně kolísající pořizovací cenou předmětu plnění, který není pořizován pravidelně či trvale, ale toliko opakovaně podle aktuálních potřeb zadavatele. V prvé řadě platí, že pro aplikaci § 19 odst. 3 zákona musí být všechny v něm uvedené podmínky splněny kumulativně. Ve vztahu k podmínce dle § 19 odst. 3 písm. b) zákona Úřad ve svém dřívějším rozhodnutí č. j. ÚOHS-34190/2022/161, sp. zn. ÚOHSR0118/2022/VZ, ze dne 20. 10. 2022 uvedl, že podmínku potřeby pořizovat plnění dle aktuálních potřeb zadavatele je nutno vykládat tak, že tato potřeba má vzniknout nepředvídatelně (aktuálně) v okamžiku, kdy je nutno ji uspokojit, nikoliv tak, že se má jednat o potřebu pouze v aktuálním čase existující. Taková je koneckonců i zcela předvídatelná potřeba zadavatele. Rozlišovacím znakem je tedy předvídatelnost (očekávatelnost) plnění oproti jeho nahodilosti. Jak bylo uvedeno shora, tato předvídatelnost se přímo vztahuje k činnosti zadavatele a jeho agendě, nikoli ke skutečnosti, že zadavatel v rámci své agendy řeší „nové, dříve neřešené otázky“. Pokud jde o podmínku dle § 19 odst. 3 písm. a) zákona (proměnlivost jednotkových cen) Úřad uvádí, že se nemůže jednat o běžné změny cen, které postihují téměř všechny komodity. Tato proměnlivost musí mít zásadnější, resp. významnější charakter, kdy je způsobena např. různým tržním chováním dodavatelů.

Úřad tedy s ohledem na vše výše uvedené dospěl k závěru, že v případě pořizování právních služeb ze strany obviněného se nejedná o nahodilé služby, na něž by bylo možné aplikovat výjimku uvedenou v § 19 odst. 3 zákona, nýbrž jde o služby, o kterých obviněný ví, že je bude k výkonu své činnosti potřebovat. Zároveň z podkladů zaslaných obviněným je zřejmé, že obviněný využívá externí poskytovatele právních služeb v souvislosti se svojí činností dlouhodobě a kontinuálně, tj. pravidelně, a nikoliv pouze na základě šetřených objednávek.

U veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se předpokládaná hodnota dle § 19 odst. 1 zákona stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a). Pokud bude smlouva uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, tak se předpokládaná hodnota upraví v případě dodávek podle § 20 zákona nebo v případě služeb podle § 21 zákona.

V této souvislosti Úřad konstatuje, že doba plnění VZ1 byla sjednána od 30. 7. 2024 do 31. 12. 2024, tedy na dobu kratší než 12 měsíců. Doba plnění VZ 2 byla sjednána na dobu od 7. 8. 2024 do 31. 8. 2025, tj. na dobu delší než 12 měsíců, avšak v předmětné objednávce byla současně stanovena maximální cena plnění. Jak vyplývá z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j.

Úřad na tomto místě opětovně konstatuje, že při stanovení skutečné ceny uhrazené dodavatelem za dodávky nebo služby během 12 měsíců předcházejících uzavření šetřené smlouvy se musí dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona jednat o stejné druhové vymezení plnění, nemusí se tedy jednat o plnění identické. Blíže v této věci Úřad odkazuje také na své předešlé závěry, obsažené např. v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S174/2014/VZ-13396/2014/522/JCh ze dne 24. 6. 201411, dle kterého „[…] není podstatné, jakých konkrétních otázek či problémů se právní poradenství má týkat, ale rozhodné je, zda se tyto právní služby týkají právního poradenství pro zadavatele a jsou uzavírány v časově blízkém období […] za předmět veřejné zakázky je třeba považovat v případě smluv o poskytování právních služeb právě ‚poskytování právních služeb‘. V případě uzavírání smluv, u nichž má být poskytována tatáž činnost právní poradenství, ať už ve formě tvorby právních analýz, posouzení, návrhů smluv či účasti na jednání je právní poradenství […] plněním svým charakterem ‚totožným či obdobným‘, a tedy plněním stejného nebo srovnatelného druhu“.

S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že obviněný měl stanovit předpokládanou hodnotu šetřených veřejných zakázek na právní služby následujícím způsobem.

Z dokumentace doložené Úřadu obviněným nevyplývá, že by se v šetřeném případě obviněný zabýval podrobněji stanovením předpokládané hodnoty či hodnot, neboť Úřadu nepředložil žádné doklady prokazující jakoukoliv úvahu o výpočtu předpokládané hodnoty v době před pořizováním předmětných služeb.

V šetřeném případě z uzavřených objednávek ani z jiných podkladů, které má Úřad k dispozici, nijak nevyplývá, že by se rozsah poskytovaných plnění či cena, kterou obviněný za tato plnění na základě smlouvy (resp. objednávky) má hradit, měly nějakým způsobem měnit. Obviněný tedy v době uzavírání šetřených objednávek na VZ 1 a VZ 2 dle Úřadu nemohl důvodně očekávat žádné změny, o které by měla být předpokládaná hodnota upravena.

Z výše uvedeného vyplývá, že u obou uvedených veřejných zakázek (tj. VZ 1 i VZ 2) přesahuje jejich předpokládaná hodnota limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu dle § 27 písm. a) zákona (v obou případech se tak jedná o podlimitní veřejnou zakázku na služby – viz limit dle nařízení vlády č. 172/2016 Sb. ), z čehož lze dovodit, že ve vztahu ke každé z těchto veřejných zakázek byl obviněný povinen postupovat dle § 2 odst. 3 zákona, tj. veřejnou zakázku zadat v zadávacím řízení dle § 3 zákona nebo postupovat jiným zákonem aprobovaným postupem (např. nejprve uzavřít postupem dle zákona rámcovou dohodou a následně zadávat veřejné zakázky v jejich rámci).

S ohledem na výše uvedené je tak nutné odmítnout argumentaci obviněného, že předpokládaná hodnota šetřených veřejných zakázek měla být stanovena dle § 16 odst. 5 a 6 zákona a jedná se o veřejné zakázky malého rozsahu.

Obviněný se chybným stanovením předpokládané hodnoty VZ 1 a VZ 2 vyhnul obsáhlejším povinnostem pro zadávání veřejných zakázek dle zákona, čímž narušil hospodářskou soutěž (ať již potenciálně, či reálně), a to bez ohledu na to, zda k tomuto došlo úmyslně či nikoliv.

Úřad proto shledává, že obviněný naplnil první ze znaků skutkové podstaty (pokračování v) přestupku podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když šetřené podlimitní veřejné zakázky (VZ 1 a VZ 2), jejichž předmětem je poskytování právních služeb, zadal v důsledku nesprávně stanovené předpokládané hodnoty mimo zadávací řízení.

Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit (ba naopak je vysoce pravděpodobné), že pokud by obviněný dodržel pravidlo stanovené zákonem, tj. zadával předmětné veřejné zakázky v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout výhodnější podmínky plnění než výše uvedení vybraní dodavatelé. Při využití postupu dle zákona by obviněný mohl pro zadání daných veřejných zakázek použít otevřené (§ 56 zákona), užší (§ 58 zákona) nebo zjednodušené podlimitní řízení (§ 53 zákona). Obviněný dále mohl využít zjednodušený režim (§ 129 zákona). Se zahájením výše uvedených řízení je pak spojená mimo jiné i uveřejňovací povinnost, která má v případě otevřeného řízení podobu oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek, v případě užšího řízení pak podobu oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení ve Věstníku veřejných zakázek. V případě zjednodušeného podlimitního řízení má zadavatel povinnost uveřejnit na profilu zadavatele písemnou výzvu k podání nabídek, kterou vyzývá neomezený počet dodavatelů k podání nabídky. V případě zjednodušeného režimu dle části páté zákona může zadavatel zahájit zadávací řízení odesláním předběžného oznámení k uveřejnění ve

Úřad rovněž konstatuje, že s ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v šetřeném případě byl u výše uvedených veřejných zakázek naplněn i třetí znak skutkové podstaty (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tedy zadání veřejné zakázky (tj. s odkazem na § 2 odst. 1 zákona uzavření úplatných smluv mezi zadavatelem a dodavatelem, z nichž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout v daném případě právní služby).

Z § 7 zákona o přestupcích vyplývá, že pokračováním v přestupku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Aby Úřad mohl posoudit postup obviněného jako pokračování v přestupku, musí být všechny podmínky uvedené v § 7 zákona o přestupcích splněny kumulativně, neboť každá z těchto podmínek tvoří nedílnou součást závěru o pokračování protiprávního jednání více útoky.12

První podmínkou je skutečnost, že musí jít o dílčí útoky naplňující skutkovou podstatu stejného přestupku. K tomu Úřad konstatuje, jak již bylo řečeno výše, že v případě obou objednávek na poskytování právních služeb (tj. VZ 1 a VZ 2) se jedná o veřejné zakázky, jejichž předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit stanovený pro veřejnou zakázku malého rozsahu na služby podle § 27 písm. a) zákona, z čehož plyne, že každou z těchto veřejných zakázek měl obviněný zadat postupem dle § 2 odst. 3 zákona (či jiným zákonem aprobovaným postupem). Uzavření těchto objednávek na VZ 1 a VZ 2 lze tedy považovat za jednotlivé dílčí útoky, které naplnily skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Druhou podmínkou je skutečnost, že tyto dílčí útoky musí být vedené jednotným záměrem.

Úřad konstatuje, že v šetřeném případě byla naplněna i třetí podmínka, tj. že jednotlivé dílčí útoky byly spojeny stejným způsobem provedení, neboť obviněný oba dílčí útoky realizoval stejně, tzn. že bez provedení zadávacího řízení zadal veřejné zakázky, jejichž předmětem bylo právní poradenství, následně byly právní služby realizovány a obviněný za ně měl povinnost uhradit sjednanou cenu.

Úřad k tomu konstatuje, že v šetřeném případě lze rovněž dovodit blízkou časovou souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky. Mezi dílčími útoky vznikla časová mezera menší než 1 měsíc, vzhledem k okolnostem případu se nejedná o případ, kdy by byla přerušena časová souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky. Úřad v této souvislosti poukazuje také na skutečnost, že plnění dle šetřených objednávek se mohla časově překrývat.

Pátou podmínkou je skutečnost, že jednotlivé dílčí útoky musí být spojeny souvislostí v předmětu útoku. Úřad k tomu uvádí, že v šetřeném případě oba dílčí útoky spáchané obviněným směřovaly proti stejnému zákonem chráněnému zájmu, kterým je zajištění řádné soutěže o veřejnou zakázku, resp. řádný výběr dodavatele.

S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že postup obviněného v šetřeném případě v souvislosti s VZ 1 a VZ 2 kumulativně naplnil všechny znaky pokračování v přestupku ve smyslu § 7 zákona o přestupcích.

V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když v období od 26. 7. 2024 do 7. 8. 2024 zadal výše vymezené podlimitní veřejné zakázky (tj. VZ 1 a VZ 2) bez provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu předvídaného v § 2 odst. 3 zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

Úřad dodává, že výše dovodil, že předmětem plnění VZ1 i VZ 2 jsou „právní služby“ a že v souvislosti s předmětným plněním byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty (pokračování v) přestupku, je tedy nutné odmítnout argumentaci obviněného, že se v případě šetřených veřejných zakázek jedná o poradenství v odlišných oborech a tyto veřejné zakázky mají zcela oddělené záměry, proto se nejedná o pokračování v přestupku, resp. o samostatné přestupky.

Pro úplnost Úřad podotýká, že nepřehlédl skutečnost, že dne 3. 4. 2025 nabyla účinnosti novela zákona, tj. zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela zákona“), neboť je

Úřad v návaznosti na výše uvedené shrnuje, že ačkoli znění zákona účinné od 3. 4. 2025 zavádí zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby z původní částky 2 000 000 Kč bez DPH na 3 000 000 Kč bez DPH, uvedená změna nemá vliv na protiprávnost jednání obviněného, tj. zadání zakázky mimo režim zadávacího řízení, ani na skutkovou podstatu přestupku § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Vzhledem ke skutečnosti, předpokládaná hodnota VZ

S ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích počíná promlčecí doba u pokračujícího přestupku běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání pokračování v přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 7. 8. 2024, tj. dnem zadání nejpozději zadané veřejné zakázky uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí (dnem zadání VZ 2). Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému pokračování v přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za pokračování v přestupku uplynutím promlčecí doby nezanikla.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 nebo 5 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona. Je-li naplněna skutková podstata přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a), c) nebo e) zákona v souvislosti se zadáváním více veřejných zakázek tak, že jednání zadavatele je pokračováním v přestupku, lze dle § 268 odst. 5 zákona za takové pokračování v přestupku uložit pokutu do 10 % součtu cen všech veřejných zakázek, v souvislosti s jejichž zadáváním došlo k porušení zákona, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li součet cen zjistit.

Úřad uvádí, že za pokračování v přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 148 390 Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného v období od 26. 7. 2024 do 7. 8. 2024 na základě objednávek uvedených ve výroku I. tohoto rozhodnutí postupem mimo zadávací řízení ve výši

Podle § 37 písm. a), c), g) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl

Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

V rámci posouzení povahy a závažnosti (pokračování v) přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání šetřených veřejných zakázek v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe

Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání pokračování v přestupku.

Při stanovení výše pokuty Úřad vzal v úvahu i to, že nově vypočtená předpokládaná hodnota

Úřad při stanovení výše pokuty neshledal žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti.

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl k povaze činnosti obviněného a v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že k žádné části jednání, jímž bylo pokračování v přestupku spácháno, nedošlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

Úřad se dále zabýval tím, zda pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem ust. § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.

Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek, resp. pokračování v přestupku není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 202513 vyplývá, že obviněný kalkuluje s příjmy ve výši 7 436 444 942 Kč.

V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo

Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil (pokračování) v přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet