I.ÚS 1365/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1365/21 ze dne 22. 2. 2022 N 24/110 SbNU 239 Právo na soudní ochranu při vrácení věci odvolacím soudem v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Ivana S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Petrem Holubičkou, advokátem, se sídlem V Aleji 282, Semily, proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 5. 2020 č. j. 6 T 68/2018-645, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020 č. j. 9 To 173/2020-692 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2021 č. j. 3 Tdo 1389/2020-740, za účasti Okresního soudu v Kutné Hoře, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 5. 2020 č. j. 6 T 68/2018-645, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020 č. j. 9 To 173/2020-692 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2021 č. j. 3 Tdo 1389/2020-740 byly porušeny stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2021, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud"), Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Nejvyššího soudu specifikovaných ve výroku I tohoto nálezu, neboť těmito rozhodnutími obecných soudů podle jeho názoru došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje A) Skutkový stav 2. Proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení, v němž na něj byla podána obžaloba pro tři skutky. Tyto spočívaly, stručně řečeno, v tom, že stěžovatel měl: - dne 9. 6. 2017 v přesně nezjištěné době od 20:00 hod. do 24:00 hod. v chatové osadě ve Z. bez souhlasu poškozené za použití klíčů volně položených v chatě neoprávněně vniknout do osobního motorového vozidla zaparkovaného poškozenou před chatou a použít jej k jízdě na blíže neurčené místo (dále jen "skutek 1"); - v přesně nezjištěné době od 20:00 hod. dne 9. 6. 2017 do 00:15 hod. dne 10. 6. 2017 odcizit z kabelky poškozené položené ve stejné chatě finanční hotovost ve výši 4 000 Kč, mobilní telefon, náramkové hodinky a tablet a rozšlapat jí sluneční brýle, čímž měl poškozené způsobit škodu odcizením ve výši 11 200 Kč a poškozením ve výši 5 000 Kč (dále jen "skutek 2"); - dne 10. 6. 2017 v době od 00:15 hod. do 01:10 hod ve stejné chatě bezdůvodně fyzicky napadnout spící poškozenou tak, že ji jednou rukou dusil a druhou škrtil, přičemž v dalším útoku mu zabránil pes poškozené, která se mu vysmekla, několikrát jej kousla do ruky, telefonicky kontaktovala svého kamaráda, načež ji stěžovatel měl chytit za vlasy a snažit se jí vytrhnout mobilní telefon z ruky a následně ji udeřit skleněnou vázou do temene hlavy, po celou dobu jí měl vulgárně nadávat a vyhrožovat zabitím jí i jejím dvěma nezletilým vnoučatům, která byla přítomna celému incidentu, během něhož po nich měl stěžovatel hodit cukřenku, avšak minul, přičemž svého jednání měl stěžovatel zanechat až poté, co do něj poškozená strčila a on upadl na postel a usnul; poškozená utrpěla jen lehčí zranění nevyžadující si pracovní neschopnost (dále jen "skutek 3"; skutky 1 až 3 dále společně jen také "předmětné skutky"). 3. Ve stěžovatelově trestní věci opakovaně k odvolání státního zástupce krajský soud rušil meritorní rozhodnutí okresního soudu a vracel mu věc zpět. B) První meritorní rozhodnutí a první odvolací řízení 4. Stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu ze dne 30. 10. 2018 č. j. 6 T 68/2018-417 (dále jen "1. rozsudek okresního soudu") zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Současně okresní soud odkázal poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních dle § 229 odst. 3 trestního řádu. 5. Co do skutku 1 byl stěžovatel zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, pro přečin neoprávněného užívání cizí věci dle § 207 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"). Okresní soud odůvodnil tento svůj právní závěr tím, že sama poškozená připustila, že by stěžovateli motorové vozidlo půjčila, když spolu byli na chatě, přičemž sám stěžovatel vypověděl, že si vozidlo půjčoval často a že je řídil i v přítomnosti poškozené, která užívala léky, a tak nerada řídila. Nadto, i kdyby se skutek 1 stal, bylo by třeba se zamýšlet nad jeho společenskou škodlivostí. 6. Co do skutků 2 a 3 okresní soud stěžovatele zprostil obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a pro přečin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Okresní soud své právní závěry ohledně skutků 2 a 3 odůvodnil tím, že proti sobě stály dvě protichůdné verze, neboť stěžovatel tvrdil, že se s poškozenou pouze pohádal, vzájemně se strkali a poté on rozbil skleněnou výplň dveří, zatímco dle poškozené jí šlo o život. Verzi poškozené přitom nepodporovaly další důkazy, neboť svědek - kamarád poškozené slyšel jen, co mu říkala poškozená do telefonu, sám slyšel pouze to, že se hádají, a situaci nevyhodnotil tak, že by bylo nutné volat policii, což neučinila ani poškozená, a uvedla-li, že nevěděla, kde je, stálo to dle okresního soudu v rozporu s její výpovědí, že na chatě předtím již minimálně dvakrát byla. Poškozená byla ošetřena hned druhého dne a nebyla u ní zjištěna žádná poranění, a to ani po rentgenologickém vyšetření oblasti krku. Při prohlídce těla dne 20. 6. 2017 na policii byly zjištěny jen dva drobné hematomy, u nichž však ze soudnělékařského hlediska nebylo možno dovozovat příčinnou souvislost s údajným skutkem 3. Soudní znalec rovněž uvedl, že mechanismus zranění tak, jak jej popsala poškozená, by vyžadoval velkou intenzitu násilí, která by po sobě zanechala patrná poranění, což se nestalo. Poškozenou pak shledal okresní soud nevěrohodnou, neboť podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, trpí smíšenou poruchou osobnosti s histrionskými a závislými rysy a rovněž zneužíváním léků ze skupiny benzodiazepinů. Dle znalce má tak poškozená tendenci zveličovat, přehrávat a dramatizovat své potíže, čehož si ani není vědoma. Okresní soud na základě toho uzavřel, že se nepodařilo prokázat, zda se skutky 2 a 3 staly. 7. Proti 1. rozsudku okresního soudu podala v neprospěch stěžovatele odvolání státní zástupkyně, na jehož podkladě krajský soud usnesením vydaným v neveřejném zasedání ze dne 17. 1. 2019 č. j. 9 To 1/2019-455 (dále jen "1. usnesení krajského soudu") dle § 258 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního řádu 1. rozsudek okresního osudu zrušil a dle § 259 odst. 1 trestního řádu mu věc vrátil zpět. Vytkl mu, že dosud nevyčerpal všechny důkazní možnosti a že se zprotivil své povinnosti hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení jednotlivě i v jejich souhrnu, takže jím zjištěný skutkový stav nevyznívá přesvědčivě. 8. Ohledně skutku 1 polemizoval se závěrem okresního soudu, že stěžovatel jednal v domnění, že poškozená by mu vozidlo půjčila, neboť nebylo zjišťováno, zda se v konkrétním případě stěžovatel poškozené předem na souhlas dotázal, navíc byl pod vlivem alkoholu a poškozená v přípravném řízení vypověděla, že v takovém případě by mu vozidlo nikdy nepůjčila. Stěžovatel tak musel o půjčení vozidla vždy žádat v jednotlivém případě dopředu, navíc v tomto případě pro něj byla poškozená snadno dosažitelná. Krajský soud v této souvislosti staví výpověď poškozené proti výpovědi stěžovatele a upozorňuje, že poškozená sama vypověděla, že klíčky od vozidla našla u něj v kapse, když spal. 9. Co do skutku 2 dospěl krajský soud k závěru, že nebylo postaveno najisto, zda a případně které věci měl stěžovatel poškozené zničit a které odcizit, ani jaké skutkové závěry v tomto směru přijal. V průběhu řízení přitom poškozená uváděla o jednotlivých věcech rozdílné údaje a k některým z nich okresní soud žádnou důkazní aktivitu nevyvinul, např. k částce 4 000 Kč, kterou měla mít poškozená v peněžence, a k ho