I.ÚS 2194/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2194/11 ze dne 31. 10. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. V. Ž., zastoupeného JUDr. Josefem Monsportem, advokátem se sídlem Vladislavova 16, Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 3 To 46/2008, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 158/2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud ze soudního spisu zjistil následující. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 46 T 5/2004, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále jako tr. zák.) jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen též peněžitý trest ve výměře 5.000.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného G. N. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že oba obvinění (tedy i stěžovatel) byli uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni oba shodně podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 8 Tdo 1452/2009, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, v části týkající se stěžovatele. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání spoluobviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud v označeném usnesení odvolacímu soudu na podkladě konkrétních pokynů uložil, aby se zevrubněji zabýval otázkou účinné lítosti podle § 66 písm. a) tr. zák. v intencích závěrů vyslovených Ústavním soudem v nálezu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08, a aby znovu posoudil, zda jeho názor, na jehož podkladě odmítl aplikovat ustanovení o účinné lítosti, v konfrontaci s nimi obstojí. Vrchní soud v Praze poté, co mu věc byla vrácena k dalšímu řízení, ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 3 To 46/2008, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 46 T 5/2004, zrušil v části týkající se stěžovatele. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což jej odsoudil podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se stěžovatel trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. dopustil tím, že 1) dne 20. 7. 1998 již odsouzený G. N. na Celním úřadu R. - letiště P. po předchozí dohodě se stěžovatelem v úmyslu zkrátit clo a daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) podal návrh na propuštění obrazů Zátiší s rybou, Žena se psem, Zátiší s krabem od autora Emila Filly, Hráč kulečníku od autora André Nemese a Zátiší s košem, ovocem a láhví od Alfréda Justitze zakoupených v galerii S. v L. do režimu tranzit, ve kterém, ač skutečným majitelem předmětných obrazů byl stěžovatel, jenž kupní cenu uhradil dne 26. 3. 1998 ze svého účtu č. 3483-24917/6 vedeného u Živnostenské banky, a. s., a G. N. při nákupu obrazů na aukci podle ústní dohody stěžovatele zastupoval, G. N. předstíral, že obrazy jsou jeho osobním majetkem, který dováží při převedení svého obvyklého místa pobytu ze zahraničí do tuzemska, a na základě těchto informací mu Celní úřad P. jako fyzické osobě dříve žijící v zahraničí, na kterou se vztahovalo ustanovení § 2 vyhlášky MF ČR č. 136/1998 Sb., dle kterého osobní majetek fyzických osob dovážený při převedení jejich obvyklého místa pobytu v zahraničí do tuzemska je osvobozen od cla, v důsledku čehož dne 4. 8. 1998 uvedené obrazy, jejichž celní hodnota při navržení do celního režimu tranzit byla 6.734.987,- Kč, celní úřad propustil do režimu volného oběhu s podmíněným osvobozením od cla a rovněž stanovil zákonnou podmínku nezcizitelnosti těchto obrazů ve lhůtě dvanácti měsíců od data jejich propuštění do volného oběhu a před uplynutím této lhůty G. N. předal obrazy stěžovateli a uvedenou transakcí způsobili českému státu škodu ve výši 1.481.697,- Kč jako únik na DPH, kterou dodatečným rozhodnutím ze dne 2. 5. 2001 č. 08-16/01 vyměřil Celní úřad P. se sídlem v P. 2) dne 24. 4. 1998 již odsouzený G. N. na celním přechodu Celního úřadu R. - letiště P. po předchozí dohodě se stěžovatelem v úmyslu zkrátit clo a DPH písemně prohlásil, že obraz Jákobův žebřík od Marca Chagalla v hodnotě v přepočtu 20.454.000,- Kč, který si dne 16. 2. 1998 PhDr. V. Ž. zakoupil v C. G. v N. Y., je jeho soukromý majetek a na základě jeho prohlášení byl obraz propuštěn do režimu volného oběhu s osvobozením od dovozního cla na základě ustanovení § 26 vyhlášky MF ČR č. 93/1993 Sb. jako vybavení domácnosti určené k zařízení přechodného bydliště, neboť se na něj vztahoval § 2 téže vyhlášky, dle kterého osobní majetek fyzických osob dovážený při jejich přestěhování z trvalého bydliště v zahraničí do tuzemska je osvobozen od dovozního cla, po propuštění obrazu do volného oběhu obraz předal zpět stěžovateli a uvedenou transakcí způsobil českému státu škodu ve výši 4.498.880,- Kč jako únik DPH, když tuto částku by musel stěžovatel jako faktický majitel obrazu při jeho dovozu do ČR zaplatit. Odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu, doplnil dokazování o důkazy významné ve světle posouzení otázky dobrovolného napravení škodlivého následku trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. a uzavřel, že pro aplikaci ustanovení § 66 písm. a) tr. zák. nebyly splněny zákonné podmínky. Za zásadní v procesu kontroly daně z příjmu fyzických osob za r. 1995 - 1998 daňového subjektu PhDr. V. Ž. (stěžovatele) zahájené u Finančního úřadu pro P. dne 13. 8. 1999 odvolací soud označil protokol o ústním jednání z 20. 12. 2000. Z obsahu protokolu vyplývá, že stěžovatel se osobně účastnil ústního jednání u Finančního úřadu pro P. 6, přičemž předmětem jednání byla mimo jiné i otázka dovozu obrazů a obviněný se k ní vyjadřoval. Vrchní soud připomněl, že 18. 1. 2001 stěžovatel odeslal prostřednictvím daňového poradce PAS Finančnímu úřadu pro P. 6. prokázání příjmů podle zaslané výzvy, přičemž dovozu obrazů se věnuje bod III. Odvolací soud též upozornil na článek na internetových stránkách iDnes.cz pod názvem "Ž. je podezřelý z daňových úniků", z něhož vyplývá, že média již 20. 2. 2001 měla informace, že "finanční úřad a policie podezřívají V. Ž., že nezaplatil daň ze všech příjmů, které si jako ředitel TV N. vydělal". V odstavci Obrazy a domy se článek věnuje dovozu obrazů z března 1998. Týž soud dále rekapituluje, že dne 11. 4. 2001 je podáno trestní oznámení Generálním ředitelstvím cel a stěžovatel dne 12. 4. 2001 podává u policejního orgánu vysvětlení. Z protokolu o podání vysvětlení se podává, že výslechu byli přítomni dva obhájci podezřelého (stěžovatele), není z něj patrno, kdy výslech začal, ale na konci výslechu byl z důvodu výměny kazety ve 12.32 hodin výslech do 12.35 hodin přerušen a poté stěžovatel prohlásil, že je ochoten uhradit případné celní poplatky či jiné poplatky a následně vymáhat náhradu této škody na panu N. v rámci občanskoprávní procedury. Následně dal pokyn k zaplacení vzniklé škody. Dne 13. 4. 2001 je stěžovateli sděleno obvinění a téhož dne byla škoda uhrazena. Vrchní soud poznamenal, že stěžovatel,