I.ÚS 2299/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2299/23 ze dne 16. 10. 2024 K ústavně konformnímu hodnocení návrhu na povolení obnovy řízení, v němž odsouzený prohlásil vinu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. F., t. č. ve Věznici Všehrdy, zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. května 2023 č. j. 14 To 73/2023-170 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. března 2023 č. j. 7 NT 1601/2022-122, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Prachaticích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. května 2023 č. j. 14 To 73/2023-170 a usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. března 2023 č. j. 7 NT 1601/2022-122 došlo k porušení práv stěžovatele na soudní ochranu a přístup k soudu zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a principu presumpce neviny zaručeného v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. května 2023 č. j. 14 To 73/2023-170 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. března 2023 č. j. 7 NT 1601/2022-122 se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného spisu Okresního soudu v Prachaticích (dále jen „okresní soud“) sp. zn. 3 T 40/2021 se podává, že týž soud rozsudkem ze dne 7. 9. 2021 č. j. 3 T 40/2021-2393 uznal vinnými stěžovatele a jeho tehdejší partnerku mimo jiné za drogovou trestnou činnost a uložil jim za to podmíněné tresty odnětí svobody a peněžité tresty, a stěžovateli též zákaz řízení motorových vozidel. Okresní soud u obou odsouzených přijal jejich prohlášení viny podle § 206c trestního řádu. Krajský soud v Českých Budějovicích nato k odvolání státní zástupkyně rozsudkem ze dne 1. 12. 2021 č. j. 3 To 498/2021-2414 peněžitý trest stěžovateli zpřísnil. Nikdo jiný se tehdy proti rozsudku okresního soudu neodvolal. 3. Stěžovatel poté, co byl odsouzen za další trestnou činnost k trestu odnětí svobody a jemu dříve uložený peněžitý trest byl přeměněn na odnětí svobody, podal dne 26. 8. 2022 návrh na povolení obnovy řízení (které skončilo shora uvedeným odsuzujícím rozsudkem). V návrhu tvrdil, že do tehdy učiněného prohlášení viny byl vmanipulován a učinil je pod tlakem spoluodsouzené. Ta na něj „tlačila“ s tím, že plánují společnou budoucnost, čemuž stěžovatel podlehl, přestože od počátku řízení se svou vinou nesouhlasil. Tlak na něj vyvíjel i jeho tehdejší obhájce s tím, že je možné se odvolat, avšak stěžovatel později zjistil, že to není možné. Stěžovatel též tvrdil, že tehdejší svědci se na něj domluvili, což doložil vzájemnou korespondencí a nahrávkou jejich hovoru. 4. Okresní soud napadeným usnesením návrh na povolení obnovy napadeným usnesením zamítl [§ 283 písm. b) trestního řádu – směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku stran něhož obnova řízení není přípustná]. Uvedl zaprvé, že z nahrávky z hlavního líčení vyplývá, že předseda senátu tehdy stěžovatele řádně poučil, vysvětlil mu podrobně situaci a několikrát mu umožnil poradu s obhájcem. Stěžovatel se nezdráhal prohlášení viny učinit. Po vysvětlení obsahu prohlášení viny na něj přistoupil. Z nahrávky není patrný žádný nátlak či vyhrožování. Vinu prohlásila předtím též spoluodsouzená, a stěžovatel tak slyšel poučení v podstatě dvakrát. Zadruhé, obsahy výslechů svědků, o kterých nyní stěžovatel hovoří, byly soudu tehdy dobře známy. Nejde o nové skutečnosti. Dva svědci se na předložené nahrávce baví o jiném trestním řízení a nevyplývá z ní, že dříve vypovídali lživě. Z předložené SMS komunikace vyplývá toliko to, že se stěžovatel opakovaně snažil spoluodsouzenou od drogové trestné činnosti odradit, nikoli však, že se jí nedopouštěl. Nejde proto o nové skutečnosti odůvodňující jiné rozhodnutí ve věci. Odsouzení stěžovatele rovněž svědčí, že v přípravném řízení byla zajištěna komunikace mezi stěžovatelem a různými osobami tak, jak mu bylo kladeno za vinu. 5. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „krajský soud“) stížnost stěžovatele zamítl napadeným usnesením. Shledal zaprvé, že okresní soud správně zkoumal okolnosti prohlášení viny stěžovatele. S hodnocením věci se ztotožnil; nic nedokládá, že stěžovatel byl k prohlášení donucen jinou osobou. Jde spíše o jeho možné pohnutky k takovému jednání. Měl-li stěžovatel výhrady k postupu soudu, mohl je vyjádřit a nemusel prohlášení viny učinit. Zadruhé okresní soud podle krajského soudu neměl hodnotit návrh stěžovatele věcně, protože argumenty stěžovatele směřují ve zbylé části proti skutečnostem obsaženým v prohlášení viny. Proti těm však nelze brojit opravným prostředkem podle § 206c odst. 7 věty druhé trestního řádu, což zahrnuje jak opravný prostředek řádný, tak mimořádný. Přesto se krajský soud ztotožnil s hodnocením stěžovatelem předložených skutečností; ty se týkají převážně činnosti spoluodsouzené, nikoli stěžovatele. Nijak neprokazují, že se stěžovatel trestné činnosti nedopustil. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel tvrdí, že mu krajský soud odňal právo na podání návrhu na povolení obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku, odmítl-li jej s odkazem na § 206c odst. 7 trestního řádu. Většina argumentace v návrhu přitom směřovala právě ke zpochybnění skutečností uvedených v prohlášení viny. Institut prohlášení viny představuje zásah do zásady materiální pravdy, jež se zde projevuje tak, že soud není povinen prohlášení viny přijmout, a dokonce je povinen je nepřijmout, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem (§ 206c odst. 4 a 5 trestního řádu). Stěžovatel se dovolává výkladu, podle kterého lze podat u rozhodnutí o prohlášení viny návrh na povolení obnovy řízení, a jemuž nasvědčují závěry odborné literatury (viz MULÁK, J. a PROVAZNÍK, J. Praktické dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. In: Bulletin advokacie, č. 1-2/2022, s. 11), jakož i systematika trestního řádu. Podle § 246 odst. 1 písm. b) téhož zákona obžalovaný nemůže podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Ustanovení o obnově řízení obdobně výslovně formulované pravidlo neobsahují. 7. Dále stěžovatel nesouhlasí s interpretací obsahu nahrávky z hlavního líčení učiněnou okresním soudem. Stěžovatel netvrdil, že byl pod něčím nátlakem při hlavním líčení. Nátlak na něj činila spoluodsouzená a jeho obhájce mimo hlavní líčení. Z nahrávky z hlavního líčení se nadto podává, že stěžovatel se zdráhal učinit prohlášení viny a předsedovi senátu to sdělil. Již na tomto základě neměl soud prohlášení viny stěžovatele přijmout, protože stěžovatel výslovně uváděl, že prohlášení obsahuje nepravdivé skutečnosti. Stěžovatel dále objasňuje, že z jím nově předložených důkazů se podává, že někteří svědci vypovídali nepravdivě, spoluodsouzená sebe jednoznačně usvědčuje z jednání, za které byl odsouzen stěžovatel, a že stěžovatel byl pro další účastníky trestné činnosti „problém“ a „krysa“. Tito svědci vypověděli v přípravném řízení, že stěžovatel jim měl dodat drogy, avšak šlo o známé a přátelé spoluodsouzené. Jejich výpovědi proto nemohou být věrohodné. Soudy další důkazy (zejména výslechy svědků) při projednávání návrhu na povolení obnovy neprovedly a ani se s nimi nevypořádaly. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení, jakož i Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře (dále jen „KSZ“) a Okresnímu státnímu zastupitelství v Prachaticích (dále jen „OSZ“) jako vedlejším účastníkům řízení. 9. Okresní soud uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. OSZ ve vyjádření uvedlo, že se ztotožňuje se závěry obou napadených rozhodnutí; stěžovatel nepředložil žádné skutečnosti, které nebyly známy již dříve. Krajský soud na výzvu k vyjádření k ústavní stížnosti nereagoval. Stejně tak nereagovalo ani KSZ. Vzhledem k tomu, že KSZ bylo poučeno, že za takové situace bude Ústavní soud vycházet z toho, že se postavení vedlejšího účastníka vzdává, nebylo s ním již dále v posuzované věci jednáno. 10. Soudce zpravodaj zaslal doručená vyjádření stěžovateli na vědomí a k