I.ÚS 2901/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2901/23 ze dne 8. 1. 2025 Zásada zákonné koncentrace řízení a princip rovnosti účastníků řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje Eliáše, zastoupeného Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem, sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 172/2022-128 ze dne 18. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní korporace AUTOSKLO OSTRAVA PORUBA s. r. o., sídlem Opavská 89/115, Ostrava, zastoupené Mgr. Žanetou Prőll, advokátkou, sídlem 28. října 3390/111a, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 172/2022-128 ze dne 18. 5. 2023 byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu a rovnost účastníků v řízení podle článku 36 odst. 1 ve spojení s článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedené rozhodnutí ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčovou otázkou v projednávané věci je, zda odvolací soud neporušil zásadu takzvané zákonné koncentrace řízení a princip rovnosti účastníků řízení, provedl-li v odvolacím řízení další důkazy, aniž by pro to byly splněny zákonné předpoklady. 2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí; namítá, že jím byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). II. Skutkové okolnosti věci a její procesní vývoj 3. Stěžovatel a vedlejší účastnice (podnikatelka v mezinárodní nákladní dopravě) nejpozději v roce 2019 uzavřeli ústní dohodu, na základě níž stěžovatel pro vedlejší účastnici zprostředkovával uzavření smluv o přepravě s třetími osobami; vedlejší účastnice následně přepravu prováděla svými nákladními vozidly. 4. Během jedné z přeprav, kterou stěžovatel zprostředkoval, byla v roce 2020 vedlejší účastnici v Německu uložena pokuta v přepočtu 23 751,95 Kč, protože nákladní vozidlo překročilo nejvyšší povolenou hmotnost. Vedlejší účastnice proti splatným pohledávkám stěžovatele (19 971 Kč) započetla své tvrzené pohledávky na základě nároku na náhradu škody vzniklé zaplacením uložené pokuty (23 751, 95 Kč), dále nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněnými fakturacemi (8 007 Kč) a domáhala se proti stěžovateli zaplacení 11 785, 95 Kč. 5. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") rozsudkem č. j. 30 C 27/2021-70 ze dne 23. 5. 2022 žalobu vedlejší účastnice zamítl. V průběhu řízení nalézací soud vedlejší účastnici poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k údajnému smluvnímu ujednání. Následně dospěl k závěru, že vedlejší účastnice a stěžovatel uzavřeli ústní smlouvu o zprostředkování; v řízení ovšem nebylo zjištěno, že by uzavřeli také ústní dohodu, na jejímž základě byl stěžovatel povinen kontrolovat dodržování maximálního zatížení vozidel při provádění přepravy. Domáhala-li se vedlejší účastnice náhrady škody způsobené zaplacením pokuty za překročení maximálního povoleného zatížení vozidla, bylo její povinností tvrdit a prokázat, že stěžovatel na sebe takovou povinnost smluvně převzal. Vedlejší účastnice břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně pohledávky z titulu náhrady škody ani po poučení ze strany soudu neunesla, ačkoli v daném vztahu vystupovala jako podnikatelka, profesionálka, takže bylo v jejím zájmu přijmout vysokou míru obezřetnosti a učinit taková opatření, v jejichž důsledku by měla své smluvní vztahy jasně ošetřeny písemnými smlouvami. Nalézací soud se z důvodu hospodárnosti řízení nezabýval tvrzenou pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 8 007 Kč. III. Obsah napadeného rozhodnutí 6. Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu změnil; uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 11 785,95 Kč s příslušenstvím a 28 032,80 Kč na náhradě nákladů řízení. 7. Odvolací soud při prvním jednání dne 14. 12. 2022 znovu poučil vedlejší účastnici (zastoupenou advokátkou) podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby konkrétně tvrdila, jakým způsobem měl stěžovatel plnit své povinnosti od počátku až do konce uskutečnění přepravy, a zároveň aby nabídla důkazy k prokázání svého tvrzení (č. l. 97). Vedlejší účastnice navrhovala vyslechnout svého jednatele již v řízení před nalézacím soudem, ten však navržený důkaz neprovedl. Odvolací soud následně vyslechl jednatele vedlejší účastnice během druhého jednání dne 30. 1. 2023 (č. l. 100), ta v návaznosti na výslech svého jednatele u stejného jednání navrhla vyslechnout svědka Radka Filipce (účetního společnosti) a stěžovatel nato navrhl provést výslech svědka - Petra Freislera (bývalého zaměstnance vedlejší účastnice) [č. l. 101]. Stěžovatel následně písemným podáním doručeným odvolacímu soudu dne 31. 1. 2023 navrhl provést důkaz svým účastnickým výslechem; odkázal přitom na obsah účastnického výslechu jednatele vedlejší účastnice a uvedl, že je způsobilý vyjádřit se k obsahu ústní dohody (č. l. 104). Odvolací soud poté u třetího jednání dne 10. 5. 2023 vyslechl pouze účetního společnosti Radka Filipce a bývalého zaměstnance Petra Freislera (č. l. 117-119). 8. Odvolací soud v napadeném rozsudku ze dne 18. 5. 2023 dospěl na rozdíl od nalézacího soudu k závěru, že strany ústně uzavřely nepojmenovanou smlouvu s prvky smlouvy o zprostředkování, na základě které se stěžovatel zavázal kontrolovat zatížení vozidla určeného k přepravě. Jelikož stěžovatel porušil smluvní povinnost, odpovídá za škodu vzniklou uložením pokuty 23 751,95 Kč. Vedlejší účastnici dále proti stěžovateli vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 005 Kč, neboť ten neprokázal, že byla provedena veškerá doprava, za níž účtoval odměnu v podobě provize; vedlejší účastnice proto započetla pohledávky oprávněně. IV. Argumentace stěžovatele 9. Zaprvé, stěžovatel namítá, že odvolací soud porušil zásadu koncentrace řízení, neboť na návrh vedlejší účastnice provedl důkaz výslechem jejího účetního, byť byl navržen až ve zkoncentrovaném řízení. 10. Zadruhé, odvolací soud bez odůvodnění nevyslechl stěžovatele, byť to sám navrhoval, a přestože by tento důkaz byl pro meritorní rozhodnutí podstatný. Odvolací soud porušil zásadu rovnosti zbraní, protože jednatele vedlejší účastnice naopak vyslechl. 11. Zatřetí, stěžovatel během celého soudního řízení řádně tvrdil, že provedené fakturace ve výši 8 005 Kč, na základě kterých se měl bezdůvodně obohatit, byly oprávněné; nalézací soud ani odvolací soud ve vztahu k tomuto nároku žádné dokazování neprovedly, a závěr odvolacího soudu o existenci pohledávek vedlejší účastnice je proto nepřezkoumatelný. Stěžovatel nebyl o koncentraci řízení v tomto ohledu řádně poučen. 12. Začtvrté, vedlejší účastnice neunesla břemeno tvrzení a neprokázala, že se stěžovatel v ústní dohodě zavázal také kontrolovat váhu nákladních vozidel, měla své dispečery v pracovním poměru a sama nese odpovědnost za přetížená vozidla. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 13. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníka řízení a vedlejší účastnici, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Odvolací soud se vyjádřil, že ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou. Stěžovatel po celou dobu řízení nedoložil doklady prokazující oprávněnost provedené fakturace ve výši 8 005 Kč. Zásada koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. byla prolomena, protože odvolací soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 14. 12. 2022 vedlejší účastnici, aby doplnila tvrzení a nabídla důkazy k jejich prokázání. Vedlejší účastnice uvedla nové skutečnosti, a proto odvolací soud doplnil dokazování výslechem jejího jednatele, který byl navržen již před nalézacím soudem. Po provedení tohoto důkazu navrhla vedlejší účastnice výslech svědka, také stěžovatel navrhl vyslechnout svědka - tyto důkazy byly provedeny. Odvolací soud neprovedl důkaz výslechem stěžovatele jako účastníka řízení podle § 131 o. s. ř., protože jej považoval za nadbytečný. 14. Vedlejší účastnice se vyjádřila, že v projednávané věci jde o tzv. bagatelní částku a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť neexistují žádné mimořádné okolnosti, které by ji činily ústavněprávně významnou. Projednávaná věc je sporem dvou podnikatelů, který se týká jejich podnikatelské činnosti, a stěžovatel zneužívá institut ústavní stížnosti. 15. Ústavní soud nezaslal vyjádření odvolacího soudu a vedlejší účastnice stěžovateli k replice, neboť neobsahovala žádné nové relevantní skutečnosti či argumenty. VI. Upuštění od ústního jednání 16. Ústavní soud ve věci nenařídil ústní jednání, protože by to nic nepřispělo k dalšímu objasnění věci. Dokazování nebylo třeba provádět (§ 44 zákona o Ústavním soud