I.ÚS 631/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 631/23 ze dne 27. 6. 2023 N 106/118 SbNU 302 Zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při ukládání trestu jeho rodiči – mimořádné snížení trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Václava C. (jedná se o pseudonym), t. č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2022 č. j. 6 Tdo 1070/2022-1853 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. května 2022 č. j. 5 To 15/2022-1688, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Marie C. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2022 č. j. 6 Tdo 1070/2022-1853 a výroky I, II a IV rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. května 2022 č. j. 5 To 15/2022-1688 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a zákaz ukládání trestu jiným než zákonným způsobem podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. května 2022 č. j. 5 To 15/2022-1688 ve výroku I, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. 12. 2021 č. j. 28 T 6/2019-1600 ve výroku o trestu, ve výroku II, kterým byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, a ve výroku IV, jímž bylo odvolání stěžovatele zamítnuto, a v navazujících částech i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2022 č. j. 6 Tdo 1070/2022-1853 se ruší. III. Petrovi C., Jakubovi C. a Anně C. (jedná se o pseudonymy) se postavení vedlejších účastníků řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 5, 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 Protokolu č. 7 Úmluvy a čl. 9 a 14 Úmluvy o právech dítěte. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2023 stěžovatel současně navrhl, aby Petrovi C., Jakubovi C. a Marii C. bylo přiznáno postavení vedlejších účastníků řízení. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Krajský soud v Ostravě -pobočka v Olomouci (dále též jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 12. 2021 č. j. 28 T 6/2019-1600 uznal stěžovatele vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se (ve zkratce) dopustil tím, že od roku 2012 do roku 2017 opakovaně fyzicky a slovně napadal své děti, v důsledku čehož se u Anny C. rozvinula posttraumatická stresová porucha a u Barbory C. (jedná se o pseudonym) těžká depresivní fáze projevující se mimo jiné sebevražednými úvahami. Za to byl odsouzen podle § 198 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byli poškození Jakub C., Anna C., Simona C., Petr C. a Barbora D. /jedná se o pseudonym/ (rozená C.) odkázáni s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Současně byl tímto rozsudkem stěžovatel podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek spočívající (zkráceně uvedeno) v tom, že nejméně od roku 2012 do 2. 1. 2018 měl psychicky i fyzicky týrat svou manželku Marii C., se kterou sdílel společnou domácnost, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Podle § 229 odst. 3 trestního řádu byla poškozená Marie C. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Při stanovení konkrétního stupně povahy a závažnosti trestného činu v případě stěžovatele krajský soud vzal v úvahu skutečnost, že stěžovatel vedl před spácháním trestného činu řádný život, že v minulosti vždy pracoval a svou prací zajišťoval obživu pro svou početnou rodinu. Rovněž byl prokazatelně schopen a ochoten věnovat se výchově svých dětí, přičemž na své jednání získal i náhled, kdy si nyní zpětně uvědomuje, že se vůči dcerám choval nevhodně a že to s náboženstvím přeháněl. U hlavního líčení konaného dne 15. 1. 2021 se také omluvil poškozené Anně C. Krajský soud přihlédl rovněž k tomu, že všechny děti stěžovatele v současné době vedou normální životy a o ztížení společenského uplatnění lze v současné době důvodně pochybovat. Dcery Simona a Barbora se vdaly a z provedených důkazů nevyplývá, že by měly jakékoliv psychické či vztahové problémy, které by bylo možné dát do přímé příčinné souvislosti s dřívějším jednáním stěžovatele. Taktéž Anna C. vede prokazatelně normální život bez potřeby vyhledat lékařskou péči. Studuje vysokou školu a má dlouhodobý partnerský vztah. Pokud jde o Jakuba a Petra C., tito vedou rovněž normální životy, což je patrno ze zpráv OSPOD i jejich ošetřující dětské lékařky. Oba synové stěžovatele navíc zjevně mají k otci blízký vztah a jeho jednání zpětně vnímají snad jako přísné, ale nikoliv jako nepřiměřené, byť toto soud vyhodnotil jakožto subjektivní přístup. 5. Trestní sankci krajský soud stěžovateli uložil s ohledem na zákonná hlediska § 37 odst. 1, 2, § 38 odst. 1, 2, 3 a § 39 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, přičemž při stanovení druhu a výměry trestu dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro užití § 58 odst. 1 trestního zákoníku. Vzhledem k okolnostem případu, jakož i vzhledem k poměrům stěžovatele měl krajský soud za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákoníkem stanovené bylo pro stěžovatele, jakož i pro jeho syny Petra a Jakuba C. nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání. Na základě uvedených skutečností krajský soud uzavřel, že uložil-li by stěžovateli trest odnětí svobody, byť při samé spodní hranici trestní sazby, tak by tento trest musel ukládat jako trest nepodmíněný, v důsledku čehož by byli Petr C. a Jakub C. nuceni žít s jejich matkou, přičemž by bylo možno důvodně předpokládat, že by docházelo mezi nimi a matkou ke konfliktům. S ohledem na provedené dokazování krajský soud shledal, že měl-li by stěžovatel vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, mělo by to velmi neblahý dopad na jeho syny, zejména na stále ještě nezletilého Jakuba C. Za dané situace uložil stěžovateli za užití § 58 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. 6. Nutno dodat, že šlo již o druhé rozhodnutí krajského soudu v dané věci. Nejprve krajský soud rozsudkem ze dne 21. 8. 2020 č. j. 28 T 6/2019-1296 uznal stěžovatele vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku (ve vztahu k manželce Marii C.) a zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tohoto zákona (ve vztahu k dětem), za což byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Tento rozsudek byl však k odvolání příslušného státního zástupce i stěžovatele usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 27. 1. 2021 č. j. 5 To 78/2020-1336 podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), f) trestního řádu v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 1 trestního řádu byla věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 7. Proti v pořadí druhému rozsudku krajského soudu ve věci ze dne 15. 12. 2021 č. j. 28 T 6/2019-1600 podali odvolání stěžovatel a v jeho neprospěch příslušný státní zástupce. Stěžovatel napadal výrok o trestu, státní zástupce výrok o trestu a zprošťující výrok. Vrchní soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání s