II.ÚS 1512/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1512/11 ze dne 8. 9. 2011 N 156/62 SbNU 365 Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 8. září 2011 sp. zn. II. ÚS 1512/11 ve věci ústavní stížnosti J. K. proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, č. j. 027771/2005-631/Pac/G-6 ze dne 29. 9. 2005, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit částku 3 600 Kč s příslušenstvím představující dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací. Výrok Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, č. j. 027771/2005-631/Pac/G-6 ze dne 29. 9. 2005 se ruší. Odůvodnění Stěžovatel se s odvoláním na porušení svých základních práv, zejména čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo zaplatit částku 3 600 Kč s příslušenstvím představující dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že je státním občanem Spolkové republiky Německo a trvale od roku 1980 bydlí ve F. n. M. Dne 24. 3. 2011 bylo stěžovateli do jeho bydliště doručeno vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Na základě tohoto dokumentu se poprvé dozvěděl, že vůči němu společnost Telefonica 02 Czech Republic, a. s., má nějakou pohledávku a že probíhá exekuční řízení. V dokumentu však nebylo uvedeno, na základě jakého exekučního titulu byla exekuce nařízena. Stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce dne 31. 3. 2011 nahlédl do správního spisu Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen "ČTÚ") sp. zn. 027771/2005-631/Pac, ve kterém poprvé zjistil, že proti němu bylo u tohoto úřadu vedeno řízení o zaplacení telekomunikačních služeb údajně mu poskytnutých v období od 1. 5. 2004 do 16. 1. 2005. Ve správním řízení byl stěžovatel zastoupen opatrovníkem, zaměstnankyní ČTÚ J. Č., které byly doručovány veškeré písemnosti týkající se uvedeného správního řízení, mimo jiné i rozhodnutí č. j. 027771/2005- 631/Pac/G-6 ze dne 29. 9. 2005, na základě kterého byla následně na majetek stěžovatele nařízena exekuce. Stěžovatel namítá, že jeho opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně ČTÚ, která pro svůj pracovněprávní vztah ke správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval, přirozeně žádným způsobem nehájila oprávněné zájmy stěžovatele. Ze správního spisu vůbec nevyplývá, že by zjišťovala, zda stěžovatel skutečně odebíral nějaké telekomunikační služby na adrese P., když se mu na tuto adresu nedařilo doručovat písemnosti. Stěžovatel spatřuje v postupu ČTÚ, který mu ustanovil jako opatrovníka ve správním řízení svého zaměstnance, který z povahy věci nemohl účinně bránit práva stěžovatele, porušení práva na spravedlivý proces zaručeného mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovateli, jehož pobyt nebyl správnímu orgánu znám, sice bylo třeba zajistit ochranu jeho zájmů i základních práv prostřednictvím opatrovníka, avšak pokud jím byl ustanoven zaměstnanec správního orgánu, který následně vydal rozhodnutí, které se stalo podkladem pro budoucí nařízení exekuce, stěžovateli nebyla zajištěna ochrana jeho zájmů. Ustanovená opatrovnice nevznesla v průběhu celého správního řízení žádné námitky, a její funkce tak spočívala prakticky pouze v přebírání písemností. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že naposledy v České republice využíval nějaké telekomunikační služby před rokem 1980, kdy emigroval. Je proto vyloučeno, aby v letech 2004 až 2005 využíval telekomunikační služby spojené s telefonním číslem XXXXXXXXX. Stěžovatel se rovněž nedozvěděl o nařízení exekuce, neboť usnesení i příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí, které měly nabýt právní moci již dne 19. 11. 2009, mu nebyly doručeny. Soudní exekutor, který byl schopen zjistit adresu trvalého pobytu stěžovatele ve F. n. M., nedoručil stěžovateli na tuto adresu také usnesení o nařízení exekuce, aby stěžovatel mohl využít svého zákonného práva podat proti tomuto usnesení opravný prostředek. Stěžovatel dodává, že Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením č. j. 15 Nc 6885/2007-31 ze dne 27. 5. 2011 rozhodl k jeho návrhu o odložení exekuce až do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Společnost Telefonica 02 Czech Republic, a. s., exekučně vymáhá po stěžovateli plnění za služby, které nevyužil, neboť se zdržoval ve Spolkové republice Německo, což prokázal ve svém návrhu na odklad a zastavení exekuce. Společnost však nevyslovila souhlas se zastavením exekuce s odkazem na obsah exekučního titulu, ze kterého dle jejího tvrzení vyplývá, že stěžovatel služby telefonního operátora využíval. Pro stěžovatele je proto potřebné dosáhnout zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu vydaného za porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Český telekomunikační úřad ve vyjádření k ústavní stížnosti zejména uvedl, že o povinnosti zaplatit předmětnou částku rozhodl na základě návrhu společnosti ČESKÝ TELECOM, a. s., (právní předchůdce společnosti Telefonica Czech Republic, a. s.), přičemž závazek stěžovatele vyplýval ze smluvního vztahu, který vznikl dne 24. května 1960 na základě telefonní přihlášky ze dne 18. ledna 1960. Písemnosti byly marně doručovány na adresu uvedenou v návrhu na zahájení řízení i na adresu zjištěnou z informačního systému evidence obyvatel. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínek stanovených správním řádem (§ 16 odst. 2), byl rozhodnutím ČTÚ dne 18. srpna 2005 stěžovateli ustanoven opatrovník. Rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 29. září 2005, právní moci nabylo dne 5. listopadu 2005 a vykonatelným se stalo dne 22. listopadu 2005. Úřad jako správní orgán a následně i opatrovník postupovali v souladu s příslušnými zákony [zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, a zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)] a správním řádem. Pobyt stěžovatele byl řádně ověřen a skutečnost, že mu byl ustanoven opatrovníkem zaměstnanec správního orgánu, není s těmito předpisy v rozporu. Ve zvolené osobě opatrovníka je nutné především spatřovat odborníka na danou problematiku a skutečnost, že opatrovník "nevznesl žádné námitky", tedy např. nevyužil možnosti podat řádný opravný prostředek, neprokazuje, že řádně stěžovatele nezastupoval. Podle názoru ČTÚ nelze pouze na základě jediné premisy, tedy existence pracovněprávního vztahu ke správnímu orgánu, presumovat chování opatrovníka a jeho "zainteresovanost" na urychlení řízení, resp. jeho schopnost a vhodnost pro hájení práv zastoupeného. Postup opatrovníka je tedy třeba hodnotit vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu, nikoli paušálně, jak činí stěžovatel v ústavní stížnosti. V daném případě dle ČTÚ nedošlo ke kolizi zájmů opatrovníka. Vzhledem k tomu, že ve vyjádření nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti ani jiné právní stanovisko, nebylo vyjádření zasíláno stěžovateli k replice. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Poté, co si Ústavní soud vyžádal souhlasy účastníků, rozhodoval ve věci bez nařízení ústního jednání. Z obsahu napadeného rozhodnutí a připojeného spisu vyplynulo, že ČTÚ napadeným rozhodnutím vyhověl návrhu společnosti ČESKÝ TELECOM, a. s., a rozhodl, že stěžovatel jako uživatel specifikované telefonní stanice je podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), povinen uhradit dlužnou cenu za poskytnuté komunikační služby spolu s vyčíslenými úroky a dále zaplatit náklady řízení. ČTÚ v odůvodnění uvedl, že stěžovatel ani v průběhu řízení neprokázal, že zaplatil úhrady za užívání telefonní stanice za období od 1. 5. 2004 do 16. 1. 2005, tj. ke dni ukončení jejího provozu pro neplacení úhrad za poskytnuté služby. Zásilky ČTÚ se nepodařilo doručit na známou adresu, tak jak je shora uvedeno, a proto byl stěžovateli ustanoven ve smyslu § 16 odst. 2 správního řádu opatrovník. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti; posuzoval, zda byla dodržena šedesátidenní lhůta pro její podání a zda je ústavní stížnost přípustná. Napadené rozhodnutí totiž nabylo právní moci, aniž by proti němu byl podán opravný prostředek. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že pokud je podstatou ústavní stížnosti právě otázka, zda orgán veřejné moci prvního stupně postupoval správně, "když a jak" stěžovateli ustanovil opatrovníka, přičemž z toho důvodu nebylo předmětné rozhodnutí stěžovateli nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpa