II.ÚS 997/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 997/15 ze dne 15. 9. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky QUICK POWER PLANT SE, se sídlem Locatellikade 1 Parnassustrn, 1076AZ Amsterdam (NL), zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem Glinkova 1659/14, Praha 6 - Dejvice, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 19. 12. 2014, č. j. 30 Cdo 2262/2011-542, za účasti Nevyššího soudu jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : 1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím byla porušena řada ústavních principů, vyplývajících z čl. 3 odst. 3, čl. 10, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a její základní práva, zaručená čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění účinném do 31. 12. 2012, odmítl dovolání stěžovatelky, jímž se domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2011, č. j. 39 Co 365/2010-484. Uvedeným usnesením městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 8. 2010, č. j. 20 Nc 2391/2009-387, jímž obvodní soud podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil exekuci, nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 20 Nc 2391/2009-27, k návrhu stěžovatelky (oprávněné) proti povinné - společnosti TRANSPETROL, a.s. (se sídlem ve Slovenské republice), a to z důvodu neplatnosti exekučního titulu ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, kterým měl být exekutorský zápis ze dne 4. 6. 2009, podepsaný domnělými statutárními orgány povinné. Své rozhodnutí městský soud odůvodnil tím, že shromáždění, svolané na základě usnesení ze dne 30. 3. 2009, č. j. 36 Cbr 14/2008-224, jímž Okresní soud Bratislava I. pověřil navrhovatele - společnost TRADEUNION, s. r. o., svoláním mimořádného valného shromáždění odpůrce - společnosti TRANSPETROL, a. s., tedy povinné, za mimořádné valné shromáždění povinné považovat nelze, jelikož Generální prokurátor Slovenské republiky podal dne 23. 4. 2009 mimořádné dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, v němž navrhl odklad jeho vykonatelnosti. [Podle ustanovení § 243ha odst. 1 o. s. p. (občianský súdny poriadok) totiž platí, že podá-li generální prokurátor mimořádné dovolání a současně s podáním mimořádného dovolání navrhne odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, odkládá se doručením mimořádného dovolání dovolacímu soudu vykonatelnost napadeného rozhodnutí.] V daném případě tak došlo k odkladu vykonatelnosti usnesení, na základě něhož bylo mimořádné valné shromáždění svoláno, a proto dne 29. 4. 2009 mimořádné valné shromáždění povinné proběhnout nemohlo. Nešlo-li o mimořádnou valnou hromadu povinné, nemohly na ní být ani zvoleny orgány společnosti a tedy Mgr. Ing. I. Ilčišina a JUDr. J. Husára, kteří měli na tomto shromáždění být zvoleni předsedou a členem představenstva, tak nelze považovat za členy představenstva povinné, a ti proto nemohli za povinnou platně podepsat výše citovaný exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti. Tento exekutorský zápis tak není platný, neboť jestliže jej za povinnou podepsali výše jmenovaní, kteří žádnou funkci u povinné nezastávali, nebyl podepsán povinnou osobou, a exekutorský zápis tak nesplňuje náležitost předepsanou ustanovením § 79 odst. 1 písm. h) exekučního řádu, a proto bylo na místě exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. 3. Stěžovatelka přípustnost svého dovolání proti uvedenému usnesení městského soudu dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, přičemž v něm formulovala řadu otázek, jimž přisoudila "zásadní právní význam", který tak činí dovolání přípustným a meritorně přezkoumatelným. Dále pak namítala nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] městským soudem, když nesouhlasila s jeho závěrem o neplatnosti konání mimořádného valného shromáždění povinné (včetně zde přijatých rozhodnutí) a s ním souvisejícím závěrem o nezpůsobilosti předmětného exekutorského zápisu být exekučním titulem z důvodu nesplnění zákonem stanovených náležitostí, předepsaných v ustanovení § 79 odst. 1 písm. h) exekučního řádu, čímž byl dán důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], pak stěžovatelka spatřovala ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí městský soud vydal, aniž předtím bylo rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené proti předsedovi senátu JUDr. J. Cidlinovi. 4. Nejvyšší soud se v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení s dovolacími námitkami stěžovatelky neztotožnil, když nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž dovolání není přípustné ani podle žádného z výše uvedených ustanovení o. s. ř. Ve vztahu ke stěžovatelkou předneseným otázkám "zásadního právního významu" Nejvyšší soud konstatoval, že "na řešení (stěžovatelkou v dovolání přednesených otázek), svou povahou "předběžných" otázek napadené rozhodnutí o zastavení exekuce bezprostředně nespočívá" (str. 4 usnesení). Ve vztahu k dovolací námitce stran nesprávného právního posouzení věci ze strany městského soudu pak Nejvyšší soud velmi podrobně zdůvodnil, proč ani tato námitka přípustnost dovolání (pro zásadní právní význam) nezakládá, neboť výše předestřené závěry městského soudu o neplatnosti konání mimořádného valného shromáždění povinné (včetně zde přijatých rozhodnutí), resp. o nezpůsobilosti předmětného exekutorského zápisu být exekučním titulem, čímž byl dán důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., Nejvyšší soud považoval za věcně správné. Nejvyšší soud při jejich hodnocení vycházel především ze zjištění a závěrů, jež učinil v usnesení ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3671/2013, vydaném v řízení o návrhu téže povinné na zastavení exekuce nařízené k návrhu jiné oprávněné - společnosti CZ PAP, s. r. o., jímž odmítl dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení exekuce. V tomto usnesení Nejvyšší soud upozornil, že ve věci žalobce Slovenské republiky - Ministerstva hospodářství SR proti žalované společnosti TRANSPETROL, a. s., bylo rozsudkem Okresního soudu Bratislava II ze dne 10. 5. 2012, č. j. 23Cb/130/2009-571, určeno, že "zhromaždenie" uskutečněné dne 29. 4. 2009 v 15,00 hodin v rekreačním středisku Vinné jazero - Hotel Jazero, nebylo zasedáním mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. a že žádné z usnesení na něm přijatých není usnesením mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. I v tomto řízení soud uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení je dán tím, že Mgr. Ing. I. Ilčišin se (i v České republice) neoprávněně vydává za předsedu představenstva a že se snaží dosáhnout vydání exekučních titulů v neprospěch společnosti TRANSPETROL, a. s., pročež je třeba odstranit nejistotu o právním charakteru napadeného "zhromaždenia" a jeho usnesení." Při posouzení závaznosti uvedeného rozsudku soudu Slovenské republiky ve vztahu k exekučnímu řízení probíhajícímu v České republice Nejvyšší soud uzavřel, že "v takovém případě je rozhodující, v jaké rozsahu jsou daná rozhodnutí závazná ve Slovenské republice (srov. rovněž Simon, P. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 2989). Podle rozhodnutí slovenských soudů v souzených věcech nelze dosáhnout nápravy podáním žaloby o neplatnost usnesení valné hromady podle § 131 a § 183 obch. zák., jedinou možnou obranou je tudíž určovací žaloba, "proto tyto soudy přisuzují rozhodnutím, jejichž smyslem bylo odstranit právní nejistotu o charakteru mimořádné valné hromady a jejím usnesením ve vztahu k třetím osobám a zpětně ve vztahu k účastníkům nalézacího řízení (rozsudek Okresního soudu Bratislava II str. 7), závaznost, jakou mají rozhodnutí ve statusových věcech společnosti TRANSPETROL, a.s." Nejvyšší soud proto v odůvodnění usnesení napadeného nyní projednávanou ústavní stížností uzavřel, že "od závěrů dovozených v citovaném r