III.ÚS 3066/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3066/23 ze dne 24. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 226/2023-28 ze dne 22. září 2023 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nt 1808/2023-8 ze dne 4. září 2023 a proti procesnímu pochybení orgánů činných v trestním řízení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Proti stěžovateli a dalším dvěma obviněným bylo usnesením Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje č. j. KRPH 131197/TČ-2022-050070 ze dne 11. 5. 2023 zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu pro zločin vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství. Tohoto trestného činu se měli dopustit stručně řečeno tím, že na základě objednávky od dosud neztotožněné osoby po předchozích přípravách (sledování poškozeného) dne 15. 12. 2022 ráno před garáží rodinného domu fyzicky napadli poškozeného P. M., při využití vojenských a policejních zkušeností poškozeného násilně zavlekli do osobního vozidla a následně poškozeného úmyslně usmrtili na dosud přesně nezjištěném místě dosud neznámým způsobem. Policejní orgán dodal, že od 15. 12. 2022 nejsou o osudu poškozeného žádné zprávy, poškozený nekontaktoval žádného ze svých blízkých, nepoužívá svůj mobilní telefon, ani žádným způsobem nevyužívá finanční prostředky. 2. Stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 Nt 1619/2023 ze dne 12. 5. 2023 vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) trestního řádu. 3. Dne 18. 8. 2023 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové návrh na prodloužení vazby stěžovatele. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 4. 9. 2023 byl stěžovatel podle § 73b odst. 3 trestního řádu za užití § 72 odst. 1 trestního řádu ponechán ve vazbě. Okresní soud shledal, že vazební důvod podle § 67 písm. a) trestního řádu i nadále trvá. V odůvodnění napadeného usnesení okresní soud uvedl, že má ze spisového materiálu osvědčeno, že je dána důvodná obava, že by se stěžovatel mohl vyhýbat trestnímu řízení, neboť je ohrožen vysokým trestem. Dále odkázal na odůvodnění svého usnesení o vzetí stěžovatele do vazby ze dne 12. 5. 2023. 4. Proti napadenému usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu napadeným usnesením zamítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí okresního a krajského soudu s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel namítá, že v jeho věci došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku, kdy má za to, že jednání lze kvalifikovat nejpřísněji jako trestný čin zbavení osobní svobody (§ 170 trestního zákoníku), ale že přiléhavější kvalifikací bude trestný čin omezování osobní svobody (§ 171 odst. 1 trestního zákoníku). Dále stěžovatel rozporuje existenci okolností pro trvání vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Závěr soudu, že stěžovateli hrozí vysoký trest, považuje za chybný, a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které nemůže hrozba vysokého trestu obstát jako jediný důvod pro trvání útěkové vazby. Tvrdí, že oba soudy nesprávně vyložily § 67 písm. a) trestního řádu, pokud si pro shledání důvodnosti vazby vystačily pouze s hrozbou vysokého trestu. Dodává, že při vzetí do vazby má být důvodnost obavy dovozena na základě konkrétních skutečností, které tuto obavu odůvodňují, přičemž tyto skutečnosti musí být dostatečným a rozumným podkladem pro odůvodnění alespoň některé zde uvedené obavy. 6. Závěrem stěžovatel dodává, že stížnost směřuje rovněž proti procesnímu pochybení orgánů činných v trestním řízení, ke kterému mělo dojít v souvislosti s vazebním zasedáním dalších dvou obviněných R. L. a V. G. Uvádí, že obhájce stěžovatele již při převzetí obhajoby zaslal Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje vyrozumění o převzetí obhajoby, ve kterém žádal, aby byl o všech činěných úkonech v tomto trestním řízení písemně informován, neboť se jich hodlá účastnit. Přesto však nebyl vyrozuměn o místě a času konání vazebního zasedání R. L., a o tomto se dozvěděl až na základě vlastní iniciativy v době, kdy usnesení, kterým se obviněný ponechává ve vazbě, nabylo právní moci. Vazebnímu zasedání V. G. byl obhájce stěžovatele přítomen, neboť se na toto jednání telefonicky dotazoval soudu. Pokud soud i přes výslovnou žádost obhájce stěžovatele o vazebním zasedání R. L. neinformoval, a o vazebním zasedání V. G. informoval až po jeho vlastní inciativě, má stěžovatel za to, že bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. III. Vyjádření účastníků řízení 7. Okresní soud ve vyjádření popsal řízení o návrhu krajského státního zastupitelství na prodloužení vazby stěžovatele. Dodal, že v rámci přípravy vazebního zasedání bylo soudem postupováno v souladu s ustanovením § 73e trestního řádu, kdy o konání vazebního zasedání soud vyrozuměl obviněnou osobu a jeho obhájce, přičemž soud nemá povinnost vyrozumívat o konání vazebního zasedání jiné osoby. 8. Krajský soud v plném rozsahu odkázal na napadené usnesení. 9. Krajské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo. 10. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem § 73 trestního řádu, který uvedl okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti. Samotná absence povinnosti vyrozumět o konání zasedání i obhájce spoluobviněného podle stěžovatele neznamená, že soud nemusí za žádných okolností vyrozumět o konání vazebního zasedání jiné než v ustanovení uvedené osoby. Dovozuje, že vazební zasedání má částečně povahu vyšetřovacího úkonu ve smyslu § 165 trestního řádu, a proto je obhájce obviněného oprávněn účastnit se takového úkonu. Stěžovatel má za zcela nepochybné, že vypoví-li obviněný v rámci vazebního zasedání o některých pro trestní řízeni podstatných skutečnostech nebo dozná-li se k činu, který mu je kladen za vinu, jedná se o důkaz použitelný v trestním řízení v souladu s § 89 odst. 2 trestního řádu. Podle stěžovatele je tak zřejmé, že k účasti na úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz, je obhájce oprávněn i při vazebních zasedáních. IV. Procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupený v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně přípustných důvodů dočasného zbavení osobní svobody obviněného, respektive obžalovaného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení (nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994). Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, a to při respektování presumpce neviny (nález sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. 3. 1997). Možnost takového zbavení osobní svobody výslovně připouští čl. 8 odst. 5 Listiny, podle něhož nesmí být nikdo vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. 13. U vazebních řízení jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází, a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují nebo trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do rozhodnutí obecných soudů se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (např. nález sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996). 14. Obviněný smí být vzat do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu nebo ve vazbě ponechán jen tehdy, jestliže z