IV.ÚS 1967/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1967/25 ze dne 22. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. Terezou Otavovou, advokátkou, sídlem Olšina 336, Týniště nad Orlicí, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 5. května 2025 č. j. 2 KZN 67/2025-36, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 18. února 2025 č. j. 2 ZN 1543/2023-52 a opatření Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Kolín, oddělení obecné kriminality ze dne 21. ledna 2025 č. j. KRPS-257509-64/TČ-2023-010471, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství v Kolíně a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Kolín, oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, a A. V., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí a listin plyne následující. Stěžovatel a vedlejší účastnice (dále též jen "podezřelá") se seznámili roku 2015 a započali spolu partnerský vztah. Ve společné domácnosti spolu vychovávali syna podezřelé z předchozího vztahu a též společného syna, který se jim narodil v roce 2016. Partnerské soužití nebylo zcela idylické a partnerské neshody vygradovaly v roce 2023, kdy se jejich vztah rozpadl. V období rozchodu stěžovatel policejnímu orgánu oznámil, že ho jeho partnerka dlouhodobě týrá, a to psychickým nátlakem, ponižováním, úkolováním a občasným fyzickým napadáním. Násilí, kterého se na něm měla podezřelá dopouštět, mělo podobu násilí psychického, ekonomického, sociálního a fyzického, objevovaly se i dílčí epizody násilí sexuálního (které ale nenaplňovaly skutkové podstaty trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti). Policejní orgán poté zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku. 3. Policejní orgán třikrát vyhodnotil, že nejde o podezření z trestného činu, a věc vždy postoupil k projednání přestupku podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu. Stěžovatel se proti tomu bránil podněty k přezkumu, kterým Okresní státní zastupitelství v Kolíně dvakrát vyhovělo a uložilo, aby policejní orgán ve věci provedl další šetření. 4. Policejní orgán poté napadeným opatřením napotřetí postoupil věc k projednání přestupku. Stěžovatel při výslechu uvedl, že ho podezřelá manipulovala již od začátku jejich vztahu a vyčítala mu různé věci. To se postupem času stupňovalo a podezřelá měla čím dál větší kontrolu nad jeho životem. Začala ho fyzicky napadat, po hádkách ho odmítala pustit do bytu, psychicky ho vydírala a manipulováním a naléháním ho dvakrát donutila k pohlavnímu styku, který původně nechtěl, nakonec na něj ale svolil. Podezřelá při výslechu uvedla, že se se stěžovatelem hádala kvůli jeho předchozím dluhům a exekucím. V posledním období se stěžovatel choval agresivně v bytě, když byli spolu o samotě, ale také před dětmi. Často se hádali kvůli penězům a práci, což vyplývá z jejich komunikace. Předložila též lékařskou zprávu o napadení stěžovatelem. 5. Policejní orgán provedl šetření v místě bydliště stěžovatele a podezřelé, a to v domě, kde bydleli. Dle sousedů bylo občas slyšet, jak stěžovatel křičí na chodbě a před domem. 6. Policejní orgán vyhodnotil komunikaci doloženou stěžovatelem a podezřelou. Z komunikace vyplynulo, že jejich vztah dlouhodobě nefunguje, a že se hádají. Mají očividné problémy ve svém soužití. Podezřelá měla podezření na nevěru stěžovatele a ve většině zpráv mu vyčítá, že je s jinou ženou. Podezřelá stěžovateli vyčítala finanční problémy s provozem domácnosti a s placením závazků. Četnost jejích zpráv se v průběhu času zvyšovala. V komunikaci je zachycena i fotografie podezřelé po údajném napadení stěžovatelem. Nelze tedy jednoznačně určit, zda měl ve vztahu jeden z nich roli dominantní a druhý roli týraného. Z komunikace také vyplynuly poznatky, které policejní orgán postoupil jiným orgánům. 7. Z výslechu rodičů stěžovatele vyplynulo, že se stěžovatel a podezřelá denně hádali "o hloupostech". Podezřelá chtěla stěžovatele ovládat. Podezřelou vše hned rozčílilo. Stěžovatel a podezřelá se nemohli dohodnout na způsobu výchovy svých dětí. Podezřelá nechtěla stěžovateli děti svěřovat, protože o něm tvrdila, že je nezodpovědný a neumí se o ně postarat. Po jejich rozchodu jim podezřelá (i v noci) opakovaně psala zprávy, aby domluvili stěžovateli, ať se k ní vrátí, nebo už nikdy neuvidí svá vnoučata. 8. Z výslechu rodičů podezřelé vyplynulo, že její otec toho o jejich soužití moc neví, a že si nevšiml ničeho problematického. Její matka uvedla, že se stěžovatel a podezřelá hádali. Když je navštívila v jejich bydlišti, viděla rozbité věci a dveře. To způsobil stěžovatel, který ve vzteku vždy něco rozbil, když se hádali. Ve více případech došlo k tomu, že ji podezřelá volala, že je zamčená s dětmi v koupelně a bojí se stěžovatele. Před příjezdem matky podezřelé stěžovatel raději z bytu odešel. 9. Policejní orgán uzavřel, že nebyla naplněna skutková podstata přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku. Znak násilí je třeba vykládat tak, že jde o zlé nakládání s osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a určitou trvalostí, kterou tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Hrubého zacházení se dopouštěli jak podezřelá, tak i stěžovatel. Jednotlivé útoky nelze považovat za jednostranné, nedochází zde ke stupňování jednání, hrubé jednání má stejnou intenzitu a není doprovázeno útoky vyšší intenzity. Útoky nedosahují vyššího stupně společenské škodlivosti. Policejní orgán poté shrnul, že chybí znak jednostrannosti útoků, tyto útoky nedosahují požadované intenzity, chybí znak eskalace. Jejich vztah měl od počátku do konce setrvalý stav. Tímto jednáním byl naplněna nanejvýš skutková podstata přestupku podle § 7 odst. 1, písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se oba dopustili vzájemně. Policejní orgán proto věc opět odevzdal Městskému úřadu Kolín k projednání přestupku. 10. Proti postupu policejního orgánu podal stěžovatel okresnímu státnímu zastupitelství opět podnět k přezkumu podle § 157a trestního řádu. Okresní státní zastupitelství v napadeném rozhodnutí uvedlo, že v minulých dvou případech byl podnět stěžovatele důvodný pro nedostatečný rozsah dokazování v rámci prověřování, nyní již důvodný nebyl, protože policejní orgán provedl všechny myslitelné a v úvahu připadající důkazy. Z těch vyplývá, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu. Nešlo o týrání, ale o dlouhodobé partnerské neshody. Hrubé chování bylo vzájemné. 11. Stěžovatel poté ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze podal podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Krajské státní zastupitelství v napadeném rozhodnutí shledalo podnět nedůvodným. Jednání podezřelé samozřejmě nelze zlehčovat a je nepochybné, že pro stěžovatele bylo nepříjemné, nevhodné a urážející. Nešlo ale o jednostranné chování podezřelé, ale o jednání často vzájemné. Nebylo proto prokázáno, že šlo o týrání, neboť nebyly naplněny jeho definiční znaky. Policejní orgán i okresní státní zastupitelství věc posoudily v souladu se zákonem. II. Argumentace stěžovatele 12. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že skutková podstata přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí je naplněna i tehdy, nejsou-li přítomny epizody fyzického násilí. K naplnění skutkové podstaty stačí násilí psychického charakteru. Takovým jednáním může být neustálá kontrola, ponižování, oddělování od dětí, shazování péče o ně, neustálé obviňování z nevěry a zakazování kontaktu s rodinou. O týrání jde i tehdy, objeví-li se v něm prvky tzv. sekundární agrese, tj. pokud oběť týrání agresora sama fyzicky napadne. Specifikem sekundární agrese je odlišná motivace, jde o emocionální obrannou reakci oběti na týrání. Týrání s prvky sekundární agrese je třeba odlišovat od situačního párového násilí, ve kterém je jiná dynamika (chybí uplatňování moci a kontroly). Jednání, kterého se podezřelá dopustila, spadá do působnosti čl. 3 a čl. 8 Úmluvy. Tyto články se vztahují nejen na fyzické bolesti, ale i na duševní utrpení způsobené vyvoláním stavu úzkosti a stresu i jinými prostředky než útokem. Strach z dalších útoků m