21 Cdo 1837/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1837/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 5. 2015 Spisová značka:21 Cdo 1837/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1837.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva pracovní Pracovněprávní vztahy Právní úkony Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 29 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2004 § 36 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2004 § 242 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2004 § 242 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2004 § 41a odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 236 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2004 § 37 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 39 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1837/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně M. O. (dříve H.), zastoupené JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem v Brně, Veselá č. 163/12, proti žalovanému TVARBET MORAVIA, a. s. se sídlem v Hodoníně, Dolní Valy č. 3739/4, IČO 13690558, zastoupenému JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova č. 791/25, o 34.850,- Kč a 5.011,67 EUR s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 106/2006 a 7 C 185/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2013 č. j. 49 Co 22/2012-257, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. listopadu 2011 č. j. 7 C 106/2006-151 (s výjimkou výroků, kterými byla žaloba zamítnuta co do 1.069,- Kč a 2.420,28 EUR s úroky z prodlení) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobami podanými u Okresního soudu ve Vyškově dne 4. 4. 2006 a dne 28. 5. 2007 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 34.850,- Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedla, a 5.011,67 EUR s 3 % úrokem z prodlení od 15. 11. 2004 do zaplacení. Žaloby zdůvodnila zejména tím, že dne 16. 2. 2004 uzavřela se žalovaným pracovní smlouvu na „funkci referenta cestovní kanceláře“ s místem výkonu práce „pobočky CK Kontakt Moravia Hodonín“, že pracovala na provozovnách ve Vyškově, Sušilova č. 3 a v Hodoníně, Národní třída č. 30, že změnou pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2004 byl pracovní poměr sjednaný na dobu do 30. 9. 2004 změněn na dobu neurčitou, že mzdovým výměrem ze dne 16. 2. 2004 jí byla určena základní mzda ve výši 5.700,- Kč měsíčně s tím, že „osobní ohodnocení mohlo dle hodnocení nadřízeného dosáhnout až 50 % základního platu“, a že dne 21. 5. 2004 byla žalobkyně vyslána žalovaným na pracovní cestu do Řecka na ostrov Korfu, kde pro žalovaného pracovala do 23. 9. 2004. Žalovaný nezaplatil žalobkyni za období od 21. 5. 2004 do 23. 9. 2004 sjednanou mzdu ani cestovní náhrady a zaplatil jí pouze sjednanou odměnu z dohody o provedení práce uzavřené mezi účastníky dne 21. 5. 2004, v níž byl jako sjednaný pracovní úkol uveden „delegatura Korfu“ s tím, že práce v rozsahu 1 hodina denně za dohodnutou „mzdu“ ve výši 50,- Kč za hodinu měla být zahájena dne 22. 5. 2004 a ukončena dne 31. 5. 2004, a stravné podle této dohody ve výši 500 Kč za den s odůvodněním, že žalobkyně „měla po dobu trvání pracovní cesty neplacené volno, o nějž měla údajně požádat“, což žalobkyně popírá. Okresní soud ve Vyškově - poté, co usnesením vyhlášeným u jednání konaného dne 18. 10. 2007 rozhodl, že se obě tyto věci spojují ke společnému řízení - rozsudkem ze dne 17. 1. 2008 č. j. 7 C 106/2006-84 opraveným usnesením ze dne 25. 2. 2008 č. j. 7 C 106/2006-91 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27.631,- Kč a 2.591,38 EUR s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, zamítl žalobu co do částek 7.219,- Kč a 2.420,28 EUR s úroky z prodlení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že žalobkyně vykonávala podle pracovní smlouvy ze dne 16. 2. 2004 u žalovaného práci referentky cestovní kanceláře a že žalovaný padělal podpisy žalobkyně na „žádostech o neplacené volno“ a na dohodách o provedení práce ze dne 1. 7. 2004 a ze dne 1. 8. 2004, dovodil, že žalobkyně byla žalovaným vyslána v době od 21. 5. 2004 do 23. 9. 2004 na pracovní cestu na ostrov Korfu, kde pro něj měla pracovat jako delegátka, a že proto měla za tuto dobu nárok na „základní mzdu“ ve výši 5.700,- Kč měsíčně a „osobní ohodnocení“ ve výši 129,40 Kč denně, která odpovídá „dennímu přiznanému a také vyplacenému průměru osobního ohodnocení“, tj. celkem 33.781,- Kč. Od této částky soud prvního stupně odečetl částku 6.150,- Kč, která byla žalobkyni vyplacena žalovaným jako odměna z dohod o provedení práce, jež shledal neplatnými, neboť „lze jen těžko vymezit, co se rozumí pod pracovním úkolem delegáta na jednu hodinu měsíčně“. Uzavřel, že za dobu zahraniční pracovní cesty náleží žalobkyni stravné ve výši 4.990,62 EUR a že po odečtení částky 62.500,- Kč vyplacené jí na stravném žalovaným má žalobkyně nárok na doplatek ve výši 2.591,38 EUR. K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 1. 2011 č. j. 49 Co 178/2008-117 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že pro posouzení věci je nezbytné zjištění, jaká byla náplň práce žalobkyně podle pracovní smlouvy a zda a v jakém rozsahu tuto práci vykonávala i v době od 21. 5. 2004 do 23. 9. 2004 v Řecku na ostrově Korfu, neboť teprve na základě těchto skutečností je možné učinit závěr, „zda žalobkyně byla žalovaným vyslána na pracovní cestu do Řecka, kde vykonávala práci podle pracovní smlouvy (popř. vedle dalších prací, které zde pro žalovaného vykonávala na základě dohody o provedení práce), za kterou jí náleží mzda a cestovní náhrady“. Uložil proto soudu prvního stupně, aby žalobkyni v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytl poučení o povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, jaká byla její náplň práce podle pracovní smlouvy a zda a v jakém rozsahu tuto práci vykonávala i v době od 21. 5. 2004 do 23. 9. 2004 v Řecku na ostrově Korfu. Okresní soud ve Vyškově poté rozsudkem ze dne 10. 11. 2011 č. j. 7 C 106/2006-151 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 33.781,- Kč a 2.591,38 EUR s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, zamítl žalobu co do částek 1.069,- Kč a 2.420,28 EUR s úroky z prodlení a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni 28.865,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Střelce a České republice „do pokladny Okresního soudu ve Vyškově“ 7.328,50 Kč. Na základě zjištění, že žalobkyně byla přijímána do pracovního poměru k žalovanému již s tím, že „v sezonu“ bude působit jako delegátka v určené destinaci, dovodil, že nelze vycházet jen z pracovní náplně referenta, která byla určena pro práci v cestovní kanceláři, ale rovněž z pracovní náplně delegáta, která byla stanovena pro všechny delegáty v listině nazvané „Povinnosti, pravidla a pokyny pro delegáty“. Zdůraznil, že v pracovní náplni referenta je uvedeno, že bude plnit příkazy nadřízených, že „tímto příkazem bylo vyslání na služební cestu“ a že po celou dobu, kdy žalobkyně působila jako delegátka žalovaného na ostrově Korfu, si řádně plnila své pracovní povinnosti vyplývající z pracovní náplně určené pro delegáty. Dovodil, že žalobkyně měla určenou pracovní náplň pro práci v kanceláři žalovaného, kde „mimo sezónu“ zejména sjednávala s klienty smlouvy a vyřizovala další věci týkající se těchto smluv a chodu kanceláře, že po zbývající část roku, v „sezóně“, měla určenou pracovní náplň jako delegátka žalovaného, ze které vyplývalo, že „je povinna být klientům k dispozici 24 hodin denně“, a že „dohoda o pracovní činnosti v rozsahu 1 hodina denně, či dokonce 1 hodina měsíčně“, „řešila jen náhradu za neustálou přítomnost a pohotovost žalobkyně nad rámec sjednané mzdy“. S přihlédnutím ke zjištění, že žalobkyně nepožádala žalovaného o „neplacené volno“, dospěl opětovně k závěru, že má za dobu od 21. 5. 2004 do 23. 9. 2004 nárok na „základní mzdu“ ve výši 5.700,- Kč měsíčně a „osobní ohodnocení“ ve výši 129,40 Kč denně, která odpovídá „dennímu přiznanému a také vyplacenému průměru osobního ohodnocení“, tj. celkem 33.781,- Kč. K částce vyplacené podle dohody o provedení práce soud prvního stupně nepřihlížel, neboť „tato částka byla vyplacena nad rámec sjednané mzdy, což je logické, když delegát musel být k dispozici klientům 24 hodin denně“. Shledal, že