Vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

(1) Hodnota rizikově vážené sekuritizované expozice se stanovuje podle vztahu

Rizikově vážená sekuritizovaná expozice=E.r,

kde: E označuje hodnotu sekuritizované expozice,

r označuje rizikovou váhu.

(2) Pokud povinná osoba používá pro kategorii expozic, do které by náležela sekuritizovaná expozice,

a) standardizovaný přístup, postupuje při výpočtu hodnoty rizikově vážené sekuritizované expozice podle přílohy č. 17 této vyhlášky,

b) přístup IRB, postupuje při výpočtu hodnoty rizikově vážené sekuritizované expozice podle přílohy č. 18 této vyhlášky.

(3) Pokud má povinná osoba v sekuritizaci 2 a více vzájemně se překrývajících pozic, a to plně nebo částečně, zahrnuje do výše, v jaké se tyto pozice překrývají, do výpočtu hodnoty rizikově vážené sekuritizované expozice pouze tu pozici nebo její část, která tvoří vyšší hodnotu rizikově vážené expozice; překrýváním se rozumí, že dané pozice plně nebo částečně představují stejné podstupované riziko, tudíž je lze do výše tohoto překrytí považovat za jedinou pozici. Povinná osoba může též zohlednit překrývání mezi specifickým rizikem pozic v obchodním portfoliu a odpovídajícím rizikem pozic v investičním portfoliu za předpokladu, že je schopna stanovovat a porovnávat kapitálové požadavky pro relevantní pozice. V situaci, kdy se ustanovení přílohy č. 19 bodu 1 písm. c) této vyhlášky týká pozic v ABCP programech (příloha č. 17 bod 5 této vyhlášky), může povinná osoba se souhlasem oprávněného orgánu dohledu použít pro stanovení hodnoty rizikově vážené expozice pozice v ABCP programu rizikovou váhu platnou pro likviditní facilitu [příloha č. 17 bod I písm. a) této vyhlášky], pokud je tato likviditní facilita postavena na roveň (pari passu) pozici v ABCP programu a pozice v daném ABCP programu jsou plně pokryty likviditními facilitami.

(4) Jde-li o sekuritizaci revolvingových expozic s možností předčasného splacení, povinná osoba, která je původcem nebo sponzorem, stanovuje dodatečnou hodnotu rizikově vážené expozice podle přílohy č. 17 nebo přílohy č. 18 této vyhlášky; revolvingovou expozicí se rozumí expozice, u níž dlužník může měnit částky, které čerpá v rámci dohodnutého limitu; možností předčasného splacení se rozumí smluvní ustanovení požadující v případě přesně definovaných událostí vyplacení pozic investorů před smluvně stanovenou splatností.

(5) Jde-li o syntetickou sekuritizaci, při nesouladu splatnosti sekuritizované expozice a splatnosti zajištění, kterým se převádí úvěrové riziko, se postupuje takto:

a) splatnost zajištění se stanoví v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3,

b) splatnost sekuritizované expozice se rovná zbytkové splatnosti podkladové expozice s nejdelší zbytkovou splatností, nejvýše však 5 let,

c) původce při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic nezohledňuje nesoulad splatností u tranší, kterým se přiřazuje riziková váha 1250 %,

d) u tranší, kterým se nepřiřazuje riziková váha 1250 %, se výsledná hodnota rizikově vážené expozice stanovuje v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3 a vztahu

RW*=RWSP.t-t*T-t*+RWAss.T-tT-t*,

kde: RW* označuje výslednou hodnotu rizikově vážené expozice,

RW(SP) označuje hodnotu rizikově vážené expozice, pokud by neexistoval nesoulad splatností,

RW(Ass) označuje hodnotu rizikově vážených expozic, pokud by nebyly sekuritizovány,

T označuje splatnost podkladových expozic vyjádřenou v letech,

t označuje splatnost zajištění úvěrového rizika vyjádřenou v letech,

t* se rovná 0,25.

(1) Pokud povinná osoba používá pro kategorii expozic, do které by náležela sekuritizovaná expozice,

a) standardizovaný přístup, hodnota rozvahové sekuritizované expozice se rovná její účetní hodnotě, u vybraných expozic upravené o obezřetnostní filtry podle přílohy č. 5 této vyhlášky,

b) přístup IRB, hodnota rozvahové sekuritizované expozice se rovná její účetní hodnotě bez úprav ocenění, u vybraných expozic upravené o obezřetnostní filtry podle přílohy č. 13 této vyhlášky.

(2) Hodnota podrozvahové sekuritizované expozice se rovná účetní hodnotě vynásobené konverzním faktorem. Není-li dále stanoveno jinak, je tento konverzní faktor 100 %.

(3) Hodnota sekuritizované expozice, která je derivátem, se stanovuje podle přílohy č. 8 této vyhlášky.

(4) Pokud se k sekuritizované expozici vztahuje majetkové zajištění, lze jej zohlednit v hodnotě sekuritizované expozice v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3.

(1) Riziková váha, která se používá při výpočtu hodnoty rizikově vážené sekuritizované expozice, se stanovuje podle úvěrové kvality sekuritizované expozice. Úvěrová kvalita se určuje

a) na základě externího ratingu, který stanovila zapsaná ratingová agentura, nebo

b) jiným způsobem,

a to podle přílohy č. 17 nebo přílohy č. 18 této vyhlášky.

(2) Pokud je sekuritizovaná expozice předmětem majetkového nebo osobního zajištění, riziková váha, kterou k ní lze přiřadit, se může upravit v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3 a příloh č. 17 a 18 této vyhlášky.

(3) Externí ratingy zapsaných ratingových agentur se používají na základě jednotného přístupu a v souladu s požadavky na externí ratingy a jejich používání v sekuritizaci uvedenými v příloze č. 19 této vyhlášky. Postupuje se přitom tak, aby externí ratingy nebyly účelově vybírány s cílem dosáhnout snížení kapitálových požadavků.

(1) Žádost o zápis do seznamu agentur pro úvěrové hodnocení vedeného podle zákona o bankách Českou národní bankou (dále jen „žádost o zápis do seznamu“) předkládá osoba poskytující úvěrová hodnocení (dále jen „ratingová agentura“).

(2) Žádost o zápis do seznamu obsahuje základní údaje a přílohy s tím, že informace a skutečnosti uvedené v základních údajích a přílohách k žádosti musí umožňovat České národní bance prověřit podle zákona o bankách a této vyhlášky splnění požadavků na metody hodnocení a úvěrová hodnocení ratingové agentury, která má být zapsána do seznamu.

(1) Základní údaje žádosti o zápis do seznamu obsahují

a) obchodní firmu, sídlo, právní formu a identifikační číslo ratingové agentury, bylo-li přiděleno,

b) navrhovaný rozsah uplatňování externích ratingů používaných ratingovou agenturou (segmenty trhu), pro který se požaduje zápis do seznamu,

c) informaci o činnosti a působení ratingové agentury, v níž se uvede

1. popis činností včetně služeb poskytovaných ratingovou agenturou,

2. definice a popis segmentů trhu, pro jejichž externí ratingy udělované ratingovou agenturou se požaduje zápis do seznamu,

3. členské státy, v nichž ratingová agentura požádala o zápis do obdobných seznamů vedených příslušnými orgány dohledu,

4. členské státy, v nichž ratingová agentura vykonává svou činnost, a členské státy, v nichž byla zapsána do obdobných seznamů vedených příslušnými orgány dohledu,

5. typy externích ratingů, které ratingová agentura poskytuje, zda vyžádané či nevyžádané, se stručným vysvětlením jejich podstaty,

6. návrh přiřazení externích ratingů používaných ratingovou agenturou ke stupňům úvěrové kvality včetně odůvodnění takového přiřazení podle požadavků uvedených v § 125 a 126,

d) seznam příloh k žádosti (§ 118).

(2) Pro doklady nebo dokumenty předkládané v elektronické podobě se použije § 82 obdobně.

Přílohy žádosti o zápis do seznamu obsahují

a) prohlášení alespoň jedné povinné osoby, že hodlá používat externí rating vypracovaný ratingovou agenturou, která předkládá žádost o zápis do seznamu, pro výpočet kapitálových požadavků,

b) doklad, ze kterého vyplývají osoby oprávněné jednat jménem ratingové agentury a způsob, jakým tak činí, zejména zakladatelská listina, stanovy, statut,

c) výpis z obchodního rejstříku nebo doklad obdobného zahraničního veřejného registru, který není starší než jeden měsíc a odpovídá skutečnému stavu ke dni předložení žádosti,

d) sebehodnocení, kde je z pozice ratingové agentury popsáno, jak jsou naplněny požadavky uvedené v § 122 a 123, a

e) prohlášení ratingové agentury, že veškeré jí uváděné informace a skutečnosti a předložené doklady a dokumenty jsou aktuální, úplné a pravdivé.

Pokud žádost o zápis do seznamu předkládá ratingová agentura, která již byla příslušným orgánem dohledu jiného členského státu zapsána do obdobného seznamu vedeného tímto orgánem a Českou národní banku žádá o zápis ve stejném nebo užším rozsahu uplatňování externích ratingů, předkládá žádost o zápis do seznamu v rozsahu podle § 116 až 118 kromě sebehodnocení podle § 118 písm. d) a návrhu přiřazení jí používaných externích ratingů ke stupňům úvěrové kvality podle § 117 odst. 1 písm. c) bodu 6. V případě, že by šlo o žádost ve větším rozsahu uplatňování, předloží tato ratingová agentura České národní bance informace a skutečnosti umožňující prověřit splnění požadavků nad rozsah uplatňování, ve kterém již byla zapsána.

Pokud zapsaná ratingová agentura podává žádost o změnu údajů zapsaných v seznamu, uvede

a) obchodní firmu, sídlo, právní formu a identifikační číslo ratingové agentury, bylo-li přiděleno,

b) změnu, která má být zapsána, s tím, že v žádosti předloží doklady a dokumenty prokazující tuto změnu, a

c) datum účinnosti této změny s tím, že tato změna nemůže být zapsána dříve, než rozhodnutí České národní banky nabude právní moci.

Pokud zapsaná ratingová agentura podává žádost o výmaz ze seznamu, uvede

a) obchodní firmu, sídlo, právní formu a identifikační číslo ratingové agentury, bylo-li přiděleno, a

b) datum účinnosti výmazu ze seznamu s tím, že tento výmaz nemůže být proveden dříve, než rozhodnutí České národní banky nabude právní moci.

(1) Metody hodnocení používané ratingovou agenturou, která má být zapsána do seznamu (dále jen „metodika ratingové agentury“), musí naplňovat požadavek na nestrannost, nezávislost, průběžnou aktualizaci a průhlednost. Metodika ratingové agentury musí poskytnout České národní bance dostatek srovnatelných faktorů, které jí umožní přiřadit externí ratingy udělované ratingovou agenturou ke stupňům úvěrové kvality.

(2) Požadavek na nestrannost je naplněn, pokud metodika přidělování externích ratingů je přesná, systematická, založená na jednotném přístupu a podléhá hodnocení založenému na zkušenostech z minulosti.

(3) Požadavek na nezávislost je naplněn, pokud metodika přidělování externích ratingů nepodléhá vnějším politickým vlivům či nátlaku, anebo ekonomickým tlakům, které by mohly ovlivnit externí rating. K tomu ratingová agentura prokáže, že má

a) jasnou vlastnickou a organizační strukturu,

b) dostatečné finanční zdroje,

c) kvalitní personální obsazení a zkušenosti,

d) odpovídající řídicí a kontrolní systém.

(4) Požadavek na průběžnou aktualizaci je naplněn, pokud ratingová agentura podrobuje metodiku i přidělené externí ratingy průběžnému přehodnocování, přizpůsobuje je změnám podmínek na trhu a v případě jednotlivých ratingů i změnám finanční situace hodnocené osoby. Průběžná aktualizace probíhá po každé významné události, nejméně však jednou ročně. Metodika hodnocení pro jednotlivé tržní segmenty je stanovena v souladu s těmito požadavky:

a) zpětné testování probíhá už alespoň jeden rok,

b) aktualizace externích ratingů prováděná ratingovou agenturou je zaznamenávána tak, aby mohla být kdykoliv předložena České národní bance,

c) ratingová agentura je schopna předložit České národní bance rozsah svých kontaktů s řídicími orgány osob, které hodnotí.

Ratingová agentura okamžitě informuje Českou národní banku o zásadních změnách metodiky, kterou používá pro přidělování externích ratingů.

(5) Požadavek na průhlednost je naplněn, pokud ratingová agentura uveřejňuje používané principy metodiky při vytváření externích ratingů, aby tak všichni potenciální uživatelé mohli posoudit, zda je dané hodnocení opodstatněné.

(1) Každý jednotlivý externí rating musí naplňovat požadavek důvěryhodnosti včetně přijetí na trhu a požadavek průhlednosti.

(2) Požadavek důvěryhodnosti externího ratingu včetně přijetí na trhu je naplněn, pokud jednotlivé externí ratingy vypracované ratingovou agenturou v segmentu, pro který má být daná ratingová agentura zapsána do seznamu, jsou uživateli takových externích ratingů na trhu považovány za důvěryhodné a spolehlivé.

(3) Důvěryhodnost se prokazuje zejména na základě

a) tržního podílu ratingové agentury,

b) finančních zdrojů včetně příjmů ratingové agentury,

c) vlivu externího ratingu na tvorbu cen a

d) prohlášením alespoň dvou povinných osob, zahraničních bank nebo zahraničních obchodníků s cennými papíry, že používají její ratingy při emisích dluhopisů nebo hodnocení úvěrových rizik.

(4) Požadavek průhlednosti externího ratingu je naplněn, pokud všechny osoby, které mají na přístupu k jednotlivým externím ratingům oprávněný zájem, k nim mají přístup za rovnocenných podmínek. Žadatel doloží, zda zahraniční osoby mají přístup k individuálním externím ratingům za rovnocenných podmínek jako tuzemské osoby, které mají oprávněný zájem na získání těchto ratingů.

(1) Metodika ratingové agentury, která má být zapsána do seznamu pro segment sekuritizace, musí naplňovat požadavky podle § 122 a externí ratingy vydávané ratingovou agenturou musí naplňovat požadavky podle § 123 a odstavce 2.

(2) Externí rating vypracovaný ratingovou agenturou lze využít pro účely výpočtu hodnot rizikově vážených sekuritizovaných expozic metodou externího ratingu, pokud splňuje následující podmínky:

a) mezi druhy plateb zohledněnými v externím ratingu a druhy plateb, které povinné osobě přísluší z dané sekuritizované pozice v rámci smluvních ujednání, existuje soulad,

b) externí rating je na trhu veřejně dostupný; externí ratingy jsou považovány za veřejně dostupné, pokud byly zveřejněny v dostupné formě a jsou zahrnuty do přechodové matice příslušné ratingové agentury. Externí ratingy, které jsou dostupné pouze omezenému počtu uživatelů, nelze považovat za veřejně dostupné,

c) v případě externího ratingu uděleného nástroji strukturovaného financování zveřejňuje ratingová agentura vysvětlení, jakým způsobem výkonnost seskupení aktiv ovlivňuje rating.

(1) Při promítnutí stupňů externího ratingu do stupňů úvěrové kvality pro účely standardizovaného přístupu se uplatňují principy uvedené v odstavcích 2 až 6.

(2) Pro účely promítnutí jednotlivých stupňů externího ratingu ke stupňům úvěrové kvality žadatel předloží odpovídající

a) kvantitativní faktory, zejména dlouhodobý podíl selhání spojený s jednotlivými stupni externího ratingu,

b) kvalitativní faktory, zejména skupiny emitentů, které daná ratingová agentura hodnotí, rozsah externích ratingů, které přiděluje, definice jednotlivých stupňů externího ratingu a definice selhání.

(3) Ratingová agentura, která nemá dlouhou historii nebo dosud neshromáždila data selhání za dostatečně dlouhé období, sdělí České národní bance v případě kvantitativních faktorů svá očekávání, zejména očekávaný dlouhodobý podíl selhání spojený s jednotlivými stupni externího ratingu.

(4) Ratingová agentura předloží porovnání dosažených nebo očekávaných podílů selhání v případě každého stupně externího ratingu se srovnávacím standardem doporučeným Českou národní bankou a založeným na podílech selhání zjištěných ostatními ratingovými agenturami u skupiny emitentů, u nichž předpokládá, že představují stejné úvěrové riziko.

(5) Pokud ratingová agentura dosahuje podíly selhání zjištěné u externího ratingu ratingové agentury za systematicky výrazně vyšší než srovnávací standard, informuje o tom Českou národní banku a navrhne přidělit stupňům externího ratingu, které používá, vyšší stupeň rizika vyjádřený stupni úvěrové kvality (6 stupňů).

(6) Pokud Česká národní banka zvýšila stupně úvěrové kvality přidělené stupňům externího ratingu ratingové agentury a tato agentura následně prokáže, že podíly selhání zjištěné u jejího externího ratingu již nejsou systematicky výrazně vyšší než srovnávací standard, může Česká národní banka externímu ratingu této ratingové agentury znovu přidělit původní stupeň rizika vyjádřený stupněm úvěrové kvality.

(1) Při promítnutí stupňů externího ratingu do stupňů úvěrové kvality pro účely výpočtu hodnot rizikově vážených sekuritizovaných expozic metodou externího ratingu se uplatňují principy uvedené v odstavcích 2 a 3.

(2) Ratingová agentura předloží dosažené nebo očekávané podíly selhání v případě každého stupně externího ratingu a navrhne přiřazení jednotlivých stupňů externího ratingu ke stupňům úvěrové kvality pro segment sekuritizace. Při přiřazování se rozlišuje mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými externími ratingy, zohledňují se kvantitativní faktory, zejména podíl selhání nebo ztrátovost, a kvalitativní faktory, zejména rozsah transakcí posuzovaných ratingovou agenturou a reálný obsah externího ratingu.

(3) Sekuritizované pozice, kterým se na základě externích ratingů vypracovaných zapsanými ratingovými agenturami přiřazuje stejná riziková váha, patří ke stejným stupňům úvěrové kvality. Česká národní banka může v odůvodněných případech změnit přiřazení daného externího ratingu ke stupni úvěrové kvality.

(1) Kapitálový požadavek k vypořádacímu riziku se stanovuje, pokud transakce s finančními nebo komoditními nástroji nebyly vypořádány do 4 pracovních dnů po stanoveném dni vypořádání. Toto se nevztahuje na repo obchody nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit.

(2) Kapitálový požadavek k vypořádacímu riziku se rovná rozdílu mezi sjednanou vypořádací cenou a aktuálním tržním oceněním, pokud tento rozdíl představuje pro povinnou osobu ztrátu, vynásobeném konverzním faktorem podle přílohy č. 20 této vyhlášky.

(1) Volnými dodávkami se rozumí případy, kdy povinná osoba zaplatila za cenné papíry, cizí měnu nebo komodity dříve, než je obdržela, nebo dodala cenné papíry, cizí měnu nebo komodity dříve, než za ně obdržela platbu, a v případě přeshraničních transakcí uplynul jeden nebo více dnů od provedení takové platby nebo dodávky.

(2) Při výpočtu kapitálového požadavku k volným dodávkám se postupuje v závislosti na druhu transakce takto:

a) do první smluvní platby nebo dodávky se kapitálový požadavek nestanovuje,

b) od první smluvní platby nebo dodávky do 4 dnů po splatnosti druhé smluvní platby nebo dodávky se kapitálový požadavek stanovuje stejně, jako se stanovuje kapitálový požadavek k úvěrovému riziku expozice v investičním portfoliu, a

c) od 5 obchodních dnů po splatnosti druhé smluvní platby nebo dodávky do ukončení transakce jsou převedená hodnota a rozdíl mezi sjednanou vypořádací cenou a aktuálním tržním oceněním, je-li kladný, odčitatelnou položkou od součtu původního a doplňkového kapitálu.

(3) Jde-li o transakci od první smluvní platby nebo dodávky do 4 dnů po splatnosti druhé smluvní platby nebo dodávky a

a) je-li povinná osoba oprávněna používat přístup IRB, může stanovit hodnotu PD u protistran, vůči nimž nemá žádnou další expozici v investičním portfoliu, na základě externího ratingu dané protistrany a

b) je-li povinná osoba oprávněna používat přístup IRB s vlastními odhady hodnoty LGD, může použít hodnotu LGD ve výši 45 %, pokud ji použije na všechny takové expozice.

(4) Je-li povinná osoba oprávněna používat přístup IRB, může alternativně použít rizikové váhy podle standardizovaného přístupu, pokud tyto rizikové váhy použije na všechny takové expozice, nebo může použít na všechny takové expozice rizikovou váhu 100 %.

(5) Pokud rozdíl mezi sjednanou vypořádací cenou a aktuálním tržním oceněním vyplývající z volných dodávek není významný, může povinná osoba přiřadit tomuto rozdílu rizikovou váhu 100 %.

(1) Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku obchodního portfolia se stanovuje pouze z nástrojů zařazených do obchodního portfolia. Rovná se součtu kapitálových požadavků stanovených

a) standardizovaným přístupem pro výpočet kapitálového požadavku

1. ke specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia,

2. ke specifickému akciovému riziku obchodního portfolia,

3. k riziku protistrany u repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání, maržových obchodů,

4. k vypořádacímu riziku obchodního portfolia,

5. k volným dodávkám,

6. k ostatním nástrojům obchodního portfolia,

7. k riziku angažovanosti obchodního portfolia,

b) přístupem pro výpočet kapitálového požadavku založeným na vlastních modelech

1. ke specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia,

2. ke specifickému akciovému riziku obchodního portfolia, nebo

c) jejich kombinací.

(2) Způsob výpočtu kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia je uveden v oddílu 2.

(3) Způsob výpočtu kapitálového požadavku ke specifickému akciovému riziku obchodního portfolia je uveden v oddílu 3.

(4) Při stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku obchodního portfolia se použijí obdobně ustanovení o uznatelném finančním kolaterálu pro účely stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia uvedená v dílu 2 oddílu 3.

(1) Kapitálový požadavek k riziku protistrany se rovná 8 % ze součtu hodnot rizikově vážených expozic a stanovuje se u

a) repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit,

b) derivátů,

c) transakcí s delší dobou vypořádání a

d) maržových obchodů.

(2) Hodnota rizikově vážené expozice se rovná součinu hodnoty expozice a rizikové váhy. Riziková váha se stanovuje v souladu se standardizovaným přístupem nebo přístupem IRB.

(3) Hodnota expozice derivátů a transakcí s delší dobou vypořádání se stanovuje

a) metodou tržního ocenění,

b) standardizovanou metodou, nebo

c) metodou založenou na vlastním modelu,

se zohledněním dopadů smluv o novaci a ostatních dohod o započtení pro účely těchto metod. Vymezení metod a požadavky na model jsou uvedeny v příloze č. 8 této vyhlášky.

(4) Hodnota expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit a maržových obchodů se stanovuje

a) v souladu s metodami a podmínkami pro zohledňování účinků majetkového zajištění podle § 104 a přílohy č. 16 této vyhlášky, nebo

b) metodou založenou na vlastním modelu podle přílohy č. 8 této vyhlášky.

(5) Povinná osoba může v hodnotě rizikově vážené expozice zohlednit uznatelný kolaterál, pokud používá komplexní metodu finančního kolaterálu; uznatelným kolaterálem se pro tyto účely rozumí finanční a komoditní nástroje, které jsou způsobilé pro zařazení do obchodního portfolia. Pokud tento kolaterál není uveden mezi formami finančního kolaterálu pro účely výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia, při stanovení regulatorních koeficientů volatility se s ním zachází stejně jako s akciemi nezahrnutými do hlavního indexu, ale kótovanými na uznané burze. Povinná osoba může stanovovat koeficienty volatility na základě vlastních odhadů, pokud jsou splněna stejná kritéria jako při zohledňování účinků technik snižování úvěrového rizika podle přílohy č. 16 této vyhlášky.

(6) Rámcové dohody o započtení, které se týkají započtení pozic v obchodním a investičním portfoliu, lze zohlednit v hodnotě rizikově vážené expozice, pokud

a) pozice, které jsou předmětem započtení, jsou denně tržně oceňovány, a

b) cenné papíry nebo komodity přijaté, koupené nebo půjčené v těchto transakcích splňují podmínky uznatelnosti pro majetkové zajištění podle přílohy č. 15 této vyhlášky.

Kapitálový požadavek k vypořádacímu riziku obchodního portfolia se vypočte obdobně jako kapitálový požadavek k vypořádacímu riziku investičního portfolia.

Kapitálový požadavek k volným dodávkám v obchodním portfoliu se vypočte obdobně jako kapitálový požadavek k volným dodávkám v investičním portfoliu.

Kapitálový požadavek k ostatním nástrojům obchodního portfolia se rovná 8 % ze součtu hodnot rizikově vážených expozic z těchto nástrojů.

Pokud dojde k celkovému selhání vypořádacího nebo zúčtovacího systému, povinná osoba nemusí dodržet kapitálové požadavky podle § 129 po dobu takového selhání, je-li celkové selhání vypořádacího nebo zúčtovacího systému České národní bance prokázáno. Pokud některá protistrana za těchto okolností nevypořádá obchod, nebude to pro účely úvěrového rizika považováno za selhání protistrany.

Kapitálový požadavek k úrokovému riziku se stanoví z nástrojů obchodního portfolia, které mají alespoň jednu úrokovou pozici. Tyto nástroje představují zejména dluhopisy, směnky, repo obchody, pevné termínové operace a úvěry, půjčky a vklady přijaté nebo poskytnuté na mezibankovním trhu. Úrokovými nástroji se rozumí nástroje, které mají pouze úrokové a měnové pozice.

(1) Před stanovením kapitálového požadavku k úrokovému riziku lze kompenzovat opačné úrokové nástroje, pokud je vydal týž emitent, jsou si v případě likvidace nebo konkursu emitenta rovnocenné, jsou ve stejné měně, mají stejnou kuponovou míru, zbytkovou splatnost a časovou strukturu výplaty kuponů.

(2) V případě pevných termínových operací lze provést kompenzace nad rozsah kompenzací podle předchozího odstavce. Musí se však jednat o stejný druh nástrojů a stejný druh podkladového nástroje. Tyto opačné nástroje je možné kompenzovat při splnění těchto podmínek:

a) v případě úrokových futures se zbytkové splatnosti futures mohou lišit o 7 dnů,

b) v případě úrokových swapů nebo dohod o forwardové úrokové míře musí mít tyto nástroje identickou referenční úrokovou míru, pevné úrokové míry se mohou lišit maximálně o 15 bazických bodů a datum nejbližšího stanovení hodnoty referenční úrokové míry se může lišit nejvýše o

1. 0 dnů při zbytkové splatnosti nástroje nižší než 1 měsíc,

2. 7 dnů při zbytkové splatnosti nástroje od 1 měsíce včetně do 1 roku včetně,

3. 30 dnů při zbytkové splatnosti nástroje vyšší než 1 rok.

(1) Dlouhé úrokové pozice nástrojů včetně podkladových nástrojů derivátů se označují kladným znaménkem a krátké úrokové pozice nástrojů včetně podkladových nástrojů derivátů se označují záporným znaménkem. Dlouhými a krátkými pozicemi pevných termínových operací se rozumí dlouhé a krátké pozice podkladových nástrojů těchto kontraktů.

(2) Pozice dluhopisu a směnky s pevnou úrokovou mírou se zařazuje do schématu splatností nebo schématu durací podle zbytkové splatnosti a pozice dluhopisu a směnky s proměnlivou úrokovou mírou podle nejbližšího data stanovení proměnlivé úrokové míry. U dluhopisů s pevnou úrokovou mírou lze považovat jednotlivé kupony a jmenovitou hodnotu dluhopisu za jednotlivé úrokové pozice.

(3) Převody úrokových nástrojů v rámci repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit nemění původní úrokové pozice převáděných úrokových nástrojů protistran. Hotovost, která bude poskytnuta v budoucnosti, představuje krátkou úrokovou pozici a hotovost, která bude přijata v budoucnosti, představuje dlouhou úrokovou pozici.

(1) S úrokovými forwardy, úrokovými futures a úrokovými swapy se zachází jako s kombinací dlouhých a krátkých pozic podkladových nástrojů. Pokud lze splnit závazek dodáním více druhů podkladových nástrojů, použije se pro účely výpočtu kapitálového požadavku k úrokovému riziku podkladový nástroj, který je pro obchodníka majícího ve svém portfoliu krátký nástroj nejvýhodnější dodat. Jedna úroková pozice se zařadí do časového pásma odpovídajícího termínu splatnosti forwardu nebo futures a druhá úroková pozice se zařadí do časového pásma odpovídajícího součtu termínu splatnosti forwardu nebo futures a splatnosti příslušného podkladového nástroje.

(2) V případě měnových forwardů, měnových futures a měnových swapů se dlouhé úrokové pozice zařadí do schématu splatností nebo schématu durací kupovaných měn a krátké úrokové pozice se zařadí do schématu splatností nebo schématu durací prodávaných měn. Měnové pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku k měnovému riziku.

(3) V případě akciových forwardů, akciových futures a akciových swapů se úrokové pozice použijí pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému a obecnému úrokovému riziku a akciové pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému a obecnému akciovému riziku. Měnové pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku k měnovému riziku.

(4) V případě komoditních forwardů, komoditních futures a komoditních swapů se úrokové pozice zařadí do schématu splatností nebo schématu durací a komoditní pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku ke komoditnímu riziku. Měnové pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku k měnovému riziku.

(5) V případě úvěrových derivátů se používá jmenovitá hodnota úvěrového derivátu, není-li stanoveno jinak. U úvěrových derivátů kromě swapu veškerých výnosů se použije pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku namísto zbytkové splatnosti referenčního nástroje zbytková splatnost úvěrového derivátu.

(1) Pokud povinná osoba podstupuje úvěrové riziko (prodávající zajištění), při výpočtu kapitálového požadavku k úrokovému riziku stanovuje pozice podle následujících odstavců.

(2) Swap veškerých výnosů (total return swap) vytváří dlouhou pozici v obecném úrokovém riziku referenčního nástroje a krátkou pozici v obecném úrokovém riziku vládního dluhopisu vydaného se splatností rovnou době do nejbližšího fixingu úrokové míry, kterému je přidělena riziková váha 0 %. Vytváří rovněž dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku referenčního nástroje.

(3) Swap úvěrového selhání (credit default swap) nevytváří pozici v obecném úrokovém riziku, vytváří syntetickou dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku referenčního nástroje. Pokud tento swap má externí rating a splňuje podmínky pro kvalifikovaný nástroj podle přílohy č. 20 této vyhlášky, povinná osoba může namísto toho vytvořit dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku tohoto swapu. Pokud jsou součástí swapu úvěrového selhání prémie či úrokové platby, považují se za pomyslné dlouhé pozice v obecném úrokovém riziku vládního dluhopisu.

(4) Úvěrový dluhový cenný papír (credit linked note) vytváří dlouhou pozici v obecném úrokovém riziku dluhového cenného papíru, syntetickou dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku referenčního nástroje a dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku dluhového cenného papíru. Pokud má úvěrový dluhový cenný papír externí rating a splňuje podmínky pro kvalifikovaný nástroj podle přílohy č. 20 této vyhlášky, může se namísto toho vytvořit jedna dlouhá pozice ve specifickém úrokovém riziku úvěrového dluhového cenného papíru.

(5) Úvěrový derivát odvozený od koše referenčních nástrojů,

a) kde úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (first-asset-to-default credit derivative), vytváří dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku každého referenčního nástroje z koše, ledaže tento úvěrový derivát má externí rating, a v takovém případě je vytvářena jedna dlouhá pozice ve specifickém úrokovém riziku tohoto nástroje; celkový součet kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku je však limitován výší nejvyššího možného plnění v případě úvěrové události,

b) kde úvěrová událost vyplývá ze selhání druhého referenčního nástroje z koše (second-asset-to-default credit derivative), vytváří dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku každého referenčního nástroje v koši kromě jednoho, a to referenčního nástroje s nejnižším kapitálovým požadavkem ke specifickému úrokovému riziku, ledaže tento úvěrový derivát má externí rating, a v takovém případě je vytvářena jedna dlouhá pozice ve specifickém úrokovém riziku tohoto nástroje; celkový součet kapitálových požadavků ke specifickému úrokovému riziku je však limitován výší maximálního možného plnění v případě úvěrové události,

c) kde úvěrová událost vyplývá ze selhání n-tého referenčního nástroje z koše (dále jen „úvěrový derivát n-tého selhání“) a n je větší než 2, použije prodávající zajištění postup podle písmene b), náležitě uzpůsobený pro situaci, kdy n je větší než 2, nebo

d) který je úvěrovým dluhovým cenným papírem poskytujícím poměrné zajištění, vytváří dlouhou pozici ve specifickém úrokovém riziku každého referenčního nástroje; celková jmenovitá hodnota tohoto úvěrového dluhového cenného papíru se rozloží mezi jednotlivé pozice podle podílu připadajícího na každý jednotlivý referenční nástroj, pokud lze od příslušného emitenta referenčního nástroje vybrat více než jeden referenční nástroj, vybere se referenční nástroj s nejvyšší rizikovou váhou; v případě, že takový úvěrový dluhový cenný papír má externí rating a splňuje podmínky pro kvalifikované nástroje podle přílohy č. 20 této vyhlášky, může se vytvořit jedna dlouhá pozice ve specifickém úrokovém riziku tohoto úvěrového dluhového cenného papíru namísto pozic ve specifickém úrokovém riziku každého referenčního nástroje v koši.

(6) Povinná osoba používá při výpočtu kapitálového požadavku k úrokovému riziku

a) jmenovitou hodnotu úvěrového derivátu, anebo rozdíl jmenovité hodnoty a úhrnu změn reálné hodnoty úvěrového derivátu od doby jeho sjednání, a

b) splatnost úvěrového derivátu místo splatnosti referenčního nástroje, ledaže jde o swap úvěrového selhání.

Pokud povinná osoba prodá úvěrové riziko (protection buyer), při výpočtu kapitálového požadavku k úrokovému riziku stanovuje pozice zrcadlově než kupující riziko (protection seller), ledaže jde o úvěrový dluhový cenný papír, kde kupujícímu zajištění nevzniká krátká pozice ve specifickém úrokovém riziku dluhového cenného papíru, nebo jde o případ, kdy povinná osoba postupuje podle § 140 odst. 8. Pokud existuje kupní opce v kombinaci s navýšením úrokové míry v případě jejího nevyužití (step-up), je na datum možného uplatnění této opce nahlíženo jako na datum splatnosti zajištění.

(1) Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku se stanoví jako součet součinů absolutních hodnot úrokových pozic a odpovídajících koeficientů podle přílohy č. 20 písm. B. bodu I této vyhlášky.

(2) Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku sekuritizovaných expozic, včetně resekuritizace, se stanovuje podle přílohy č. 20 písm. B. bodu II této vyhlášky.

(3) Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku úvěrových derivátů n-tého selhání, které mají externí rating, se stanoví podle přílohy č. 20 písm. B. bodu III této vyhlášky.

(4) Úrokovým pozicím vyplývajícím z derivátů založených na koupi nebo prodeji dluhopisů nebo směnek, z poskytnutých nebo přijatých vkladů, a odpovídajícím těmto dluhopisům, směnkám nebo vkladům, se přiřadí koeficient podle odstavce 1. Ostatním úrokovým pozicím vzniklým z derivátů se přiřadí koeficient nula.

(5) Povinná osoba může omezit kapitálový požadavek k nástrojům, které jsou úvěrovými deriváty nebo sekuritizovanými expozicemi, včetně resekuritizace, největší možnou ztrátou vyplývající z rizika selhání. Největší možnou ztrátou vyplývající z rizika selhání se rozumí v případě krátké rizikové pozice změna hodnoty nástroje za situace, kdy by se podkladové nástroje staly okamžitě bezrizikovými, a v případě dlouhé rizikové pozice změna hodnoty nástroje za situace, kdy by došlo k selhání nástrojů bez možnosti jakékoli výtěžnosti.

(1) Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku nástrojů portfolia obchodování s korelací se stanovuje podle přílohy č. 20 písm. B. bodu I, anebo IV této vyhlášky.

(2) Portfolio obchodování s korelací je tvořeno sekuritizovanými expozicemi a úvěrovými deriváty n-tého selhání, které splňují následující kritéria:

a) expozice nejsou resekuritizovanými expozicemi, opcemi na sekuritizované tranše ani jinými deriváty odvozenými od sekuritizovaných expozic poskytujícími jiný než proporcionální podíl na plnění ze sekuritizované tranše,

b) všechny referenční nástroje jsou nástroje na jedno jméno, včetně úvěrových derivátů na jedno jméno, a existuje pro ně likvidní obousměrný trh; do toho jsou zahrnuty běžně obchodované indexy založené na těchto nástrojích; obousměrným trhem se rozumí, že na něm existují v dobré víře učiněné nezávislé nabídky nákupu a prodeje tak, že cena mající přiměřený vztah k ceně posledního prodeje nebo k současným konkurenčním nabídkám nákupu a prodeje může být stanovena během jednoho dne a obchod může být za tuto cenu vypořádán v relativně krátkém čase v souladu s obchodními zvyklostmi.

(3) Součástí portfolia obchodování s korelací nemohou být expozice, jejichž referenčními nástroji jsou:

a) pohledávky či podmíněné pohledávky v investičním portfoliu zajištěné nemovitostmi,

b) retailové pohledávky či podmíněné retailové pohledávky v investičním portfoliu, nebo

c) pohledávky za jednotkou pro speciální účel.

(4) Povinná osoba může do portfolia obchodování s korelací zahrnout expozici, která není sekuritizovanou expozicí ani úvěrovým derivátem n-tého selhání, avšak zajišťuje jiné expozice tohoto portfolia, za předpokladu, že pro takovou expozici nebo její podkladové nástroje existuje likvidní obousměrný trh.

(1) Při výpočtu kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku lze kompenzovat pozice v obchodním portfoliu zajištěné úvěrovým derivátem.

(2) Plná kompenzace je možná, pokud se hodnota zajišťovaného a zajišťovacího nástroje vždy pohybuje v opačném směru a ve zhruba stejném rozsahu s tím, že

a) obě části se skládají ze zcela identických nástrojů, nebo

b) zajišťovaný nástroj je zajišťován swapem veškerých výnosů a existuje přesný soulad mezi referenčním a zajišťovaným nástrojem, přičemž splatnost samotného swapu může být odlišná od splatnosti zajišťovaného nástroje.

(3) Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku se v případě postupu podle odstavce 2 k zajišťovanému ani k zajišťovacímu nástroji nestanovuje.

(4) Kompenzace ve výši 80 % je možná, pokud

a) hodnota zajišťovaného a zajišťovacího nástroje se vždy pohybuje v opačném směru, nikoliv však v obdobném rozsahu,

b) existuje přesný soulad mezi zajišťovaným nástrojem a referenčním nástrojem včetně splatnosti úvěrového derivátu,

c) smlouva o úvěrovém derivátu neobsahuje taková ustanovení, v jejichž důsledku by se cenový pohyb úvěrového derivátu podstatně lišil od cenových pohybů hotovostní pozice.

Kompenzace ve výši 80 % se použije na tu část transakce, která má vyšší kapitálový požadavek, zatímco kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku druhé části transakce je nulový; je však nutné zohlednit rozsah, v jakém transakce riziko skutečně přenesla.

(5) Částečná kompenzace je možná, pokud se hodnota obou částí transakce obvykle pohybuje v opačném směru s tím, že

a) jsou splněny podmínky podle odstavce 2 písm. b), avšak existuje nesoulad mezi referenčním a zajišťovaným nástrojem. Platí však, že

1. referenční nástroj je postaven na roveň (pari passu), anebo je podřízen zajišťovanému nástroji,

2. referenční a zajišťovaný nástroj jsou vydány stejným dlužníkem a jsou opatřeny právně vymahatelnou doložkou křížového selhání nebo doložkou křížového urychlení,

b) jsou splněny podmínky podle odstavce 2 písm. a), anebo odstavce 4, avšak existuje nesoulad měn nebo splatností mezi zajišťovaným nástrojem a úvěrovým derivátem, nebo

c) jsou splněny podmínky podle odstavce 4, avšak existuje nesoulad mezi zajišťovaným nástrojem a úvěrovým derivátem, přičemž zajišťovaný nástroj náleží mezi splnitelné závazky (deliverable obligations) z úvěrového derivátu.

(6) Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku se v případě postupu podle odstavce 5 stanovuje pouze k té části transakce, která představuje vyšší hodnotu kapitálového požadavku. Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku druhé části transakce se nestanovuje, rovná se tedy nule.

(7) V případech, které nejsou uvedeny v odstavcích 2 až 6, se stanovuje kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku zajišťovacího nástroje a kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku zajišťovaného nástroje.

(8) Při kompenzaci pozic v obchodním portfoliu zajištěných úvěrovým derivátem n-tého selhání dále platí, že

a) v případě úvěrového derivátu prvního selhání může kupující zajištění kompenzovat specifické riziko pozice v referenčním nástroji s nejnižším kapitálovým požadavkem ke specifickému úrokovému riziku a

b) v případě úvěrového derivátu n-tého selhání, kde n je větší než 1, může kupující zajištění kompenzovat specifické riziko pouze tehdy, jestliže též obdržel zajištění pro selhání 1 až n - 1 nebo jestliže n - 1 selhání již nastalo; v tom případě použije postup podle písmena a), náležitě uzpůsobený pro situaci, kdy n je větší než 1.

(1) Pro každou měnu se zvolí jedna ze dvou metod měření obecného úrokového rizika, a to buď metoda splatností, nebo metoda durací.

(2) Dlouhé a krátké úrokové pozice se zahrnou do schématu splatností podle zbytkové splatnosti, nebo se zahrnou do schématu durací podle modifikované durace.

(3) Pro úrokové futures obchodované na uznaných burzách lze použít metodu marží s tím, že úrokové pozice těchto nástrojů se nezařazují do schématu splatností nebo durací.

(4) Podrobnější vymezení metody splatností, metody durací a metody marží je uvedeno v příloze č. 20 této vyhlášky.

Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku se rovná součtu kapitálových požadavků pro každou jednotlivou měnu vypočtených podle metody splatností, nebo metody durací, a kapitálového požadavku k úrokovým futures vypočteného podle metody marží.

Kapitálový požadavek k akciovému riziku se stanoví pouze u akciových nástrojů obchodního portfolia. Akciové nástroje jsou nástroje, které mají alespoň jednu akciovou pozici. Tyto nástroje představují zejména akcie, depozitní poukázky, například globální depozitní certifikáty (GDR), a deriváty. Pokud jsou depozitní poukázky pro účely vypořádání zaměnitelné, lze je konvertovat do podkladových akcií, které se zařazují do akciových pozic daného národního trhu.

Před stanovením kapitálového požadavku k akciovému riziku lze kompenzovat opačné akciové nástroje kromě derivátů, pokud je vydal týž emitent, jsou si v případě likvidace nebo konkursu emitenta rovnocenné a jsou ve stejné měně. V případě akciových derivátů lze kompenzovat deriváty stejného druhu, které byly sjednány mezi dvěma stejnými osobami, mají stejnou splatnost a stejné podkladové nástroje.

(1) Dlouhé akciové pozice nástrojů včetně podkladových nástrojů derivátů se označují kladným znaménkem a krátké akciové pozice nástrojů včetně podkladových nástrojů derivátů se označují záporným znaménkem. Dlouhými a krátkými pozicemi pevných termínových operací se rozumí dlouhé a krátké pozice podkladových nástrojů těchto operací.

(2) Akciové pozice, jejichž emitenti jsou zapsáni v obchodním rejstříku nebo v jiném obdobném seznamu v jednom státě, představují akciové pozice národního trhu.

(3) Hrubá akciová pozice se rovná součtu absolutních hodnot všech akciových pozic. Čistá akciová pozice daného národního trhu se rovná součtu dlouhých a krátkých akciových pozic tohoto trhu.

(4) Převody akciových nástrojů v rámci repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit nemění původní akciové pozice převáděných akciových nástrojů protistran. Hotovost, která bude poskytnuta v budoucnosti, představuje krátkou úrokovou pozici a hotovost, která bude přijata v budoucnosti, představuje dlouhou úrokovou pozici.

(5) U akciových forwardů, futures a swapů se akciové pozice použijí pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému a obecnému akciovému riziku, úrokové pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému a obecnému úrokovému riziku, měnové pozice se použijí pro výpočet kapitálového požadavku k měnovému riziku.

Kapitálový požadavek ke specifickému akciovému riziku se rovná součinu koeficientu 0,08 a hrubé akciové pozice.

(1) Kapitálový požadavek k obecnému akciovému riziku se rovná součtu součinů koeficientu 0,08 a absolutních hodnot čistých akciových pozic národních trhů.

(2) Pro účely stanovení kapitálového požadavku k obecnému akciovému riziku lze akciové futures obchodované na uznaných burzách vyjmout z akciových pozic a použít metodu marží. Kapitálový požadavek k obecnému akciovému riziku se rovná součtu kapitálového požadavku podle předchozího odstavce a kapitálového požadavku k akciovým futures obchodovaným na uznaných burzách, který je roven součtu marží odpovídajících akciovým futures. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s akciovými futures. Takto stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku stanovenému podle předchozího odstavce nebo podle vlastních modelů. Pro účely stanovení kapitálového požadavku k měnovému riziku se akciové pozice v cizích měnách akciových futures nezařazují do měnových pozic.

(1) Akciové indexy lze rozložit na jednotlivé akciové nástroje nebo je lze považovat za samostatné akciové nástroje.

(2) Akciová pozice v akciovém indexu se stanoví buď jako vážený součet reálných hodnot jednotlivých akciových nástrojů, nebo jako reálná hodnota akciového indexu.

(3) Akciové indexy uvedené v tabulce č. 5 v příloze č. 20 této vyhlášky se pro účely stanovení kapitálového požadavku ke specifickému akciovému riziku do příslušných akciových pozic nezařazují.

(1) Kapitálový požadavek k obecnému a specifickému úrokovému a akciovému riziku fondů kolektivního investování v obchodním portfoliu se rovná 32 % ze součtu hodnot expozic vůči těmto fondům představovaných nástroji, které tyto fondy vydávají, zejména podílovými listy. Souhrn kapitálových požadavků k obecnému úrokovému a akciovému riziku, specifickému úrokovému a akciovému riziku a měnovému riziku není vyšší než 40 % ze součtu hodnot expozic vůči těmto fondům.

(2) Povinná osoba může namísto postupu podle odstavce 1 stanovovat kapitálové požadavky k fondům kolektivního investování v obchodním portfoliu podle § 150 nebo § 151, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) statut fondu kolektivního investování nebo jiný dokument obsahuje

1. podkladové expozice, kterými se rozumí kategorie expozic, do kterých je fond kolektivního investování oprávněn investovat,

2. limity na tyto expozice včetně metodologie jejich výpočtu, pokud jsou používány,

3. maximální možnou úroveň pákového efektu, pokud je pákový efekt připuštěn,

4. strategie pro omezení rizika protistrany z repo obchodů a derivátů, pokud je fond oprávněn repo obchody a deriváty sjednávat,

b) jsou uveřejňovány pololetní a roční zprávy o obchodní činnosti fondu kolektivního investování, které umožňují vyhodnotit finanční situaci fondu, zejména aktiva, závazky a výsledek hospodaření za dané období,

c) na žádost držitele podílu, zejména držitele podílového listu, jsou jeho podíly ve fondu kolektivního investování odkoupeny v hotovosti na denní bázi z aktiv fondu,

d) aktiva fondu kolektivního investování jsou oddělena od aktiv správce fondu kolektivního investování,

e) povinná osoba odpovídajícím způsobem hodnotí rizika spojená s fondem kolektivního investování,

f) fond kolektivního investování je řízen osobou, nad níž je vykonáván dohled v členském státě nebo která má sídlo v členském státě.

U fondu kolektivního investování, který je řízen osobou, nad níž příslušný orgán dohledu v jiném než členském státě vykonává srovnatelný dohled, může povinná osoba používat výše zmíněný postup pouze tehdy, pokud byl tento záměr oznámen České národní bance a ta tento záměr neodmítla ve lhůtě 1 měsíce ode dne úplného doložení tohoto záměru, ledaže v této lhůtě informovala povinnou osobu o prodloužení lhůty k vyjádření nejvýše o 1 měsíc.

(3) Pozice v podkladových expozicích fondu kolektivního investování nelze kompenzovat s ostatními pozicemi drženými povinnou osobou, ledaže je dále stanoveno jinak.