Zákon o Ústavním soudu

(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat

a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen „zásah orgánu veřejné moci“) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen „ústavně zaručené základní právo nebo svoboda“),

b) zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále jen „územní samosprávný celek“) podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu.

(2) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a pro toho, kdo ústavní stížnost podává (dále jen „stěžovatel“), obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.

(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

(4) Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

(5) Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

(6) K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v odstavci 4. Domáhá-li se stěžovatel ochrany svého práva také jinak než procesním prostředkem podle odstavce 3, je povinen o tom Ústavní soud bez odkladu vyrozumět.

(1) Politická strana je oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.

(2) Návrh podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon politické straně k ochraně jejího práva poskytuje; jestliže zákon takový prostředek neposkytuje, počíná lhůta dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.

(3) Jinak pro návrh podle odstavce 1 a pro řízení o něm platí ustanovení tohoto oddílu.

Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže

a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo

b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

(1) Účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou stěžovatel a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje.

(2) Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení, jsou vedlejšími účastníky strany tohoto řízení.

(3) Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.

Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví.

(1) Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání ústavní stížnosti plénu, projedná plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.

(2) Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.

(1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Návrh podle § 73 odst. 1 proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její činnosti má odkladný účinek.

(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

(1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).

(2) O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků.

(3) Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního soudu ve věci, pokud je Ústavní soud již dříve nezrušil, protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.

Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních.

(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne.

(2) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu

a) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,

b) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo, anebo

c) jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí dotýkající se její činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými zákony.

(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud

a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo

b) jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soud

a) zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo

b) jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu spočívalo v jiném zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva na samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

(5) Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, Ústavní soud napadené rozhodnutí zruší.

(1) Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát.

(2) O návrhu rozhodne soudce zpravodaj usnesením, které se doručuje stěžovateli a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí být usnesení odůvodněno.

(3) Náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu.

(4) Až do skončení řízení může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce 2 zrušit nebo změnit, a to popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno, že poměry stěžovatele postup podle odstavce 1 neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

(1) Náklady podle § 83 uhradí Ústavní soud k rukám zástupce po skončení řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na jeho žádost přiměřená záloha.

(2) Přizná-li Ústavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí stát (§ 83), náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém bylo stěžovateli přiznáno právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom Ústavní soud rozhodne v usnesení o náhradě nákladů řízení.

(3) Náhrada nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu.

(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen „opravný prostředek“) je oprávněn podat

a) poslanec, senátor, případně volební strana, za níž poslanec nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen,

b) ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora.

(2) Opravný prostředek lze podat do deseti dnů ode dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí podle odstavce 1.

O opravném prostředku podle § 85 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.

Pro opravný prostředek jinak platí obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu na zahájení řízení a pro toho, kdo opravný prostředek podává, obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.

(1) Účastníkem řízení o opravném prostředku je též orgán, který přijal rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně zvolen.

(2) Podal-li opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec nebo senátor, je vedlejším účastníkem řízení volební strana, za kterou tento poslanec nebo senátor kandidoval. Podala-li takovýto opravný prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem řízení poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) týká.

(3) Vedlejšími účastníky řízení o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) jsou poslanec nebo senátor, proti ověření jejichž volby opravný prostředek směřuje.

Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora nemá odkladný účinek.

(1) V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět.

(2) V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět nebo jestliže se poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, vzdal mandátu.

(3) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.

(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým opravnému prostředku vyhoví anebo jej zamítne.

(2) Vyhoví-li Ústavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu,

a) že poslanec nebo senátor byl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a), nebo

b) že poslanec nebo senátor nebyl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b).

(3) Vyhlášením nálezu podle § 56, kterým Ústavní soud vyhověl opravnému prostředku, pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují.

(4) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům a vedlejším účastníkům.

(1) V pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh Ústavnímu soudu, aby zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl,

a) poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde,

b) předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora,

c) skupina nejméně 20 poslanců, jde-li o poslance, nebo skupina nejméně deseti senátorů, jde-li o senátora.

(2) Ustanovení § 64 odst. 4 platí obdobně.

Účastníkem řízení o tom, zda zanikl mandát poslance nebo senátora, je vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, a předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora, i když nejsou navrhovateli.

(1) O návrhu podle § 92 odst. 1 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.

(2) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, zánik mandátu uznal.

(3) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.

(1) Ústavní soud nálezem rozhodne, že mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, anebo vysloví, že tvrzené skutečnosti, které by byly důvodem zániku mandátu podle čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, nebyly dány.

(2) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům.

(1) Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Řízení je zahájeno doručením žaloby Ústavnímu soudu.

(2) Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy (dále jen „ústavní žaloba“) musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.

(3) Ústavní žalobu projedná Ústavní soud přednostně před ostatními návrhy.

(4) Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona pro řízení o ústavní žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59 a § 61.

(1) Jestliže bylo Ústavnímu soudu, dříve než se odebral k závěrečné poradě, doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu odvolává, Ústavní soud řízení zastaví.

(2) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže prezident republiky po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.

(3) Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen, není důvodem k zastavení řízení.

Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří.

Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátem.

(1) Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené Senátem, případně vyzve Senát k doplnění šetření a žaloby, a připraví ústní jednání.

(2) O ústavní žalobě koná Ústavní soud vždy ústní jednání.

Ústavní soud doručí prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání, a to nejméně deset dnů předem. Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí.

(1) Ústní jednání zahájí předsedající sdělením věci, která bude projednávána, poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu jednání předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.

(2) Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen „strany“) opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může žádat, aby rozhodlo plénum.

(3) Pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit.

(4) Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení přednese na výzvu předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení žaloby dá předsedající prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní vyjádřit; poté se provede důkazní řízení.

(5) Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.

(6) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost pronést závěrečnou řeč. Poté se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě.

(7) Shledá-li Ústavní soud vzhledem k závěrečným řečem anebo při závěrečné poradě, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude doplněno, a v řízení dále pokračuje.

(8) Po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.

(1) Po ukončení ústního jednání Ústavní soud buď ústavní žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, anebo ho ústavní žaloby zprostí.

(2) Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen podle § 56, ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce podle zvláštního zákona mu nenáleží.

(3) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným stranám.

(1) Ten, kdo se podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, může požádat Ústavní soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,

a) jestliže takový nález Ústavního soudu byl ovlivněn trestným činem jiné osoby,

b) uvede-li nové skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení a které samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve by mohly vést k tomu, že by byl ústavní žaloby zproštěn.

(2) Po smrti osoby uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní žalobě požádat její manžel nebo příbuzný v řadě přímé.

O žádosti o obnovu řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soud bez ústního jednání. Obnovené řízení se koná na základě původní ústavní žaloby.

Byla-li osoba uvedená v § 105 odst. 1 v obnoveném řízení ústavní žaloby zproštěna, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení o ústavní žalobě přiměřeně ustanovení trestního řádu o řízení před soudem.

(1) Usnesou-li se Poslanecká sněmovna a Senát podle čl. 66 Ústavy, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je prezident republiky oprávněn navrhnout Ústavnímu soudu, aby toto usnesení zrušil.

(2) Návrh podle odstavce 1 je prezident republiky oprávněn podat ode dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy do deseti dnů poté, co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu již může svůj úřad vykonávat.

Prezident republiky může do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě, vzít návrh podle § 109 zpět. V takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Ústavní soud řízení též zastaví, jestliže prezident republiky zemřel.

Účastníky řízení jsou též Poslanecká sněmovna a Senát.

Poslanecká sněmovna a Senát předloží Ústavnímu soudu neprodleně na jeho výzvu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a navrhnou případně další důkazy o tom, že prezident republiky v době přijetí usnesení a jeho trvání nemohl, popřípadě nemůže ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat.