29 Cdo 2716/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2716/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2716/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2716.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční návrh Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Náhrada škody podle insolvenčního zákona Dotčené předpisy:§ 135 o. z. § 2894 o. z. § 2957 o. z. § 147 IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.11.2024I.ÚS 3082/24 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2716/2022-584 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce GT Energy s. r. o., se sídlem v Praze 10, Dolnoměcholupská 522/12a, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 25723189, zastoupeného JUDr. Evou Koubovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, proti žalovaným 1/ STANAWAY s. r. o., se sídlem v Ostravě, Newtonova 295/32, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 01989324, a 2/ J. V., oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Krásným, advokátem, se sídlem v Ostravě, Milíčova 1386/8, PSČ 702 00, o zaplacení částky 1 991 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 13/2015, o dovolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2021, č. j. 15 Cmo 10/2021-554, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2021, č. j. 15 Cmo 10/2021-554, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2021, č. j. 11 Cm 13/2015-508, se zrušují vyjma té části, jíž byla žaloba co do částky 1 491 250 Kč s příslušenstvím zamítnuta (ohledně náhrady škody ve výši 791 250 Kč s příslušenstvím a peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 700 000 Kč s příslušenstvím), a věc se vrací ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalovaných odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. dubna 2021, č. j. 11 Cm 13/2015-508, Městský soud v Praze: [1] Uložil žalovaným (1/ STANAWAY s. r. o., 2/ J. V.) zaplatit žalobci (GT Energy s. r. o.) částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. dubna 2015 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 1 491 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. dubna 2015 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (bod II. výroku). [3] Uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 77 881,20 Kč (bod III. výroku). [4] Uložil žalobci a žalovaným zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (body IV. a V. výroku). 2. Šlo přitom o druhé rozhodnutí ve věci, když první rozsudek (pro uznání) soudu prvního stupně ze dne 16. prosince 2015, č. j. 11 Cm 13/2015-129, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2016, č. j. 15 Cmo 13/2016-191. 3. Soud prvního stupně vyšel v rozhodnutí zejména z toho, že: [1] První žalovaný podal (prostřednictvím druhého žalovaného jako svého jednatele) dne 29. ledna 2014 k Městskému soudu v Praze insolvenční návrh proti žalobci (s tehdejší obchodní firmou TEPELNÁ ČERPADLA IVT, s. r. o.). [2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. MSPH 88 INS 2222/2014, 1 VSPH 1867/2014-A-36, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2014, č. j. MSPH 88 INS 2222/2014-A-24, kterým byl zamítnut insolvenční návrh; přitom „vyslovil, že žalobce není v úpadku“, neboť má dostatečné finanční prostředky k úhradě všech přihlášených pohledávek, i kdyby byly shledány po právu, přičemž „společným jmenovatelem“ všech pohledávek je jedna a táž osoba (T. F.). Rozhodnutí odvolacího soudu sen. zn. 1 VSPH 1867/2014 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 29. října 2014 a doručeno žalobci 3. listopadu 2014. [4] Žalobce je obchodní společností, která obchoduje s tepelnými čerpadly Bosch IVT. Na konci roku 2013 a na počátku roku 2014 činil její podíl na trhu s tepelnými čerpadly v České republice více než 10 %; žalobce měl současně dominantní podíl na trhu v segmentu tepelných čerpadel typu země-voda (více než 33 %). [5] Dne 15. ledna 2014 byl do obchodního rejstříku zapsán odštěpný závod IVT, s. r. o., organizační složka, slovenské právnické osoby IVT, s. r. o. (dále též jen „organizační složka společnosti I“ a „společnost I“), který v květnu 2014 začal prodávat na území České republiky tepelná čerpadla Bosch IVT. Dne 24. června 2014 uzavřeli výrobce tepelných čerpadel Bosch Termoteknik AB (dále jen „výrobce“) a společnost I ohledně dodávek tepelných čerpadel distribuční smlouvu, a to pro území Slovenské republiky a České republiky (dále jen „distribuční smlouva“). 4. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 605 odst. 2, § 607, § 2021 odst. 1, § 2951 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 5. Žalobce podal žalobu včas ve smyslu § 147 insolvenčního zákona, neboť podle ustálené rozhodovací praxe je rozhodnutím, kterým se končí řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 23. října 2014 bylo doručeno žalobci dne 3. listopadu 2014 a žalobce podal žalobu dne 29. dubna 2015, tedy v šestiměsíční propadné lhůtě. 6. Není dán „důvod pro liberaci“ žalovaných, jelikož insolvenční návrh byl zamítnut jak pro „neosvědčení pohledávky“, tak pro „neosvědčení úpadku“ dlužníka (žalobce). 7. Prvním požadovaným nárokem byla náhrada škody ve výši 77 500 Kč coby náklady vynaložené za dobu, kdy pracovníci žalobce a jeho vedení „trávili pracovní dobu vysvětlováním situace zákazníkům i obchodním partnerům“, a dále za čas strávený v souvislosti s insolvenčním řízením. Tuto částku nelze považovat za škodu, protože zaměstnanci konali popisované činnosti v pracovní době a dostávali mzdu či odměnu podle pracovních a jiných smluv; žaloba je tak v uvedené části nedůvodná. 8. Druhým požadovaným nárokem byla náhrada škody ve výši 2 000 Kč představující náklady na spotřebovaný papír, náklady na tisk, kopírování a poštovné. I v této části je žaloba nedůvodná, neboť žalobce přes poučení soudu podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nedoplnil požadovaná tvrzení (zejména o tom, z jakých částek se škoda skládá), a neunesl tak břemeno tvrzení. 9. Dále žalobce požadoval náhradu ušlého zisku ve výši 711 750 Kč kvůli snížení prodeje tepelných čerpadel v příčinné souvislosti s šikanózním insolvenčním návrhem.; tento ušlý zisk soud prvního stupně považoval „za velmi nejistý“. Ani ze znaleckých posudků nevyplynulo, zda žalobci zisk ušel, popřípadě v jaké konkrétní výši. Nejpozději v červnu 2014 vstoupila na český trh organizační složka společnosti I, která byla personálně „úzce propojena“ s žalobcem a nelze tak dospět k závěru, že zisk ušel právě jen žalobci a (naopak) neušel organizační složce společnosti I. Z dokazování plyne, že zaměstnanci žalobce „vůbec nerozlišují“ mezi žalobcem a organizační složkou společnosti I a někdy ani „přesně nevědí“, kdy pracují pro jakého zaměstnavatele. Žalobce a organizační složka společnosti I si mezi sebou navíc „fakturovali či přeprodávali nějakou část“ tepelných čerpadel. Nelze přitom „akceptovat“, že žalobce sčítá své vlastní prodeje s prodeji organizační složky společnosti I, srovnává je s údaji za rok 2023 a ze „souhrnných čísel“ dovozuje (jen) svůj vlastní ušlý zisk. Žalobce sice „v předmětném období“ prodal méně tepelných čerpadel, ale není „příliš zřejmé“, co bylo „přímou a jedinou“ příčinou ekonomických změn, zda insolvenční řízení vedené proti žalobci nebo vstup organizační složky společnosti I na český trh; organizační složka společnosti I přitom se žalobcem „podnikala v kooperaci“ a sdílela se žalobcem ovládající osoby a zaměstnance. 10. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč bylo prokázáno, že žalobce je společností podnikající na trhu s tepelnými čerpadly, přičemž před zahájením insolvenčního řízení měl na tomto trhu významné pos