Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce

(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu organizace nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních organizacích také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.

(2) Cesta z obce bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště a zpět, se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.

(1) Žáci střední školy, odborného učiliště nebo učiliště nebo studenti vysoké školy odpovídají škole nebo organizaci za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování a při výchově mimo vyučování, anebo v přímé souvislosti s nimi.

(2) Za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá příslušná škola, popřípadě orgán, který školu odborně vede.

(3) Za škodu, která vznikla žákům středních škol nebo odborných učilišť a učilišť, při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi odpovídá

a) žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou vnitřní organizační jednotkou organizace, příslušná organizace,

b) žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou právnickými osobami, příslušné učiliště; za škodu, ke které došlo ve středisku praktického vyučování, které je právnickou osobou, příslušné středisko,

c) žákům gymnázií a středních odborných škol, pokud ke škodě došlo při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole, při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, příslušná škola; pokud ke škodě došlo při praktickém vyučování v organizaci nebo v přímé souvislosti s ním, ta organizace, v níž se vyučování uskutečňovalo.

(4) Za škodu, která vznikla studentům vysokých škol při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole a při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá vysoká škola. Pokud ke škodě došlo při odborně společenské praxi v organizaci nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za ni organizace, v níž se tato praxe uskutečňovala.

(1) Občanům plnícím veřejné funkce odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní organizace, pro kterou byli činni; občané odpovídají za škodu této organizaci. Pokud však funkcionáři společenské organizace napomáhají při výkonu své funkce nebo v přímé souvislosti s ní současně k plnění celospolečenských, hospodářských nebo sociálních úkolů organizace, u níž jsou v pracovním poměru, odpovídá jim za škodu tato organizace.

(2) Občanům se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou v pracovním poměru a jejichž příprava pro povolání (činnost) se provádí podle zvláštních předpisů, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě organizace, u níž se příprava pro povolání provádí.

(3) Pracovníkům, kteří se účastní povinného rekondičního pobytu, odpovídá za škodu vzniklou při účasti na tomto pobytu nebo v přímé souvislosti s ní organizace, která je k účasti na pobytu určila; pracovníci odpovídají za škodu této organizaci. Účastí na rekondičním pobytu nebo v přímé souvislosti s ní je i cesta k jeho nástupu a zpět po jeho skončení, účast na rekondičním programu a doba osobního volna v rekondičním objektu. Nepatří sem však stravování ani povolená neorganizovaná vycházka.

(1) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové dobrovolných požárních sborů a báňských záchranných sborů, kteří utrpí úraz při činnosti v těchto sborech. V těchto případech jim odpovídá organizace, u níž je sbor zřízen.

(2) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají občané, kteří na výzvu orgánu státní správy nebo orgánu obce nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhají při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá orgán státní správy nebo orgán obce, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(3) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají občané, kteří dobrovolně v rámci akce organizované obcí nebo jinou organizací vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti, například občané, kteří dočasně vypomáhají při zvelebování obcí nebo v zemědělském družstvu nebo na státním statku, anebo při stavebních akcích prováděných ke zvelebení provozoven spotřebních družstev a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá organizace, pro kterou v době tohoto úrazu pracovali.

(4) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají autoři vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru, kteří utrpí úraz při zkoušení, rozpracování nebo zavádění vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru pro organizaci nebo v dohodě s ní. Stejný nárok mají členové spotřebních, bytových a jiných družstev, kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, zdravotníci Československého červeného kříže, dárci krve, členové Horské služby, jakož i občané, kteří na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení a jiní občané, kteří byli pověřeni organizací určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá organizace, pro kterou byli v době tohoto úrazu činni.

(5) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají sportovní reprezentanti České a Slovenské Federativní Republiky a sportovci zařazení do systému vrcholového sportu, kteří utrpí úraz při účasti na sportovní přípravě, mistrovských a mezinárodních soutěžích; za škodu jim odpovídá organizace nebo orgán, pro které byli v době úrazu sportovně činni.

(1) Nemůže-li organizace odstranit před uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti nebo při převedení pracovníka, který uzavřel tuto dohodu, na jinou práci nebo na jiné pracoviště, anebo při jeho přeložení závady v pracovních podmínkách (§ 170 zákoníku), na které pracovník upozorňuje, musí se organizace písemně zavázat, že závady odstraní v určené době.

(2) Jestliže vzniknou závady v pracovních podmínkách pracovníků se společnou hmotnou odpovědností v souvislosti s tím, že byl na jejich pracoviště zařazen jiný pracovník nebo jiný vedoucí, popřípadě zástupce vedoucího, nebo s tím, že některý z pracovníků od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupil, je organizace povinna závady odstranit.

(1) Inventarizace musí být provedena při uzavření dohody o hmotné odpovědnosti, při jejím zániku, při převedení pracovníka na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.

(2) Na pracovištích, kde pracují pracovníci se společnou hmotnou odpovědností, musí být inventarizace provedena při uzavření dohod o hmotné odpovědnosti se všemi společně odpovědnými pracovníky, při zániku všech těchto dohod, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech společně odpovědných pracovníků, při změně ve funkci vedoucího nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně odpovědných pracovníků při změně v jejich kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o hmotné odpovědnosti.

(3) Jestliže pracovník se společnou hmotnou odpovědností, jehož pracovní poměr skončil nebo který byl převeden na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložen, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže pracovník, který je zařazován na pracoviště, kde pracují pracovníci se společnou hmotnou odpovědností, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá, pokud od dohody o hmotné odpovědnosti neodstoupil, za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací.

Při určování podílu náhrady jednotlivých pracovníků, kteří odpovídají za schodek společně, se vychází z jejich hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní měsíc, v němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže však pracovník byl zařazen na pracoviště během tohoto období, započítává se mu hrubý výdělek dosažený ode dne, kdy byl na pracoviště zařazen, do dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku se nezapočítává náhrada mzdy.

U pracovníka, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný též na základě dohody o pracovní činnosti, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.

Pracovníkům, kteří utrpěli pracovní úraz, popřípadě u nichž byla zjištěna nemoc z povolání, v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku vždy jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jen lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán.

(1) Utrpěl-li pracovní úraz, popřípadě, byla-li zjištěna nemoc z povolání u poživatele starobního nebo invalidního důchodu, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Jestliže však důchodce dále nepracuje z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada po dobu, po níž by vzhledem k svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení § 195 odst. 5 zákoníku platí i zde.

(2) Ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka nebo studium (příprava) na střední škole, odborném učilišti, učilišti nebo na vysoké škole, přísluší žáku a studentu náhrada za ztrátu na výdělku jen

a) po dobu, o kterou se následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodloužila jeho povinná školní docházka nebo studium (příprava),

b) po dobu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, popřípadě nemoc z povolání,

c) jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání invalidním,

d) jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání částečně invalidním nebo byl-li uznán občanem se změněnou pracovní schopností, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.

Jestliže organizace, která je povinna poskytovat náhradu, prokáže, že postižený dosahuje ze své viny v zaměstnání po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání nižšího výdělku než jeho spolupracovníci vykonávající stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci.

(1) Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 8 000 Kčs. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

Do předpokládaného rozsahu práce, na který se uzavírá dohoda o provedení práce podle § 236 odst. 1 zákoníku, se nezapočítává doba těchto prací konaných pracovníkem pro organizaci v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce:

a) příležitostné komparsové a příležitostné pomocné manuální práce pro film, televizi a rozhlas,

b) spolupráce autora při rozpracování, zkoušení nebo zavádění jeho vynálezu, zlepšovacího návrhu a průmyslového vzoru.5)

Na základě dohody o pracovní činnosti lze vykonávat práci až do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, jde-li o

a) práce k zabezpečení naléhavých zvýšených úkolů organizace, nepřesahující dobu tří měsíců v kalendářním roce, jestliže splnění těchto úkolů vyžaduje nárazové hromadné výpomoci dočasných pracovníků,

b) výpomoc občanů zabezpečovanou obcemi k zvelebování obcí a pracovník není v téže době zaměstnán v jiných pracovněprávních nebo obdobných vztazích v celkovém rozsahu přesahujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

(1) Jako výkon práce se posuzuje doba

a) kdy pracovník nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost pracovníka, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,

b) dovolené na zotavenou,

c) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

d) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nekrátí.

(2) Pro účely dovolené na zotavenou se však jako výkon práce neposuzuje doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby místo této služby a doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení; doba mateřské dovolené podle § 157 odst. 1 zákoníku a doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá, se posuzuje jako výkon práce.

(3) Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku nároku na dovolenou na zotavenou, se posuzuje pracovník, který je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval pět pracovních dnů, i když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu; to platí i pro zjištění počtu dnů pro účely krácení dovolené, s výjimkou neomluvené nepřítomnosti v práci (§ 19 odst. 2).

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí pro účely vzniku nároku na mzdu (odměnu) za vykonávanou práci.

(5) O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem.

Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 24/1985 Sb.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.

Adamec v. r.

Příloha k nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

Organizace je povinna poskytnout pracovníku pracovní volno v případech, za podmínek a v rozsahu dále uvedeném:

1. Vyšetření nebo ošetření pracovníka ve zdravotnickém zařízení

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

2. Narození dítěte manželce (družce) pracovníka

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět.

3. Doprovod

a) rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení.

Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, a to s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu. Má-li pracovník nárok na podporu při ošetřování člena rodiny z nemocenského pojištění (zabezpečení), nepřísluší mu náhrada mzdy;

b) zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociální péče nebo do internátní speciální školy. Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, a to s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na šest pracovních dnů v kalendářním roce.

4. Úmrtí rodinného příslušníka

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na

a) dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,

b) jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence pracovníka, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela sourozence pracovníka, a na další den, jestliže pracovník obstarává pohřeb těchto osob,

c) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka pracovníka nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným nejbližším příbuzným, ale žila s pracovníkem v době úmrtí ve společné domácnosti, a na další den, jestliže pracovník obstarává pohřeb těchto osob.

5. Vlastní svatba, svatba dětí a rodičů

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na dva dny na vlastní svatbu, z toho jeden den k účasti na svatebním obřadu. Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na jeden den k účasti na svatebním obřadu při svatbě dítěte a ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno bez náhrady mzdy při svatbě rodiče.

6. Přestěhování pracovníka, který má vlastní bytové zařízení

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den při stěhování v téže obci a při stěhování do jiné obce nejvýše na dva dny; jde-li o stěhování v zájmu organizace, poskytne se pracovní volno s náhradou mzdy.

7. Nepředvídané přerušení provozu nebo zpoždění hromadných dopravních protředků

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nemohl-li pracovník dosáhnout místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem.

8. Znemožnění cesty do zaměstnání z povětrnostních důvodů nehromadným dopravním prostředkem, kterého používá pracovník těžce postižený na zdraví

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne pracovníku těžce postiženému na zdraví na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den.

9. Vyhledání nového místa před skončením pracovního poměru

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden půl den v týdnu, po dobu odpovídající výpovědní době (§ 45 odst. 1 zákoníku). Ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno s náhradou mzdy při skončení pracovního poměru výpovědí danou organizací nebo dohodou z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až d) zákoníku. Pracovní volno lze se souhlasem organizace slučovat.

10. Delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu členům delegace pracovníků, které určí příslušný odborový orgán v dohodě s organizací.

1) § 23 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon).

2) Zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.

3) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění vyhlášky č. 4/1979 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1988 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s přestavbou národního hospodářství a ústředních orgánů.

4) § 7 odst. 2 vyhlášky federálního ministerstva financí, ministerstva financí ČSR a ministerstva financí SSR č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy.

5) § 114 odst. 3 věta poslední zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.

6) § 124 odst. 2 a § 275 zákoníku práce.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 236/1988 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

7) § 124 odst. 5 zákoníku práce.

8) § 17 odst. 2 a 3 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.

9) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

10) Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

11) Zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

12) § 15 odst. 4 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.