§ 319 ZP – Je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu…
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 319 · Pracovní právo
Stručně: ZP § 319 stanoví, že na zaměstnance vyslaného zaměstnavatelem z jiného členského státu EU k práci v ČR se vztahují vybrané české pracovněprávní předpisy, pokud nejsou pro zaměstnance výhodnější předpisy státu, ze kterého byl vyslán.
§ 319
(1) Je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, vztahuje se na něho úprava České republiky, pokud jde o
a) maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,
b) minimální délku dovolené za kalendářní rok nebo její poměrnou část,
c) minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručeného platu, složky mzdy stanovené v § 114 až 118 nebo složky platu stanovené v § 123 až 130 a § 132, 133 a 135,
d) bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
e) pracovní podmínky těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí, a zaměstnankyň do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých zaměstnanců,
f) rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zákaz diskriminace,
g) pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání,
h) podmínky ubytování, pokud jej zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci,
i) náhrady cestovních výdajů v souvislosti s výkonem práce s tím, že za pravidelné pracoviště se považuje obvyklé místo výkonu práce na území České republiky.
Věta první se nepoužije, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského státu Evropské unie, z něhož byl zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně.
(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) se nepoužijí, jestliže doba vyslání zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb v České republice nepřesáhne celkově dobu 30 dnů v kalendářním roce. To neplatí, jestliže je zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb agenturou práce.
(3) Ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 věty první platí obdobně, jde-li o cizince, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance115) a cizince uvedeného v § 98 písm. s) zákona o zaměstnanosti. Pro odměňování cizinců uvedených ve větě první platí § 43a odst. 6 obdobně.
ZP § 319 stanoví, že na zaměstnance vyslaného zaměstnavatelem z jiného členského státu EU k práci v ČR se vztahují vybrané české pracovněprávní předpisy, pokud nejsou pro zaměstnance výhodnější předpisy státu, ze kterého byl vyslán.
Co to znamená v praxi
Pokud je zaměstnanec vyslán z jiného členského státu EU do ČR, musí mu být zajištěny minimálně české podmínky v oblastech jako je pracovní doba, dovolená, minimální mzda, bezpečnost práce, ochrana těhotných a mladistvých, rovné zacházení a podmínky agenturního zaměstnávání.
Pokud jsou pro vyslaného zaměstnance výhodnější podmínky stanovené právními předpisy státu, ze kterého byl vyslán, použijí se tyto výhodnější podmínky. Výhodnost se posuzuje pro každé právo zvlášť.
Ustanovení o minimální délce dovolené a minimální mzdě se nepoužijí, pokud vyslání nepřesáhne celkově 30 dnů v kalendářním roce, s výjimkou vyslání agenturou práce.
Pravidla se obdobně vztahují i na cizince s kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance a některé další cizince.
Na co si dát pozor
Zaměstnavatel musí posoudit, zda jsou pro vyslaného zaměstnance výhodnější české předpisy nebo předpisy státu vyslání, a aplikovat ty výhodnější.
Výjimka pro krátkodobé vyslání (do 30 dnů) se nevztahuje na vyslání prostřednictvím agentury práce.
Pravidla pro náhrady cestovních výdajů počítají s obvyklým místem výkonu práce v ČR jako s pravidelným pracovištěm.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.